Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
43 Az 1/2026 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
43 Az 1/2026 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci
žalobce: S. D.
zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou
sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2026, č. j. OAM-1114/ZA-ZA11-VL11-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal dne 1. 10. 2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný posoudil tuto žádost jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.
II. Argumentace účastníků
2. Žalobce v podané žalobě především namítl, že má nadále skutečnou obavu z uskutečnění krevní msty ze strany rodiny jeho bývalé partnerky. Jedná se o tradici, která mezi kurdským obyvatelstvem stále přetrvává. Bezpečnostní složky Turecka přitom do těchto sporů nijak nezasahují a osobám, kterých se nebezpečí týká, neposkytují žádnou ochranu.
3. Podle žalobce měl žalovaný povinnost zajistit zprávu, která by se zabývala existencí krevní msty mezi rodinami či klany v kurdském etniku žijícím v Turecku a hrozbami pro osoby, které z této tradice vyplývají. Podklady opatřené žalovaným se touto otázkou nezabývají. Žalovaný tak podle něj nezajistil dostatečně aktuální a konkrétní zprávy o zemi původu a nezjistil řádně skutkový stav věci. Postupoval tedy v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád . Žalobce proto považuje zastavení řízení za předčasné a napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaný podle něj neověřil aktuální situaci Kurdů v Turecku a nevyhodnotil jeho obavy z útlaku.
4. Dále žalobce namítl, že s ním žalovaný neprovedl pohovor a že mu neumožnil se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. K podkladům se tudíž nemohl ani vyjádřit. Tvrzení žalovaného uvedené v napadeném rozhodnutí, podle nějž se nedostavil k seznámení s podklady, není pravdivé. Dne 8. 1. 2026 se na pracoviště žalovaného dostavil a byla mu tam prodloužena platnost průkazu žadatele o mezinárodní ochranu.
5. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné. Žalobce výslovně uvedl, že svou žádost podává ze stejných důvodů jako žádost původní. Jeho azylový příběh již proto byl meritorně přezkoumán. Žalobce žádné změny okolností netvrdil a žalovaný po posouzení aktuální situace v zemi původu žalobce rovněž žádné relevantní změny neshledal. Domáhání se zprávy zabývající se krevní mstou v Turecku proto podle názoru žalovaného není odůvodněné. Žalovaný rozhodoval podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, tuto skutečnost však uvedená žalobní námitka ignoruje. K námitce, že nebyl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaný uvedl, že žalobce tuto možnost měl, ale svého práva nevyužil.
III. Posouzení věci krajským soudem
6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), ve spojitosti s § 32 a násl. zákona o azylu.
7. Ze správního spisu krajský soud konstatuje, že žalobce dne 14. 5. 2023 podal svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Odůvodnil ji obavou z krevní msty od členů rodiny bývalé partnerky. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 31. 10. 2024, č. j. OAM-618/ZA-ZA11-K18-R2-2023, rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje. Žalovaný vycházel především z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku. Na základě těchto podkladů dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Dále dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti azylově relevantním způsobem pronásledován a nevyšly najevo skutečnosti, které by v jeho případě odůvodňovaly strach z pronásledování pro jeho národnost nebo z jiných důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dále shledal, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, ani humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a nebo § 14b zákona o azylu.
8. Dne 1. 10. 2025 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 8. 10. 2025 uvedl, že v rámci obavy z krevní msty si změnil v roce 2017 příjmení z původního D. na D., je Kurd, jeho náboženstvím je islám, dorozumí se turecky a kurdsky, je rozvedený a bezdětný. Není členem žádné politické strany ani nevyvíjel žádné politické aktivity. Posledním místem bydliště ve vlasti bylo město Izmir, Turecko opustil v roce 2023. Nejprve cestoval letecky do Srbska, odtamtud následně pokračoval kamionem do České republiky. Předchozí pobyty ve státech Evropské unie ani víza nemá. Uvedl, že v České republice žádá o mezinárodní ochranu již podruhé. Je zdráv. Žádné trestní stíhání ani odsouzení za spáchání trestného činu v České republice ani v zahraničí proti němu nebylo vedeno. Dodal, že důvody jeho žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako v předchozím případě. O mezinárodní ochranu žádá kvůli tomu, že má obavu z krevní msty z nešťastné lásky. Čeká, jestli proběhne usmíření mezi rodinami jeho a jeho bývalé partnerky, aby věděl, že mu nic nehrozí a mohl se do vlasti vrátit. Situaci se státními orgány nikdy neřešil. Uvedl, že žádné jiné důvody ke své současné žádosti nemá.
9. Dne 23. 1. 2026 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, podle nějž je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu; žalovaný proto řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.
10. Pro úplnost soud dodává, že žalobce podal žalobu také proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024. Krajský soudu tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 32 Az 10/202426 . Kasační stížnost podanou žalobcem proti rozsudku krajského soudu následně Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 2. 9. 2025, č. j. 22 Azs 83/2025 -32.
11. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu.
12. Podle § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.
13. Úkolem soudu je tedy posoudit, zda žalobce uvedl nové skutečnosti nebo zjištění. Musí však zároveň jít o takové skutečnosti, které nebyly bez zavinění žalobce předmětem předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany, a současně musí tyto důvody svědčit o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle § 12 zákona o azylu, resp. vážné újmě dle § 14a téhož zákona.
14. Jak totiž konstantně judikuje Nejvyšší správní soud, institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit během předchozího řízení (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 -96, č. 2642/2012 Sb. NSS, případně rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 -6, ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Azs 57/2017 -52).
15. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti. Z výše podaného shrnutí je zřejmé, že žalobce podal nyní posuzovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany ze stejných důvodů jako předchozí žádost (tj. z tvrzené obavy z krevní msty rodiny jeho bývalé partnerky). Žádné jiné důvody žalobce neuvedl.
16. Pokud jde o posouzení aktuální situace v žalobcově zemi původu, žalovaný vycházel v napadeném rozhodnutí ze zprávy z 28. 5. 2025, přičemž dospěl k závěru, že se situace v Turecku od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost, nezměnila. Tedy, že nenastala žádná obecná změna, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. S takovým posouzením se krajský soud ztotožňuje.
17. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální, ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 -81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Zastaralá je přitom „taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let“ (viz rozsudek Krajského soudu v Praze z 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016 -55, č. 3714/2018 Sb. NSS).
18. Krajskému soudu není z jeho úřední činnosti známo, že by se situace v Turecku od roku 2024 ve vztahu ke kurdské menšině podstatně změnila. Soud si je vědom toho, že Kurdové v Turecku čelí určitým nesnázím, ty však podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 30. 4. 2020, č. j. 7 Azs 127/2019 -54) bez dalšího nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Krajský soud uzavírá, že žalovaný vycházel z dostatečně aktuální zprávy o zemi původu žalobce.
19. Nutno dodat, že žalobce ani netvrdil, že by se situace v zemi jeho původu od posledního řízení podstatně změnila. V žalobě pouze obecně namítl, že žalovaný nezjistil aktuální stav věci. S ohledem na to soud konstatuje, že žalovaný se dostatečně vypořádal s otázkou, zda se změnila situace v zemi původu žalobce ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.
20. Žalovaný tak správně uzavřel, že byly naplněny podmínky § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a že opakovaná žádost je nepřípustná. Proto řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.
21. K námitce žalobce, že mu žalovaný neumožnil seznámit se podklady před vydáním rozhodnutí, krajský soud konstatuje, že dle správního spisu byl žalobce k uvedenému úkonu předvolán na den 8. 1. 2026 v 8:30. Předvolání ze dne 16. 12. 2025 si žalobce převzal osobně na poště dne 29. 12. 2025. O termínu byl tedy řádně a včas informován. Ve správním spise je dále založen úřední záznam ze dne 8. 1. 2026, ze kterého plyne, že se žalobce k tomuto úkonu nedostavil. Žalobce zároveň nijak nespecifikoval důvod, proč k seznámení se s podklady nedošlo, ačkoli se dle svých slov na místo včas dostavil. Krajský soud tak shledal jeho námitku nedůvodnou.
22. Ani námitku neprovedení pohovoru neshledal krajský soud důvodnou. Žalobce v druhé opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti. Pohovor tak nebyl nezbytný ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 23 odst. 1 zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017 -49).
IV. Závěr a náklady řízení
23. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 28. srpna 2026
Mgr. Tomáš Blažek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.