Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 91/2023-24

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 728 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 228 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, jejíž splatnost se stanoví jeden měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 228 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, jejíž splatnost se stanoví jeden měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení jistiny 7 500 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky 2 700 Kč, smluvní pokuty 2 528 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených prodlením žalovaného za pět výzev ve výši celkem 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce z 18. 3. 2022 uzavřené prostřednictvím internetu poskytla žalovanému po ověření jeho úvěruschopnosti bezhotovostně 7 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 2 700 Kč ve třech měsíčních splátkách do 25. 5. 2022, což však neučinil, neboť žalobkyni ničeho neuhradil, pročež po něm dále žádá úhradu úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů spojených prodlením žalovaného za pět výzev a smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od 26. 5. 2022 do 28. 4. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle Soud proto postupoval podle , a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud před rozhodnutím ve věci vyzval žalobkyni, aby doplnila rozhodná tvrzení tak, že uvede, jakým způsobem a jaké získala informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy, na což žalobkyně reagovala tak, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádala, aby jí byla přiznána alespoň jistina, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, a to včetně úroku z prodlení.

4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne 18. 3. 2022 žalobkyně a žalovaný dohodli, že právnická osoba poskytne žalovanému 7 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 2 700 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách (smlouva o zápůjčce). příjmení 7 500 Kč byla žalovanému poukázána žalobkyní na účet uvedený ve smlouvě (výpis z účtu žalobkyně). Žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze 3. 4. 2023 (upomínky, předžalobní upomínka s podacím lístkem).

5. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.

6. Soud věc právně posoudil podle , , (dále jen„ o. z.“) za užití , o spotřebitelském úvěru.

7. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

12. Žalobkyně v řízení přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Za takové situace nelze než vyjít z toho, že nebylo stran žalobkyně vyhověno požadavkům § 86 ZSU, tedy nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele.

13. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. číslo jednací), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. spisová značka). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“

14. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Důsledkem popsaného postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Jeho dosud nevydané bezdůvodné obohacení představuje neuhrazená částka jistiny úvěru 7 500 Kč.

16. S ohledem na shora popsané skutečnosti proto soud rozhodl tak, že pod výrokem ad I. žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 728 Kč (smluvní pokuta 2 528 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 700 Kč a náhrada nákladů spojených s prodlením 2 500 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, zamítl. Důvodem zamítnutí příslušenství v podobě úroku z prodlení je skutečnost, že soud rozhoduje s přihlédnutím k § 87 ZSÚ o nedospělé pohledávce, jejíž splatnost bude teprve stanovena, jak bude rozvedeno dále. Vzhledem k nedospělosti pohledávky nelze uvažovat o prodlení žalovaného ve smyslu § 1968 o. z.

17. Výrokem ad II. pak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 7 500 Kč. Podle § 87 ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž ve věci je s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení dán mezi stranami spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného. S přihlédnutím k výši dluhu a době, která již uplynula od původně sjednané splatnosti dluhu mezi stranami, je soud přesvědčen, že splatnost v délce jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku je odpovídající možnostem žalovaného, neboť ten si musel být nezbytně vědom toho, že minimálně poskytnutou jistinu bude muset žalobkyni vrátit. Měl tak dostatečný časový prostor, aby odpovídající částku, která není nikterak vysoká, pro tento účel ušetřil.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch stran ve věci byl téměř rovnocenný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté , či exekucí podle příslušných ustanovení , exekučního řádu.