Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 43/2023-57
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 54 205,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 219,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 44 986,01 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 643,01 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 555,29 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 9 227,90 Kč
- úrok ve výši 15 % ročně z částky 20 391,78 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 219,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 44 986,01 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 643,01 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 555,29 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 9 227,90 Kč - úrok ve výši 15 % ročně z částky 20 391,78 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 54 205,03 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 17. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 081 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 15 680 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 965 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 760 Kč. Celkovou částku sestávající z poskytnuté zápůjčky a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4 249 Kč, s poslední splátkou dne 17. 3. 2020. Schopnost žalované řádně splácet poskytnutou zápůjčku posoudila předchůdkyně žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Doložení příjmů žadatele“. Z této žádosti ze dne 17. 1. 2019 měla předchůdkyně žalobkyně ověřit před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, týkající se jejich měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 15 690 Kč. Tento příjem měl být ověřen z žalovanou předložených výplatních pásek a pracovní smlouvy. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši celkem 7 520 Kč. Žalovaná specifikovala, že bydlí u dcery a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Použitelný příjem žalované byl dle zjištění předchůdkyně žalobkyně 8 120 Kč. Současně předchůdkyně žalobkyně nahlédla do veřejných registrů. S ohledem na zjištěné skutečnosti předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně aktuálně nemá k dispozici doklady a dokumenty, které žalovaná při sjednání úvěru předložila a které jsou uvedeny v žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, po celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná předchůdkyni žalobkyně 22 780,98 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Dlužná jistina ke dni postoupení pohledávky činila 20 391,78 Kč. příjmení na nezaplacený úrok odpovídala 1 251,23 Kč, úhrada za poskytnutý úvěr 9 673,76 Kč, úhrada za vyhodnocení úvěrového případu 18 34,63 Kč, úhrada za inkaso splátek 3 553,63 Kč, smluvní pokuty 17 500 Kč (sjednána v 5. odstavci smlouvy o úvěru), vyčíslený úrok od 18. 3. 2020 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny 9 227,90 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 6 555,29 Kč. Spolu s tímto bylo dále požadováno zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 391,78 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 643,01 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. dne 17. 3. 2020 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 20 391,78 Kč dále úrokem ve výši 15 % ročně (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to ode dne 18. 3. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 s účinností od 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 54 205,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 555,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 227,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 643,01 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 391,78 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná, k nařízenému jednání se nedostavila.
3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
4. Ze žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 32 000 Kč. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem ve výši 15 640 Kč, kdy zdrojem příjmu byl hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba Dále žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí u dcery, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá sjednaný rezidenční úvěr. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na částku 7 520 Kč. V části„ Doložení příjmu“ jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 000 Kč Tyto byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 3 081 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 15 680 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 965 Kč a úhradou za inkaso hotovostních splátek ve výši 5 760 Kč. Žalovaná měla podle smlouvy zaplatit částku celkem 59 486 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách, přičemž výše splátek činí 4 249 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 272,44 % Smlouva obsahuje rovněž ujednání, že v případě nezaplacení jakékoli splátky je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 7. 12. 2022.
7. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 16. 1. 2023.
8. Z transakční historie, jakým způsobem, jakého dne a v jaké výši žalovaná platila předchůdkyni žalobkyně ze smlouvy číslo kdy bylo především zjištěno, že žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně částku celkem 22 780,98 Kč.
9. Z výpisu z obchodního rejstříku, že je žalobkyně právnickou osobou s předmětem podnikání Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
10. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru dne 17. 1. 2019. Předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzala a zavázala se je vrátit spolu s dohodnutými poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila na tyto pohledávky 22 780,98 Kč. Předmětná pohledávka byla následně smlouvou postoupena ve prospěch žalobkyně.
12. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
23. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení, z původního věřitele, tj. předchůdkyně žalobkyně na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.
24. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2395 o. z., když se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se v případě uzavřené smlouvy jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSU o smlouvu o spotřebitelském úvěru.
25. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
26. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.
27. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
28. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované uvedených v její žádosti o úvěr. V této žádosti je sice uvedeno, že si předchůdkyně žalobkyně vyžádala některé doklady k ověření příjmů žalované, respektive měla je k dispozici při uzavírání této smlouvy, tyto však soudu žalobkyně ani na výzvu nepředložila. Mělo se konkrétně jednat o pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované. Uvedla, že při uzavírání smluv nahlédla veřejných registrů. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně si žádné doklady k výdajům žalované nevyžádala. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, kde žalovaná v kolonce„ celkové měsíční výdaje“ uvedla částku 7 520 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu žalované, žádné doklady o výši plateb za bydlení, energie tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalované. Žalovaná uvedla v žádostech o úvěr, že bydlí u dcery a na bydlení platí měsíčně částku 3 000 Kč, není však jasné, zda se jedná o nájemné či náklady na inkaso energií. Předchůdkyně žalobkyně tak nezjistila, jaké má žalovaná reálné náklady na bydlení ani jejich skutečnou výši. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem žalované jí umožňoval měsíční splátky hradit, bez ověření jejich skutečných výdajů nebylo možné tento závěr učinit. Takové ověření příjmů a výdajů předchůdkyně žalobkyně nemůže dle názoru soudu v tomto případě obstát.
29. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání soudem vyzvána k doplnění žaloby v tom rozsahu, jakým způsobem a jaké konkrétně získala předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr a k těmto tvrzením doložila důkazy. Žalobkyně však soudu žádné důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila, ačkoli z listinných důkazů vyplývá, že měla mít při posuzování úvěruschopnosti k dispozici listiny k ověření příjmů žalované. Soud uzavírá, že bez těchto listin (dokladů o příjmech žalované) předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit schopnost žalované splácet.
30. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění – například úrok, smluvní pokutu apod.
31. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 32 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 22 780,98 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 9 219,02 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok I.). Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobkyně.
32. Co se týká splatnosti nároku soud vyšel z ustanovení § 87 ZSU, která je úpravou speciální k úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.
33. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 9 219,02 Kč, ačkoli se domáhala zaplacení částky 54 205,03 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud zohledňoval či kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná. Žalované, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.