Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 287/2023-18
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 18 812,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 500 Kč
od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 5 154,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení
z částky 9 654,95 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 5 154,95 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 741,98 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 339,81 Kč a dále pohledávky ve výši 7 135,22 Kč, pohledávky ve výši 217 Kč a pohledávky ve výši 1 805,48 Kč, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 5 154,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 654,95 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 5 154,95 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 741,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 339,81 Kč a dále pohledávky ve výši 7 135,22 Kč, pohledávky ve výši 217 Kč a pohledávky ve výši 1 805,48 Kč, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 18 812,65 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizována dvě slova“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Na celkovou částku 27 888 Kč, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, žalovaná uhradila pouze částku 10 500 Kč. Dne datum byla mezi právnická osoba anonymizováno a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne datum. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy
o úvěru a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právnická osoba anonymizováno a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru
číslo na základě které se právnická osoba anonymizováno zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, žalovaná
se tedy vedle jistiny zavázala zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru
ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek
ve výši 2 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dokladu o úhradě bylo prokázáno, že žalobkyně a právnická osoba anonymizováno uzavřely mezi sebou smlouvu
o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právnická osoba anonymizováno zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou
ke splacení dluhu před podáním žaloby. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná v této žádosti uvedla, že má příjem spočívající v rodičovském příspěvku/výživném ve výši 13 230 Kč měsíčně, že má výdaje za bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 320 Kč a srážky ze mzdy a výživné ve výši 500 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno dítě do 26 let věku a má základní vzdělání.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
(dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla pouze, že na vyplněné žádosti o úvěr byly označeny listin y, které žalovaná předložila k posouzení bonity a úvěruschopnosti, přičemž správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr.
14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je
i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
15. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba
v. GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku uhradila pouze
10 500 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku ve výši 4 500 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být
s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád tak, že žalovaná nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).