Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 174/2023
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 405,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 405,12 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 204 Kč od 13. 2. 2023 do 17. 9. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 204 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 931,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 405,12 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 204 Kč od 13. 2. 2023 do 17. 9. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 204 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 931,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatků 3 204 Kč, smluvní pokuty 1 201,12 Kč a úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 1. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo to distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně, na základě které poskytla žalovanému na bankovní účet peněžní prostředky 10 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru (2 900 Kč), službu klidné spaní – odklad splatnosti (110 Kč), službu presto – expresní vyplacení (165 Kč), službu informační sms servis (29 Kč) do 12. 2. 2023, což neučinil, žalobkyni nezaplatil ničeho. V souvislosti s prodlením vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, žalobkyně ji požaduje za dobu od 13. 2. 2023 do 14. 5. 2023. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž se dotazovala na osobní poměry, příjmy, výdaje, provedla lustrace v databázích (příjmení, anonymizována tři slova, neplatné doklady atd.) včetně interní, sama vyhledala další údaje o žalovaném, případně vycházela z dokladů týkajících se příjmu (výpisy z účtu, výplatní pásky), takto zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 58 496 Kč. Žalobkyně žalovanému odeslala předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , /dále jen „o.s.ř. “ /).
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, kopie občanského průkazu a autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr (formou revolvingu) do výše 10 000 Kč na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné sazebník a obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu se shora uvedenými poplatky, přičemž tyto byly splatné měsíčně vyjma jednorázového poplatku za presto službu a za poskytnutí úvěru, a to do 12. 2. 2023. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Úrok nebyl sjednán. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet dne 13. 1. 2023 částku 10 000 Kč. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do tří dnů, zásilku odeslala v den vyhotovení 11. 9. 2023. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoli uhradil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně přehledu příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně od žalovaného zjistila jeho osobní údaje (tři členové domácnosti, z toho jeden pracující), příjmy (58 496 Kč čistého měsíčně) a výdaje (měsíční výdaje na bydlení 17 000 Kč, na půjčky 2 300 Kč, další nezbytné výdaje 4 000 Kč, zbytné výdaje 2 200 Kč), na základě kterých dospěla k disponibilnímu příjmu 34 400 Kč za současného reflektování rezervy výdajů 700 Kč. Z přehledu příjmů nevyplývá, o jaké příjmy se jedná, na základě jakého titulu, od jakého plátce.
6. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné listin y k prokázání ověření žalovaným sdělených údajů (smlouvy, faktury, výpisy, jiné doklady).
7. Po posouzení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, což vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení žalovaného ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, trvalý pobyt), soud proto po právní stránce postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C -679/18)
11. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání jí soud nemohl poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. , a to ohledně doplnění tvrzení a zejména předložení důkazů k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho neprokázala, spolehla se toliko na údaje sdělené žalovaným, a to bez dalšího detailnějšího prověření (výše příjmů, výše nákladů na bydlení, výše závazků včetně jejich doby trvání a platební morálky žalovaného, vedená exekuce či insolvenční řízení žalovaného), a tudíž nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný schopen splácet poskytovaný úvěr je či není.
12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
13. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
14. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 10 000 Kč, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že nevrátil žalobkyni ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 10 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.
15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 18. 9. 2023. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 11. 9. 2023, v souladu s § 573 o.z. byla zásilka doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 14. 9. 2023 a lhůta k plnění v trvání tří dnů uplynula 17. 9. 2023, od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Co do zbývající části (poplatky, smluvní pokuta, příslušenství nad rámec přiznaného) soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl.
16. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen nejprve ve výši 800 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 000 Kč, soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek. Soud následně až v rámci sepsání písemného vyhotovení tohoto rozsudku zjistil, že v mezidobí žalobkyně tento nedoplatek již k předchozí výzvě soudu uhradila. Povinnost uhradit doplatek dle výroku III. tohoto rozsudku, tak již byla ze strany žalobkyně splněna a žalobkyně tak není dále povinna hradit žádné další doplatky soudního poplatku, nad rámec již uhrazených.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 931,76 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 2 452 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (včetně doplatku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 405,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby učiněných před podáním žaloby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.