Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 189/2023-25

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 12 714 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 999 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 2 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 156,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 12 714 Kč

od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno na náhradě nákladů řízení částku 1 290 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 999 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 2 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 156,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 12 714 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku 1 290 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobce poskytl žalované bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vč. poplatku za jeho poskytnutí ve výši 330 Kč splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Předmětná částka byla žalované poskytnuta bezhotovostně dne datum převodem na její účet č. bankovní účet. Účastníci dále sjednali poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobce doplnil, že žalovaná si platbou ze dne datum ve výši 1 Kč prodloužila splatnost úvěru o 30 dní (tzv. korunovým odkladem). Žalobce podotkl, že na danou pohledávku žalovaná uhradila pouze shora uvedenou částku (dne datum ve výši 1 Kč), kterou započetl na jistinu úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, byly ji dne datum naúčtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Rovněž jí byla vyúčtovaná smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru, a to dne datum ve výši 300 Kč a dne datum ve výši 300 Kč. Žalobce shrnul, že po žalované požaduje uhradit částku v celkové výši 12 714 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč (ze dne datum ve výši 99 Kč a ze dne datum ve výši 99 Kč), poplatku za SMS servis ve výši 98 Kč (ze dne datum ve výši 49 Kč a ze dne datum ve výši 49 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti v celkové výši 990 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč. Žalobce rovněž požaduje po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval za období od datum do datum na částku 156,76 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce doplnil, že ji řádně posoudil. Postupoval dle jejich Metodiky. Měl k dispozici Kartu klienta, z níž vyplynul příjem žalované ve výši 40 000 Kč. Rovněž provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEEE a ISIR. Na základě shora uvedeného s přihlédnutím k výši úvěru a výši měsíční splátky dovodil, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud z Úvěrové smlouvy - žádosti číslo ze dne datum (dále též jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout bezúčelový úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ze Smlouvy se rovněž podává, že poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit jednorázově do datum. Účastníci sjednali poplatek za prodloužení doby splatnosti ve výši 1 Kč, poplatek za odklad ve výši 990 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a pro případ prodlení rovněž nárok na účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Shora uvedené parametry úvěru vyplývají rovněž i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Výše poplatků se zároveň podává ze Sazebníku. Zy označené jako“ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik” datované dne datum vyplývá, že žalobce potvrdil, že před uzavřením Smlouvy ověřil bonitu žalované, když vycházel z toho, že nemá žádné děti, je zaměstnaná s příjmem ve výši částka měsíčně a ostatní členové domácnosti dosahují příjem ve výši částka měsíčně. V době poskytnutí úvěru pak v žádosti neuvedla splátky vůči jiným společnostem. Čerpání a splácení úvěru má soud za prokázané zy označené jako“ Výpis čerpání, splátek a úhrad”. Poskytnutí úvěru taktéž vyplývá i z Opisu výpisu proplacení smlouvy, Potvrzení o provedené platbě a ze sdělení právnická osoba ze dne datum. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za období datum – datum soud zjistil obraty na daném účtu (počáteční zůstatek činil 4 093 Kč a konečný 4 427,48 Kč s tím, že celkem přišlo 98 422,60 Kč a odešlo 98 088,12 Kč). V průběhu prosince 2022 žalovaná opakovaně čerpala půjčky od společnosti právnická osoba (v celkové výši téměř 20 000 Kč). Dále ji byla poukázana částka v celkové výši přes 36 000 Kč od bezpečnostní agentury (pravděpodobně zaměstnavatele) a rovněž od společnosti právnická osoba ve výši téměř 25 000 Kč (pravděpodobně se jednalo o mzdu manžela). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dne datum, což soud zjistil zy označené jako“ Předžalobní výzva k plnění”, a to nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání dané výzvy s tím, že pro případ nečinnosti byal upozorněna na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená byla žalované odeslána, soud zjistil z poštovního podacího archu ze dne datum. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle z. č. , , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne datum ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel

se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR

ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do veřejných rejstříků. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Postupoval dle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a jeho domácnosti. Z Karty klienta je zjevné, že žalovaná uvedla, že nemá splátky vůči jiným společnostem a rovněž neuvedla konkrétní výdaje, pouze příjmy své a celé domácnosti. Z tvrzení žalobce tak vyplývá, že sice zjišťoval příjmy žalované, avšak výdaje blíže neověřoval (náklady na bydlení stanovil na základě statistických dat a ani neověřoval tvrzení žalované, že nemá žádné dluhy). Z Karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila své příjmy, avšak ve vztahu k výdajům sama žádné konkrétní údaje neuvedla. Předložila pouze výpis z účtu za prosinec 2022, z něhož vyplývá její příjem ze zaměstnání za jeden měsíc a rovněž i čerpání půjček od třetího subjektu. Za této situace, kdy žalobce vyšel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů a z jí tvrzených informací o dluzích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

11. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobce poskytl žalované dne datum peněžní prostředky ve výši ve výši 10 000 Kč s tím, že na tuto pohledávku žalovaná zaplatila částku ve výši 1 Kč.

12. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit

dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

13. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy žalobce žalované poskytl částku ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku v celkové výši 1 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 9 999 Kč, která představuje rozdíl mezi částku, kterou žalobce žalovanému poskytl, a kterou na danou pohledávku uhradil (10 000 – 9 999). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, smluvních pokut a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 2 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 156,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 12 714 Kč od datum do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu

v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci se žalovaná k jednání soudu nedostavila

a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky

se nevyjádřila. Kromě toho, že žalovaná tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. -94). Nelze přehlédnout, že je to právě žalovaná, která nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, a proto je pouze na ni, aby je v rámci sporného řízení tvrdila a doložila (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne

11. 1. 2023, sp. zn. ). Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být

v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud

na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Závěrem soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce, jeho zástupce, ani žalovaná nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobce ani žalovanou poučit o neunesení důkazního břemene, neboť , (dále jen „“) upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010,

sp. zn. a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. ). I přes shora uvedené soud nad rámec své povinnosti žalobce přípisem ze dne 24. 11. 2023 vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a doložení skutečností, z nichž vycházel. Na danou výzvu však žalobce reagoval tím, že vycházel z údajů zaznamenaných v Kartě zákazníka a ze statistických údajů, a proto by případné poučení soudem pravděpodnobně stejně nemělo žádný dosah.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , (dále jen „”), neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 900 Kč, která byla stanovena . vyhl. č. , v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“). Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle advokátního. Zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. , neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 2 252 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 78,65 % (9 999 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 21,35 % (2 715 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 57,3 % (78,65 – 21,35). S ohledem na shora uvedené by soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 57,3 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 1 290 Kč (2 252 x 0,573), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( a ). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne 27. 11. 2023, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu ). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že skutková tvrzení, která v něm žalobce doplnil, měla být obsažena již v samotné žalobě. Kdyby tak žalobce učinil, nemusel by svou žalobu následně k výzvě soudu doplňovat a tyto další náklady by mu tak v této souvislosti nevznikly. Rovněž soud nepřiznal žalobci odměnu za písemné podání ze dne 14. 12. 2023, neboť v něm pouze omluvil svou účast u jednání a označil důkazy, což rovněž mohl učinit již v rámci podané žaloby. K aplikaci ust. advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že eviduje, že žalobce podal u Okresního soudu ve Strakonicích již několik desítek návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.