Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 A 63/2025 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobkyně: M. S., narozená dne X

bytem X

zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV-156766-4/SO-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV-156766-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-50973-21/ZM-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuta žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty, neboť žalobkyně neplnila v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu účel, pro který jí bylo vydáno.

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně namítala porušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť závěry správního orgánu se opírají pouze o zjištění vzešlá „z úřední činnosti“, kdy se správní orgán dotazoval na studijní úspěchy a neúspěchy žalobkyně u institucí, které mu byly původně prezentovány v pobytových řízeních, v rámci kterých si žalobkyně prodlužovala oprávnění v České republice, z čehož správní orgán dovodil, že žalobkyně nemohla studovat u jiných institucí. Namítla, že pokud jde o studium na jakékoliv instituci, tak bez provedení jejího výslechu, resp. alespoň bez jejího písemného vytěžení, lze jen obtížně dedukovat, z jakého důvodu žalobkyně nedosáhla lepšího hodnocení, resp. z jakého důvodu měnila studijní obory. Posouzení legitimity a přípustnosti tohoto postupu je dle žalobkyně základním předpokladem pro vyslovení závěru stran plnění účelu předchozích pobytových titulů. Závěry správního orgánu tak žalobkyně označila za pouze dedukované, nikoliv však za prokázané.

4. Ke své pobytové historii žalobkyně uvedla, že jiná situace nastává u tzv. „věčných studentů“, kteří v ČR pobývají po dobu násobnou době trvání původně zamýšleného studia, kdy navíc cyklicky opakují nepříliš významné studijní obory či jazykové kurzy. V případě žalobkyně správní orgány nic takového nezjistily, když jejich pozornost se soustředila pouze na období od roku 2022. Uvedla, že se studia účastnila, účastnila se i zkouškového období, přičemž pokud nenastoupila do studia v roce 2024/2025, a to za situace, kdy od srpna 2024 požadovala změnu účelu pobytu na zaměstnaneckou kartu, tak měla žalobkyně za to, že od podání žádosti na změnu účelu pobytu již nemusela plnit účel studijního pobytu. Uzavřela, že zjištěné skutečnosti neodůvodňují zamítnutí žádosti a že správní orgán měl provést hlubší dokazování, neboť jeho možnosti nevyčerpal.

5. Navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná ve vyjádření odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že většina žalobních námitek je obsahově zcela shodná s odvolacími námitkami, které byly řádně vypořádány. Uvedla, že byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí dané žádosti, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo řádně a dostatečně odůvodněno a je v souladu s platnými právními předpisy. Uzavřela, že neplnění účelu pobytu žalobkyně bylo spisovým materiálem prokázáno.

7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně pobývala na území České republiky za základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné s platností od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Toto jí bylo vydáno ke studiu oboru Reklamní fotografie na Soukromé vyšší odborné škole umění a reklamy, s.r.o. (dále jen „SVOŠUR“), tedy pro studijní aktivity, které nejsou studiem dle § 64 zákona o pobytu cizinců.

9. Dne 14. 8. 2024 podala žalobkyně žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, v rozhodném znění. Žalobkyně žádala o vydání zaměstnanecké karty k jistému zaměstnavateli na pracovní pozici Uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech (CZ-ISCO 9112), uvedenou v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. K tomu žalobkyně předložila pracovní smlouvu ze dne 5. 8. 2024.

10. Ze sdělení SVOŠUR ze dne 18. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně byla studentkou na denním studijním oboru Výtvarná a uměleckořemeslná tvorba – Reklamní tvorba, zaměření Reklamní fotografie od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022. K tomuto dni byla z řádného denního studia vyloučena z důvodu nedodání nostrifikace středního vzdělání. Vzhledem k jejímu zájmu o studium byla školou převedena na tzv. mimořádné studium, tzn. že jí bylo dále umožněno studium, ale nebyla vedena jako řádný student denního studia. Na tomto mimořádném studiu postoupila do druhého ročníku, protože v prvním ročníku získala zápočty a klasifikované zápočty za celý školní rok z většiny předmětů s tím, že ostatní předměty si dodělá v průběhu druhého ročníku školního roku 2023/2024. V tomto ročníku pak získala zápočty pouze za zimní období ze 3 předmětů a ve školním roce 2024/2025 již ke studiu nenastoupila.

11. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2025 byla žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zamítnuta podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně neplnila v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu účel, pro který jí bylo vydáno.

12. Správnímu orgánu bylo známo z úřední činnosti, že žalobkyně pobývala na území ČR od 29. 9. 2019 za účelem studijních aktivit a žádala o pobytová oprávnění za účelem studia či jiných studijních aktivit na 3 vzdělávacích institucích. Vyžádal si sdělení SVOŠUR ohledně studia žalobkyně a z něj vycházel. Uvedl, že není cílem vydání tohoto typu povolení k pobytu umožňovat cizincům donekonečna studovat bez zdárného výsledku, cílem je umožnit cizinci získat vzdělání ve vybraném oboru; cizinec by měl naplňovat účel pobytu, tedy studovat s předem stanoveným cílem snahou úspěšně školu absolvovat. Žalobkyně však ve svém vzdělávání evidentně dostatečný pokrok nečinila, když v zimním semestru roku 2023/2024 získala zápočty pouze ze 3 předmětů a v letním semestru již žádné nezískala, v dalším akademickém roce již ve vzdělávání nepokračovala. Žalobkyně tedy po téměř pěti letech pobytu za účelem studia a studijních aktivit řádně neplnila/nedokončila studium, nečinila tak dostatečný pokrok ve studiu. Netvrdila, že by jí v plnění účelu bránila závažná překážka. Správní orgán též zjistil, že žalobkyně po dobu 3 let disponovala živnostenským oprávněním. Provedení jejího výslechu nepovažoval za nutné, neboť měla prostor tvrdit vše podstatné.

13. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně dlouhodobě neplnila účel povoleného pobytu, dosud prodloužený pobyt byl převážně založen na neplnění účelu povoleného dlouhodobého pobytu, přičemž se nejednalo o neplnění účelu pobytu ze závažných důvodů po přechodnou dobu, ale o podstatnou část doby platnosti jejího předchozího pobytového oprávnění.

14. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dne 13. 8. 2025 odvolání, ve kterém namítala, že z její pobytové historie vyplývá, že vykazovala adekvátní studijní snahu i docházku, ale pouze nedosáhla požadovaného kreditového hodnocení. Skutečnost, že nezvládla náročnost studia, dle ní nelze zaměňovat s „nicneděláním“ či nízkou efektivitou. Uvedla, že absence pokroku je tak způsobena skutečnostmi nezávislými na její vůli, nikoliv její nízkou vůlí úspěšně studovat. Tvrdila, že plnění účelu pobytu je dáno primárně související snahou a nikoliv jen výsledkem, neboť stejně tak, jako plní účel pobytu při zkouškách neúspěšný student, který navštěvoval všechny lekce a svědomitě se připravoval, tak účel pobytu – podnikání bude plnit i ten cizinec, který při podnikatelské činnosti vykáže usilovnou činnost bez dosažení pozitivního hospodářského výsledku, potažmo i ten cizinec, který žádá o pobyt za účelem sloučení rodiny, byť se jedná o jeho několikáté manželství v pořadí. Namítla, že správní orgán I. stupně nevyčerpal všechny možnosti dokazování, když neprovedl její výslech a nezjistil důvody studijních neúspěchů. Závěr správního orgánu I. stupně je dle žalobkyně založen na jeho vlastní dedukci, ale nevypovídá nic o tom, zdali nestudovala na jiné instituci.

15. Napadeným rozhodnutím ze dne 20. 11. 2025 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

16. Žalovaná nejprve odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), z níž je zřejmé, že povinností cizince při pobytu na území je plnit účel, pro který mu byl pobytový status vydán, a že v případě podání žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu je povinností správních orgánů předchozí pobyt cizince na území zhodnotit (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 1. 2016, č. j. -35, a ze dne 14. 3. 2019, č. j. -39). Připustila, že pokud jde o zákonem přímo definované účely pobytu, jako je např. studium, zaměstnání nebo sloučení rodiny, je diskrece správních orgánů omezena zákonem definovanými podmínkami. Jinak je tomu dle žalované u tzv. „zbytkového“ účelu pobytu, tj. ostatní/jiné; zde je naopak diskrece správních orgánů relativně široká, k tomu odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2004, sp. zn. .

17. Uvedla, že studium či jiné vzdělávací aktivity, které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců, samy o sobě nejsou samoúčelnou aktivitou cizince na území, ale mají směřovat ke svému naplnění, tj. formálně ke složení závěrečné zkoušky a získání příslušného titulu či osvědčení o absolvování, materiálně pak k získání příslušné odbornosti a kvalifikace, která má studentovi umožnit výkon určitého povolání. Aby pak mohl být pobyt cizince za účelem studia či jiných vzdělávacích aktivit prodloužen, musí rovněž činit dostatečný pokrok v příslušném vzdělávání. Pro naplnění důvodu pro nevydání zaměstnanecké karty dle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pak postačuje, pokud cizinec neplnil kdykoliv v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, jehož je držitelem, jeho účel. Dle žalované není rozhodné, zda v době, kdy správní orgány jeho žádost posuzují, již účel plní nebo stále nikoliv. I v případě účelu ostatní/jiné je podle názoru žalované přesnějším výrazem „naplňovat účel pobytu“, ve smyslu nejen účel plnit, čili být studentem (zapsaným ke studiu), ale nepřetržitě (soustavně) studovat s předem stanoveným cílem a snahou úspěšně školu či jinou vzdělávací instituci absolvovat, čímž dojde k „naplnění účelu“. Dodala, že pouze v případě, kdy cizinec prokáže, že účel neplnil pouze po přechodnou dobu a ze závažných důvodů, tak správní orgány daný důvod pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu nepoužijí. K tomu konstatovala, že žalobkyně závažné důvody neuvedla ani je neprokázala, neunesla tak důkazní břemeno.

18. Žalovaná aprobovala závěr správního orgánu I. stupně, že žalobkyně v době platnosti posledně povoleného dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024, kdy podáním nyní posuzované žádosti deklarovala úmysl změnit účel pobytu na zaměstnaneckou kartu, neplnila účel, pro který jí bylo dosavadní povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. V uvedené době, kdy byla studentkou mimořádného studia na SVOŠUR, neplnila v letním období školního roku 2023/2024 řádně své studijní povinnosti, kdy neabsolvovala zkoušky, a v zimním období k většině zkoušek nepřistoupila a nezískala potřebné kredity, aniž pro toto své jednání měla závažný důvod, a ve školním roce 2024/2025 ke studiu již nenastoupila. Účel pobytu tak neplnila víceméně od poloviny školního roku 2023/2024. Pokud měla v úmyslu na území České republiky namísto vzdělávacích aktivit pracovat, měla dle žalované bezodkladně požádat o vydání zaměstnanecké karty.

19. K argumentaci žalobkyně, že vždy plnila účel pobytu, že vykazovala vzornou docházku na výuku a že pokud nesplnila studijní povinnosti, tak primárně z toho důvodu, že se jí nepodařilo získat zápočet (a tudíž nebyla připuštěna ke zkoušce), potažmo neuspěla u zkoušky, uvedla žalovaná, že tyto nemohou vzhledem ke spisovému materiálu obstát. V analogii na plnění účelu pobytu studium žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j. -33. Dle žalované k tomu, aby student plnil účel povoleného pobytu, je třeba, aby alespoň v základu plnil své povinnosti studenta, tedy aby skládal zkoušky a získával zápočty. Na tyto činnosti však žalobkyně především od poloviny školního roku 2023/2024 víceméně rezignovala. Žalovaná označila studium žalobkyně za formální, když neplnila povinnosti studenta a nedosahovala žádných studijních výsledků, k většině zkoušek nepřistoupila. Účel pobytu musí cizinec fakticky naplňovat, nestačí být pouze formálně zapsán ke studiu, ale skutečně se připravovat na budoucí povolání (absolvováním výuky, zápočtů a skládáním zkoušek).

20. K námitce neprovedení výslechu žalobkyně žalovaná uvedla, že skutkový stav byl v případě žalobkyně vzhledem k použitému důvodu zamítnutí žádosti zjištěn dostatečně. K tomu odkázala na rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. -32, a ze dne 20. 6. 2018, č. j. -27, a na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2024, č. j. -47. Dle žalované správní orgán I. stupně postupoval správně a v souladu s , když při hodnocení plnění účelu předchozího pobytu žalobkyně vycházel ze sdělení SVOŠUR ze dne 18. 10. 2024. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a byl naplněn předmětný důvod pro zamítnutí žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( věta prvá , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání dle , neboť účastníci ve smyslu daného ustanovení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

23. Podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Nové povolení k dlouhodobému pobytu nelze udělit v případech uvedených v § 33 odst. 1 nebo 3 s výjimkou případů uvedených v § 42 odst. 2. Nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Cizinec, který hodlá na území pobývat za účelem podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud je držitelem platného povolení k dlouhodobému pobytu a na území pobývá po dobu delší než 5 let; to se nevztahuje na cizince, který žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, na cizince pobývajícího na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 a na cizince uvedeného v odstavci 2.

24. V projednávaném případě lze předně aprobovat základní východiska žalované, a sice, že je věcí suverénního státu, za jakých podmínek cizince vpustí či nevpustí na vlastní území, a zda shledá, že důvody pro vpuštění této osoby na území přetrvávají i poté, kdy uplynula doba, po niž jí byl vstup a pobyt povolen. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 7 Azs 313/2015–35, vyplývá, že: „zákon o pobytu cizinců je založen na tom, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním či studiem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 12. 2011, č. j. -81).“ Také v případě dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné musí cizinec během svého pobytu na území plnit účel, pro který mu bylo toto povolení k pobytu uděleno. Dlouhodobý pobyt za účelem ostatní/jiné musí mít pokaždé určitý účel, který z nějakého důvodu nelze podřadit pod účel dlouhodobého pobytu, který je zákonem o pobytu cizinců specificky upraven. Cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, je povinen povolení k jím deklarovanému účelu náležitě využívat; v opačném případě je namístě mu toto povolení k pobytu na území neprodloužit (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 5. 2017, č. j. -33, ze dne 27. 12. 2011, č. j. -81, ze dne 19. 1. 2012, č. j. -69, či ze dne 4. 9. 2019, č. j. -36). Obdobně lze uvedené závěry vztáhnout i na důvod neudělení nového povolení k dlouhodobému pobytu, jestliže cizinec neplnil dosavadní účel pobytu dle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

25. Plněním účelu je třeba rozumět faktické vykonávání určité činnosti, nikoliv pouhé formální splnění podmínek pro výkon takové činnosti. Jinými slovy, je-li účelem dlouhodobého pobytu například podnikání, nestačí disponovat podnikatelským oprávněním, podnikatelská činnost musí být též fakticky vykonávána (viz rozsudek NSS ze dne 27. 12. 2011, č. j. -81, či rozsudek NSS č. j. -69). Totéž platí i pro pobývání na území ČR za účelem ostatní/jiné. Judikatura správních soudů se ustálila na závěru, že aby bylo možné konstatovat naplnění účelu, pro který byl cizinci pobyt povolen, musí být činnost v období povoleného pobytu vykonávána alespoň převážně (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č. j. -50, č. 2951/2014 Sb. NSS; či rozsudky NSS ze dne 19. 1. 2012, č. j. -69, nebo ze dne 6. 11. 2014, č. j. -39).

26. Rovněž lze poukázat na judikatorní závěry týkající se účelu dlouhodobého pobytu „studium“, který je účelu pobytu v daném případě nejbližší. Dle této judikatury je třeba „přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (podnikání, zaměstnání aj.). Právo pobývat na území ČR za účelem studia mají mít jen a pouze takoví cizinci, kteří, jak již bylo výše podrobněji rozebráno, skutečně a vážně studují“. (rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, č. j. -33, bod 20).

27. Žalovaná s přiléhavými odkazy na judikaturu správních soudů včetně judikatury NSS zcela adekvátně uvedla, že zdůrazňuje především účel pobytu cizince a jeho striktní faktické plnění (rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. -42, a rozsudky NSS ze dne 14. 1. 2016, č. j. -35, a ze dne 14. 3. 2019, č. j. -39). Žalovaná shledala, že správní orgán I. stupně v souladu s shromáždil dostatek podkladů k tomu, aby mohl konstatovat, že žalobkyně účel svého dosavadního, již jednou prodlouženého pobytu, od poloviny školního roku 2023/2024 neplnila, soud s tímto závěrem souhlasí. Důvodem pro nevydání povolení k dlouhodobému pobytu je přitom dle zákona o pobytu cizinců jakékoliv neplnění účelu v době platnosti dosavadního povolení, resp. po celou dobu platnosti pobytového oprávnění, ledaže cizinec prokázal, že šlo o neplnění účelu po přechodnou dobu a ze závažných důvodů.

28. V dané věci je nesporné, že žalobkyně v zimním semestru roku 2023/2024 získala zápočty pouze ze 3 předmětů a v letním semestru již žádné zkoušky, zápočty ani kredity nezískala, navíc v dalším akademickém roce 2024/2025 již ve vzdělávání nepokračovala a toto ukončila. Soud proto konstatuje, že žalobkyně v akademickém roce 2023/2024 od jeho poloviny zcela jednoznačně nenaplňovala účel svého povoleného pobytu (řádně nestudovala na zvolené škole), neboť nesplnila žádné své studijní povinnosti. Tyto skutečnosti vyplývají ze shromážděného spisového materiálu, lze je tedy jednoznačně mít za prokázané, nejedná se o žádné domněnky. Žalobkyně tyto skutečnosti nijak nezpochybnila, pouze velmi neurčitě k tomu namítla, že se účastnila studia i zkouškového období. K tomu soud konstatuje, že žalobkyně jednak tato svá tvrzení ničím neprokázala, přičemž i v případě, že by tomu skutečně tak bylo, nemohlo by to převážit zjištěné skutečnosti, a sice, že v letním semestru 2023/2024 nezískala žádné zápočty ani kredity, ve studiu tedy nijak nepostoupila, její studium bylo pouze formální. To nelze hodnotit jinak, než jako neplnění účelu pobytu.

29. Stejně tak je neurčitá a nepodložená její žalobní námitka (která se shoduje s námitkou odvolací), dle které správní orgány dostatečně nezjišťovaly, zda případně nestudovala ještě na jiné instituci. Správní orgán I. stupně se zcela správně zabýval studiem žalobkyně na SVOŠUR, pro které jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné s platností od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. K tomuto studiu zjistil, že žalobkyně své studijní povinnosti dostatečně (resp. ve druhé polovině tohoto období vůbec) neplnila. Pokud žalobkyně v rozhodné době studovala ještě na jiné instituci, měla možnost to po celou dobu sdělit správním orgánům, což však neučinila, ani žádné takové jiné „studium“ neprokázala, žádné konkrétní údaje pak neuvedla ani v žalobě. Tuto námitku je tak třeba označit za zcela nedůvodnou.

30. Žalobkyně v žalobě i v odvolání namítala, že nebyl proveden její výslech, při kterém mohla objasnit, jakým způsobem plnila účel pobytu a co bylo důvodem jejích studijních neúspěchů. K tomu soud uvádí, že žalovaná se s touto námitkou vypořádala a zdůvodnila, proč k provedení výslechu nepřistoupila. Soud shledal, že skutkový stav byl ve věci zjištěn dostatečně a neprovedení výslechu žalobkyně nebylo vadou řízení. Judikatura Nejvyššího správního soudu považuje provedení výslechu účastníka řízení (nebo svědeckých výpovědí) v pobytových věcech za výjimečný důkazní prostředek, který se má využít jen tam, kde nelze rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem nebo kde vyvstane potřeba postavit najisto určité sporné skutečnosti či vyjasnit rozporná vyjádření cizince a jeho rodinných příslušníků (viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2020, č. j. -34). Primárním účelem výslechu účastníka řízení ve smyslu § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců není, aby uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech nebo aby se vyjadřoval k jiným provedeným důkazům, neboť k tomu slouží podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení (viz rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2014, č. j. -29).

31. V daném případě správní orgány ze shromážděných podkladů jednoznačně zjistily, že žalobkyně účel pobytu v posuzovaném období neplnila, nevznikly o tom žádné pochybnosti, žalobkyně přitom měla možnost v průběhu správního řízení tvrdit další podstatné skutečnosti, které by mohly mít vliv na závěry správních orgánů, této možnosti však nevyužila, nevyužila ani možnost seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí a vyjádřit se k nim. V takové situaci nebylo namístě, aby byl prováděn výslech žalobkyně. Žalobkyně pak ani v žalobě nespecifikovala, jaké další podstatné konkrétní skutečnosti měla žalovaná z výslechu zjistit, její námitky jsou veskrze obecné a neurčité.

32. Soud k tomu rovněž uvádí, že se jednalo o řízení zahájené na žádost, které není ovládáno zásadou vyšetřovací a ve kterém je v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil potřebné podklady, které jsou nezbytné pro vyhovění žádosti. Pokud tak neučiní, nelze považovat za pochybení správních orgánů, že v důsledku nečinnosti žadatele rozhodnou v jeho neprospěch, neboť musejí vycházet z podkladů, které mají k dispozici (srov. např. rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. -38, ze dne 13. 9. 2019, č. j. -25, či ze dne 29. 8. 2016, č. j. -36). Shromážděné podklady pak byly k posouzení dané věci zcela dostatečné.

33. Rovněž je nutno zohlednit zásadu procesní ekonomie, kdy by výslech žalobkyně byl v dané věci zcela nadbytečný (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2018, č. j. -27). Ze shromážděných podkladů pro rozhodnutí byl stav věci zjištěn v souladu s a nevznikly žádné rozpory či důvodné pochybnosti. Jak vyplývá z rozsudku NSS, č. j. -27: „[…] povinnost správního orgánu řádně objasnit stav věci zakotvená v není absolutní a je významně korigována zásadou procesní ekonomie. V souladu s touto zásadou je dostačující, pokud správní orgán zjistí tolik informací, kolik jich potřebuje k tomu, aby učinil rozhodnutí. Nebylo tak povinností správního orgánu I. stupně zjišťovat spolehlivě úplný stav věci. Naopak, pokud byla postavena na jisto skutečnost, která objektivně znemožňovala vyhovění žádosti (neexistence společné domácnosti stěžovatele a jeho dcery), bylo v souladu s požadavky a se zásadou procesní ekonomie, že objasňování dalších skutečností již nebylo správními orgány prováděno.“ Soud konstatuje, že ve věci žalobkyně byl zjištěn dostatek rozhodných skutečností k tomu, aby mohlo být vydáno rozhodnutí.

34. Žalobkyně argumentovala též tím, že od srpna 2024, kdy požádala o změnu účelu pobytu na zaměstnaneckou kartu, již nemusela plnit účel studijního pobytu, není tedy podstatné, že nenastoupila do studia v roce 2024/2025. K tomu soud uvádí, že správní orgány ve svých rozhodnutích posuzovaly celé poslední období opakovaně prodlouženého dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné, tj. období od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024, kdy v tomto období v zimním semestru získala žalobkyně zápočty pouze ze tří předmětů, v letním semestru pak již nesplnila žádné své studijní povinnosti a nezískala žádné kredity. Lze se tak ztotožnit se závěrem, že víceméně od poloviny školního roku 2023/2024 (tedy nejméně od poloviny délky posledně povoleného dlouhodobého pobytu za účelem ostatní/jiné) žalobkyně účel pobytu neplnila. K tomu pak pouze pro doplnění a dokreslení správní orgány uvedly, že ve školním roce 2024/2025 již žalobkyně ke studiu ani nenastoupila, byť již stricto sensu tato skutečnost nespadala do posuzovaného období. Nejednalo se však o klíčovou skutkovou okolnost pro posouzení žádosti žalobkyně. Uvedené totiž nemění nic na tom, že minimálně ve vztahu k letnímu období školního roku 2023/2024, pro který bylo žalobkyni naposledy prodlouženo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné, bylo správními orgány zjištěno a prokázáno, že žalobkyně v tomto období své studijní povinnosti vůbec neplnila. Toto hlavní zjištění správních orgánů, na kterém postavily zamítnutí její žádosti, pak žalobkyně nijak nevyvrátila.

35. Je též třeba uvést, že obsahuje i jistý korektiv shora uvedené úpravy, neboť cizinec může prokázat, že účel pobytu neplnil po přechodnou dobu ze závažných důvodů (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2023, č. j. -37, odst. 18). V jeho rámci je možné přihlédnout k tíživým situacím, v nichž se cizinci mohou během jejich pobytu na území ČR ocitnout, a v jejichž důsledku nemohou po určitou dobu plnit účel takového pobytu. Příkladem takové situace může být nástup žadatelky na mateřskou dovolenou (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2015, č. j. -37, odst. 29) či přerušení faktického výkonu podnikatelské činnosti z důvodu péče o nezletilé dítě (rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2016, č. j. -44, a rozsudek NSS č. j. -37, odst. 25 a 26). Žalobkyně však ani ve správním řízení ani v řízení soudním žádné takové konkrétní důvody neuvedla ani nedoložila. Za takový důvod pak nelze považovat obecné odkázání na „náročnost“ studia uvedené v odvolání žalobkyně.

36. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 31. srpna 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.