Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 157/2023-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 10 932 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 636 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 636 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 296 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 520,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 871,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 087,43 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 451,43 Kč od datum do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 3 809,20 Kč od datum, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 636 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 636 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 296 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 520,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 871,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 087,43 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 451,43 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 3 809,20 Kč od [datum], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 932 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 481 Kč, představující úrok a částkou 245 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 465 Kč za administrativní činnost a částkou 900 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 644 Kč, čemuž žalovaná nedostála a zaplatila pouze 2 364 Kč. Předchůdkyně žalobkyně úvěr nezesplatnila a proto splatnost nastala nejpozději ke dni datum (poslední předepsaná splátka) a ode dne datum se žalovaná dostala do prodlení, čímž předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo požadovat i smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla údaje o své osobě, přičemž tyto byla povinna uvést pravdivě a správně, což stvrdila svým podpisem. Tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými v části nazvané doložení příjmu žadatele, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami, ze kterých předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána a má měsíční příjem 10 294 Kč a výdaje 8 250 Kč, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Vzhledem k výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny 3.809,20 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 278,23 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1.826,96 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 346,48 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 671,13 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, úroku vyčísleného od datum do datum z dlužné jistiny ve výši 871,03 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do datum ve výši 520,98 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.809,20 Kč od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50% p.a. z částky ve výši 4.087,43 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.809,20 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 278,23 Kč, od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 5 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 9 296 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 644 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 10 294 Kč a za bydlení a energie hradí 1 500 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 6 750 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici blíže nespecifikované výplatní pásky a pracovní smlouvu, které však k žalobě nepřipojila. Žalovaná neplnila své závazky řádně a uhradila pouze 2 364 Kč.
4. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne datum, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne datum. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do datum.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovanou stran jejích příjmů a výdajů, si ničím neověřila. Tvrzené výplatní pásky a pracovní smlouvu žalobkyně k žalobě nepřipojila, když odkázala na to, že příslušné listiny měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a to přesto, že jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Dále soud dodává, že z úřední činnosti je mu známo, že výdaje ve výši 6 750 Kč (částka rovnající se životnímu minimu na dvě osoby) jsou v žádostech uváděny předchůdkyní žalobkyně opakovaně. Soud má za to, že životní minimum nelze takto paušálně užívat u každého zájemce o úvěr, ale je třeba výdaje osob zjišťovat individuálně. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
12. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb., který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 2 364 Kč, pročež jí stále dluží částku 2 636 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 636 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
14. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky na účet žalobkyně do datum. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Od té doby běžela žalované lhůta k úhradě dlužné částky. Lhůtu do datum soud ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. považoval za lhůtu přiměřenou k tomu, aby si žalovaná prostředky opatřila a předala je žalobkyni. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 2 636 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v zákonem stanovené výši, resp. ve výši, jak požadovala žalobkyně, když soud je jejím návrhem vázán a nemůže přisoudit více. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
15. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla částečný úspěch žalovaná, a to už jen s ohledem na kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.