Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 393/2023
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
a
manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o rozvod manželství
takto:
I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, a jméno příjmení celé jméno manžela uzavřené dne datum před stát. instituce se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela] uzavřené dne [datum] před [stát. instituce] se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství, které bylo uzavřeno dne datum bylo zpočátku relativně spokojené navzdory tomu, že manžel ve větší míře požíval alkohol, neboť se stále jednalo o únosnou míru. Postupně se však situace začala zhoršovat a zasahovat do chodu rodiny natolik, že společné soužití manželů v jednom domě se pro všechny stalo nepříjemným a zejména negativně ovlivňovalo dceru jméno, která se manželům narodila dne datum. Manželé se tak často hádají, citově se odcizili a z důvodu rozdílných názorů společně komunikují pouze o nejnutnějších věcech. O úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manželství k nezletilé dceři bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-východ v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka.
Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil a vyloučil jakoukoliv možnost obnovy manželského soužití do budoucna, odlišně se však vyjádřil k důvodům, které vedly k vzájemnému citovému odcizení, jakož i k jejich odlišným názorům a které sám spatřuje především v absenci komunikace ze strany manželky stran běžných záležitostí rodiny a v navázání mimomanželského vztahu manželkou zhruba před šesti lety
Manžel je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém, (dále jen„ z.m.p.s.“), stran otázky pravomoci a příslušnosti úprava obsaženou v nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí stran otázky rozhodného právu úpravu obsaženou jednak ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 209/1993, jednak v z.m.p.s. a dospěl k závěru, že podle čl. 3 písm. a) bodu i) citovaného nařízení je dána pravomoc a příslušnost k rozhodnutí věci a podle § 49 a § 50 z.m.p.s. je rozhodným právem právní řád České republiky.
Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum (zjištěno z oddacího listu vydaného stát. instituce dne datum). Z manželství se narodilo jedno dítě, a to k dnešnímu dni nezletilá jméno, datum narození, přičemž poměry k nezletilé pro dobu po rozvodu manželství byly soudem upraveny tak, že nezletilá byla svěřena do péče matky a otec se zavázal přispívat na její výživu. Rozsudek nabyl právní moci dne datum (zjištěno z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací). Manželství považují manželé za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno bez možnosti jeho obnovy. Příčinu rozvratu manželství spatřují v odlišných prioritách, co se týká vedení společné domácnosti a výchovy společné dcery, jakož i v citovém odcizení (zjištěno z účastnického výslech manželů).
Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
Podle § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
Podle § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí, problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod.
Z vyjádření obou manželů vyplynulo, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Oba deklarovali, že možnost obnovy manželského soužití je vyloučena. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, vycházel soud z účastnického výslechu obou manželů, kteří jako příčinu rozvratu manželství shodně označili odlišné priority, co se týká vedení společné domácnosti a výchovy společné dcery, jakož i vzájemné citové odcizení. Poměry k nezletilé dceři jméno pro dobu po rozvodu manželství byly soudem pravomocně upraveny.
Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), neboť soudem nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z manželů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 ve spojení s § 384 odst. 2 z.ř.s.)
Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. O vydání nového občanského průkazu jsou manželé povinni požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti jejich dosavadního průkazu (§ 11 písm. b) zákona č. 269/2021 Sb. , o občanských průkazech ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1 . tohoto zákona).
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.