Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
28 C 42/2024
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 27 596,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 3. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 221,56 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 25 994,56 Kč za dobu od 29. 11. 2023 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 994,56 za dobu od 29. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 337,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 213,54 Kč za dobu od 25. 5. 2023 do 28. 11. 2023.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 748,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 3. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 3 221,56 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 25 994,56 Kč za dobu od 29. 11. 2023 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 994,56 za dobu od 29. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 337,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 213,54 Kč za dobu od 25. 5. 2023 do 28. 11. 2023.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 748,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 596,56 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 10. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvou o úvěr reg. č. Anonymizováno, dle níž žalovanému poskytla úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy, v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzývám k úhradě splatných dlužných splátek, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 24. 5. 2023 za splatné. Dlužná částka ke dni podání žaloby činí 31 147,97 Kč, z toho jistina 25 994,56 Kč, poplatky 1 602 Kč, smluvní úrok 2 337, úrok z prodlení 1 213,54 Kč. Žalovaný uhradil do zesplatnění celkem částku 5 625 Kč, poté již neuhradil ničeho. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 10. 2021, v této uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou o jeho čistý měsíční příjem činní 16 500 Kč, výši příjmu ověřila z pohybu na běžném účtu žalovaného. Výši výdajů žalobkyně stanovila na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů domácnosti, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. V tomto konkrétním případě výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily 13 292 Kč. Na základě ověřených rozhodujících informací o žalovaném, zejména o pravidelném příjmu na běžném účtu žalovaného, behaviorálních a sociodemografických dat ze skupiny ČSOB, a.s. a informací získaných z interních i externích registrů, kde u žalovaného nebyl veden žádný negativní záznam, byla úvěruschopnost žalovaného dle použitého matematicko-statistického modelu vyhodnocena kladně, tj. žalobce měl za to, že žalovaný bude schopen splácet potenciální měsíční splátku ve výši 566,00 Kč požadovaného úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, ve spojení s listino u záznam o podpisu klienta soud zjistil, že žalovaný jako klient uzavřel dne 20. 10. 2021 s žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový postupně splácený úvěr ve výši 30 000 Kč, úvěr bude poskytnut na účet žalovaného č. č. účtu. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 11,72 % ročně. Žalovaný se zavazuje splácet úroky a jistinu v 72 měsíčních anuitních splátkách vždy do 24. dne v měsíci ve výši 574 Kč, první splátka bude splatná den 24. 11. 2021 a poslední dne 24. 10. 2027, výše splátky včetně pojištění činní 625 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu soud zjistil, že částka 30 000 Kč byla na účet žalovaného připsána dne 20. 10. 2021.
6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že v žádosti je o osobních a majetkových poměrech žalovaného uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, se základním vzděláním, svobodný, bydlí u rodičů, výše příjmu je 16 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje činní 6 000 Kč a splátky 1 000 Kč. Je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřován z historie běžného účtu. Soud dále z předložených listin zjitil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v registru CBCB, tedy měla informace o dalších závazcích žalovaného z jiných spotřebitelských úvěru. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného v vybranými údaji a to přijatými platbami v měsíci červenci až září 2021, od plátce právnická osoba, a z tohoto vzal soud za prokázané, že žalobkyně ověřila deklarovaný příjem žalovaného. Z výstupu z elektronického systému žalobkyně, označovaným žalobkyní „CRIF“ soud zjistil, že žalobkyně vyhodnocovala možnost poskytnout žalovanému úvěr způsobem popsaným v podáním ze dne 7. 3. 2024.
7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 5. 2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ve lhůtě do 2. 6. 2023, výzva byla žalovanému odeslána na adresu adresa, jak bylo zjištěno z kopie zásilky, a současně se jedná o adresu, kterou žalovaný uvedl jako adresu pro doručování (zjištěno z listin y „žádost o změnu zasílací adresy“).
8. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 1. 11. 2023 k uhrazení dluhu před podáním žaloby.
9. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nehodnotí další listinné důkazy předložené žalobkyní, neboť z nich neučinil žádná právně relevantní zjištění.
10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ . Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na ověření tvrzení ohledně výdajů žalovaného, respektive na jejich řádné zjištění. Žalobkyně měla k dispozici historii obratů na účtu žalovaného, nicméně z tohoto ověřila toliko žalovaným uvedenou výši příjmu, jiné informaci, zejména ohledně výdajů žalované, z obratů na účtu nezjišťovala, a vyšla ze svého statisticko-ekonomického modelu. Povinnost poskytovatele úvěru ověřit tvrzenou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl natolik nízkou částku výdajů, 6 000 Kč, že to mělo žalobkyni vést k pečlivějšímu zjištění ověření skutečných výdajů žalovaného a to zejména na bydlení.
14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ , pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 30 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nikterak nerozporoval, částka 5 625 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 24 375 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem ze dne 26. 5. 2023, vyzván k úhradě dluhu do 2. 6. 2023, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty je tak žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla ve zbytku požadovaných nároků, zakládajících se na ujednání neplatné smlouvy, jako nedůvodná zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. podle poměru úspěchu účastníků. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak, po odečtení neúspěchu od úspěchu, má vůči žalovanému právo na úhradu 68,40 % svých nákladů řízení, tj. 1 784,30 Kč, které tvoří: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 1 104 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 300 Kč podle 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška “), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, za převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění před podáním žaloby, písemný návrh ve věci samé – žaloba; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkon právní služby - podání ze dne 7. 3. 2024 když tímto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.
17. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).
18. O lhůtě ke splnění povinností k peněžitému plnění dle výroků I. a II. rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 , část věty před středníkem, o. s. ř. o. s. ř. , jenž stanoví, že povinnost k peněžitému plnění uloženou soudem v rozsudku je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný (žalovaný) dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelé rozhodnutí, může oprávněná (žalobkyně) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).