Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 138/2023-38

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 542 395,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 233 724,02 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 233 724,02 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 171 798,87 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 171 798,87 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 783 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 499,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 783 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 572,01 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do částky 126 089,61 Kč a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40 727 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 233 724,02 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 233 724,02 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 171 798,87 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 171 798,87 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 783 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 499,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 783 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 572,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Co do částky 126 089,61 Kč a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40 727 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky 542 395,50 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právnická osoba právnická osoba právnická osoba, a. s., původně pod obchodní firmou právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, a poté žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši

255 000 Kč. Žalované částky přitom představují podle žalobkyně dluh žalovaného z titulu těchto dvou smluv, a dále z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně rovněž dne datum.

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Před prvním jednáním soud žalobkyni poučil, že musí doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy tak, aby bylo zřejmé, že její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných úvěrových smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně mj. zdůraznila, že její právní předchůdkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného„ porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ“, přičemž výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného.

5. Při jednání dne datum nicméně soud dotazem na právního zástupce žalobkyně ověřil, že citované tvrzení není žalobkyně s to prokázat žádným (listinným) důkazem nad rámec již předložených žádostí o úvěr a tabulek v rámci„ vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ (viz dále). Na tomto jednání proto soud seznámil žalobkyni s předběžným právním názorem soudu, že obě inkriminované úvěrové smlouvy (tedy nikoliv smlouvu o revolvingovém úvěru) bude nutno hodnotit jako (absolutně) neplatné, a že tudíž v tomto rozsahu bude třeba uplatněný nárok posoudit toliko jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

6. Soud z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive z důvodu absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

7. Žalovanému byl nejprve na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč s tím, že žalovaný bude měsíčně splácet celkem částku 4 604,03 Kč při ujednané úrokové míře ve výši 13,70 % ročně s ujednaným pojištěním ve výši

410 Kč měsíčně. Téhož dne uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně rovněž smlouvu o revolvingovém úvěru, v jejímž rámci se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 22,99 % ročně. Dne datum pak žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel druhou smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 255 000 Kč při ujednaném úroku ve výši 13,70 % ročně, měsíční splátce ve výši 4 120,43 Kč a pojistným ve výši 408 Kč měsíčně.

8. Jde-li o smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které byl žalovanému poskytován formou revolvingu úvěr při úvěrovém rámci ve výši 10 000 Kč, omezí se soud na konstatování, že tuto smlouvu posoudil jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. příjmení, příjmení a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení a násl. ), přičemž – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že by předmětná smlouva či některé její ujednání odporovalo kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. V případě smlouvy o revolvingovém úvěru proto soud žalobě v plném rozsahu třetím výrokem tohoto rozsudku vyhověl, jelikož z předložených listinných důkazů jasně vyplynula (žalovaným nerozporovaná) skutečnost, že z jejího titulu žalovaný dosud dluží částku 10 783 Kč s příslušenstvím, specifikovaným shora.

9. V případě dvou zbývajících smluv pak soud právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu ustanovení , ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, s tím, že obě tyto úvěrové smlouvy shledal (absolutně) neplatnými, neboť musel – a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného – striktně podle pokynů vyjádřených v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba proti právnická osoba přikročit k tzv. eurokonformnímu výkladu ustanovení , podle kterého je soud povinen s ohledem na ustanovení a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS přihlédnout z úřední povinnosti k otázce, zda byla poskytovatelem úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka.

10. Ke stejnému závěru ostatně vede i znění ustanovení , účinné od 29. 5. 2022, podle kterého soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu.

11. Podle ustanovení přitom platí:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

12. Jakkoli žalobkyně v doplnění žaloby tvrdí, že její právní předchůdkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného„ porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ“, je nutno konstatovat, že z žádného z žalobkyní předložených důkazů toto tvrzení – byť alespoň nepřímo – nevyplývá.

13. Ostatně i v rovině tvrzení je možno uzavřít, že žalobkyně neunáší na ni uložené procesní břemeno, jelikož ze spisového materiálu není vůbec zřejmé, jaká měla být struktura výdajů domácnosti žalovaného; toliko v rovině tvrzení pak setrvává údaj o čistém měsíčním příjmu domácnosti žalovaného ve výši 40 000 Kč. Vzhledem k výši poskytnutých úvěrů se přitom podle mínění podepsaného soudu právní předchůdkyně žalobkyně měla zajímat o celkovou struktura příjmů a výdajů domácnosti žalovaného (srov. mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

25. 7. 2018 sp. zn. ).

14. Podle názoru podepsaného soudu je tak zřejmé, že – oproti v doplnění žaloby obsaženým tvrzením – byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána maximálně povrchně a formálně. Příznačně tuto formálnost demonstruje skutečnost, že v přeložené tabulce je sice uváděna„ pregnantní“ percentuální podíl žalovaného„ na nákladech bydlení“, aniž by ovšem z této tabulky (či jiného předloženého listinného důkazu) bylo zřejmé, jaké tyto (celkové) náklady jsou, respektive v jaké nominální výši se žalovaný na těchto nákladech podílí.

15. Pouze pro úplnost soud připomíná, že primárním úmyslem zákonodárce, jenž trván na povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, je trestat sankcí neplatnosti smlouvy uzavřené poskytovatelem spotřebitelského úvěru v rozporu s požadavkem due diligence právě proto, aby byli poskytovatelé úvěrů dostatečně motivováni poskytovat spotřebitelské úvěry skutečně pouze těm spotřebitelům, u kterých je možno ke dni žádosti o poskytnutí úvěru v zásadě rozumně očekávat, že svůj dluh – velmi pravděpodobně – řádně splatí.

16. Je-li z provedených důkazů, resp. jejich absence zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně selhala při ověřovaná úvěruschopnosti žalovaného, a to před uzavřením obou úvěrových smluv, nemůže toto její pochybení bez dalšího zhojit žalobkyní akcentovaná skutečnost, že žalovaný oba úvěry delší dobu řádně splácel, zvláště když v daném případě došlo k uzavření druhé úvěrové smlouvy pouhých pět měsíců po uzavření první smlouvy, v důsledku čehož je velmi pravděpodobné, že žalovaný první úvěr splácel právě z druhého poskytnutého úvěru (srov. tabulky označené jako„ Platební historie“ v přílohové obálce na č. l. 24).

17. Za dané procesní situace se soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, jaké protiplnění se žalovanému mělo dostat za pojistné placené v rámci ujednání o„ pojištění schopnosti splácet“, jež v případě obou inkriminovaných smluv tvořilo nikoliv nepodstatnou část celkové měsíční splátky.

18. Ze shora rekapitulovaných důvodů tedy soud dospěl k závěru, že obě označené úvěrové smlouvy je nutno považovat za absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála zákonnému imperativu řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Za této situace je nutno uzavřít, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v rozsahu žalobkyní uvedené částky 233 724,02 Kč v případě první smlouvy, a v rozsahu částky

171 798,87 Kč v případě druhé z těchto smluv. Podle ustanovení přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku vydat. Jelikož tak žalovaný dosud (patrně) neučinil, zavázal jej k tomu soud prvními dvěma výroky tohoto rozsudku, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaný musel uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.

19. Vzhledem k procesní pasivitě žalovaného soud neshledal důvod pro prodloužení zákonem předvídané lhůty k plnění částek přisouzených prvními třemi výroky tohoto rozsudku, přičemž skutečnost, že si žalovaný nepřebírá poštovní obsílky na adrese deklarovaného trvalého pobytu, je skutečností, jež musí jít k tíži žalovaného.

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení , neboť žalobkyně má nárok na zaplacení 54 % nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 119 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za první tři úkony právní služby odměna stanovená na základě analogické aplikace ustanovení

§ 14b advokátního tarifu, na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 5 500 Kč, a odměna za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 542 396 Kč, tedy ve výši 10 500 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši

1 500 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je první tři úkony právní služby nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci, respektive právní rozbor, jenž by byl„ vytvořen“ toliko pro předmětnou věc. Na základě„ extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje jedenáctinásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 5 500 Kč za každý z nich. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 8 190 Kč a náhrady prokázaných cestovních výdajů ve výši

1 111 Kč – představují částku 75 420 Kč, žalovanému tudíž byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40 727 Kč, a to rovněž v zákonem předvídané lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.