Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 A 29/2026 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci

žalobce: V. T. N.

st. příslušnost X

zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem

sídlem Nekázanka 888/20 110 00 Praha 1

žalovaná: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, 130 00 Praha 3

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2026, č. j. CPR-18084-5/ČJ-2026-930310-V243,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2026, č. j. CPR-18084-5/ČJ-2026-930310-V243 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně), č. j. KRPJ-37278-22/ČJ-2026- 160022-SV ze dne 26. 3. 2026 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí o správním vyhoštění“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně), č. j. KRPJ-37278-22/ČJ-2026-160022-SV ze dne 26. 3. 2026, bylo žalobci podle ustanovení bodu 4 , o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce jednoho roku.

II. Napadené rozhodnutí

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula průběh správního řízení a dosavadní pobytovou historii žalobce v EU. Poté v rozsahu odvolacích námitek přezkoumala rozhodnutí o správním vyhoštění.

4. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalobce pobýval na území EU a smluvních států v období od 17. 11. 2025 do 25. 3. 2026 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce naposledy vstoupil na území schengenského prostoru dne 14. 2. 2024 přes letištní hraniční přechod Ferihegy (Maďarsko) a od té doby z území schengenského prostoru nevycestoval. Cestou mezinárodní policejní spolupráce bylo ověřeno, že žalobce byl držitelem zaměstnaneckého povolení k pobytu č. 001249659, jehož platnost skončila dne 16. 11. 2025 a že v současné době nedisponuje žádným dalším pobytovým oprávněním.

5. Z důvodu podezření na neoprávněný pobyt, bylo zahájeno dne 26. 3. 2026 předmětné správní řízení o správním vyhoštění dle bodu 4 Žalobce do protokolu o výslechu vypověděl, že do Maďarska cestoval za prací a finančními možnostmi. V listopadu 2025 odcestoval do České republiky, protože v Maďarsku přišel o stálou práci a vydělával si pouze brigádně. V České republice pracoval zatím také pouze brigádně. Žalobce uvedl, že si je vědom svého neoprávněného pobytu. Z jeho výpovědi dále vyplynulo, že na území České republiky nemá žádné vazby, ve vlasti má manželku a dvě děti. Žalobce dále uvedl, že ve Vietnamu mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho práva jsou tam zaručena. Poté, co správní orgán I. stupně seznámil žalobce s podklady pro rozhodnutí a umožnil mu vyjádřit se k nim, vydal dne 26. 3. 2026 prvostupňové rozhodnutí.

6. Žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí a dospěla k následujícím závěrům. Vytýkané protiprávní jednání žalobce bylo vymezeno zákonným způsobem a bylo správně definováno jako naplňující skutkovou podstatu dle ustanovení bodu 4 . Bylo totiž jednoznačně prokázáno, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, pro které bylo zahájeno předmětné správní řízení, a za které mu bylo následně správním orgánem I. stupně uloženo správní vyhoštění. Ze skutečností zjištěných v rámci správního řízení vyplývá, že žalobce pobýval na území EU a smluvních států v období od 17. 11. 2025 do 25. 3. 2026 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Spisovým materiálem je doloženo, že žalobce přicestoval na území schengenského prostoru dne 14. 2. 2024 na základě maďarského víza č. 003770264, typu D, vydaného s platností od 1. 2. 2024 do 21. 6. 2024 na 30 dnů. Žalobce následně získal maďarské povolení k pobytu č. 001249659, jehož platnost skončila dne 16. 11. 2025. Cestou mezinárodní policejní spolupráce byly výše uvedené skutečnosti potvrzeny s tím, že v současné době není žalobce držitelem žádného povolení k pobytu v Maďarsku.

7. Na základě výše uvedených informací lze konstatovat, že žalobce byl oprávněn pobývat na území EU a smluvních států do 16. 11. 2025 a v období od 17. 11. 2025 do 25. 03. 2026, kdy byl kontrolován, pobýval na území EU a smluvních států bez platného oprávnění k pobytu. Neoprávněným pobytem se žalobce dopustil porušení povinnosti stanovené ustanovením , podle kterého je cizinec povinen pobývat na území České republiky (které je součástí schengenského prostoru) pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu, pokud tento zákon nestanoví jinak. V daném případě byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení bodu 4 a současně bylo dostatečným způsobem zjištěno, že nejsou dány důvody pro aplikaci ustanovení . Uvedená ustanovení zákona byla správním orgánem I. stupně v souladu se zákonem aplikována až poté, co bylo jednání žalobce odůvodňující uložení správního vyhoštění dle výše uvedeného ustanovení v řízení jednoznačně prokázáno a poté, co bylo účastníkovi řízení umožněno využít všech práv, která mu zákon přiznává. Doba, po kterou nelze účastníkovi řízení v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění umožnit vstup na území EU a smluvních států, byla stanovena v zákonném rozmezí a způsob rozhodnutí koresponduje s rozhodovací praxí aplikovanou v obdobných případech.

8. K odvolacím námitkám žalovaná uvedla, že s ohledem na odvolací námitky zkoumal přiměřenost zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života, která se odvíjí od výsledku posouzení jednotlivých kritérií přiměřenosti nastíněných v ustanovení . Prvostupňový orgán zásah do rodinného a soukromého života žalobce posoudil a hodnotil, a stejně tak řádně zdůvodnil závěr, podle kterého nepředstavuje správní vyhoštění v uvedeném ohledu pro žalobce nepřiměřený zásah. Žalovaná se plně s tímto názorem ztotožňuje. Žalobce na území EU a smluvních států setrval i přes skutečnost, že si byl vědom, že platnost uděleného maďarského povolení k pobytu vypršela dne 16. 11. 2025. I přes tuto skutečnost, se v listopadu 2025 přesunul z Maďarska do České republiky, a jak uvedl během výslechu, účelem jeho příjezdu do České republiky byla práce, protože ji v Maďarsku neměl. V České republice získával finanční prostředky k pobytu z příležitostných brigád. Je zřejmé, že i výkonem příležitostných brigád, došlo ze strany žalobce k vědomému porušení právních předpisů formou nelegální pracovní činnosti bez potřebného povolení.

9. Je zřejmé, že žalobce nemá ani žádné zdravotní obtíže, neboť tyto v předmětném řízení nezmínil. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce nemá na území České republiky žádné vazby, které by byly vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění narušeny, naopak do protokolu o výslechu účastníka správního řízení uvedl, že ve Vietnamu má manželku a dvě děti, se kterými před svým odjezdem bydlel. Dále tam žijí jeho rodiče a další příbuzní. Jeho návrat je tudíž existencí rodinného zázemí v domovské zemi významně ulehčen. Do života žalobce rozhodnutí o správním vyhoštění zasáhne zcela jistě v ekonomické rovině, neboť cílem jeho cesty do Evropy byla snaha o zajištění finančních prostředků pro rodinu. Takový zásah však je nutno považovat za zákonem předpokládaný důsledek zjištěného protiprávního jednání. Z výpovědi žalobce v průběhu správního řízení také nevyplynulo, že by si vytvořil na území České republiky nějaké kulturní či společenské vazby. Žalovaná neshledala po posouzení daného případu, že by žalobce měl v České republice vybudované takové zázemí, které by bylo pro jeho rodinný a soukromý život nepřekonatelnou objektivní překážkou při návratu do země původu. Dle názoru žalované nebyly v případě žalobce naplněny žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života a žalobce v odvolání neuvedl žádnou novou skutečnost, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení .

10. Žalovaná v souvislosti s námitkami ohledně nepřiměřenosti přijatého opatření uvádí, že lze dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovit až na 5 let. Délka zákazu vstupu na území EU a smluvních států patří do diskreční pravomoci správního orgánu I. stupně a úkolem žalované je posoudit jen to, zda nepřekročil meze správního uvážení. Žalovaná po posouzení okolností případu shledala odůvodnění délky doby správního vyhoštění jako dostatečné, srozumitelné a přesvědčivé. Žalovaná vyložila, že v projednávaném případě dobu správního vyhoštění v délce jednoho roku stanovila zejména s ohledem na délku a závažnost porušení právních předpisů. V neprospěch žalobce vyznívá fakt, že si byl vědom neoprávněnosti pobytu, a i přes tuto skutečnost se dopustil vytýkaného protiprávního jednání. V neprospěch žalobce dále vyznívá fakt, že důvodem jeho příjezdu na území České republiky byla výdělečná činnost, ačkoliv za tímto účelem nedisponoval žádným povolením. Zcela evidentně se jedná o obcházení právní úpravy, a to zejména povinnosti cizince být zaměstnán s platným povolením k zaměstnání.

11. Je zjevné, že při stanovení doby správního vyhoštění bylo také přihlédnuto ke skutečnostem ve prospěch žalobce, a to především spolupráce se správním orgánem, poskytnutí potřebné součinnosti a dosavadní bezúhonnost. Z toho důvodu nebylo účastníkovi řízení uloženo přísnější opatření. Prvostupňový orgán postupoval individuálně, nestranně a své ustálené rozhodovací praxe, a zvolil délku správního vyhoštění úměrnou konkrétním okolnostem posuzovaného případu. Při hodnocení přiměřenosti přijatého opatření a při stanovení délky správního vyhoštění byly zohledněny veškeré zjištěné skutečnosti, jak ve prospěch, tak i neprospěch žalobce. Uložení správního vyhoštění v délce jednoho roku je v takovém případě zcela logickým důsledkem protiprávního jednání, které plně koresponduje s podmínkami uložení správního vyhoštění.

III. Žaloba

12. Žalobce uvedl, že má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Ve své podstatě zopakoval důvody uvedené v odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění.

13. Žalobce tvrdí, že žalovaná se nedostatečně vypořádala s nepřiměřeně přísnou délkou správního vyhoštění, kdy se ze strany žalobce jednalo o první nelegální pobyt, délka nelegálního pobytu byla pouhé 4 měsíce, žalobce po celou dobu spolupracoval se správním orgánem a je to odchýlení od běžné praxe. Žalobce poukazuje na to, že má čistý trestní rejstřík, nepáchal zde žádnou trestnou činnost a je tedy nedostatečně odůvodněné, z jakého důvodu mu byla uložena tak dlouhá doba správního vyhoštění, zvláště za situace, když prvostupňový orgán mohl nejprve vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území, které by nebylo takovým zásahem do života žalobce.

14. Žalovaná se zcela nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaná se zcela nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgány nesplnily hlediska, která jsou nutná zvážit v případě takovéhoto neurčitého právního pojmu.

15. Správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, když rezignovaly zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce. Žalobce nepáchal žádnou trestnou činnost a maximálně spolupracoval se správním orgánem. Vyhoštění v délce 1 roku je nepřiměřené a odporuje správní praxi v obdobných věcech, kdy v daném případě je vůbec otázkou, zda nebylo na místě překvalifikování řízení na povinnost opustit území.

16. Pro uvedená pochybení žalobce zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí včetně prvostupňového rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení.

IV. Vyjádření žalované

17. Ve svém vyjádření ze dne 2. 3. 2026 žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se detailně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, proč odvolání žalobce nevyhověla. Žalovaná se ve svém rozhodnutí podrobně zabývala otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. V žalobě není obsažena žádná nová námitka, kterou by v odvolacím řízení žalovaná neřešila. V řízení byly zjištěny a posouzeny všechny rozhodné okolnosti. Jelikož je napadené rozhodnutí plně v souladu se zákonem, žalovaná krajskému soudu navrhla zamítnutí žaloby.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)], jedná se o žalobu přípustnou (65, a ) a podanou ve lhůtě podle .

19. V souladu s a 2 přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu věci krajský soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovaným.

20. Ze správního spisu vyplývá, že se žalobcem bylo dne 26. 3. 2026 zahájeno správní řízení o uložení správního vyhoštění, neboť bylo zjištěno, že žalobce měl povolení k pobytu v maďarsku č. 001249659 s platností od 8. 7. 2024 do 16. 11. 2025. Žalobce vstoupil na území členských států EU dne 14. 2. 2024 přes letištní hraniční přechod Ferihegy (Maďarsko) a od té doby z území členských států EU nevycestoval. Žalobce nepřeložil žádné další potřebné oprávnění k pobytu, a proto byl zajištěn. Žalovaná zjistila od Národního situačního centra ochrany hranic (Maďarsko), že žalobci skutečně skončilo pobytové oprávnění dne 16. 11. 2025 a v současné době jiným nedisponuje. Žalobce tedy pobývá na území členských států EU ode dne 17. 11. 2025 neoprávněně a ke dni 25. 3. 2026 činila délka jeho neoprávněného pobytu 129 dnů. Z výslechu žalobce dne 26. 3. 2026 vyplývá, že žalobce si byl svého neoprávněného pobytu vědom. V únoru 2025 přišel o práci, a proto se v listopadu 2025 přesunul do ČR. Nemá v ČR ani v EU žádné soukromé a rodinné vazby. V případě návratu do Vietnamu mu nehrozí žádné nebezpečí. Raději by ale zůstal v EU, kde jsou lepší pracovní příležitosti.

21. Žaloba není důvodná.

22. Nepřezkoumatelnost je velmi závažná vada, pro níž soud zruší napadené rozhodnutí správního orgánu, pokud není rozhodnutí jako celek srozumitelné, příp. nelze zjistit důvody, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku. Ani jedna z těchto situací přitom v projednávané věci nenastala. Z napadeného rozhodnutí je jasně patrné, jak žalovaná o odvolání žalobce rozhodl, i to, jaké konkrétní důvody a úvahy jej k jeho závěrům vedly. Zdejší soud konstatuje, že aplikace institutu nepřezkoumatelnosti nalézá své uplatnění v případech podstatně odlišných od případu žalobce (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. -123, či rozsudky téhož soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, ze dne 28. 8. 2007, č. j. -36, či ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

23. Krajský soud tedy shledal, že napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností ani z důvodu nesrozumitelnosti, ani pro nedostatek důvodů. Žalovaná srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlila, v čem spočívalo naplnění skutkové podstaty pro uložení správního vyhoštění dle ustanovení bodu 4 (neoprávněný pobyt žalobce na území členských států EU). Podle tohoto ustanovení platí, že „ [p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.“

24. Dále se zabýval žalobními body, které žalobce vznesl. Žalobce rozporuje přiměřenost uložení správního vyhoštění, a to ze dvou hledisek. Jednak bez bližších skutkových námitek tvrdí, že celé uložení správního vyhoštění není přiměřené a mělo být překvalifikováno na uložení povinnosti k opuštění území, a jednak brojí proti samotné délce uloženého zákazu vstupu na území (1 rok).

25. Co se týká adekvátnosti uložení správního vyhoštění, krajský soud především uvádí, že uložení správního vyhoštění není věcí správní úvahy žalované, ale jde o nutný následek zjištění relevantních skutečností, které mají odraz v zákonných skutkových podstatách . Řízení o uložení povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území“) ve smyslu rovněž nezávisí na správním uvážení žalované, ale jde tu o výklad neurčitých právních pojmů. Námitky žalobce směřují zcela jednoznačně k aplikaci ustanovení a c) platí, že rozhodnutí o povinnosti opustit území policie vydá b) cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, nebo c) cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění.

26. Žalobce nijak blíže nerozvádí a nekonkretizuje, v čem by měly být splněny podmínky pro aplikaci tohoto institutu. Žalobce pobýval celých 129 dnů na území neoprávněně, a to zcela vědomě (dokonce si myslel, že pobývá neoprávněně na území ještě déle – tzn. že mu pobytové oprávnění skončilo dříve. Nejde tedy o žádný marginální neoprávněný pobyt, ale o záměrné protiprávní setrvání žalobce na území bez platného pobytového oprávnění. Důvody pro uložení správního vyhoštění tu tedy jednoznačně jsou.

27. Zákonný korektiv v podobě principu přiměřenosti (proporcionality) obsažený v ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců bránící vzniku přílišných tvrdostí v důsledku formální aplikace návratového mechanismu zabraňuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění za situace, pokud by v důsledku správního vyhoštění došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Daná sféra je pod ochranou základního práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. d, a při aplikaci na situaci, na niž dopadá unijní úprava, také v dosahu y základních práv Evropské unie.

28. Správní vyhoštění vždy představuje určitý zásah do soukromého a rodinného života dotčené osoby. Uložení správního vyhoštění pak nepřipadá v úvahu pouze tehdy, pokud by byl zásah do soukromého nebo rodinného života nepřiměřený (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. -22). Pro posouzení (ne)přiměřenosti správního vyhoštění ve vztahu k soukromému nebo rodinnému životu cizince je přitom vždy zapotřebí ad hoc posuzovat všechny okolnosti daného případu (zejména délku pobytu, věk, zdravotní stav, rodinnou a hospodářskou situaci, sociální a kulturní integraci v zemi pobytu atd.).

29. Krajský soud dále ve shodě s žalovanou považuje uložení správního vyhoštění žalobci jako přiměřené opatření, které neodporuje . Zjevnou nepřiměřenost pak krajský soud nespatřuje ani ve stanovené délce zákazu vstupu žalobce na území členských států EU. v délce jednoho roku, která poměrně odpovídá jak prokázané délce neoprávněného pobytu na území, tak i obvyklé praxi žalované, která je soudu známa z jeho rozhodovací činnosti. Krajský soud připomíná, že žalobce má celou rodinu ve Vietnamu, takže jeho návratu do země původu nic nebrání kromě ekonomických potíží (práci měl v Maďarsku a ve Vietnamu má veškeré vazby, přičemž mu tam nic nehrozí). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom zjevné, že žalovaná tyto okolnosti zvažovala a hodnotila je. Ve prospěch žalobce byla hodnocena také spolupráce s policejními orgány. I v tomto ohledu tedy krajský soud shledal přijaté opatření jako zcela adekvátní a přiměřené situaci. Žalobce netvrdil a krajský soud ve věci nenalezl žádné okolnosti, které by bylo možno podřadit pod neurčitý pojem „nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života“.

30. Krajský soud shrnuje, že přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a neshledal takové vady, pro něž by musel napadené rozhodnutí zrušit. Správní orgány zjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností a zaobíraly se všemi z pohledu správního vyhoštění relevantními okolnostmi, pročež krajský soud námitkám žalobce nepřisvědčil.

VI. Závěr a náklady řízení

31. S ohledem na shora uvedené důvody rozhodl krajský soud o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řešené věci nebyl žalobce úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalované pak v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, resp. ani úhradu nákladů řízení nepožadovala, pročež se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení přímo u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 28. srpna 2026

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.

samosoudce