Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 121/2023-19

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 123 120,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 681,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 37 214,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 896,39 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 64 175,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 593,33 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 79 896,39 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokutu ve výši 43 223,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 223,95 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 681,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 37 214,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 896,39 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 64 175,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 593,33 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 79 896,39 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, smluvní pokutu ve výši 43 223,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 223,95 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 8. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 9. 11. 2023) domáhala po žalované zaplacení částky 123 120,34 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba uzavřel dne 10. 3. 2020 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 99 190 Kč prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 883 Kč (poslední splátka měla činit 7 881 Kč). Úroková sazba byla sjednána v sazbě 69 % ročně. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem částku 47 318,08 Kč, dlužná jistina tak činila částku 79 896,39 Kč, dlužný poplatek pak částku 61 975,53 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na sankční poplatky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 (s účinností ke dni 20. 12. 2022). Jelikož žalovaná již ničeho neuhradila, žalobkyně se domáhá soudní cestou zaplacení dlužné jistiny ve výši 79 896,39 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 61 975,53 Kč, poplatků za upomínání ve výši 2 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 43 223,95 Kč, úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 265 Kč a dále zaplacení úrokového příslušenství. Žalobkyně dále sdělovala, jak byla původním věřitelem posuzována úvěruschopnost žalované, odkazovala na anonymizováno kartu.

2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. Soud podle ustanovení ve spojení s  rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná prostřednictvím y anonymizováno karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 3. 2020 žádala společnost právnická osoba o poskytnutí částky ve výši 80 000 Kč. obsahovala základní údaje o žalované, dále informace o počtu vyživovaných osob (1), druhu bydlení (RD, vlastník), rodinném stavu (rozvedená), vlastnictví automobilu (0), pracovním zařazení (OSVČ), pravidelném měsíčním příjmu (21 000 Kč, další příjmy domácnosti 25 000 Kč), běžných měsíčních výdajích (3 500 Kč). Žalovaná má bankovní účet (doložila 2 výpisy z bankovního účtu za prosinec 2019 a leden 2020), další úvěry nejsou evidovány, má jeden zdroj příjmů. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo je patrno, že výše uvedená společnost poskytla žalované částku ve výši 90 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala uhradit navíc poplatek ve výši 99 190 Kč (který sestává z úroku 78 151 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky 19 539 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná uhradit, činila 189 190 Kč Smlouva dále upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, úrokovou sazbu (69 % ročně), RPSN (9772 %), splácení (formou 24 měsíčních splátek po 7 883 Kč, při poslední splátce 7 881 Kč). je datována 10. 3. 2020, podepsána oběma smluvními stranami. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru pak upravovaly podrobněji práva a povinnosti smluvních stran, zejména uzavření smlouvy, doplňkové služby, splácení úvěru, prodlení zákazníka, trvání a ukončení smlouvy. Standardní informace o spotřebitelském úvěru datované dne 10. 3. 2020 popisovaly základní vlastnosti (parametry) spotřebitelského úvěru (zejména druh a výši úvěru, podmínky úvěru, dobu trvání, splácení), dále pak náklady spotřebitelského úvěru (úroková sazba 69 % ročně, RPSN 9772 %, náklady v případě opožděných plateb) a důležité právní aspekty. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek, tato skutečnost byla žalované oznámena prostřednictvím dopisů - oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 a dne 15. 2. 2023. V těchto listinách byly žalované oznamovány výše dlužných částek a číslo bankovního účtu pro úhradu těchto částek. Zaslání dopisu ze dne 15. 2. 2023 žalobkyně doložila podacím archem pošty. Potvrzení o provedení transakce (a Potvrzení o zaplacení kupní ceny) pak osvědčovalo úhradu portfolia za postoupené pohledávky (ke dni 20. 12. 2022). Předžalobní upomínkou – Výzvou před podáním žaloby – ze dne 29. 5. 2023 byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně upozorněna na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. K předžalobní upomínce byl opět doložen podací arch pošty. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pak bylo zjištěno, že původní věřitel ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky zaslal žalované dopis a vyslal terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované.

4. K schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v Zákaznické kartě uvedla čisté měsíční příjmy domácnosti ve výši 46 000 Kč, měsíční výdaje pak činily částku 3 500 Kč. Měsíčně tak mělo zůstat k dispozici více než 42 500 Kč. Žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku.

5. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Původní věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované.

10. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena ( an., an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy ( , an., ). Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.

13. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravidelné výdaje žalované (zejména, co se týče výdajů na stravu, ošacení, jiné běžné náklady, pojištění, dopravu...). Odhadované měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku 3 500 Kč (aniž by byly blíže specifikovány), takové nízké částce však nelze bez dalšího zcela uvěřit (tato částka by nepokryla ani měsíční náklady na bydlení v rodinném domě, navíc žalovaná má jednu vyživovací povinnost). Jestliže se tedy původní věřitel dostatečně nezabýval příjmovou ani (zejména) výdajovou stránkou žalované, nemohl provést řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalované nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod. (pouze sdělovala, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku). Žalovaná v zákaznické kartě uváděla, že dosahuje čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč, tato skutečnost nebyla nijak doložena (dle uvedené karty pracuje jako OSVČ, daňové přiznání však nebylo doloženo). Stejně tak nelze prokázat další příjmy domácnosti, které jsou vyčísleny na částku 25 000 Kč.

14. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Přesto původní věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti původního věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatné. Je též nezbytné vidět, že tyto sjednané poplatky v zásadě nepřinášejí žalované žádné podstatné výhody.

16. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. -50, uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler

C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, , EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41)“.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Ve smyslu § 2993 o. z. má žalobkyně právo jen na to, co bylo plněno, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy žalobkyně prokázala poskytnutí částky 90 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 47 318,08 Kč, je tedy povinna žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit částku 42 681,92 Kč.

19. Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoký úrok a poplatky sjednané spolu se smlouvou, které lze považovat za nemorální a které představují určitý skrytý úrok. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.

20. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle a o. z. ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když úspěšnější je žalovaná, které dle obsahu spisu náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.