Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 97/2023-50

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 13 431 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 331 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 629,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 016,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 331 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 629,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 016,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 28,95 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 431 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 23. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v kartě zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 11 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 815 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 407 Kč, počínaje 30. 4. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, za dobu trvání smlouvy uhradil pouze 6 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné částky ve výši 13 431 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 016,01 Kč (úrok ve výši 28,95 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 000 kč od 5. 3. 2022 do data postoupení 1. 6. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 629,99 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 5. 3. 2022 do data postoupení 1. 6. 2023), zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků ve výši 28,95 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být poučeni ve smyslu ustanovení

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je v obchodím rejstříku zapsána s datem vzniku a zápisu dne 16. 5. 2005.

4. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, adresu místa výběru (adresa žalovaného) a další kontaktní adresu, dále uvedl, že je svobodný, bez vzdělání, resp. že má pouze základní vzdělání, žije v nájemním bydlení, s partnerkou a má 2 nezaopatřené děti. Dále uvedl, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu určitou do 31. 12. 2021 u zaměstnavatele právnická osoba, ulice a číslo, příjmení příjmení s čistým příjmem ve výši 25 261 Kč, že jeho měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 7 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 200 Kč, celkem 11 700 Kč a že jeho použitelný příjem činí 13 561 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 23. 4. 2021 bylo zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný podepsali uvedeného dne smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla proti podpisu v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 815 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč v 45 týdenních splátkách po 407 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána 35,53 % p. a. a RPSN činila 254,04 %.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 1. 6. 2023 včetně přílohy – seznamu pohledávek – bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným specifikovaná č. smlouvy číslo ve výši 16 615 Kč byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni s účinností ke dni 1. 6. 2023.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo původním věřitelem oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 23. 6. 2023, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 16 615 Kč do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Součástí zásilky bylo rovněž oznámení žalobkyně o tom, že zpracovává osobní údaje žalovaného. Z podacího lístku České pošty, s. p. bylo zjištěno, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne 23. 6. 2023 na adresu adresa žalovaného.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2023. Z podacího lístku České pošty, s. p. bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023 na adresu na adresu adresa žalovaného.

Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Dne 1. 6. 2023 došlo k postoupení žalované pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 23. 6. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 23. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla proti podpisu v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 815 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč v 45 týdenních splátkách po 407 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána 35,53 % p. a. a RPSN činila 254,04 %. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným v tzv. kartě zákazníka, kde uvedl, že je svobodný, bez vzdělání, resp. že má pouze základní vzdělání, žije v nájemním bydlení, s partnerkou a má 2 nezaopatřené děti, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu určitou do 31. 12. 2021 u zaměstnavatele právnická osoba, ulice a číslo, příjmení příjmení s čistým příjmem ve výši 25 261 Kč, že jeho měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí 7 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 200 Kč, celkem 11 700 Kč, a že jeho použitelný příjem činí 13 561 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 6 900 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

18. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovaným. Soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v  dostačující. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla a měla provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.). Při poskytnutí úvěru vycházela z použitelného příjmu ve výši 13 561 Kč, když však tato částka nebyla prokázána, jelikož žalobkyně soudu k důkazu nepředložila v žádosti tvrzené dokumenty (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva), jimiž měly být ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno. Nadto je třeba uvést, žalovaný jako hlavní zdroj příjmu uvedl příjem z pracovního poměru, který byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2021, úvěr však měl být splácen do března 2022, tudíž ani příjmy žalovaného nebyly po celou dobu splácení úvěru jisté. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu.

20. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Co se týče zúčtování vzájemných plnění z neplatné smlouvy Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , konstatoval, že„ byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Jestliže tedy jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků“. Tento závěr pak Nejvyšší soud rozvedl v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , tak, že toto ustanovení„ zakotvuje vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy; nárok každé ze smluvních stran na vrácení plnění, které poskytla, je nárokem ze zákona podmíněným její povinností vrátit to, co podle smlouvy přijala, druhé smluvní straně. Protože práva a povinnosti každého z účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy jsou vzájemně podmíněny, platí, že uplatnění a uspokojení práva jedné ze stran na vrácení plnění z takové smlouvy je vázáno na uspokojení obdobného práva druhé smluvní strany; jinak řečeno, povinnost jednoho subjektu plnit (vrátit přijaté plnění) je vázána na tutéž povinnost subjektu druhého. Vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy je každá její strana oprávněna požadovat po druhé smluvní straně jen tehdy, jestliže již sama vrátila nebo současně s uplatněním svého práva vrací či nabídne vrácení všeho, co sama podle této smlouvy přijala“ (obdobně rozhodnutí Finančního arbitra č. j. FA/SR/SU /525/2017-1). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 23. 4. 2021 poskytla částku 11 000 Kč. Žalobkyně pak sama v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 6 900 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné další vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 4 100 Kč. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud žalobkyni nepřiznal ani požadované zákonné úroky z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS sp. zn. ).

21. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením věta před středníkem jako obecnou třídenní, když žalovaný v řízení netvrdil ničeho ohledně svých možností vrátit poskytnutou jistinu, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní nesl právě on.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.