Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 313/2023-43

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 84 687,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 151,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 535,71 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 80 967,38 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 967,38 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 43 063,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 210,73 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 151,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 535,71 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 80 967,38 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 967,38 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 43 063,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 210,73 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 687,38 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem 22,20 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. K výzvě soudu žalobkyně ještě doplnila, že vycházela z čestného prohlášení obsaženého v žádosti o poskytnutí úvěru, příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele o příjmu, kde zaměstnavatel uvedl průměrný výdělek 12 822 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z částky 6 993 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč a částky představující výši životního minima 3 410 Kč a výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 83 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji. Částku celkových příjmů žalobkyně porovnala s pravidelnými mandatorními výdaji a paušálními výdaji ve výši životního minima a zjistila, že žalovanému zůstane 45 % příjmů, čímž jeho úvěruschopnost byla zjevně dána. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami a úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalovaná částka 84 687,38 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu 80 967,38 Kč a poplatky ve výši 3 720 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizované úroku ve výši 22,20 % ročně z dlužné jistiny, a to ode dne datum do datum ve výši 43 063,18 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 210,73 Kč a dále také úrok rok 15 % ročně z částky 80 967,38 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 80 967,38 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, zaslal pouze další vyjádření ve věci, a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána elektronicky dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 22,20 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 244 Kč, tudíž žalobkyni zaplatí celkem 213 762,85 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný zároveň požádal žalobkyni o čerpání úvěru.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále prohlásil, že jeho příjem ze zaměstnání činí 12 822 Kč. Mezi výdaje žalovaný uvedl 3 000 Kč na bydlení a 500 Kč na ostatní výdaje.

6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný neměl jiné závazky, a to jak u žalobkyně, tak jiných subjektů. V tomto návrhu bylo rovněž uvedeno, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a nemá záznamy v různých databázích. Rovněž je zde uvedeno, že čistý průměrný příjem za posledních 12 měsíců činí 15 046 Kč a ostatní prokazatelné měsíční příjmy činí 31 463 Kč. U výdajů na bydlení, na výživné a ostatních výdajů je uvedeno 0 Kč.

7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 12 822 Kč. Dále zaměstnavatel uvedl, že žalovaný má zaměstnaneckou půjčku, kde zbývají doplatit 4 000 Kč a splácí 2 000 Kč měsíčně

8. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání načerpal částku 100 000 Kč dne datum a zaplatil celkem částku 78 848,33 Kč. Při výpočtu těchto částek soud jako čerpání počítal částku s transakčním kódem TC51, jako vrácení/placení soud považoval transakční kódy TC11.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum, která byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s tím, že pokud dlužnou částku do datum neuhradí, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.

10. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč na jeho žádost, kterou učinil samotným podpisem dohody, oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 22,20 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 244 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne datum. Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání dohody plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplnil vyzval ho zástupce žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne datum k úhradě celého dluhu nejpozději do datum, neboť poté se žalobkyně bude svého práva domáhat u soudu. Před uzavřením dohody zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů a rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Vycházela z žádosti o osobní úvěr kartu ze dne datum, ve které žalovaný čestně prohlásil, jeho příjmy, což žalobkyně ověřila z potvrzení zaměstnavatele, kde uvedl příjem za posledních 12 měsíců v průměrné výši 12 822 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného tak v žádosti žalovaný uvedl 3 000 Kč na bydlení a další výdaje 500 Kč. Zbytek výdajů žalobkyně dopočetla přidáním částky životního minima a částky Žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu schopnou dluh splácet a dne datum mu na jeho žádost, která byla podána podpisem dohody shora uvedené, mu vyplatila 100 000 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel a zaplatil celkem jen 78 848,33 Kč.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

18. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto podle názoru soudu ověřila dostatečným způsobem, když k tomu měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců, který připojila ke svému vyjádření. V takovém postupu nelze spatřovat nic nesprávného. Z předložených důkazů a uvedených tvrzení však nevyplývá, že výdaje si předchůdkyně žalobkyně ověřila řádně. Z podkladů, které žalobkyně předložila a které sloužily pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud nezjistil jaké konkrétní výdaje žalovaný měl, ty vyplývají pouze z tvrzení. Nelze odhlédnout ani od toho, že i v případě, že by si výdaje na bydlení, které lze považovat vzhledem k druhu bydlení žalovaného, za nepřiměřeně nízké, žalobkyně si žádným způsobem nezjišťovala a neověřovala další pravidelné výdaje žalovaného. Soud má za to, že nelze vycházet pouze a jen ze statistických dat nebo z částek životního minima, když součástí odborné péče je posouzení každého případu individuálně. Soudu je zřejmé, že nelze po věřitelích chtít, aby si ověřili každý pravidelný výdaj budoucího dlužníka, nicméně v dnešní době není nic jednoduššího, než si od takové osoby vyžádat výpisy z účtu za dostatečně dlouhé období a z tohoto si výdaje ověřit. Není dostatečné, že žalobkyně nahlédla do různých databází a jen z negativních (resp. žádných) záznamů zde předpokládala, že žalovaný je bezezbytku schopen budoucí dluh splácet.

19. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 78 848,33 Kč, pročež jí stále dluží 21 151,67 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení dlužné částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. adresa k plnění byla stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

21. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Stejnou rozhodovací praxi již potvrdil i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 26.1.2024, č. j. -160.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) je zřejmé, že úspěšnějším účastníkem byl v této věci žalovaný, který by proto měl nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení..

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.