Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 121/2023-34

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 69.875 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

částku 6.325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.325 Kč ročně od 5.5.2023 do zaplacení

a částku 19.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19.300 Kč od 5.5.2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 44.250 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.286,81 Kč, úrok ve výši 3.846,79 Kč, úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od 24.3.2023 do 4.5.2023 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 3.675 Kč od 5.5.2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 25,41 % ročně z částky 10.000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 4.954,2 Kč, úrok ve výši 8.744,7 Kč, úrok z prodlení z částky 39.839,46 Kč od 24.3.2023 do 4.5.2023 ve výši 11,75 %, úrok z prodlení z částky 20.539,46 Kč od 5.5.2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 20,74 % ročně z částky 39.839,46 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6.325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.325 Kč ročně od 5.5.2023 do zaplacení a částku 19.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19.300 Kč od 5.5.2023 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 44.250 Kč, úrok z prodlení ve výši 1.286,81 Kč, úrok ve výši 3.846,79 Kč, úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od 24.3.2023 do 4.5.2023 ve výši 8,5 %, úrok z prodlení z částky 3.675 Kč od 5.5.2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 25,41 % ročně z částky 10.000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 4.954,2 Kč, úrok ve výši 8.744,7 Kč, úrok z prodlení z částky 39.839,46 Kč od 24.3.2023 do 4.5.2023 ve výši 11,75 %, úrok z prodlení z částky 20.539,46 Kč od 5.5.2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 20,74 % ročně z částky 39.839,46 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 24.8.2020 a 13. 11. 2020 mezi právnická osoba, právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované ze smlouvy ze dne 24.8.2020 poskytl částku 40.000 Kč za úrok ve výši 20,74 % ročně a poplatky ve výši 30.800 Kč, žalovaná uhradila jen 20.700 Kč a ze smlouvy ze dne 13. 11. 2020 poskytl částku 10.000 Kč za úrok ve výši 35,53 % ročně a poplatky ve výši 5.000 Kč, žalovaná uhradila jen 3.675 Kč. K úhradám došlo do data postoupení pohledávek. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací a dokladů žalované o jejích příjmech a výdajích. Žalovaná v kartě zákazníka potvrdila jejich doložení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 24.8.2020 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 40.000 Kč, přičemž částka ve výši 15.741 Kč byla použita na zaplacení stávajícího úvěru u věřitele a částka ve výši 24.259 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 20,74 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 30.800 Kč vrátit v 80 týdenních splátkách po 970 Kč.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 24.8.2020 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 8.710 Kč, další příjem ve výši 16.892 Kč, výdaje má ve výši 12.320 Kč, z toho výdaje osobní 3.700 Kč, na bydlení 3.000 Kč a další výdaje (pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) ve výši 5.620 Kč. Uvedla, že je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, nemá vyživovací povinnost. Uvedla, že jsou proti ní vedeny 2 exekuce. Další položky karty, např. splátky úvěrů, zápůjček nejsou vyplněny. Je zatrženo, že žalovaná má k datu podpisu zápůjčku/úvěr u věřitele – výše úvěru ani splátek není vyplněna. Je zatrženo předložení výplatních pásek, složenek – příjmů, jiné smlouvy (u položky bydlení).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 13. 11. 2020 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 10.000 Kč, kterou jí téhož dne předal. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 35,53 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.000 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách po 370 Kč.

7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 13. 11. 2020 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnaná od září 2017 s čistým příjmem ve výši 14.770 Kč, pobírá starobní důchod ve výši 9.366 Kč, uvedla výdaje 18.848 Kč, z toho výdaje osobní 4.000 Kč, na bydlení 5.000 Kč, výdaje na úvěr shora uvedený ve výši 4.365 Kč měsíčně a další výdaje (pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) ve výši 5.483 Kč. Uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost. Uvedla, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Je zatrženo předložení výplatních pásek, složenek, pracovní smlouvy. Není zatrženo, byť jsou tyto položky v kartě, zda je zaměstnání na dobu určitou či nikoli. Žalobkyně u této smlouvy doložila výplatní pásky za měsíce červenec až září 2020, které potvrzují čistý příjem žalované ze zaměstnání a ze kterých vyplývá, že žalovaná platí stravné ve výši 475 Kč a jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši cca 5.000 Kč měsíčně. Doložila také tvrzenou výši důchodu – podle výplatního lístku je z důchodu žalované vyplacena jen částka 8.806 Kč měsíčně. Žalovaná podepsala dne 13.11.2020 čestné prohlášení, že bydlí v nájmu s náklady ve výši 5.000 Kč.

8. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 23. 3. 2023. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 19. 4. 2023. Zároveň byla vyzvána k platbě žalovaných částek do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku)

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

21. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

22. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

23. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

24. Věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ ani u jedné ze smluv nesplnil. U smlouvy ze dne 24.8.2020 nedoložil žádný doklad o ověřování úvěruschopnosti, přitom takovou povinnost mu ukládá § 78 ZosÚ. Věřitel přitom z údajů žalované věděl, že žalovaná potřebuje poskytnutí úvěru z velké části na refinancování svého stávajícího úvěru, věděl, že není schopna hradit své závazky, když jsou proti ní vedeny dvě exekuce, věděl, že její základní zdroj příjmů – starobní důchod, je velmi nízký (8.710 Kč), nezjišťoval, do jaké míry je trvalý další zdroj příjmů, nezjišťoval, jaké částky včetně nákladů na exekuci jsou vymáhány. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr je vedeno exekuční řízení, by mělo být důvodem obezřetnosti věřitele a důvodem pro prověřování úvěruschopnosti ve větším rozsahu, než je obvyklé. Věřitel však neprovedl ani základní ověření. Skutečnost, že žalovaná byla schopna přes svou sociální situaci úvěr určitou dobu splácet, neprokazuje, že byla úvěruschopná k datu sjednání spotřebitelského úvěru.

25. I u smlouvy ze dne 13.11.2020 věřitel věděl, že žalovaná mu má splácet ze svých příjmů na předchozí úvěr částku 4.365 Kč měsíčně, z výplatních pásek a výplatního lístku věděl, že proti žalované jsou i nadále vedeny exekuce (byť v kartě je zatrženo něco jiného) a že jí k dispozici zůstává jen nezabavitelná částka příjmů, tudíž že zjevně není úvěruschopná.

26. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 86 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněn úvěr poskytnout.

27. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

28. Přesto věřitel smlouvy o úvěru uzavřel s vědomím sjednání v součtu vysokého úroku a poplatků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, které odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesly na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti věřitele byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

29. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovostí v částce 40.000 Kč a 10.000 Kč žalované i postoupení pohledávky, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny.

30. Podle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

31. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s  ZosÚ ve výši dle Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 24.4.2023 (§ a 607 o.z.), do 10 dnů byl dluh splatný (viz obsah výzvy) a od následujícího dne poté je žalovaná v prodlení s jeho úhradou. Žalovaná si musela být vědoma povinnosti vrátit jistinu nejpozději k datu splatnosti poslední dohodnuté splátky (březen 2022 a září 2021). Doba následujícího jednoho roku pro platbu je tak zcela přiměřenou ve smyslu ZosÚ. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.

32. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s 

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle – úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.