Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 Ad 16/2026 - 68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobkyně: J. E.

X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2026, čj. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata věci

1. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. Podle posudků Institutu posuzování zdravotního stavu totiž nebyla invalidní. Soud zkoumal, zda tento závěr žalované obstojí. Na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí se bohužel tyto závěry potvrdily. Proto soud žalobu zamítl.

II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci

2. Žalobkyně pobírala invalidní důchod prvního stupně, který jí žalovaná od července 2025 odňala, protože podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) její pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. Chybělo jí tedy 10 %. V říjnu 2025 znovu podala žádost o přiznání invalidního důchodu.

3. Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 12. 2025, čj. X, žádost žalobkyně zamítla (prvostupňové rozhodnutí). V odůvodnění uvedla, že podle posudku IPZS ze dne 2. 12. 2025 (první posudek) žalobkyně není invalidní. Její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.

4. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně první posudek označil postižení dominantní pravé horní končetiny (zmrzlé rameno, epikondylitis) s chronickou poruchou úchopu, přičemž od posledního posouzení došlo ke stabilizaci stavu. Funkční omezení je méně významné, ale trvalé. První posudek uvádí, že se jedná o postižení, jehož funkční dopad odpovídá posudkovým kritériím uvedeným v kapitole XIII, oddíl C, položce 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jedná se tedy o jednostranné postižení se závažnější poruchou funkce končetiny – zejména dominantní, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-25 %. První posudek zvolil horní hranici a se zohledněním charakteru profese a pro souběh dalších chorob, zvlášť pro psychickou nadstavbu, navýšil pokles o 5 %. Celkem tedy shledal, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 30 %.

5. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Doložila novou lékařskou zprávu, která prokazuje mikrokalcifikace v oblasti radiálních epikondylů bilaterálně. Uvedla také, že nadále trpí vážnými a dlouhodobými zdravotními obtížemi, konkrétně chronickou úchopovou poruchou pravé i levé horní končetiny. Dále sdělila, že z posudku nevyplývá, že by se její zdravotní stav zlepšil nebo stabilizoval. Domnívá se, že hodnocení neodpovídá skutečnému rozsahu funkčního omezení, neboť plně nezohlednilo nutnost trvalého nošení epikondylárních pásek na obou rukách a pravidelné užívání analgetik kvůli dlouhodobým bolestem.

6. V řízení o námitkách proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Nový posudek lékařky IPZS ze dne 12. 3. 2026 (druhý posudek) dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti činí 25 %. Na rozdíl od prvního posudku totiž lékařka nenavýšila tento pokles o 5 % z důvodu charakteru profese žalobkyně a souběhu chorob.

7. Žalovaná pak rozhodnutím ze dne 16. 3. 2026, čj. X (rozhodnutí žalované), na základě druhého posudku zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

III. Žaloba a vyjádření žalované

8. Žalobkyně s rozhodnutím žalované nesouhlasí. Má za to, že její zdravotní stav posudkový lékař podhodnotil a dostatečně nezohlednil skutečné funkční dopady jejího zdravotního omezení na její pracovní schopnost.

9. Dlouhodobě trpí závažnými obtížemi horních končetin, přičemž postižení se netýká pouze jedné končetiny, ale obou horních končetin. To výrazně omezuje její schopnost vykonávat běžné pracovní činnosti i denní fungování.

10. Posudková lékařka zařadila její zdravotní stav pouze pod kapitolu XIII, oddíl C, položku 2b přílohy k vyhlášce o invaliditě, tedy pod jednostranné postižení se závažnější poruchou funkce končetiny s mírou poklesu pracovní schopnosti 25 %. Domnívá se, že tento závěr neodpovídá skutečnému rozsahu jejího zdravotního stavu, protože má postižené obě horní končetiny a obtíže mají zásadní dopad na její pracovní schopnost. Žalobkyně tak nemůže pokračovat ve své přechozí fyzicky náročné výdělečné činnosti. Namítá též, že nepřihlédla k jejímu dosaženému vzdělání, kvalifikaci a omezeným možnostem pracovního uplatnění.

11. V posudku z června 2024 (posudek na základě kterého žalovaná v minulosti žalobkyni přiznala invalidní důchod prvního stupně – pozn. soudu) posudkový lékař přihlédl také ke kvalifikaci žalobkyně a navýšil horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 %, což vedlo k vyššímu hodnocení. Rozhodnutí žalované však toto navýšení již nezohlednilo, aniž by dostatečně vysvětlilo proč. Má tedy za to, že žalovaná její zdravotní stav neposoudila úplně, objektivně a v souladu se skutečností. Proto navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalované, věc jí vrátil k dalšímu řízení a aby zdravotní stav žalobkyně posoudila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že shromážděné medicínské prameny (včetně těch recentních – k tomu srov. zúročený ortopedický a rehabilitační nález z ledna 2026) zde nesvědčily ve prospěch invalidity. Nehovořily ani pro oboustranné postižení ve smyslu kapitoly XIII, oddílu C, položky 2c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, a tedy odlišnou subsumpci dominantního postižení. Pro jiné zatřídění rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu by tak musela být nutně naplněna kritéria podle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.

13. Přiznání přídatného navýšení podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, kdykoliv v minulosti neznamená setrvačnou povinnost takového užití jednou provždy. Ostatně invalidní důchod žalovaná žalobkyni v mezidobí „oduznala“. Nadto dovolávaný posudek z června 2024 sám ohraničil platnost vyslovených úvah do 30. 6. 2025. Opět by tudíž musely být aktuálně splněny podmínky pro zvýšení přídatného navýšení.

14. Žalovaná uvádí, že tvrzený dopad a intenzita funkčních deficitů k rozhodnému datu budou jistě pečlivě znovu zváženy lékaři posudkové komise ministerstva. Z pohledu žalované však prokázané skutečnosti nesplňovaly parametry invalidizace. Proto není důvodná ani žaloba.

IV. Zadání třetího posudku a jeho doplnění, jejich obsah a zjištění z něj plynoucí

15. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 18. 6. 2026 (třetí posudek).

16. Žalobkyně se jednání posudkové komise zúčastnila a vyšetřili ji přítomní lékaři. Posudková komise měla k dispozici spis soudu včetně rozhodnutí a žaloby, spis IPZS včetně záznamů o jednáních a lékařských nálezů a spis žalované včetně záznamu o jednání, lékařského nálezu a rozhodnutí. Navíc také lékařskou zprávu ze dne 28. 5. 2026, kterou žalobkyně předložila při jednání komise.

17. Objektivní ortopedické vyšetření při jednání posudkové komise uvádí, že žalobkyně přišla bez opory. Měla 2x epikondylární pásku na obou loktech. Páteř měla klidnou, krční páteř vykazovala difuzní citlivost s volným pohybem. Neurologicky bylo prokrvení horních i dolních končetin v normě. Ramena měla klidná, vpravo citlivá – s omezením pohybu o 10 stupňů oproti levé straně, včetně rotace. Pravý loket měl jizvu po operaci, byl citlivý v oblasti vřetenního i loketního epikondylu oboustranně. Napínací manévry byly pozitivní oboustranně. Pohyb byl volný, s rozsahem 0-0-145, rotace volné. Zápěstí měla klidné, na pravé straně citlivé. Rozsah pohybu byl 60-0-60. „Špetku“ žalobkyně zvládla, stisk měla bez oslabení. Kyčle, kolena i hlezna byla klidná, s volným pohybem.

18. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:

· epikondylitis radialis humeru l.dx., stav po operaci v roce 2023, rozvoj obtíží i levostranně t.č. v doporučení rehabilitace;

· syndrom zmrzlého ramene l.dx;

· cervikobrachiální syndrom.

19. Ve třetím posudku posudková komise shrnuje obsah jednotlivých lékařských zpráv. Z posudkového hodnocení vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jako hlavní příčinu třetí posudek uvádí oboustrannou epikondylitidu humeru se stavem po operaci laterální epikondylitidy vpravo (tenisový loket) pro nedostatečný efekt konzervativní léčby. Žalobkyni se rozvinul syndrom zmrzlého ramene vpravo, lékař jí doporučil rehabilitace. Je došetřována na ortopedii.

20. Rentgen prokázal jen menší osteochondrózu krční páteře. Magnetická rezonance páteře neprokázala žádnou patologii. Ortoped stav žalobkyně hodnotí jako oboustrannou epikondylitidu více vpravo. Doporučuje opakovaně rehabilitaci, kterou však žalovaná subjektivně hodnotí bez efektu. Lékař žalobkyni doporučil neurologické vyšetření, přičemž na horních končetinách byl reflexologický nález v normě. V rámci Mingazziniho zkoušky vpravo popsal statický třes pravé horní končetiny, který jiná vyšetření neprokázala. Fascikulace (záškuby ve svalech) nebyly přítomny, ERP bylo v normě a tapping byl lehce omezen vpravo. Kromě dalšího posudkového hodnocení také uvádí, že se žalobkyně v říjnu 2025 ještě ambulantně dostavila na psychiatrii pro zhoršení stavu nálady při chronické bolesti. Tento stav lékař zhodnotil jako poruchu přizpůsobení a reakci na somatický stres.

21. Po prostudování podkladové dokumentace a vlastního vyšetření u jednání posudková komise konstatuje – ve shodě s námitkovým řízením –, že se jedná o postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kap. XIII, odd. C, pol. 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. V minulosti přiznaná invalidita prvního stupně byla nadhodnocena.

22. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti posudkový závěr tedy (v souladu s výše uvedeným) zhodnotil zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. C, pol. 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jedná se tedy o jednostranné postižení se závažnější poruchou funkce končetiny, zejména dominantní, pro které je procentuální rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15-25 %. Posudková komise stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti 25 % (tedy na horní hranici). Pro stanovení vyššího poklesu pracovní schopnosti nenalezla objektivní důvody. Zdravotní stav žalobkyně totiž k datu vydání napadeného rozhodnutí neodpovídal žádnému stupni invalidity.

23. Soud následně požádal posudkovou komisi o doplnění posudku. Třetí posudek totiž uváděl, že „hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je oboustranná epikondylitida humeru“, přičemž tento stav posudková komise podřadila pod zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. C, pol. 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity – tedy jednostranné postižení se závažnější poruchou funkce končetiny, zejména dominantní.

24. Posudková komise vyhotovila doplňující posudek dne 6. 8. 2026 (doplňující posudek). V něm uvedla, že v textu třetího posudku došlo k administrativní chybě. U žalobkyně je hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu prokázaná epikondylitida humeru vpravo, se stavem po operaci laterální epikondylitidy vpravo (tenisový loket) 2/23 pro nedostatečný efekt konzervativní léčby.

25. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je podle posudkového závěru zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. C, pol. 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je procentuální rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15-25 %. Posudková komise stanovila konečnou míru poklesu pracovní schopnosti na 25 % (tedy na horní hranici).

26. Stav žalobkyně posudková komise nehodnotila jako oboustrannou epikondylitidu. Vyšetření žádnou závažnou poruchu funkce levé horní končetiny neprokázalo, a tudíž jej posudková komise považuje jako posudkově nevýznamné pro hodnocení invalidity. Pokud by posudková komise teoreticky podřadila zdravotní postižení žalobkyně pod kapitolu XIII, odd. C, pol. 2c, pak by v žádném případě nehodnotila pokles na horní procentní hranici (35 %), protože není prokázána porucha funkce končetiny. Pro stanovení vyššího poklesu pracovní schopnosti nenalezli objektivní důvody. Zdravotní stav žalobkyně k datu vydání rozhodnutí žalované neodpovídal žádnému stupni invalidity.

V. Posouzení věci

27. Žaloba bohužel není důvodná.

28. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.

29. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním ( ). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.

30. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. -43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. -22).

31. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku a jeho doplnění. Posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobkyně. Navíc ji při jednání posudkové komise vyšetřili přítomní lékaři, což zvyšuje přesvědčivost posudku. Třetí posudek se shoduje s druhým posudkem ve zvolené položce v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity i ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Doplnění posudku poté odstranilo nejasnost mezi označením zdravotního postižení žalobkyně a mezi položkou podle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pod kterou ho posudková komise zařadila. Z tohoto hlediska proto soud třetí posudek po proběhlém doplnění hodnotí jako úplný. Soud tedy nemá pochybnosti o nejaktuálnějším posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

32. Soud proto vycházel ze třetího posudku a jeho doplnění jako ze stěžejních důkazů v otázce invalidity žalobkyně. Vyplynulo z něj, že pracovní schopnost žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí žalované poklesla v míře 25 %. V době vydání rozhodnutí žalované tedy žalobkyně nebyla invalidní. K hranici invalidity totiž chybělo ještě 10 %. Žalovaná proto postupovala správně, pokud shledala, že tu pro zvýšení invalidního důchodu není důvod.

33. Soud nechce v žádném případě snižovat závažnost zdravotních obtíží žalobkyně včetně toho, jak je sama vnímá. Je mu to upřímně líto. Nicméně žalobní námitky se v této věci nakonec ukázaly být nedůvodnými.

34. Závěrem soud dodává, že v případě zhoršení zdravotního stavu v době po vydání rozhodnutí žalované, má žalobkyně k dispozici možnost podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

VI. Závěr a náklady řízení

35. Krajský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

36. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 17. srpna 2026

Martin Kopa, v. r.

samosoudce