Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 235/2023-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 91 762,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 39 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 52 762,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 317,6 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 947,15 Kč, s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 573,93 Kč od datum do zaplacení, 23,19 % ročním úrokem z částky 42 573,93 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 39 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 52 762,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 317,6 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 947,15 Kč, s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 573,93 Kč od [datum] do zaplacení, 23,19 % ročním úrokem z částky 42 573,93 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 762,97 s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 317,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 947,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 573,93 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 42 573,93 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 58 868 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 43 417 Kč s úrokovou sazbou 23,19 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 855 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit formou 25 měsíčních splátek po 4 537 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne datum. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni datum činila dlužná jistina 42 573,93 Kč a dlužný poplatek 49 189,04 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 42 573,93 Kč úrokem ve výši 23,19 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 11 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.
2. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne 1. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr.
3. K tomu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne datum, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze shora uvedených zákaznických karet se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek za měsíce 7 a číslo, na základě kterých zjistil, že jeho měsíční příjem činí 19 323 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Zákaznické kartě. Žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.
5. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005 ).
6. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným (jako zákazníkem) byla uzavřena smlouva o zápůjčce.
7. Dne datum byla uzavřena smlouva, na základě níž, společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 108 868 Kč, z čehož částka 55 772 Kč měla představovat souhrnný poplatek (zahrnující úrok ve výši 43 417 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení částku 10 855 Kč a za službu doplňkové pojištění částku 3 096 Kč). Žalovaný měl plnit ve 24 měsíčních splátkách po 4 537 Kč, poslední splátka činila 4 517 Kč. První splátkové období začalo běžet 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 50 000 Kč od společnosti právnická osoba RPSN činila 99,47 % (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum). Žalobkyně předložila k této smlouvě tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že čistý příjem žadatele činí 19 323 Kč, žadatel uvedl, že je zaměstnaný jako dělník – zedník na plný pracovní úvazek. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za období 7 a číslo. Odhadované měsíční výdaje uvedl žalovaný ve výši 3 200 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 11 000 Kč (z Tabulky umoření). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; z žaloby vyplývá, že žalovaný dluží na jistině částku 42 573,93 Kč právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 123 896,14 Kč, a to nejpozději do 10 dnů od data doručení této výzvy (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku).
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 108 868 Kč, a to v měsíčních splátkách, ovšem uhradil pouze částku 11 000 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla postoupena písemnou smlouvou ze dne datum, s účinností ke dni datum, žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).
9. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb. ) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
18. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ovšem k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalovaného (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka, které nijak neprověřovala. Žalovaný uvedl svá vydání ve výši 3 200 Kč měsíčně, což je dle soudu zcela nereálné. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
20. Z uvedených důvodů posoudil předmětné smlouvy jako neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu.
21. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Ze smlouvy o úvěru číslo žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 50 000 Kč, uhradil částku ve výši 11 000, takže k úhradě zbývá částka 39 000 Kč, v tomto rozsahu tady soud žalobě vyhověl.
22. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 39 000 Kč soud žalobu zamítl. Soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni jistinu úvěrů spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 000 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.