Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 A 4/2025 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 A 4/2025 - 28
7
č. j. 2 A 4/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci
žalobců: a) XA, nar. X
b) XB, nar. X
oba bytem X
oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem
sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2025, č. j. MV-5782-5/SO-2025
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2025, č. j. MV-5782-5/SO-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a) a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 5. 11. 2024, čj. OAM-14594-11/TP-2024 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), zamítnuta žádost žalobkyně a) o vydání povolení k trvalému pobytu, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání povolení uvedené v § 87h zákona o pobytu cizinců.
II.
Shrnutí žalobní argumentace
2. Žalobci v podané žalobě namítali, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán I. stupně s žalobcem b) nejednal jako s účastníkem řízení, neumožnil mu uplatňování jeho práv, včetně práva dokládat do řízení podklady a navrhovat důkazy. To žalobce b) učinil až v rámci odvolání, kde zároveň upozornil, že je opomenutým účastníkem řízení. Žalobci namítali, že výzva k odstranění vad žádosti žalobkyně a) o vydání povolení k trvalému pobytu měla být doručena také žalobci b).
3. Žalobci dále namítali, že žalobce b) je účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), neboť je dítětem žalobkyně a) mladším 21 let, přičemž s žalobkyní a) žije ve společné domácnosti a žalobkyně a) o něj rovněž skutečně pečuje. Žalobci v této souvislosti odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2019, č. j. 9 Azs 256/2019 -22.
4. Žalobci namítali, že závěry žalovaného ohledně účastenství žalobce b) odporují § 2 odst. 4 správního řádu , podle kterého má být ve skutkově shodným nebo podobných případech rozhodováno stejně. Žalobci v této souvislosti odkázali na rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2024, č. j. MV-105604-6/SO-2024. V tomto rozhodnutí pak žalovaná vycházela z předpokladu, že zákon o pobytu cizinců neobsahuje speciální úpravu účastenství, a proto postupovala podle § 27 odst. 2 správního řádu . K tomu, aby dotčená osoba byla účastníkem řízení, postačuje, že je možné, že bude rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech. Podle žalobců nebyl v projednávané věci dán důvod pro odlišný postup.
5. Žalobcům uvedli, že je jim známo ustanovení § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení však považují za protiústavní, neboť dle nich odporuje čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, protože žalobce b) vylučuje z uplatňování procesních práv ve správním řízení. Také účastníci řízení, kteří sami žádosti nepodali, se mohou v řízení domáhat ochrany svých hmotných práv, která mohou být rozhodnutím dotčena.
III.
Vyjádření žalované k žalobě
6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná odkázala na § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, žalobní námitky považovala za nedůvodné a v podrobnostech odkázala na napadené rozhodnutí a spisový materiál. Závěrem navrhla zamítnutí žaloby.
IV.
Obsah správního spisu
7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
8. Žalobkyně a) podala dne 22. 5. 2024 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců po 5 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území. Žalobkyně se považovala za rodinného příslušníka svého syna jménem X, který je podle kopie listin y o nabytí státního občanství, která je součástí správního spisu, ode dne 23. 3. 2023 státním občanem ČR, tj občanem státu EU.
9. Dne 5. 11. 2024 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně zamítl, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť neprokázala, že o svého syna jménem X skutečně pečuje.
10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci prostřednictvím právního zástupce odvolání.
11. Odvolání žalobce b) posoudila žalovaná jako podání podle § 37 správního řádu obsahující tvrzení, že je účastníkem řízení, a rozhodla o něm usnesením ze dne 28. 1. 2025, č. j. MV-5782-6/SO-2025, podle § 28 odst. 1 správního řádu tak, že žalobce b) není účastníkem řízení.
12. Odvolání žalobkyně a) pak žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že téměř celé odvolání žalobkyně se týkalo jejího syna, který uvedl, že je účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu . O účastenství syna žalobkyně však bylo rozhodnuto samostatným usnesením uvedeným výše. Žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu I. stupně a uvedla, že žalobkyně sice je matkou občana EU/ČR, který je mladší 21 let, avšak neprokázala, že o svého syna skutečně pečuje, přestože k tomu byla správním orgánem I. stupně vyzvána. V obsáhlé výzvě správního orgánu I. stupně byla žalobkyně rovněž poučena o možnosti navrhnout provedení výslechů, což však neučinila, přičemž o provedení výslechu žádal až žalobkynin syn v doplnění odvolání. Pobytová kontrola byla učiněna již v rámci řízení před správním orgánem I. stupně. Žalovaná uzavřela, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 2 , § 3 , § 36 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu . Přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a bylo přezkoumatelným způsobem odůvodněno.
V.
Právní posouzení věci soudem
13. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právní stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
14. Žalobci předně namítali, že žalobce b) byl opomenut jako účastník řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu jeho matky. Náleželo mu postavení účastníka řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu .
15. Podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu;
16. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky správního řízení v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.
17. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak jsou účastníky správního řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
18. Podle § 1 odst. 2 správního řádu se nicméně tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.
19. Podle § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění od 1. 7. 2023 je v řízení o žádosti podle tohoto zákona účastníkem řízení pouze žadatel. V řízení vedeném podle tohoto zákona z moci úřední je účastníkem řízení pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost; to neplatí, jde-li o řízení podle § 98a, řízení o zajištění cizince a řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince.
20. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že aplikaci § 27 odst. 2 správního řádu vylučuje § 1 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 168 odst. 6 větou první zákona o pobytu cizinců. Subsidiární užití § 27 odst. 2 správního řádu není možné, neboť účastenství v řízení o žádosti podle zákona o pobytu cizinců je regulováno komplexně v uvedeném ustanovení zákona o pobytu cizinců. Takový závěr lze dovodit již z jazykového výkladu daného zákonného ustanovení, kdy zákonodárce při vymezení účastenství použil slova „pouze“, a omezil tak okruh účastníků řízení dle zákona o pobytu cizinců pouze na jednu osobu. Úmysl zákonodárce omezit okruh účastníků řízení vedených podle zákona o pobytu cizinců na jednu osobu pak vyplývá i z důvodové zprávy k příslušné novele tohoto zákona provedené zákonem č. 173/2003 Sb., v níž se uvádí, že „[z]volené řešení počítá pouze s jedním účastníkem u řízení vedených podle zákona o pobytu cizinců, a to včetně řízení vedených z moci úřední. V řízeních vedených z moci úřední je totiž správní orgán v drtivé většině případů posuzuje dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince a je tak povinen zohledňovat i zájmy jeho rodinných příslušníků, jejichž účastenství v řízení by v některých případech podle obecné úpravy ve správním řádu přicházelo v úvahu.“.
21. S ohledem na uvedené žalobce b) nebyl a nemohl být účastníkem řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu jeho matky dle § 27 odst. 2 správního řádu . Opačná interpretace by popírala smysl vymezení účastníka řízení v zákoně o pobytu cizinců, který je zákonem speciálním. Správní orgány tudíž nepochybily, pokud žalobce b) v řízení nepovažovaly za účastníka řízení, neboť to zákon o pobytu cizinců vylučuje. Námitka, že správní orgán neumožnil žalobci b) uplatňování jeho práv, včetně práva dokládat do řízení podklady a navrhovat důkazy, je tak nedůvodná.
22. Pokud žalobci poukazovali na judikaturu správních soudů, z níž vyplývá závěr opačný, tj. že rodinní příslušníci cizince jsou v řízení vedených podle zákona o pobytu cizinců účastníky dle § 27 odst. 2 správního řádu , pak soud tuto judikaturu nijak nezpochybňuje. Zároveň však poukazuje na to, že tato judikatura vycházela z jiné právní úpravy. V daném případě již bylo třeba aplikovat § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 1. 7. 2023, a proto nelze odkazovanou judikaturu správních soudů zohlednit. Změnou právní úpravy jsou dosavadní právní východiska, z nichž soudy a rovněž žalovaný (v žalobci odkazovaném rozhodnutí v obdobné věci) ve svých závěrech v odkazovaných judikátech vycházely, neaplikovatelná.
23. Žalobci v žalobě dále namítali, že zvláštní úprava účastenství dle § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců odporuje článku 36 Listin y, neboť žalobce b) vylučuje z uplatňování procesních práv ve správním řízení.
24. Podle článku 36 odst. 1 Listin y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
25. Podle článku 36 odst. 2 Listin y se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučen přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listin y.
26. Článek 36 Listin y jednotlivcům garantuje právo domoci se ochrany svých subjektivních práv nejen u nezávislého a nestranného soudu ale též u ‚jiného orgánu‘. Právo na stanovený postup při domáhání se svých práv se tedy vztahuje rovněž na správní řízení vedená u orgánu veřejné moci odlišného od soudu. Citované ustanovení však přístup k těmto ‚jiným orgánům‘ omezuje podmínkou, že jde pouze o ‘stanovené případy.‘
27. Soud v této souvislosti připomíná, že ani přístup k soudu není absolutní a může podléhat různým omezením. Tato omezení však musí obecně splňovat požadavky přiměřenosti. V případě přezkoumávání rozhodnutí veřejné správy týkajících se základních práv a svobod je omezení přístupu k soudu zcela vyloučeno. Pokud však jde o přístup k jiným orgánům, má naopak zákonodárce široký prostor pro uvážení (POSPÍŠIL, Ivo. Čl. 36 Listin y. In WAGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobo Listina základních práv a svobod. Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2023).
28. Výkladem článku 36 odst. 1 a 2 Listin y ve vztahu k subjektům vyloučeným z účastenství ve správním řízení se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17 . Konkrétně posuzoval zákonnou úpravu omezující přístup tzv. environmentálních spolků do správních řízení. Ústavní soud považoval za nepřekročitelnou ústavní kautelu, že Listin Listina v čl. 36 odst. 2 zakazuje vyloučit ze soudního přezkumu rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod. Co se však týče účastenství ve správních řízeních jakožto řízení ‚u jiného orgánu‘, zdůraznil, že toho se nelze dle čl. 36 odst. 1 Listin y domáhat vždy, ale pouze ve ‚stanovených případech‘, rozuměno stanovených zákonem. V jiných případech je to pak nezávislý a nestranný soud, u něhož se lze postupem stanoveným procesními předpisy domáhat svého ústavně zaručeného práva podle Listin y. Ústavní soud proto dovodil, že omezení účasti environmentálních spolků v celé řadě správních řízení je v souladu s ústavním pořádkem; pokud by se tato řízení týkala jejich základních práv a svobod, musejí mít navzdory tomu, že nejsou podle zákona účastníky řízení, přístup k soudnímu přezkumu.
29. Jinak řečeno, jednotlivci může být upřena ochrana práv před jiným orgánem, pokud má ve stejném případě, kdy by hrozilo omezení základních práv a svobod, přístup k nezávislému soudu.
30. V posuzovaném případě zákonodárce v § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců upravil účastenství v řízeních dle tohoto zákona tak, že okruh účastníků omezil v řízení o žádosti pouze na žadatele a v případě řízení vedených z moci úřední pak na toho, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost. Z důvodové zprávy k příslušné novele zákona o pobytu cizinců přitom vyplývá, že touto zákonnou úpravou má být omezen okruh účastníků řízení na jednoho účastníka. Tím zákonodárce zjevně sledoval legitimní cíl – zefektivnit příslušná řízení, a to zejména s ohledem na požadavek vydat rozhodnutí ve stanovených lhůtách. Obecně lze vyslovit premisu, že s rozšiřujícím okruhem účastníků řízení se délka těchto procesů může prodlužovat. Zvolený prostředek (omezení okruhu účastníků řízení) tedy k dosažení takového cíle zjevně může vést.
31. Zároveň taková zvláštní právní úprava účastenství není zjevně nepřiměřená. Jak ostatně vyplývá i z výše citované důvodové zprávy, zájmy rodinných příslušníků jsou v některých řízeních vedených podle zákona o pobytu cizinců zohledněna prostřednictvím zákonného požadavku na posouzení přiměřenosti výsledných rozhodnutí (§ 174a zákona o pobytu cizinců). Správní orgán je povinen posoudit dopad takových rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, a je tak povinen zohledňovat i zájmy jeho rodinných příslušníků, jejichž účastenství v řízení by v některých případech podle obecné úpravy ve správním řádu přicházelo v úvahu.
32. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců neodporuje článku 36 Listin y. Rodinní příslušníci cizince, kteří tvrdí, že byly rozhodnutím vydaným v řízení dle zákona o pobytu cizinců dotčeni na základních právech a svobodách, jsou procesně legitimováni k podání správní žaloby proti takovému rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , byť nebyli účastníky příslušného správního řízení; nejednalo se totiž slovy článku 36 odst. 1 Listin y o ‚stanovený případ‘ (rozuměj zákonem stanovený případ), kdy mohly vystupovat jako účastníci ‚u jiného orgánu‘.
33. Právě žaloba dle § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. směřující proti meritornímu rozhodnutí tak byla garancí ústavního práva žalobce b) na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listin y.
34. Řízení před správními soudy je ovládáno tzv. dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tak, že je žalobce povinen zformulovat konkrétní žalobní body, jimiž jsou pro soud stanoveny mantinely jeho přezkumu, které zásadně nemůže překročit. Také z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že: „Krajské soudy nicméně s ohledem na § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. mohou přezkoumávat pravomocné správní rozhodnutí zásadně jen v mezích uplatněných žalobních bodů (srov. rozsudek NSS z 18. 2. 2016, čj. 10 Ads 273/2015 -52, bod 20). Právě konkrétními žalobními body žalobce nastavuje referenční rámec soudního přezkumu.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 8 As 3/2021 -45). Soud proto mohl přezkoumat žalobou napadené rozhodnutí pouze v rámci uplatněných žalobních bodů, které se týkaly pouze a výlučně účastenství žalobce b) v řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu jeho matky, žalobkyně a). Jiné námitky žalobci nevznesli.
35. S ohledem na obsah žalobních námitek a správního spisu a vzhledem k tomu, že žalobkyně a) je oprávněna pobývat na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, aktuálně do 13. 4. 2027, neshledal soud v případě manžela žalobkyně a) (X) a jejího druhého syna (X) přímé dotčení na jejich právech, a tedy důvod pro postup dle § 34 odst. 2 s.ř.s.
VI.
Závěr a náklady řízení
36. S ohledem na shora uvedené soud vyhodnotil námitky žalobců jako nedůvodné, a proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ).
37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , když žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 28. srpna 2026
JUDr. Dana Černá v. r.
samosoudkyně