Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 290/2023-19
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené: anonymizováno jméno příjmení, advokát
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 35 446 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 500 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do datum a z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, dále ohledně smluvních pokut ve výši 3 099 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 047 Kč a ohledně nákladů na upomínání ve výši 300 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 2014 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 500 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, dále ohledně smluvních pokut ve výši 3 099 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 047 Kč a ohledně nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 2014 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne číslo 0. 2023 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 35 446 Kč s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 27 500 Kč za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, nesplácel však řádně a včas, neuhradil žalobci ze skutečně poskytnuté částky ničeho, a to přes výzvy k úhradě.
2. Soud provedl důkaz listinami, předloženými žalobcem – smlouva o spotřebitelském úvěru číslo vč. přílohy číslo úvěrové podmínky, potvrzení banky o provedení úhrad ze dne datum, potvrzení verifikační platby, upomínky, zesplatnění smlouvy vč. podacího lístku, bonita smlouvy, tabulka umoření, výplatní pásky žalovaného, čestné prohlášení matky žalovaného s výpisem z KN, přehled příjmů a výdajů žalovaného, výpis z anonymizováno, výpis z insolvenčního rejstříku – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovanému dne datum poskytl bezhotovostním převodem, částku 2 500 Kč pak zaslal na jiný účet jako poplatek (provize zprostředkovateli) za sjednání úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně v 20 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaný však nevrátil žalobci ničeho, s úhradami v souladu se smlouvou se dostal do prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvy k zaplacení s upozorněním na prodlení a předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Před poskytnutím úvěru žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného – pořídil výpisy z anonymizováno a insolvenčního rejstříku – oba negativní, žalovaný předložil dvě výplatní pásky – čistý příjem za duben 2023 14 230 Kč a za březen 2023 26 660 Kč z pracovního poměru (hlavní pracovní poměr), potvrzení matky o příspěvcích na bydlení 3 000 Kč měsíčně v nemovitosti matky včetně informativního výpisu z katastru nemovitostí o vlastnictví nemovitosti na adrese bydliště žalovaného matkou žalovaného, dále vycházel z údajů žalovaného, má manželku a dvě nezaopatřené děti a má výdaj na úvěr 2 564 Kč měsíčně.
3. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku , zákona č. 89/2012 Sb. , a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 27 500 Kč dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a kartu klienta, dále dvě výplatní pásky, potvrzení o výši nákladů na bydlení a negativní výpisy z insolvenčního rejstříku a systému anonymizováno. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by řádně vyhodnotil poměry žalovaného se správným závěrem o jeho schopnosti splácet tento konkrétní úvěr. Žalobce řádně ověřil pouze příjem žalovaného, jehož výše však nemohla vést k závěru, že z něj bude žalovaný schopen bez problémů splácet úvěr splátkami 1 600 Kč měsíčně. Ověřený příjem žalovaného totiž činil jen 20 445 Kč měsíčně, po uhrazení nákladů na bydlení 3 000 Kč a dalšího úvěru 2 564 Kč však není možné uvěřit tomu, že na veškeré životní náklady žalovanému, jeho manželce a dvěma dětem 14 881 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých žalovaným a objektivně doložených, nemohl žalobce dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude schopen 30 měsíců řádně a včas splácet 1 600 Kč měsíčně. Jelikož však žalovaný částku 27 500 Kč skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu. Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil.
8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 27 500 Kč, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nesplatil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení 27 500 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Ohledně zbylých požadovaných částek – pohledávky ve výši 2 500 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do datum a z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, dále ohledně smluvních pokut ve výši 3 099 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 047 Kč a ohledně nákladů na upomínání ve výši 300 Kč – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení datum, den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).
10. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci v rozsahu 56 %, což odpovídá úspěchu žalobce v rozsahu 78 % a neúspěchu v rozsahu 22 %, při částce předmětu řízení 35 446 Kč a přiznaném plnění, tedy úspěchu, ve výši 27 500 Kč. Zároveň žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Náklady řízení žalobce v plné výši činí 3 596 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 418 Kč, a náklady právního zastoupení 2 178 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.7.2014 (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 500 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po datum, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení - dle bodu 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč předmětu řízení jde o 500 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 500 Kč – 1 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a za předžalobní upomínku), celkem 1 500 Kč. Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a) , tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , tedy 378 Kč. Z celkových nákladů řízení žalobce pak 56 %, po zaokrouhlení na celé koruny, představuje částka 2 014 Kč Náklady řízení částkou 2 014 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).