Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 245/2023-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 635 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 542 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 34,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 542 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 093 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 55,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 093 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 542 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 34,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 542 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 093 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 55,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 093 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu [anonymizováno].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 635 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, řádně a včas splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách, přičemž ve smlouvě byly dále ujednány volitelné poplatky, a to 99 Kč za bezpečnou splátku a dále byl v rámci druhé až osmé splátky sjednán úrok ve výši 490 Kč, žalovaný však své povinnosti nedostál a za trvání smlouvy uhradil 4 458 Kč. Z tohoto důvodu byl žalovaný prostřednictvím e-mailu a SMS vyzván, aby dluh uhradil a byly mu v souladu se smlouvou vyúčtovány smluvní pokuty, a to ve výši 5x 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Dne datum byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním, ve které byl upozorněn na možnost zesplatnění, ale žádnou částku neuhradil a proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobkyně, proto požaduje zaplacení částky 13 635 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 8 749 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z 13 635 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,65 Kč za dobu od datum do datum.
2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává klientské informace, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zjišťuje žalobkyně bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vystává-li navzdory tomuto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu apod. Pochybnosti ohledně bonity žalobkyně minimalizuje kontrolou v externích registrech, žalovaný byl lustrován v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ze kterých nebyly zjištěny negativní poznatky. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopným úvěr splácet. Žalobkyně vyšla z příjmu klienta ze žádosti 27 000 Kč, z životního minima členů domácnosti 6 920 Kč a splátek ze sjednávané smlouvy 1 006 Kč, a výdajů na bydlení 11 097 Kč, tudíž MLS klienta, resp. jeho domácnosti, vypočetla na 7 977 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva ze dne ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Jednalo se bezúčelový úvěr s tím, že výše poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč. Úvěr a poplatek měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově žalovaný zaplatí žalobkyni částku 13 760 Kč. Ve smlouvě byly sjednány další volitelné služby. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, podle něhož byla první splátka splatná dne datum a poslední pak dne datum.
6. Z opisu výpis proplacení smlouvy vyplynulo, že částka 10 000 Kč byla na účet č. bankovní účet odeslána dne datum.
7. Z listiny nazvané Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil 4 458 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy.
9. Z potvrzení o posouzení bonity bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 27 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 1 Kč s tím, že měl jedno dítě. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný nesplácí jiným společnostem.
10. Z předžalobní výzvy k plnění datované dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky, kterou žalovaný dluží z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl ve výzvě zároveň upozorněn, že pokud pohledávku nezaplatí, bude zahájeno soudní anonymizováno. Dle připojeného podacího archu byla výzva odeslána dne datum.
11. Z listiny nazvané„ Úvěrová zpráva“ bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání dohody se žalobkyní aktivní 1 splátkový kontrakt s jednorázovou splátkou 16 000 Kč.
12. Z dalších důkazů, které žalobkyně předložila soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na zjištění skutkového stavu a jeho právní posouzení. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
13. Písemnou dohodou označenou jako Úvěrová smlouva ze dne datum se žalobkyně a žalovaný prostřednictvím webových stránek žalobkyně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému, který podpisem dohody o to zažádal, úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách s tím, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatí částku 13 760 Kč. Žalobkyně následně částku 10 000 Kč zaslala na účet žalovaného dne datum. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre, resp. MLS. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre si žalobkyně ničím neověřila a vyšla z tvrzení žalovaného, zjištěného splátkového zatížení a životního minima. Žalovaného ještě lustrovala v SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný na svůj závazek uhradil 4 458 Kč. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, ve kterém mu poskytl lhůtu k zaplacení v délce 30 dnů od sepsání tohoto dopisu. Výzva byla k poštovní přepravě předána dne datum.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný podpisem smlouvy požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne datum převodem na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, resp. vypočítala MLS žalovaného, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s obecným odkazem na částky životního minima stanovené dle veřejnoprávních předpisů, a to bez toho, aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalovaného. Pokud se jedná o příjmy z tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by si tyto žalobkyně ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Úvěrová zpráva a Kartu klienta (Potvrzení o posouzení bonity), které se týkají žalovaného a jeho platebních závazků. Z listin je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru aktivní další, přesto žalobkyně vůbec nereflektovala, že žalovaný zjevně nedisponuje dostatečným i prostředky, aby pokryl své běžné výdaje. O to měla být žalobkyně více obezřetnější a nespoléhat se jen na tvrzení žalovaného a částky životního minima. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skoringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé, stejně jako nelze za přesvědčivé považovat nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti, ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v anonymizováno prokázala, že j poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze 4 458 Kč, pročež jí stále dluží 5 542 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
22. Žalobkyně v anonymizováno prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splacení celé dlužné částky nejpozději do 30 dnů od sepisu výzvy. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu 30 dnů od sepsání dopisu, kterou soud s ohledem na znění zákona považoval za dostatečnou pro to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a předal je žalobkyni. S ohledem na uvedené měl žalovaný možnost dluh splnit do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 5 542 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně z této částky do zaplacení (rozděleno s ohledem na kapitalizaci úroku, kterou žalobkyně požadovala dle žaloby). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
23. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
24. O náhradě nákladů anonymizováno mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je již ze samotných výroků zřejmé, že úspěšnějším by byl žalovaný, který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů anonymizováno. Jelikož žalovanému žádné náklady anonymizováno dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů anonymizováno nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.