Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 280/2023-19
Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Štěpánkou Tůmovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15%, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zbytku, v částce částka se zákonným úrokem z prodlení převyšujícím zákonný úrok z prodlení přisouzený, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15%, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zbytku, v částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení převyšujícím zákonný úrok z prodlení přisouzený, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Uvedl, že dne datum uzavřel s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky webová adresa smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr až do výše částka Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu tak, že dne datum byly poskytnuty částky částka a částka a dne datum byly poskytnuty částky částka, částka a částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků. Úvěr byl splatný dne datum, žalovaný však ničeho neuhradil. Vedle jistiny ve výši částka žalobce na žalovaném v souladu se smluvními podmínkami a sazebníkem nárokuje rovněž úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši částka a poplatek presto ve výši částka. Žalobce požaduje rovněž poplatek za informační SMS servis ve výši částka, smluvní pokutu v celkové výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobce zkontroloval, ověřil v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Zjišťoval počet členů domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a čisté měsíční příjmy. Následně posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřel, že žalovaný je schopen své závazky splácet.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k věci samé se během řízení nijak nevyjádřil.
3. Soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, byť byli řádně předvoláni.
4. Soud z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobce se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se jej zavázal splatit do datum, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a dalších poplatků shora uvedených za vybrané volitelné služby ke smlouvě (smlouva o úvěru číslo). Po sjednání úvěru žalobce v průběhu několika dnů žalovanému vyplatil částku celkem částka (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce, kterými byly sjednány i poplatky a smluvní pokuta. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k příjmům i výdajům (identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti). Při posouzení úvěruschopnosti postupoval žalobce dle interní metodiky, popsané v samostatném dokumentu žalobce. Avšak žalobce nedoložil důkazy, jež by osvědčovaly majetkové poměry žalovaného. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne datum, včetně podacího lístku). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, na dlužnou částku něčeho uhradil.
5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2020) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je pouze částečně důvodný.
14. Na základě žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tvrdil, že osobu žalovaného lustroval v registrech a provedl zjištění jeho příjmů i výdajů, rovněž doložil interní metodiku, kterou při posuzování úvěruschopnosti aplikuje. Žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaný sám uvedl při uzavření smlouvy a které byly dle tvrzení žalobce i ověřovány. Takto žalobce stanovil ověřený čistý měsíční příjem žalovaného na částku částka. K těmto svým tvrzením ovšem žalobce nedoložil žádné důkazy, když sám žalovaný jako výši příjmu uvedl částka. Pokud se týká výdajů, pak v tomto ohledu žalobce vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se s pouhými tvrzeními žalovaného spokojit. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit a za tímto účelem požadovat po žalovaném např. nájemní smlouvu, výpisy z účtu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru, je zcela nedostačující. Rovněž pouhé konstatování žalobce, že příjmy i výdaje byly řádně ověřeny, pro účely posuzování úvěruschopnosti splnění této zákonné povinnosti žalobce neprokazuje a doložená metodika představuje toliko obecná východiska pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobce žádné jiné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil, k jednání se nedostavil, a tedy nemohl být ani soudem v tomto smyslu poučen dle § 118a o.s.ř. Soud má proto za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.
15. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši celkem částka převodem na žalovaným uvedený bankovní účet. Z tvrzení žalobce z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci ničeho neuhradil, žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku částka, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni částku v této výši přiznal. Žalobkyni dále z této částky náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu vzhledem ke shora uvedeným důvodům výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 70 % a neúspěšný v rozsahu 30 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše. Náklady žalobce přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši částka. příjmení částka je sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. , částka režijní paušál podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, zástupce žalobce učinil v řízení tři úkony (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), proto odměna činí částka, částka za 3 režijní paušály + 21 % DPH z nákladů právního zastoupení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši částka. Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 40 % pak činí částka O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému
soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li odvolání podáno včas a oprávněnou osobou, stává se tento rozsudek pravomocným a nároky z něj plynoucí vykonatelnými a lze se splnění uložených povinností domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.