Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Az 28/2025 - 58

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., v právní věci

žalobců: a) X, nar. X

b) X, nar. X

c) X, nar. X

státní příslušnost Arménie

zastoupeni JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou

sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky

Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM-456/ZA-ZA11-HA13-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM-456/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo o žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany podané dne 18. 4. 2025 rozhodnuto tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a řízení o této žádosti se dle zastavuje.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobci předně konstatovali, že napadené rozhodnutí považují za nezákonné a nepřezkoumatelné.

3. Poukazovali na to, že uvedli oproti své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany nové skutečnosti ve smyslu . Žalobkyně a) uvedla jako důvod podání žádosti skutečnost, že žalobce b) byl registrován arménskou ambasádou a je evidován ve vojenském aparátu, přičemž výkon vojenské povinnosti je v rozporu s jeho svědomím a současně se celá rodina obává o život žalobce b), resp. o jeho zdraví. Dle názoru žalobců se jedná o nové skutečnosti, neboť žalobce b) dovršil 16. rok věku až po rozhodnutí o předchozí žádosti, přičemž se jedná o skutečnost, kterou v předchozí žádosti neuplatňovali, tudíž žalovaný ji v předchozím řízení vůbec neposuzoval. Žalobci odkazovali na to, že jsou splněny podmínky , tedy že zde jsou nové skutečnosti, které nebyly bez vlastního zavinění žalobců předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení, když nastaly až po vydání rozhodnutí o první žádosti. Podle žalobců tato skutečnost svědčí o tom, že jim hrozí vážná újma, když na území České republiky nemohou úspěšně žádat o žádný pobytový titul, avšak vrátit se do své vlasti nemohou. Zároveň považovali za nepřípustné, aby byla rodina rozdělena a děti byly odloučeny od rodičů, případně aby sourozenci byli odloučeni od bratra [žalobce b)], kterému hrozí nebezpečí v důsledku vojenské povinnosti. Rovněž hrozí vážná újma nezletilým dětem v případě nuceného vycestování matky do země původu, přičemž přítomnost a péče matky je důležitá pro správný psychosociální vývoj nezletilých dětí. Žalobci v těchto souvislostech upozornili na Úmluvy o právech dítěte, dle kterého musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Podle žalobců je žalobce b) ohrožen na zdraví a životě podle a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož v arménské armádě panuje vysoká míra šikany, násilí, mučení a vražd mimo bojové akce.

4. Žalobci dále tvrdili, že vypořádání jejich žádosti žalovaným je nedostatečné, a že se žalovaný vůbec nezabýval důvody, které žalobci ve správním řízení uvedli. Předně žalovaný neposoudil tvrzení žalobkyně a), že se bojí, že v případě návratu do země původu přijde o syna z důvodu nutnosti jeho nástupu do armády. Žalovaný tak byl povinen posoudit, zda je tato skutečnost novým důvodem, který nemohli žalobci bez vlastního zavinění uvést v původní žádosti a zda uvedené svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle . Žalovaný k tomu uvedl pouze to, že požadovat účast svých občanů na základní vojenské službě je legitimním požadavkem každého státu, což je podle žalobců zcela nedostatečné zhodnocení, neboť žalobce b) odmítá do armády nastoupit z důvodu, že by byl nástupem ohrožen jeho život. Žalovaný tedy byl povinen se vypořádat s tím, zda takový důvod naplňuje požadavky . Žalobci mají za to, že tyto požadavky žalobce b) splňuje a že se žalovaný touto otázkou vůbec nezabýval. K tomu žalobci obsáhle citovali z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. , ze kterého zdůraznili závěr, že „Správní orgány si tak musí opatřit relevantní informace o arménské armádě tak, aby byly schopny náležitě posoudit, zda při vykonávání branné povinnosti dochází u osob v postavení obdobném stěžovateli k nežádoucím jevům z hlediska a 3 Úmluvy natolik často, že se jedná o vcelku běžný jev, a nikoliv jev toliko výjimečný.“ Dále žalobci citovali ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA z roku 2023 (Armenia 2023 Human Rights Report), ze které vyplývá, že nevládní organizace pro lidská práva vyjádřily obavy ohledně úmrtí v armádě mimo bojové konflikty a ohledně neschopnosti orgánů činných v trestním řízení provést důvěryhodné vyšetřování těchto úmrtí. Žalobci dále poukázali na rozpor, když žalovaný tvrdil, že Česká republika považuje Arménii za bezpečnou, přičemž se ale žádný z podkladů ve spisové dokumentaci nevyjadřuje k situaci v arménské armádě, k potenciální hrozbě války, ale zejména se nevyjadřuje k bezpečnosti výkonu vojenské povinnosti a k ohrožení života a zdraví branců, ať už v důsledku bojových či nebojových zranění či úmrtí. Žalobci shrnuli, že závěr žalovaného není podložen aktuální a odpovídající dokumentací a že tedy rozhodnutí spočívá na nedostatku důvodů. Žalobci dále tvrdili, že jim hrozí minimálně vážná újma ve smyslu , a tedy byly splněny podmínky pro vedení řízení a následné vydání meritorního rozhodnutí. Současně měli za to, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení o jejich žádosti a rozhodnutí proto považují za nezákonné.

5. Konečně žalobci namítali rozpor napadeného rozhodnutí s ust. , který spatřují v tom, že zpráva o zemi původu, Arménie – Informace OAMP, 4. 9. 2024 – Hodnocení Arménie (dále jen „Informace OAMP 2024“), která vedla k posouzení žádosti ve správním řízení, je zprávou vypracovanou samotným žalovaným. Podle žalobců se tedy nejedná o zprávu vypracovanou nezávislou organizací, nýbrž o dokument vypracovaný samotným rozhodujícím orgánem. Žalobci toto přirovnali k postupu, kdy by soudce v trestním řízení vypracovával znalecký posudek v souzeném trestním případu. K tomu žalobci dále namítali, že Informace OAMP 2024 je vypracována tzv. od stolu, tedy bez toho, aby zpracovávající úřední osoba měla alespoň nějaký kontakt se zemí, o níž referuje. Naproti tomu podle žalobců existují zprávy nadnárodních organizací, jejichž zpravodajové pobývají přímo v posuzovaných lokalitách. Tyto zprávy však žalovaný nepoužil. Podle žalobců také není jasné, z jakých podkladů tato zpráva čerpala.

6. S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný potvrdil, že se jedná o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu a uvedl, že žalobkyně a) (za sebe a v zastoupení nezletilých žalobců) sice uváděla nové důvody své opakované žádosti, tyto se však nijak netýkaly změny situace v zemi původu, důvodů, pro které žalobkyně a) ze země vycestovala, ani původně prezentovaných obav. Nově uváděné důvody nesvědčí o tom, že by měla být žalobkyně a) ani její děti v případě návratu do země původu jakkoli ohroženy.

8. Žalovaný dodal, že nově prezentované důvody pak zejména nijak neprokazují případné riziko pronásledování z důvodů uvedených v nebo riziko vážné újmy podle . Žalovaný se také zabýval tím, zda v zemi původu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posouzena původní žádost žalobkyně a) o udělení mezinárodní ochrany, ke změně, která by představovala novou skutečnost podle . Žalobkyně a) žádnou změnu v rámci bezpečnostní a politické situace v Arménii netvrdila a nečiní tak ani v žalobě. Rovněž žalovaný na základě shromážděných informací takovou změnu neshledal.

9. Žalovaný konstatoval, že rozhodnutí o nepřípustnosti podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. e) bylo zcela v souladu s platnou legislativou. V žalobě uvedená tvrzení vady napadeného rozhodnutí neprokazují, naopak je pojata účelovým způsobem, kdy dochází k rozšiřování a doplňování azylového příběhu žalobkyně a).

10. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně a) v rámci správního řízení nikdy netvrdila, že by žalobce b) odmítal možný budoucí nástup k základní vojenské povinnosti z důvodů svědomí. Toto tvrzení žalobkyně a) považuje žalovaný za účelové. Žalovaný dále poukázal na jisté rozpory mezi skutečnostmi uváděnými žalobkyní ve správním řízení a v žalobě. Předně poukázal na to, že žalobkyně a) svou opakovanou žádost odůvodnila svým vlastním strachem o své syny, přičemž v žalobě žalobkyně a) vyjadřovala obavy pouze o žalobce b), nikoli o svého nejstaršího syna, který je účastníkem jiného řízení a kterého v této žalobě zmiňuje pouze v návrhu na přiznání odkladného účinku, což je postup, kterému žalovaný nerozumí a dodal, že ani nejstarší syn žalobkyně a) svou žádost o udělení mezinárodní ochrany neodůvodnil tak, jak je popsáno v žalobě.

11. Na závěr žalovaný dodal, že veškeré zbylé žalobní námitky jsou postavené právě na tom, že žalobce b) odmítá budoucí možný nástup základní vojenské služby z důvodu svědomí. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto námitky vnímá jako účelové, považoval za nadbytečné se k nim podrobně vyjadřovat.

12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

13. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

14. Dne 18. 4. 2025 podali žalobci v ČR opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. K tomu proběhl dne 2. 5. 2025 doplňující pohovor s žalobkyní a). V něm sdělila, že není politicky aktivní a nikdy nebyla, je vdaná, a její manžel žádá také o mezinárodní ochranu. Je matkou tří dětí, přičemž dvě z nich jsou nezletilé, a žádá mezinárodní ochranu i pro ně jakožto jejich zákonná zástupkyně. Potvrdila, že se jedná o její a jejích dětí druhou žádost o mezinárodní ochranu v České republice, přičemž první podali v roce 2023. Aktuálně ani v minulosti neměli žádné trestní stíhání ani odsouzení za spáchání trestného činu jak v České republice, tak i v zahraničí. Na otázku, jaké jsou jejich důvody žádosti o mezinárodní ochranu, uvedla, že se nemůže vrátit, protože její nejstarší syn by musel narukovat do armády. Žalobce b) by měl být evidován ve vojenském aparátu. Rozvedla, že žalobce b) v České republice studuje a dělá zkoušky, a pokud by se měl vrátit do Arménie, tak už se nevrátí zpátky do České republiky, protože bude v arménské vojenské evidenci. Upřesnila, že děti od 16 let musí být v Arménii evidovány a od 18 let musí absolvovat brannou povinnost. Důvody, kvůli kterým podala původní žádost o mezinárodní ochranu, již nyní nejsou podstatné, nechce se k tomu vracet. Na otázku, proč nechce, aby její děti šly do armády, když je v Arménii branná povinnost přímo zákonnou povinností, odpověděla, že v Arménii může propuknout válka prakticky kdykoli, jako rodič nechce ztratit svého syna. V České republice už jsou integrovaní, ona sama pracuje ve stejné škole, ve které studuje i její syn. Jiné důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany nemá.

15. Prvním rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. OAM-1177/ZA-ZA15-ZA03-2023, žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , , a . Dle tohoto rozhodnutí žalobci ve své žádosti uvedli, že do ČR přicestovali v roce 2023, o mezinárodní ochranu žádali kvůli problémům v jejich zemi původu plynoucím z kamarádského vztahu jejich otce [manžela žalobkyně a)] s kolegou, který má odlišnou sexuální orientaci.

16. Ve správním spise jsou obsaženy dvě zprávy o zemi původu žalobců. První zprávu představuje dokument Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu ze dne 4. 9. 2024. Druhou zprávou je Informace OAMP – Arménie – Základní vojenská služba – Osvobození od základní vojenské služby a alternativní vojenská a civilní služba ze dne 6. 6. 2025.

17. Žalobcům byla dne 21. 7. 2025 dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. K úkonu se dostavila zástupkyně žalobců, která se seznámila s celým spisem, pořídila si fotokopie jednotlivých částí spisu a požádala o 15-ti denní lhůtu k písemnému vyjádření a navržení doplnění podkladů pro rozhodnutí.

18. Dne 10. 9. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém shrnul tvrzení žalobců poskytnutá v průběhu řízení, uvedl, ze kterých podkladů vycházel, mimo jiné se jednalo o předchozí rozhodnutí o mezinárodní ochraně a informace, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Arménii. Žádost posoudil podle ust. a a konstatoval, že se jedná o druhou žádost podanou na území ČR, shrnul průběh předchozího správního řízení a soudního přezkumu, ve kterém jeho rozhodnutí ze dne 26. 2. 2024 obstálo, kasační stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná [usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 3. 2025, č. j. -24]. Provedl porovnání důvodů současné žádosti s tvrzeními žalobců v předchozím řízení. Shledal, že žalobci svou první žádost podali z důvodu problémů plynoucích z přátelského vztahu manžela žalobkyně a) s kolegou z práce, který má jinou sexuální orientaci. Konstatoval, že u žalobců ve svém prvním rozhodnutí neshledal žádný důvod pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. K tomu doplnil, že své rozhodnutí podložil též dostupnými informacemi o situaci v zemi původu. Poukázal na to, že v aktuální žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci uvedli nové důvody žádosti o mezinárodní ochranu, a sice skutečnost, že v Arménii by nejstarší syn musel do armády a žalobce b) by se jako šestnáctiletý dostal do vojenské evidence a už by se nemohl vrátit do České republiky. K povinné vojenské službě žalovaný uvedl, že je legitimním požadavkem každého státu požadovat účast svých občanů na základní vojenské službě, a to i v případech, kdy by byl výkon služby spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu. Žalovaný dodal, že Arménie se nyní nenachází v žádném vnitrostátním nebo mezinárodním konfliktu, přičemž situace po konfliktu v Náhorním Karabachu je stabilizovaná a probíhají mírová jednání s Azerbájdžánem. Žalovaný tedy shledal, že sdělené skutečnosti nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě, tedy ani ve formě humanitárního azylu či doplňkové ochrany, jak o ně žádali žalobci, a ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování jejich opakované žádosti. Z informací shromážděných k bezpečnostní a politické situaci v Arménii žalovaný zjistil, že v Arménii nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobců, k žádné změně, která by svědčila o tom, že by žalobci mohli být vystaveni pronásledování z důvodů uvedených v nebo jim hrozila vážná újma podle . Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení žádosti a řízení zastavil. Dle ust. je-li žádost nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

19. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).

20. Vzhledem k tomu, že žalobci podali žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 18. 4. 2025 a údaje k této žádosti poskytli před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s procedurální směrnice, procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící podle znění účinného přede dnem 12. 6. 2026.

21. O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s , neboť žalovaný souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání a žalobci se k zaslané výzvě ve lhůtě dvou týdnů nevyjádřili. Veškeré pro věc potřebné y, z nichž soud vycházel, jsou poté obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS ze dne 29. 1. 2009), procesní strany se s těmito podklady tedy mohly seznámit a žádné důkazy nad rámec správního spisu ostatně ani nenavrhly. y přiložené k žalobě přitom byly k navrhovány k důkazu pouze v rámci návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby. Soud kromě toho účastníkům zaslal Zprávu Centra pro dokumentaci a výzkum (CEDOCA) Úřadu generálního komisaře pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti (CGRA) ze dne 14. 4. 2026, která se zabývá násilím páchaným na vojácích vykonávajících povinnou vojenskou službu v Arménii (dále jen „zpráva CEDOCA“), a vyzval je, aby se s jejím obsahem seznámili a případně se k němu vyjádřili.

22. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a při rozhodování vycházel z následujících ustanovení zákona.

23. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle .

24. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

25. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které: a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo že mu hrozí vážná újma podle .

26. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) ministerstvo může z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou.

27. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

28. Z povahy věci se soud nejdříve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat. Podle ustálené judikatury NSS je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné takové rozhodnutí, v němž absentují úvahy správního orgánu, na základě nichž dospěl k závěru, který v rozhodnutí vyslovil. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. -76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

29. Městský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by je nebylo možné přezkoumat. Žalovaný vylíčil zjištěný skutkový stav věci na základě podkladů, které jsou obsahem správního spisu a zřetelně vyslovil své závěry, k nimž na základě svých úvah dospěl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že se žalovaný podrobně zabýval důvody tak, jak je žalobci uvedli v poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, a tyto řádně vypořádal.

30. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným, přistoupil k věcnému posouzení žalobních námitek.

31. K tomu, aby se správní orgán mohl znovu věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které mají určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Z tohoto pravidla vychází relevantní judikatura NSS, který v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65, dospěl k závěru, že „hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. -57.“ Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“ K tomu obdobně též rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. -27.

32. Na tyto závěry NSS navázal v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, č. j. -43, kde vyšel z toho, že za nové skutečnosti, na jejichž základě lze věcně posoudit opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, nelze považovat jakékoliv nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Uvedl, že: „Obecně tedy žalovaný může řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu zastavit proto, že se tvrzené skutečnosti přímo netýkají žadatele nebo jsou na první pohled azylově irelevantní.“

33. Neshledá-li správní orgán okolnosti uvedené žadatelem za dostatečné a rozhodne o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti, stanovil NSS ve svém rozhodnutí ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96, konkrétní podmínky, které musí odůvodnění správního rozhodnutí obsahovat „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“

34. Z výše uvedeného vyplývá, že k věcnému posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, lze přistoupit pouze při splnění zákonem stanovených podmínek. Žalovaný se proto v souladu se zákonem i relevantní judikaturou zabýval otázkou, zda byly tyto podmínky v projednávané věci naplněny. Předmětem sporu přitom není, zda žalobci uvedli nové skutečnosti ve smyslu . Tato otázka mezi účastníky řízení sporná není, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 3) výslovně konstatoval, že žalobci nové skutečnosti uvedli. Sporné je naopak posouzení, zda tyto skutečnosti představují kvalifikované nové skutečnosti ve smyslu , tedy zda jsou z hlediska podmínek pro udělení mezinárodní ochrany natolik relevantní, aby odůvodňovaly nové věcné posouzení žádosti.

35. Žalobci předně namítali, že uvedli nové skutečnosti ve smyslu , neboť žalobce b) dosáhl šestnácti let až po skončení řízení o první žádosti a byl následně registrován arménskou ambasádou a zařazen do vojenské evidence. Podle žalobců je výkon budoucí vojenské povinnosti v rozporu se svědomím žalobce b) a hrozí při něm ohrožení jeho života a zdraví, žalobkyně a) se proto obává, že o syna přijde. Žalobci dále poukázali na možné rozdělení rodiny, omezení možnosti dětí dále pobývat a studovat v České republice a na nejlepší zájem nezletilých dětí ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. V žalobě rovněž nově tvrdili, že v arménské armádě dochází k šikaně, násilí, mučení a úmrtím mimo bojové operace, čímž má být žalobce b) ohrožen na právech chráněných a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

36. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci první žádost odůvodnili problémy rodiny v zemi původu, které měly souviset s přátelským vztahem otce dětí a manžela žalobkyně s osobou homosexuální orientace. V opakované žádosti žalobkyně a) uvedla, že žalobce b) by měl být evidován ve vojenském aparátu a že po dosažení osmnáctého roku věku může být povolán k výkonu základní vojenské služby. Teprve v žalobě žalobci tvrdili, že žalobce b) již byl arménskou ambasádou registrován a zařazen do vojenské evidence. Tato okolnost tedy nebyla ve správním řízení tvrzena jako již nastalá skutečnost. Soud proto souhlasí se žalobci, že tato okolnost nastala až po pravomocném skončení prvního řízení a nemohla být v něm bez jejich zavinění uplatněna, tudíž že jsou naplněny podmínky . Ani žalovaný její časovou novost nezpochybnil.

37. Soud předesílá, že pro přípustnost opakované žádosti nepostačuje, aby žalobci uvedli novou okolnost pouze v časovém smyslu. Musí být současně splněny podmínky , ale i . Musí jít tedy o závažnou skutečnost, která může ovlivnit jejich hmotněprávní postavení z hlediska udělení mezinárodní ochrany a která opakované žádosti přináší takovou přidanou hodnotu, která může vést k jinému rozhodnutí než v předchozím řízení. (viz např. rozhodnutí NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. -65).

38. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že samotná evidence žalobce b) pro účely budoucího výkonu základní vojenské služby ani obecná obava žalobkyně a) o jeho život a zdraví tuto podmínku nesplňují. Povinnost občana podílet se na obraně státu, včetně případného výkonu povinné vojenské služby, je zásadně legitimní státoobčanskou povinností. Sama o sobě proto nepředstavuje pronásledování ani hrozbu vážné újmy, jak uvedl NSS ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. -45 „samotné plnění branné povinnosti (tím spíše prosté povinné vojenské služby) nelze bez dalších souvislostí považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle ani , pokud se ovšem jedná o plnění takové povinnosti v regulérní armádě demokratického právního státu, které je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem, a pokud je daným státem respektována možnost odepření výkonu takové vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského přesvědčení, ať již zavedením náhradní (civilní) služby nebo jiným způsobem, nebo přinejmenším, pokud takové odepření výkonu vojenské služby není ve smyslu písm. c) kvalifikační směrnice trestáno nepřiměřenými nebo diskriminačními sankcemi. Branná povinnost spojená s účastí na ozbrojeném konfliktu naopak může být důvodem pro udělení azylu dle mimo jiné tehdy, pokud žadateli ve smyslu písm. e) uvedené směrnice hrozí trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu takové vojenské služby během konfliktu za situace, kdy by tento výkon mohl zahrnovat přímou či nepřímou účast žadatele na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických zločinech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, a pokud je zároveň dána souvislost mezi tímto způsobem pronásledování žadatele a azylově relevantními důvody pronásledování ve smyslu , resp. písm. d) a kvalifikační směrnice.“

39. Jak plyne z výše citovaného rozhodnutí NSS, jiný závěr může přicházet v úvahu tehdy, jsou-li tvrzeny tam uvedené konkrétní okolnosti. Žalobci nicméně ve správním řízení žádné takové individualizující okolnosti, které by žalobce b) vyčleňovaly z uvedeného obecného rámce, neuvedli. Žadatel má přitom povinnost uvést ve správním řízení všechny jemu známé skutečnosti, které mohou být pro udělení mezinárodní ochrany relevantní, jak plyne z rozsudku NSS ze dne 3. 6. 2021, č. j. -36, bod 35 „V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ Žalovanému proto nelze vytýkat, že se takovými okolnostmi nezabýval.

40. Obdobně žalobci mohli a měli tvrdit i výhradu svědomí již ve správním řízení, což se ale nestalo. K tomuto soud nepřihlížel v souladu se závěrem rozsudku NSS ze dne 6. 11. 2025, č. j. -44 „pokud stěžovatel takové obavy ve správním řízení bez ospravedlnitelného důvodu vůbec nevznesl, nelze je zohlednit až v řízení o žalobě.“ Pro úplnost nad rámec posouzení soud odkazuje na nedávný, k věci žalobců přiléhavý rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2026, č. j. -48, ze kterého vyplývá, že v Arménii lze vedle standardní vojenské služby vykonat „vojenskou službu beze zbraně v délce 30 měsíců či alternativní civilní službu v délce 36 měsíců“ NSS dále výslovně uzavřel alternativní civilní služba je v zemi původu stěžovatele reálně možná a využívaná“ a „v programu této služby pracovalo 101 odpíračů vojenské služby z důvodu svědomí.“ NSS současně uvedl, že zamítnutí žádosti o alternativní službu lze soudně napadnout.

41. Ani argumentace zájmem nezletilých dětí a nutností zachovat jednotu rodiny závěr o nepřípustnosti opakované žádosti nemění. Soud nijak nezpochybňuje, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem. Tato zásada však sama o sobě nerozšiřuje zákonné důvody pro udělení mezinárodní ochrany tak, jak plyne z rozsudku NSS ze dne 5. 11. 2008, č. j. -57 „Jakkoli je zájem dítěte dle čl. 3 citované Úmluvy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli ( Úmluvy), nelze tyto principy samy o sobě podřadit pod další, nad rámec stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a správní soud nemá žádnou zákonnou možnost žalobou napadené rozhodnutí s odvoláním na výše uvedené principy zrušit.“ Žalobci navíc netvrdili, že by rodina nemohla vycestovat do Arménie společně, úvahy o odloučení matky od dětí proto zůstávají pouze hypotetické.

42. Žalovaný proto podle soudu nepochybil, dospěl-li k závěru, že obavy z vykonání povinné vojenské služby nebo branné povinnosti žalobcem b) nejsou relevantními novými skutečnostmi ve smyslu , protože není splněna podmínka podle . Podmínky pro meritorní posouzení opakované žádosti tedy v rámci těchto žalobních námitek splněny nebyly.

43. Žalobci rovněž namítli nedostatečné vypořádání důvodů opakované žádosti v napadeném rozhodnutí žalovaným. Poukázali na šikanu, násilí, mučení a úmrtí v arménské armádě. Odkázali v této souvislosti na rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2020, č. j. -33, a na zprávu různých nevládních organizací a zprávy Ministerstva zahraničí USA za rok 2023, podle níž nevládní organizace upozorňovaly na úmrtí v armádě mimo bojové operace a nedostatečné vyšetřování těchto případů. Žalobci dovodili, že žalovaný nezjistil dostatečně poměry v arménské armádě, bezpečnost výkonu vojenské služby ani případné riziko vážné újmy ve smyslu . Z těchto důvodů mají za to, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení a žalovaný měl opakovanou žádost meritorně projednat.

44. Soud musí opět konstatovat, že argumentace žalobců v tomto směru přesahuje skutková tvrzení uplatněná ve správním řízení, pročež nelze žalovanému vytýkat, že se takovými okolnostmi nezabýval. Žalobkyně a) při poskytnutí údajů uvedla, že nechce ztratit syna, přičemž tuto obavu spojila s možným vypuknutím války v Arménii. Žalovaný se proto správně zabýval bezpečnostní situací a uzavřel, že v rozhodné době v Arménii neprobíhal mezinárodní ani vnitřní ozbrojený konflikt. Teprve v žalobě žalobci spojili obavu o žalobce b) též s údajnými poměry uvnitř armády.

45. Pro úplnost soud opět odkazuje na závěry rozsudku NSS ze dne 5. 3. 2026, č. j. -48, ze kterých plyne, že žalobce b) může využít možnosti alternativní civilní služby nebo vojenské služby beze zbraně. Stěžovatel v tam projednávané věci v kasační stížnosti taktéž argumentoval obavami z poměrů v armádě Arménie a poukazoval na šikanu či dokonce hrozbu újmy na zdraví a životě ze strany ostatních vojáků, přičemž NSS vyvodil závěr, že “S tím souvisí i stěžovatelův poukaz na poměry v armádě Arménie. Až v rámci žaloby i kasační stížnosti (na rozdíl od pohovoru) uvedl, že jeho obava z nástupu na vojenskou službu mimo potenciální války pramení i z rizika šikany či jiné fyzické újmy v armádě samotné. To je sice v rámci naplnění povinnosti úplného a ex nunc posouzení městským soudem v principu možné (k tomu a procedurální směrnice), v tomto případě však městský soud nepochybil, když neprovedl k důkazu článek z portálu Civilnet. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 4. 10. 2018, Ahmedbekova, věc C‑652/16, uvedl, že výjimku z úplného a ex nunc posouzení představují mj. nové skutkové okolnosti nedostatečného významu. Sám stěžovatel své obavy z poměrů v armádě označuje za rozvoj svého azylového příběhu, s čímž zdejší soud souhlasí. Jejich význam však v podstatě negují zjištění ohledně možné alternativní civilní služby. V okamžiku, kdy je možná nejen vojenská služba beze zbraně, ale i služba výhradně civilní (viz výše), nelze obavy z poměrů v armádě brát za natolik významné, aby se jimi musel městský soud zabývat. Namítanou vadu nedostatečně zjištěného skutkového stavu tak NSS neshledal.“

46. Soud tak uzavřel, že ani tyto námitky důvodné nejsou. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal s tvrzeními, která žalobci uvedli ve správním řízení. Správně zhodnotil, že obavy z vojenské evidence žalobce b) a obecná obava žalobkyně a) o jeho budoucí život a zdraví nesvědčí o možném pronásledování ani o hrozbě vážné újmy. Žalovanému zároveň nelze úspěšně vytýkat, že se nezabýval okolnostmi, které žalobci ve správním řízení netvrdili.

47. Žalobci rovněž namítali rozpor napadeného rozhodnutí s , když zpochybnili použitelnost Informace OAMP 2024, z níž žalovaný při posouzení situace v zemi původu vycházel. Konkrétně Informaci OAMP 2024 vytýkali, že tento podklad vypracoval sám žalovaný, nikoliv nezávislá organizace. Dále uvedli, že Informace OAMP 2024 byla zpracována „od stolu“, aniž by její zpracovatel měl přímý kontakt se zemí původu, a že žalovaný nevyužil zprávy nadnárodních organizací působících přímo v Arménii. Žalobci současně zpochybnili transparentnost zdrojové základny Informace OAMP 2024 s tím, že podle nich není zřejmé, z jakých podkladů vychází.

48. Pro posouzení věci je navíc rozhodné, zda od předchozího meritorního rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024 do vydání napadeného rozhodnutí dne 10. 9. 2025 nastala taková změna bezpečnostní nebo politické situace v Arménii, která by mohla založit důvodnost opakované žádosti. Žalovaný vycházel vedle Informace OAMP 2024 rovněž z Informace OAMP: Arménie – Základní vojenská služba ze dne 6. 6. 2025, tedy z podkladu vztahujícího se bezprostředně k žalobci tvrzené obavě z budoucí vojenské povinnosti. Z těchto podkladů žalovaný dovodil, že v rozhodném období nedošlo v Arménii ke změně, která by nasvědčovala možnému pronásledování žalobců nebo hrozbě vážné újmy. Pro úplnost soud taktéž konstatuje, že Informace OAMP 2024 byla rovněž podkladem pro rozhodnutí NSS ze dne 5. 3. 2026 v němž NSS Informaci OAMP 2024 posoudil jako podklad vycházející z řady uvedených zdrojů, a která je aktuální a relevantní. Rozhodnutí, které NSS přezkoumával, bylo vydáno 8. 7. 2025, přičemž napadené rozhodnutí je ze dne 10. 9. 2025, dle soudu je tedy časový rozdíl dostatečně malý pro to, aby bylo možné použít stejné podklady o zemi původu k oběma rozhodnutím.

49. K námitkám, že zpráva je vypracována samotným žalovaným a žalovaný zprávy nezískal osobně v zemi původu, nebo že nepracoval se zprávami nadnárodních organizací, které přímo v posuzovaných lokalitách působí, soud uvádí, že požadavky na informace o zemi původu stanovil mimo jiné rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. -81, který uvádí, že „informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Tyto požadavky se vztahují na obsah a zdrojovou základnu podkladu, nikoliv na to, zda souhrnnou rešerši pořídil přímo správní orgán či jiný subjekt. Okolnost, že Informaci OAMP 2024 připravil žalovaný, proto nezakládá její nepoužitelnost ani nevypovídá o její nedostatečné objektivitě. Ostatně k tomu se již NSS vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 26. 1. 2021, č. j. -29 „Nejvyšší správní soud zároveň doplňuje, že rešerše o bezpečnostní a politické situaci v zemi původu, zpracované žalovaným, jsou v rámci azylového řízení běžně používány.“ S odkazem na výše uvedené není pravdou, že by Informace OAMP 2024 neobsahovala informace od zdrojů, které přímo v zemi působí, například Novosti Armenii v zemi působí. Nebylo by ale ani vadou, kdyby zpracovatel zprávy nezískal poznatky osobně v zemi původu, ostatně i z , , ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že správní orgán může jako podklad pro rozhodnutí užít skutečnosti jemu známé z úřední činnosti či podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci. Důležité je, aby byly externí prameny důvěryhodné, řádně označeny a umožňovaly ověření použitých závěrů.

50. Námitka, v rámci níž žalobci odkazovali na rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2020, č. j. -33, není důvodná, neboť odkazovaný rozsudek není přiléhavý k případu žalobců. Tento rozsudek se netýkal řízení o mezinárodní ochraně, ale vydání cestovního průkazu totožnosti podle zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel v tamní věci již dosáhl odvodního věku, byl předvolán k výkonu základní vojenské služby a ve správním řízení předložil konkrétní podklady o jím tvrzených rizicích v arménské armádě. NSS proto požadoval, aby správní orgány tato konkrétní a doložená tvrzení řádně prověřily. V nyní posuzované věci žalobci taková tvrzení ani podklady ve správním řízení neuplatnili, žalobce b) byl podle jejich tvrzení pouze evidován pro účely budoucího výkonu základní vojenské služby. Skutkové i právní okolnosti obou věcí jsou proto podstatně odlišné.

51. Žalovaný proto vzhledem k výše uvedenému měl dostatečný skutkový podklad pro závěr, že obecně tvrzená evidence žalobce b) pro účely budoucí vojenské služby, obava žalobkyně a) o syna nejsou způsobilé založit hrozbu pronásledování nebo vážné újmy. Zároveň tím jsou dostatečně podloženy skutkové okolnosti pro závěr žalovaného, že bezpečnostní situace v Arménii se nezměnila, aby bylo nutné meritorní posouzení. Námitka proto není důvodná.

52. Naproti tomu soud žalobcům přisvědčuje v tom, že spisové podklady se blíže nezabývají poměry v arménské armádě, zejména otázkou zacházení s osobami vykonávajícími vojenskou službu a podmínkami jejího výkonu. Tato skutečnost ovšem nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť problematika základní vojenské služby se týká pouze osoby žalobce b) a žalobkyně a) v poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu jako důvod jejího podání obavy ze zacházení s osobami vykonávajícími vojenskou službu a obavy ze špatných podmínek jejího výkonu neuváděla, přičemž Arménie je považována za bezpečnou zemi původu a závěry relevantní judikatury svědčí ve prospěch posouzení, které žalovaný přijal.

53. Soud měl nicméně za potřebné se otázkou základní vojenské služby v případě žalobce b) zabývat, neboť se jí věnoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí a žalobci proti závěrům žalovaného brojili podanou žalobou obsahující i námitky týkající se poměrů v arménské armádě a bezpečnosti výkonu vojenské služby. Za tímto účelem soud účastníkům zaslal Zprávu Centra pro dokumentaci a výzkum (CEDOCA) Úřadu generálního komisaře pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti (CGRA) ze dne 14. 4. 2026, která se zabývá násilím páchaným na vojácích vykonávajících povinnou vojenskou službu v Arménii (dále jen „zpráva CEDOCA“), a vyzval je, aby se s jejím obsahem seznámili a případně se k němu vyjádřili.

54. Zpráva CEDOCA v kapitole 2.1 s odkazem na zdroje OSN uvádí, že v arménské armádě dochází k incidentům spojeným s násilím i v době míru. Jedná se zejména o případy závažné šikany, fyzického a psychického násilí, úmrtí za nejasných okolností a sebevražd. Tyto jevy souvisejí mimo jiné s porušováním bezpečnostních předpisů a vojenské disciplíny, ale také s přetrvávající tradicí tzv. dědovščiny, tedy formy často násilné šikany mezi vojáky vykonávajícími povinnou vojenskou službu, která má své kořeny již v sovětské armádě. Zdroje CEDOCA v rámci provedených rozhovorů uvedly, že obdobné praktiky bývají zpravidla zaměřeny na konkrétní skupiny osob, zejména na příslušníky sexuálních a genderových menšin, osoby spolupracující s vojenskými orgány a osoby, které porušily nepsaná pravidla kriminálního podsvětí. Podle statistických údajů uvedených v kapitole 2.1.2 došlo v roce 2024 přibližně ke 328 incidentům, při nichž utrpělo fyzické zranění 312 vojáků. Ve stejném roce bylo zaznamenáno také 12 případů mučení nebo jiného krutého či nelidského zacházení ze strany vojenské policie vůči vojákům. Prokuratura zároveň obdržela 119 oznámení o násilí páchaném nadřízenými na podřízených, přičemž ve všech případech bylo zahájeno trestní řízení. Za rok 2025 nejsou k dispozici souhrnné statistické údaje o incidentech souvisejících s uvedenými praktikami. Přiložená tabulka však uvádí 2 smrtelná úmrtí v důsledku nehod mimo bojové situace. Celkem bylo v roce 2025 evidováno 7 úmrtí vojáků mimo bojové situace, z toho 1 v důsledku vraždy a 2 v důsledku sebevraždy. Pro srovnání, v roce 2024 bylo zaznamenáno 40 úmrtí a v roce 2023 celkem 82 úmrtí. V kapitole 3 zpráva dále informuje o řadě opatření, která arménská vláda v uplynulých letech přijala s cílem zlepšit situaci v ozbrojených silách. Podle organizace Peace Dialogue je v několika důležitých oblastech patrný pokrok, přesto však nadále přetrvávají problémy vyžadující systematickou pozornost a další opatření. Jak vyplývá z kapitoly 4, organizace Peace Dialogue současně poskytuje právní pomoc vojákům vykonávajícím povinnou vojenskou službu, kteří takovou podporu potřebují.

55. Ze zprávy CEDOCA soud dovodil, že při výkonu základní vojenské služby v arménské armádě dochází k incidentům, které by za určitých okolností mohly ve vztahu k žadatelům o mezinárodní ochranu dosahovat intenzity mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu . Ve sledovaném období bylo zaznamenáno celkem 328 takových incidentů. Současně však zpráva v první kapitole uvádí, že arménská armáda disponovala přibližně 42 900 aktivními příslušníky. Při porovnání počtu evidovaných incidentů s celkovým počtem vojáků lze konstatovat, že se týkaly méně než jednoho procenta příslušníků armády, přičemž pouze ve 12 případech bylo potvrzeno porušení práv dosahující intenzity vážné újmy. Soud proto dospěl k závěru, že případy podřaditelné pod pojem vážné újmy nepředstavují v arménské armádě obecně rozšířený ani systémový jev. Soud dále zohlednil zjištění obsažená ve zprávě, podle nichž jsou oběťmi těchto incidentů převážně osoby náležející k sexuálním a genderovým menšinám, osoby úzce spolupracující s vojenskými orgány nebo osoby, které se dostaly do konfliktu s kriminálním prostředím. Ze správního spisu ani z obsahu žaloby přitom nevyplývá, že by žalobce b) náležel či mohl náležet do některé z těchto zvláště ohrožených skupin. Konečně soud přihlédl rovněž k tomu, že počet zranění a úmrtí mimo bojové operace dlouhodobě vykazuje klesající trend a v posledním sledovaném období dosahoval pouze jednotek případů. Zpráva nadto uvádí, že arménské orgány přijímají opatření směřující ke zlepšení situace, včetně trestního stíhání pachatelů obdobných jednání, přičemž obětem je poskytována právní pomoc alespoň jednou nezávislou organizací. Také tyto skutečnosti podporují závěr, že riziko vzniku vážné újmy v důsledku uvedených incidentů nelze považovat za natolik rozšířené, aby bez dalšího dopadalo na každého brance bez ohledu na jeho individuální poměry.

56. Soud tak uzavírá, že zpráva CEDOCA sice představuje nový podklad, neobsahuje však takové nové skutečnosti či zjištění, které by mohly mít prima facie dopad na hmotněprávní postavení žalobců v řízení o mezinárodní ochraně. Žalobci netvrdili žádné individuální okolnosti, jež by žalobce b) ve vztahu k těmto rizikům zvlášť ohrožovaly. Netvrdili zejména, že by žalobce b) náležel k některé minoritě nebo že by byl homosexuální orientace, ačkoli zpráva CEDOCA označuje za zvlášť ohroženou skupinu právě osoby homosexuální orientace. Zjištění obsažená ve zprávě nezpochybňují závěry napadeného rozhodnutí ani závěry vyslovené v rozsudku NSS ze dne 5. 3. 2026, č. j. -48. Nezakládají proto potřebu věcného posouzení opakované žádosti, neboť nesvědčí ani o možném důvodu pro udělení azylu, ani o reálné hrozbě vážné újmy odůvodňující poskytnutí doplňkové ochrany.

57. Soud tak vzhledem k výše uvedeným skutečnostem neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v případě žalobců byly splněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti z důvodu, že neuvedli žádné nové skutečnosti relevantní ve smyslu a situace v zemi původu se od původního řízení o mezinárodní ochranu nezměnila. Tyto závěry žalovaný přezkoumatelným způsobem odůvodnil a podložil obsahem správního spisu. Žalobní námitky tak nejsou důvodné.

VI. Závěr a náklady řízení

58. Městský soud v Praze tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobci uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení jako nedůvodnou.

59. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci neměli úspěch, proto jim náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze, dne 2. září 2026

JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.

samosoudce