Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 124/2023-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 439 160,91 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 344 941,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 344 941,61 od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 94 219,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 841,60 Kč od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29 029 Kč od datum, úrok ve výši 4,85 % ročně z částky 439 095,81 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 439 095,81 ve výši 11,75 % ročně datum a zákonný úrok z prodlení z částky 94 154,20 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 966,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 439 160,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru a o stavebním spoření s účtem č. hodnota dne datum na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky nejprve ve výši 470 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do datum. Před poskytnutím úvěru byl žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází, kdy nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých ji žalovanou a z odhadů na základě historických dat ČSÚ. Žalovaná na úvěr uhradila toliko částku 125 058,39 Kč, kdy zbývající dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (u žalované soud souhlas presumoval), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, a to nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází a dále vycházela z informací poskytnutých žalovanou a z historických dat ČSÚ. Dne datum žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru od Buřinky ze dne datum včetně ceníku), na jejímž základě ji poskytla úvěr ve výši 470 000 K (výpis z účtu úvěr od Buřinky), kdy žalovaná se zavázal vrátit tuto částku do datum. Žalovaná svůj závazek nesplnila a zaplatila toliko 125 058,39 Kč (výpis z účtu úvěr od Buřinky). Dopisem ze dne datum a datum byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu a uvědomena o jeho zesplatnění ke dni datum. (upomínka ze dne datum a datum). Předžalobní upomínka ze dne datum byla žalované zaslána téhož dne (podací arch, předžalobní výzva ze dne datum). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 470 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet úvěr pouze tím, že si ověřila její příjem u zaměstnavatele ve výši 23 600 Kč, k ověření výdajů žalované nebyly doloženy žádné listiny ani tvrzeny konkrétní částky. Žalobkyně provedla toliko lustraci z příslušných registrů a dále vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 470 000 Kč a žalovaná vrátila částku 125 058,39 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 344 941,61 Kč. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vrácení poskytnuté částky výzvou ze dne datum, která ji byla doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den, tj. datum, a sedmidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula datum. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, kdy přestože v této době byla repo sazba stanovená Českou národní bankou vyšší, soud nemohl přiznat tuto vyšší sazbu z důvodu vázanosti petitem žaloby. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 386 016,24 Kč (344 941,61 Kč + 41 074,63 Kč), tj. úspěch ve výši 69 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 173 481,06 Kč (94 219,30 Kč + 15 841,60 Kč + 29 029 Kč + 22 048,74 Kč + 1 130,82 Kč + 11 211,60 Kč), tj. neúspěch 31 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 38 %.
11. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 17 567 Kč a jednak částkou tvořené částkou 37 607 Kč jako odměnou dle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 10 060 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21 % DPH (počítáno z částky 31 080 Kč). Žalovaná by byla povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55 174 Kč, ale s ohledem na procesní úspěch žalobkyně ve výši 38 % je žalovaná povinna zaplatit částku 20 966,12 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.