Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 Ad 1/2026 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

žalobce:

M. J., narozený dne X

bytem X

právně zastoupen Mgr. Petrem Budzińským, advokátem

se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 26. 9. 2025

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 2025, č. j. X, kterým bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2025 č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025 žalovaná podle a , o důchodovém pojištění, (dále jen „ “) snížila žalobci od 6. 6. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025 změněno tak, že se žalobci od 6. 6. 2025 snižuje invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle ve spojení s písm. e), zákona o důchodovém pojištění.

Žaloba

2. V žalobě žalobce nejprve popsal okolnosti, které vedly ke vzniku jeho zdravotních obtíží a zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl, že trvá na zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2025 a na opětovném přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od 6. 6. 2025. Navrhoval rovněž zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, kterým žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že mu přiznala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Takové posouzení považoval za nedostatečné, neboť podle jeho názoru i nadále splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně

3. Žalobce dále poukázal na závěry znaleckého posudku a zdravotnické dokumentace, z nichž podle jeho názoru vyplývá závažné a trvalé omezení pohybového aparátu. Namítl, že není schopen samostatné chůze, bez opory je nestabilní a při zatížení trpí bolestmi. Popsal trvalé následky poranění obou dolních končetin, páteře i pravé horní končetiny, které se projevují omezením hybnosti, deformitami a chronickými bolestmi a významně omezují jeho soběstačnost i schopnost pohybu s kompenzačními pomůckami.

4. Žalobce rovněž poukázal na trvalé následky poranění pánve a levého kyčelního kloubu, které se projevují deformitami a bolestmi při sezení i chůzi. Uvedl trvající chronickou bolestivost pohybového aparátu, omezující jeho fyzickou zátěž, vyžadující častý odpočinek a negativně ovlivňující kvalitu spánku. V návaznosti na tyto obtíže je podle svého tvrzení částečně odkázán na pomoc při běžných denních činnostech a jeho možnosti volnočasového vyžití jsou výrazně omezeny. Žalobce poukázal na omezení pohybu, neboť se pohybuje převážně s využitím chodítka se sedákem, případně francouzských holí, přičemž bez opory zvládne ujít pouze několik kroků. Jeho zdravotní stav představuje těžké funkční postižení trvalého charakteru, vyžadující používání kompenzačních pomůcek a pomoc jiné osoby.

5. Namítl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen vykonávat své dosavadní povolání ani jiné zaměstnání, a to ani v případě méně fyzicky náročných profesí. Omezená mobilita, potřeba častého odpočinku, trvalé bolesti, omezení hybnosti a poruchy hrubé motoriky, jakož i neschopnost přenášení břemen a snášení statické či mechanické zátěže mu podle jeho názoru neumožňují vykonávat ani většinu lehčích zaměstnání vyžadujících delší sezení nebo stání. V této souvislosti odkázal na závěry znaleckého posudku ze dne 6. 8. 2025 vypracovaný MUDr. Karlem Edelmannem, Ph.D., z nichž podle něj vyplývá dlouhodobě velmi nepříznivý zdravotní stav zásadním způsobem omezující jeho pracovní uplatnění.

6. S ohledem na uvedené žalobce navrhl zrušení rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025 a vrácení věci žalované, a to pro závažné vady řízení spočívající zejména v nedostatečném a neúplném posouzení jeho zdravotního stavu, a na vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí. Uvedený postup podle jeho názoru odpovídá ustálené judikatuře správních soudů a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2023, č. j. -41, a na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. -52.

7. Dále žalobce namítl, že žalovaná nezohlednila v plném rozsahu všechny jeho zdravotní obtíže, zejména stabilizaci páteře kovovými implantáty, omezenou hybnost trupu, chronické bolesti zad. Podle žalobce nebyly náležitě zohledněny ani trvalé následky zlomenin pravého lokte a zápěstí, v jejichž důsledku je významně omezen rozsah pohybu pravé horní končetiny. Toto omezení mu podle jeho tvrzení podstatně ztěžuje manipulaci s berlemi i invalidním vozíkem. Současně žalobce namítl, že žalovaná nezohlednila kumulativní dopad omezené mobility, potřeby častého odpočinku, přetrvávajících bolestí a omezení jemné i hrubé motoriky. Tyto obtíže mu podle jeho názoru neumožňují výkon ani většiny lehčích zaměstnání vyžadujících delší sezení či stání.

8. Podle žalobce odpovídá jeho rozhodující zdravotní postižení kapitole XV, oddílu B, položce 14 písm. b) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „ “), která předpokládá míru poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 50 až 70 %. S odkazem na uvedené vyhlášky současně dovozoval možnost navýšení této hodnoty s ohledem na ostatní zdravotní postižení. Na tomto základě měl za to, že je i nadále invalidní ve třetím stupni, neboť jeho pracovní schopnost je zachována pouze za zcela mimořádných podmínek.

9. Žalobce poukázal na znalecký posudek ze dne 29. 4. 2025, č. 1/2025, vypracovaný MUDr. Karlem Edelmannem, Ph.D., soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který předložil v námitkovém řízení. Podle žalobce tento posudek vycházel z úplné zdravotnické dokumentace německých zdravotnických zařízení a obsahoval podrobný popis pooperačních komplikací, rehabilitace a trvalých funkčních omezení. Zdůrazňoval rovněž, že znalec provedl jeho osobní vyšetření, zatímco posudková lékařka prvního stupně z dostupné dokumentace pouze vycházela.

Vyjádření k žalobě

10. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě popsala dosavadní průběh řízení s tím, že lékařský posudek vypracovaný pro námitkové řízení shledává úplný, objektivní a přesvědčivý. Dále uvedla, že věc se týká zdravotního stavu, a proto nechť je zdravotní stav žalobce posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, od jejíhož posouzení by se mělo odvíjet rozhodnutí ve věci.

Replika žalobce

11. Dne 29. 6. 2026 bylo doručeno vyjádření žalobce k posudku posudkové komise ze dne 21. 5. 2026. Žalobce dále setrval na názoru, že znalecké posudky MUDr. Karla Edelmanna, Ph.D., vycházejí z úplné zdravotnické dokumentace, včetně dokumentace ze zdravotnických zařízení v Německu, a z vlastního vyšetření žalobce. Zdůraznil, že tyto posudky podrobně hodnotí funkční dopady jeho zdravotního stavu. Posudkové komisi naopak vytýkal, že se soustředila převážně na rekapitulaci zdravotnických podkladů a výsledků vyšetření, aniž by dostatečně zohlednila průběh léčby, operační výkony, infekční komplikace, stav páteře po stabilizaci, postižení pravé dolní končetiny, chronickou bolestivost a dopad těchto obtíží na pracovní schopnost.

12. Dále žalobce namítl, že posudková komise hodnotila jednotlivá zdravotní postižení izolovaně, nikoliv v jejich souhrnném dopadu na jeho pracovní schopnost. Uvedl, že posudková komise sice zaznamenala stav po zlomenině obratle L1 a operační stabilizaci páteře, avšak podle jeho názoru dostatečně neposoudila funkční důsledky tohoto postižení, zejména omezení hybnosti trupu, chronické bolesti zad a jejich vliv na jeho schopnost sedět, stát, chodit a vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Současně namítl, že posudková komise hodnotila izolovaně také omezení levé horní končetiny, aniž by přesvědčivě zohlednila jeho dopad ve spojení s postižením pravé dolní končetiny, potřebou opory při chůzi, zkrácením pravé dolní končetiny, bolestivostí a stavem po operaci páteře.

13. Žalobce měl za to, že posudková komise nedostatečně zohlednila psychické a psychosociální dopady utrpěného polytraumatu. V této souvislosti odkázal na znalecký posudek MUDr. Karla Edelmanna ke ztížení společenského uplatnění, z něhož podle něj vyplývá významné omezení v běžném životě, závislost na kompenzačních pomůckách a pomoci jiných osob, omezení osobních a volnočasových aktivit, bolesti a snížení kvality života. Namítl, že posudková komise tyto skutečnosti hodnotila pouze okrajově, případně vůbec, a nevysvětlila jejich zohlednění při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti.

14. Za zásadní nedostatek posudku posudkové komise žalobce považoval rovněž nedostatečné hodnocení obezity III. stupně. Poukázal na to, že sama posudková komise v posudku uvedla, že „posuzovaný je monstrózně obézní, BMI 48,7.“. Dovozoval proto, že při posouzení jeho invalidity měla být aplikována kapitola IV, položka 14d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která pro obezitu s BMI nad 45 a těžce omezenou pohyblivostí stanoví míru poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 70 až 80 %.

15. Žalobce shrnul, že posudková komise sice jednotlivá zdravotní postižení zaznamenala, avšak podle jeho názoru je hodnotila izolovaně a dostatečně nezohlednila jejich souhrnný dopad na pracovní schopnost. Namítal zejména nejasnost posudku ohledně zohlednění kumulovaných důsledků postižení dolní končetiny, omezení horní končetiny, stavu po operaci páteře, chronické bolestivosti, zkrácení dolní končetiny a obezity III. stupně při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Současně uvedl, nesprávné označení jedné z postižených končetin v žalobě představovalo pouze dílčí nepřesnost, která nemění skutkový základ jeho námitek. Nadále setrval na stanovisku, podle něhož souhrn trvalých následků jeho zranění odůvodňuje závěr o invaliditě třetího stupně.

16. Současně uvedl, v žalobě došlo při popisu jeho zdravotních postižení k dílčí nepřesnosti spočívající v nesprávném označení levé dolní končetiny. Uvedl však, z obsahu žaloby i přiložené zdravotnické dokumentace je zřejmé, jaká zranění utrpěl a jak probíhala jejich léčba. Podle žalobce tato nepřesnost nemá vliv na skutkový základ ani důvodnost žaloby.

17. Žalobce uzavřel, že posudková komise nezohlednila souhrnný dopad všech jeho zdravotních postižení na pracovní schopnost, a proto považoval její posudkové závěry za nesprávné. Zároveň není způsobilý vykovávat činnost odpovídající jeho předchozímu pracovnímu zařazení, a to ani v případě rekvalifikace.

Posouzení věci soudem

18. O žalobě soud rozhodl v souladu s , , (dále jen „ “) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil. Žalovaná nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. Současně soud rozhodoval jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit.

19. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé , , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních , písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

20. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, včetně zdravotního posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2026, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci od 20. 4. 2024 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, neboť podle posudku o invaliditě vypracovaného dne 7. 5. 2024 posudkovou lékařkou MUDr. S. S. poklesla žalobcova pracovní schopnost o 70 %. Rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 8c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Zároveň konstatovala, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění.

22. V rámci kontrolní lékařské prohlídky dne 2. 4. 2025 byl vypracován nový lékařský posudek posudkovou lékařkou MUDr. S. S., která dospěla k názoru, že žalobce je invalidní v prvním stupni invalidity. Za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti označila zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 13b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 % a vzhledem k vlivu obezity žalobce, kvůli které dochází k přetěžování operované končetiny zvýšila podle § 3 odst. 2 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity tuto hodnotu o deset procentních bodů na celkových 45 %. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno na 2. 4. 2025. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala dne 23. 4. 2025 rozhodnutí, jímž žalobci od 6. 6. 2025 snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

23. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě, který dne 17. 9. 2025 vypracovala posudková lékařka MUDr. D. K. Tato posudková lékařka opětovně posoudila žalobcův zdravotní stav a dospěla k závěru, že žalobce je invalidní ve druhém stupni invalidity. Za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti označila zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 13c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 % a vzhledem k vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na žalobcovu schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity zvýšila posudková lékařka tuto hodnotu o 10 procentních bodů na celkových 60 %. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 26. 9. 2025, kterým změnila rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025 tak, že podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c), ve spojení s písm. e) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, žalobci od 6. 6. 2025 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

24. Podle ustanovení § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

25. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

27. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

28. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně , o posuzování invalidity.

29. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod III. stupně je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 70 % (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 26. 9. 2025, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity III. stupně, tj. zda nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %.

30. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 17. 9. 2025, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. v návaznosti na ust. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

31. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů dne 21. 5. 2026. Žalobce jednání komise byl přítomen. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice pak komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce ke dni 26. 9. 2025 byl 60 %, což odpovídá invaliditě II. stupně.

32. Komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení srovnatelně uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 13c k vyhlášky o posuzování invalidity, a to funkční poruchy a postižení po úrazech či operacích končetin, těžké deformity s podstatným omezením funkce končetiny a celkové pohyblivosti, přičemž některé denní aktivity jsou omezeny. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení je 50 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla s ohledem na vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity zvýšena o 10 procentních bodů, tedy na celkových 60 %.

33. Posudková komise vysvětlila, že zdravotní postižení žalobce se týká pouze pravé dolní končetiny. Levá dolní končetina nebyla úrazem poškozena, nosné klouby jsou bez omezení a stojná funkce není narušena. Na horních končetinách je dokumentována fraktura okovce levého lokte, která byla ošetřena cerkláží. Hybnost lokte je omezena o 5 stupňů v obou směrech. Subjektivně žalobce uvádí nemožnost opory plnou vahou o levou horní končetinu a omezení při manipulaci s těžkými břemeny. Není však dokumentováno žádné neurologické postižení horních končetin a žalobcem uváděná porucha jemné motoriky spojená s neschopností manipulovat s předměty není medicínsky podložena. Z těchto důvodů posudková komise dospěla k závěru, že informace uvedené v odvolání se nezakládají na pravdě.

34. Závěrem komise uvedla, že žalobce je schopen vykonávat lehké dělnické profese s možností střídání pracovních pozic a manipulace pouze s lehkými břemeny (vrátný, strážný apod.), a to v podstatně menším rozsahu (zkrácený úvazek v rozsahu 1/2) a s podstatně nižší intenzitou práce (snížení výkonové normy o 1/2).

35. Soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise.

36. Posudková komise přitom dospěla ke stejným závěrům jako posudková lékařka v námitkovém řízení. Shodně vyhodnotily žalobce invalidního ve druhém stupni invalidity, když míru poklesu jeho pracovní schopnosti stanovily na 60 %. Shodly se rovněž na určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jejím podřazení pod kapitolu XV, oddíl B, položku 13c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti dále v souladu s § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšily o 10 procentních bodů. Naproti tomu posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice zdravotní postižení žalobce podřadila pod kapitolu XV, oddíl B, položku 13b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro niž je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 až 35 %, a po navýšení o 10 procentních bodů z důvodu obezity žalobce stanovila celkovou míru poklesu pracovní schopnosti na 45 %. Posudková lékařka v námitkovém řízení vysvětlila, proč posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice nevycházela ze správného použití posudkových kritérií, a uvedla, že zdravotní stav žalobce ani stupeň jeho invalidity nebyly posouzeny plně v souladu se zákonem o důchodovém pojištění a vyhláškou o posuzování zdravotního stavu. Na tyto závěry následně navázala i posudková komise, která rovněž nepovažovala zařazení zdravotního postižení žalobce pod položku 13b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity za odpovídající. Zdůraznila přitom, že při vlastním vyšetření žalobce ortopedem MUDr. J. N. bylo zjištěno podstatné omezení funkce postižené končetiny i celkové pohyblivosti žalobce, což odůvodňovalo zařazení zdravotního postižení pod položku 13c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z pohledu soudu je proto posudek posudkové komise úplný, objektivní a přesvědčivý.

37. S výše popsaným závěrem posudkové komise se soud ztotožnil a za daného stavu věci neshledal potřebu, aby byl posudek posudkové komise ze dne 21. 5. 2026 doplňován či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání žalobcova zdravotního stavu.

38. K námitce žalobce, že za přesvědčivější považuje znalecký posudek MUDr. Karla Edelmanna, Ph.D., než posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Uvádí soud následující, posouzení zdravotního stavu pro účely důchodového pojištění nepředstavuje pouze odborné medicínské zhodnocení zdravotních obtíží posuzované osoby, ale zahrnuje rovněž aplikaci specifických posudkových kritérií vztahujících se k hodnocení pracovní schopnosti a invalidity. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zákon a organizaci a provádění sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Žalobcem předložený znalecký posudek byl vypracován znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Jakkoliv soud nikterak nezpochybňuje jeho odbornou erudici v tomto oboru, nejde o odborníka specializovaného v oblasti posudkového lékařství. Závěry jeho posudku proto nelze bez dalšího stavět na roveň posudkovým závěrům týkajícím se poklesu pracovní schopnosti a stupně invalidity. Znalec mohl relevantně popsat zdravotní stav žalobce a výsledky vlastního vyšetření, avšak posouzení těchto zjištění z hlediska invalidity náleží posudkovým orgánům disponujícím odpovídající specializací. Současně se posudková komise znaleckým posudkem MUDr. Edelmanna zabývala a při svém hodnocení z něj vycházela. Posudková komise jej hodnotila společně s ostatní zdravotnickou dokumentací a výsledky vlastního vyšetření žalobce, přičemž i po zohlednění jeho závěrů setrvala na svém posudkovém hodnocení. Soud této námitce nepřisvědčil.

39. Pro úplnost soud dodává, že jedině posudkoví lékaři jsou na rozdíl od odborných lékařů, které žalobce navštěvuje za účelem řešení svých zdravotních problémů, kompetentní k tomu, aby určili rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, stanovili samotný pokles pracovní schopnosti a určili stupeň invalidity. Jiní, než posudkoví lékaři takovou odbornou kompetenci nemají. Klíčový podklad při tomto posuzování představují lékařské zprávy jednotlivých odborných lékařů, z nichž posudkoví lékaři následně vychází. Posudkové lékařky i posudková komise měli k dispozici dostatek lékařských zpráv o žalobcově zdravotním stavu, vypracovaných odbornými lékaři, a tyto lékařské zprávy umožnily náležité posouzení žalobcova zdravotního stavu z hlediska rozsahu zachované pracovní schopnosti, a to i s ohledem na žalobcem zdůrazňovaná omezení pohybu. Soud proto nesdílí žalobcův názor, že ve správním řízení nebyl dostatečně zjištěn stav věci.

40. K námitce žalobce, že posudková komise nedostatečně zohlednila obezitu III. stupně, soud uvádí, že obezita nebyla žádným z posudkových lékařů ani posudkovou komisí stanovena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise se však tímto zdravotním postižením zabývala a v posudku vysvětlila, že těžká obezita žalobce (BMI 48,7) výrazně limituje jeho hybnost. Tato skutečnost byla zohledněna v celkovém posouzení zdravotního stavu žalobce, zejména ve vztahu k podstatnému omezení funkce dolní končetiny, celkové pohyblivosti a omezení některých běžných denních aktivit. Posudková komise současně přihlédla k dalším zdravotním omezením žalobce postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky posuzování invalidity, když stanovila míru poklesu pracovní schopnosti při horní hranici příslušného rozpětí a následně ji zvýšila o 10 procentních bodů. Tím byly zohledněny dopady dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na možnost využití dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí žalobce, na schopnost pokračovat v dosavadní výdělečné činnosti i na možnost rekvalifikace. Soud přitom zdůrazňuje, že další zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti nad tento rozsah právní úprava nepřipouští srov. § 3 odst. 1 a 3 vyhlášky posuzování invalidity. Proto nelze přisvědčit námitce, že by obezita žalobce nebyla při posouzení jeho invalidity dostatečně zohledněna.

41. Soud dále připomíná, že podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se míry poklesu pracovní schopnosti týkající se jednotlivých zdravotních postižení (diagnóz) nesčítají. Postupuje se tak, že se určí rozhodující příčina dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu (z funkčního hlediska nejzávažnější diagnóza). Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle příslušné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity odpovídající této rozhodující příčině. Při stanovení konkrétní míry poklesu pracovní schopnosti se pak přihlíží k ostatním zdravotním postižením (diagnózám). Takto posudková komise postupovala, neboť stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s největším dopadem na pokles žalobcovy pracovní schopnosti, tuto podřadila pod příslušné ustanovení vyhlášky a ta určila míru poklesu pracovní schopnosti. Míra poklesu pracovní schopnosti je vyhláškou stanovena na 50 %. Posudková komise s ohledem na vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Právě s ohledem na tyto další okolnosti posudková komise zvýšila stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodu, čímž celkovou míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 60 %. Bez zohlednění všech diagnóz žalobce a jejich kumulativního účinku by výsledná míra poklesu pracovní schopnosti byla nižší. Soud proto nepřisvědčil námitce žalobce, že některé jeho diagnózy nebyly zohledněny a že zdravotní postižení byla hodnocena izolovaně.

42. V souladu s je rozsudek vyhlášen vyvěšením na úřední desce soudu, neboť se nekonalo ústní jednání, při němž by byl vyhlášen. Rozsudek je zveřejněn ve zkráceném znění po dobu čtrnácti dnů; den jeho vyhlášení je vyznačen na jeho písemném vyhotovení.

43. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ve výroku rozsudku I. podle ust. zamítl.

44. Současně soud podle ust. a 2 ve výroku rozsudku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

45. Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že důvodem pro přiznání nároku na invalidní důchod, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále by měla žalobce vzít v potaz fakt, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. , toliko ze zdravotního stavu, jaký měla v době rozhodování žalované, tj. ke dni 26. 9. 2025. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, popř. vznik nových zdravotních obtíží po tomto datu nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. , které je pro správní soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost případně poukazovat na své zhoršující se zdravotní obtíže, popř. nově vzniklé zdravotní obtíže, které nastaly po datu vydání rozhodnutí žalované v případném novém řízení o přiznání invalidního důchodu, které může žalobce iniciovat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 28. srpna 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.