Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 111/2023-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 244,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 600,97 Kč a 11,75% roční úrok z prodlení z částky 26 600,97 Kč od 16.5.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 644 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 607,07 Kč a 8,05% roční úrok z částky 26 600,97 Kč od 23.12.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 2 582 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 600,97 Kč a 11,75% roční úrok z prodlení z částky 26 600,97 Kč od 16.5.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 644 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 607,07 Kč a 8,05% roční úrok z částky 26 600,97 Kč od 23.12.2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 2 582 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 29.12.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 28 244,97 Kč a úrok 8,05 % ročně z částky 26 600,97 Kč od 23.12.2022 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení z částky 26 600,97 Kč od 23.12.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 2 607,07 Kč od 22.3.2019 do 22.12.2022 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 493,95 Kč od 16.5.2022 do 22.12.2022. Žalobce tvrdil, že dne 22.3.2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru reg. číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr, a to až do výše 50 000 Kč (úvěrový limit). Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalobce po ověření pravidelných příjmů žalovaného a v návaznosti na poskytnuté informace vyhodnotil možná rizika vztahující se k osobě žalovaného a ke konkrétnímu požadovanému úvěrovému produktu a neopomněl zdokumentovat ani dříve uzavřené, stále existující nebo již ukončené úvěrové kontrakty se žalovaným. Žalovaný před schválením a poskytnutím úvěru prošel taktéž kontrolou Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí. Dále byl ze strany žalobce prolustrován v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR a v evidenci adres obecních/městských úřadů a prověřen, jak v Insolvenčním rejstříku, tak také v Centrální evidenci exekucí, která je vedena a spravována Exekutorskou komorou ČR. Následně bylo ověřeno, že běžný účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.). Žalobce ověřil bonitu taktéž v Bankovním registru klientských informací (BRKI), Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS. Žalovaný se v čl. I.6. smlouvy a čl. 5 obchodních podmínek zavázal vrátit žalobci poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách, a též dle čl. I.5. smlouvy hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, prohlásil žalobce dle čl. 9 písm. d) obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15.5.2022 za splatné. Dlužná částka k 22.12.2022 činí 32 345,99 Kč a skládá se z jistiny 26 600,97 Kč, poplatků 1 644 Kč, smluvního úroku 2 607,07 Kč, a úroku z prodlení 1 493,95 Kč. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6.12.2022. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o úvěru číslo uzavřenou dne 20.3.2019 a výpisem z účtu žalovaného ze dne 22.3.2019 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 měsíčních plátkách po 1 156 Kč (poslední splátka činí 1 031,06 Kč). Výzva k zaplacení dluhu ze dne 28.2.2022 byla žalovanému doručována dne 2.3.2022 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17.5.2022 dne 19.5.2022.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 22.3.2019 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Žalobce nepochybně správně nejprve zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím shora uvedených registrů, informací od žalovaného (přičemž z žádosti o úvěr ze dne 22.3.2019 vyplývá jen to, že je svobodný a podniká, žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného v žádosti ani jiných listinách soudu žalobcem předložených k důkazu tam obsaženy nejsou) a výpisů z účtů, nicméně ty samy o sobě nic nevypovídají o tom, jaké skutečné výdaje žalovaný má. Pokud žalobce k důkazu předložil historii plateb v rozsahu 70 stran, pak z těchto listin soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť takto učiněné záznamy:
Anonymizovaný odstavec.
Anonymizovaný odstavec.
Anonymizovaný odstavec.
číslo
Anonymizovaný odstavec.
Anonymizovaný odstavec.
Anonymizovaný odstavec.
Anonymizovaný odstavec.
jsou zcela nesrozumitelné, nic nevypovídající o majetkových poměrech žalovaného, a bylo na žalobci, aby případě objasnil jejich význam a důležitost pro v tomto soudním řízení uplatněný nárok. K potřebnému vysvětlení měl žalobce příležitost u nařízeného jednání, ke kterému byl předvolán a ke kterému se nedostavil, čímž se zároveň zbavil možnosti být v potřebném rozsahu poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o doplnění tvrzení a důkazů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 26 600,97 Kč vyhověl. Tvrzení o možnostech vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době žalovaný neposkytl, a proto soud dovodil, že žalovaný byl povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byl požádán o plnění doručením výzvy do jeho dispozice dne 2.3.2022. Žalovaný byl ve smyslu § 1958 občanského zákoníku povinen dlužnou částku vrátit prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán, následujícího dne po splatnosti, tj. 4.3.2022 se dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba pro první pololetí r. 2022 byla stanovena ve výši 3,75 %. Soud proto úrok z prodlení přiznal od žalobcem požadovaného dne 16.5.2022 (tedy i za dobu žalobcem učiněné kapitalizace) do zaplacení ve výši 11,75 % ročně.
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 644 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 607,07 Kč a 8,05% roční úrok z částky 26 600,97 Kč od 23.12.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu . Žalobci, jenž byl neúspěšný pouze v části příslušenství, byla přiznána plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.
14. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 600 Kč (3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu) a z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 452 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 130 Kč, částku 2 582 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).