Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 A 6/2026 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci

žalobce: I. J., narozený X.

státní příslušnost Maďarska

bytem X.

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, Praha – Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. OAM-14995-17/TP-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého , (dále jen „ “), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), žalobcovu žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle zákona o pobytu cizinců, neboť podle utajovaných informací bylo důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vycházel především z obsahu utajovaných informací od Policie České republiky. Ty popisují skutečnosti, z nichž žalovaný dovodil, že žalobce může závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Utajované informace popisují konkrétní skutková zjištění vztahující se přímo k žalobci a současně vymezují (dlouhodobý) časový rámec, k němuž se zjištění vážou. Podle žalovaného působí věrohodně, přesvědčivě a jsou relevantním důvodem pro závěr, že žalobce závažně narušuje veřejný pořádek. Jejich věrohodnost a přesvědčivost je podpořena i dalšími poklady založenými ve správním spise. Z pobytové karty z Cizineckého informačního systému a z Vízového informačního systému plyne, že žalobce se dříve na území České republiky prokazoval jinou identitou, což odpovídá i pasovým fotografiím, které měl žalovaný v těchto evidencích k dispozici.

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložil neurčitý právní pojem „závažné narušení veřejného pořádku“. K závažnému narušení veřejného pořádku podle něho může dojít i tehdy, pokud žadatel dlouhodobě udržuje styk a rozvíjí kontakty s kriminálně závadovým prostředím. To působí proti celospolečenským zájmům a základním hodnotám společnosti chráněným trestním právem. Z veřejně dostupných zdrojů, které žalovaný v napadeném rozhodnutí citoval, plyne, že organizovaný zločin je třeba považovat za závažnou hrozbu pro bezpečnost České republiky, na jejímž území se často diferencuje podle etnického vymezení. Prostředí ruskojazyčných kriminálních struktur bylo známé intenzivním využíváním násilí, které se v posledních letech zaměřuje spíše dovnitř cizineckých komunit. Přetrvává v něm struktura kriminální hierarchie, v níž sehrávají důležitou roli významné kriminální autority (tzv. „vory v zákoně“), které se v poslední době daří vytlačovat z území České republiky. V České republice ale v současné době dále dochází ke snahám o legalizaci kriminálních zisků získaných z prostoru bývalého Sovětského svazu. V těchto případech ruskojazyčné kriminální struktury zdržující se na území České republiky zprostředkovávají vazby na významné představitele společenské, podnikatelské a politické sféry v České republice s cílem získat neoprávněné konkurenční výhody pro investice kriminálních zisků.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné. V něm uvedené skutečnosti podle něho nenaplňují hypotézu – je dáno důvodné nebezpečí, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.

5. Žalobce poukázal na to, že neměl možnost řádně se seznámit se všemi podklady, neboť část dokumentů byla uchovávána odděleně mimo správní spis. O obsahu této části spisu obdržel jen povšechnou informaci. Žalobce popřel, že by byl kdykoli aktivně zapojen do ruskojazyčného organizovaného zločinu nebo měl udržovat četné vazby na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu. Napadené rozhodnutí je z těchto důvodů nepřezkoumatelné.

6. Žalobce na území České republiky pobývá legálně s tím, že byl jen jednou v dávné minulosti (v roce 1998) odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí (řídil osobní automobil, přestože mu byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel). Podle žalobce tato trestná činnost a přestupek související s uložením zákazu řízení všech motorových vozidel, kterých se dopustil v roce 1997, nemohou být kvalifikovaným důvodem pro zamítnutí jeho žádosti o trvalý pobyt. Dopustil se jich před více než 27 lety a odsouzení je již zahlazené. Nemůže k němu být vůbec přihlíženo.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že od policejního orgánu obdržel utajované informace vycházející z žalobcovy osobní činnosti, jednání a chování. Vztahují se k delšímu časovému období, z čehož žalovaný dovozoval, že je naplněn požadavek skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení veřejného pořádku. Informace popisují dosavadní žalobcovo jednání i jeho historický pobyt na území České republiky a poskytují podle žalovaného ucelený obraz o žalobcových aktivitách a jeho kontaktech s dalšími rizikovými osobami. Žalobce se na území České republiky v minulosti prokazoval jinou identitou.

8. Žalobcova procesní práva nebyla podle žalovaného porušena. Podle zákona o pobytu cizinců se písemnosti a záznamy obsahující utajované informace uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí. To podle žalovaného není v rozporu s , , a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ve věci Regner proti České republice, stížnost č. 35289/11, Evropský soud pro lidská práva vyzdvihl, že české správní soudnictví je založeno na tzv. plné jurisdikci, soudci mají ze zákona k utajovaným informacím přístup a soudy v přecházejících fázích řízení zkoumaly potřebu utajení informací i důvody rozhodnutí vydaného na podkladu utajených skutečností. Žalovaný žalobce seznámil s podstatou důvodů utajovaných informací (sdělil alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají). Žalovaný též dodal, že žalobci není odnímáno žádné pobytové oprávnění, ale jen mu není přiznán trvalý pobyt – nejvyšší pobytové oprávnění.

9. Pokud jde o žalobcovo předchozí trestní odsouzení, žalovaný opis a výpis z evidence rejstříku trestů založil do spisu, aby v něm uvedené skutečnosti mohl porovnat s obsahem utajovaných informací a posoudit tak jejich věrohodnost. Zahlazené trestní odsouzení nebylo důvodem pro zamítnutí žalobcovy žádosti, ale jen dokreslovalo žalobcovy vzorce chování na území České republiky. Podstatný byl obsah utajovaných informací. Z judikatury NSS plyne, že žalovaný může přihlížet i k zahlazenému odsouzení. I v jiných případech správní soudy akceptovaly, pokud žalovaný při posuzování věrohodnosti obsahu utajovaných informací vycházel z opisu evidence rejstříku trestů.

Posouzení věci soudem

10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny zákonem požadované formální náležitosti. Je tedy věcně projednatelná. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání ( ), a přezkoumal je v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ). O žalobě soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobce a žalovaný na výzvu soudu nesdělili, že by s takovým postupem nesouhlasili, a proto se jejich souhlas presumuje ( ).

11. V prvé řadě soud konstatuje, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. NSS akceptoval, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nejsou uvedeny utajované informace, přičemž postačí, že je uveden odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a stupeň jejich utajení (viz např. rozsudky NSS ze dne 15. 7. 2010, č. j. -102, ze dne 24. 4. 2008,

č. j. -58, a ze dne 9. 4. 2009, č. j. -63). Pokud tedy v napadeném rozhodnutí nebyly konkretizovány důvody, pro které byla zamítnuta žalobcova žádost, nelze jen z tohoto důvodu považovat rozhodnutí za rozporné se zákonem, pokud je zřejmé, že v něm byl uveden odkaz na příslušnou informaci policejního orgánu.

12. Dále se soud zabýval žalobním bodem, podle něhož neměl žalobce možnost seznámit se všemi podklady ve spise, protože se jednalo o utajované informace. K utajení určitých informací přistupují správní orgány v případech, kdy existuje výrazný zájem státu na utajení zjištěných skutečností. Takový postup umožňuje , o utajovaných informacích a o bezpečnostní způsobilosti, v a násl. a v .

13. Jde-li o problematiku utajení části spisu a odepření účastníku řízení se s obsahem této části seznámit, lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. , ve kterém tento soud vyslovil, že „není jistě možné, aby byl správní orgán pod záminkou absolutního zachování procesních práv účastníka nucen uvádět ve svých rozhodnutích skutečnosti, které by mohly ohrozit zájem státu, efektivitu práce zpravodajských služeb či policejních složek, anebo bezpečnost jejich agentů či třetích osob“. Je totiž třeba vzít v potaz legitimní veřejný zájem na ochraně utajovaných informací a neuvádět do rozhodnutí takové důvody, jejichž zveřejnění by tento zájem ohrožovalo.

14. V rozsudku ze dne 4. 11. 2021, č. j. -54, č. 4279/2022 Sb. NSS, NSS vyhodnotil požadavky judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2020, stížnost č. 80982/12, Muhammad a Muhammad proti Rumunsku, a rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 6. 2013, C-300/11, ZZ v Secretary of State for the Home Department) tak, že v každém případě musí být dotčená osoba informována o podstatě důvodů, které jsou základem pro sporné rozhodnutí. To následně judikatura NSS opakovaně potvrdila (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 3. 2022, č. j. -29, ze dne 16. 2. 2022, č. j. -38, ze dne 7. 11. 2024, č. j. -104, ze dne 29. 3. 2022, č. j. ). Odpovídá to i právní úpravě. Ani zákona o pobytu cizinců totiž nevylučuje použitelnost v podobě povinnosti sdělit alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Soudní dvůr povinnost seznámit účastníka správního řízení s podstatou důvodů v každém případě dovozuje z článku 47 d EU, neboť se jedná o nutné minimum pro zachování účinnosti soudního přezkumu (viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-300/11, bod 65). Aby byl splněn nezbytný předpoklad účelné obrany, účastník musí znát alespoň směr, kterým ji může vést. Musí tedy znát podstatu „obvinění“, a tedy podstatu utajované informace.

15. Těmto požadavkům žalovaný v nyní posuzované věci podle a výše popsané judikatury NSS, Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora dostál. Úředním záznamem ze dne 19. 11. 2025 dal žalovaný žalobci na vědomí, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí je i utajovaná informace poskytnutá v režimu utajení vyhrazené a vedená žalovaným pod sp. zn. V145/2025-OAM, jež je podle zákona o pobytu cizinců uchovávána mimo spis. V úředním záznamu žalovaný uvedl:

S ohledem na povahu těchto podkladů a jak vyplývá i z obsahu utajovaných informací není možné, aby se účastník řízení s nimi seznámil v jakékoliv podobě, neboť by došlo ke zmaření účelu jejich utajení. Z tohoto důvodu správní orgán tímto způsobem informuje účastníka řízení alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají.

Účastník řízení na základě jeho zjištěného osobního jednání především představuje svým dosavadním jednání bezpečnostní riziko a existuje u něho důvodné nebezpečí, že by při svém dalším pobytu na území mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto riziko je založeno zejména na míře dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu, včetně vedoucích autorit takového prostředí. Ohledně strany rizika možného narušení veřejného pořádku lze mimo jiné z uvedených podkladů usuzovat i ve smyslu jeho historicky dosavadního pohybu a pobytu na území České republiky v souvislosti s jeho identifikací před správními orgány.

16. Pojem podstata důvodů plynoucích z utajovaných informací znamená, aby se dotčená osoba mohla seznámit s hlavními skutečnostmi a jednáními, které jsou jí vytýkány tak, aby mohla vyjádřit své stanovisko. Musí být tedy vykládán funkčním způsobem, aby byl zaručen účinný výkon práva na obhajobu při zachování zájmů týkajících se bezpečnosti státu. Podle judikatury NSS musí být zřejmé alespoň typové určení konkrétní nežádoucí činnosti žalobce (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2024, č. j. -39, bod 50), aby byl žalobci naznačen uchopitelnější směr (alespoň „rámcové zaměření“), kterým by se měl při své obhajobě vydat. To v nyní projednávaném případě bylo splněno. Žalovaný žalobci v úředním záznamu ze dne 19. 11. 2025 sdělil, že výhrady policejního orgánu se týkají žalobcova aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazeb na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu, včetně vedoucích autorit takového prostředí. I z žalobcovy obrany je ostatně patrné, že mu byl tento směr (typové určení nežádoucí činnosti) zřejmý. Omezil se však jen na popření toho, že „by měl být kdykoli aktivně zapojen do ruskojazyčného organizovaného zločinu, měl udržovat četné vazby na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu.“ I z toho soud dovozuje, že podstata informací byla žalobci adekvátně sdělena.

17. Tento postup i konkrétnost formulace podstaty utajovaných informací odpovídá dosavadní praxi a judikatuře. V rozsudku ze dne 15. 12. 2023, č. j. -115, NSS dospěl k závěru, že dostatečná je účastníku řízení poskytnutá informace: „[D]ůvodné nebezpečí, že by […] mohl ohrozit bezpečnost státu z důvodu jeho aktivit s vazbami na islámské milice“. V rozsudku ze dne 27. 6. 2023, č. j. -58, Krajský soud v Praze považoval za dostatečnou informaci: „Účastník řízení je důvodně podezřelý z opakovaných a systematických obchodních i osobních vazeb na mezinárodně sankcionovaný íránský subjekt IRGC, včetně jeho speciální organizační složky odpovědné za zpravodajské a teroristické operace v zahraničí, a proto existuje důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.“ Ve věci, jíž se týká usnesení NSS ze dne 22. 2. 2024, č. j. -36, bylo správním orgánem v rozhodnutí ve vztahu k vytýkanému jednání cizince uvedeno: „Nežádoucí činnost z důvodu vytvoření vlivové struktury za podpory ze strany státních orgánů Ruské federace, mající za cíl v zemích EU podpořit separatistické tendence.“ Za dostatečné shledal v rozsudku ze dne 21. 5. 2024, č. j. -35, Městský soud v Praze informaci, podle níž „v důsledku kontaktů a spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci, spolu se skutečností, že jeho pobyt na území České republiky a ostatních států schengenského prostoru je považován za ohrožení bezpečnosti.“

18. Dokonce v usnesení ze dne 9. 1. 2025, č. j. -51, dospěl NSS k závěru (body 21 a 22), že žalovaný dostál svým povinnostem, pokud konkrétně uvedl, že riziko, které vedlo k zamítnutí stěžovatelovy žádosti, je založeno „zejména na minulém kriminálním jednání účastníka řízení, míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu, včetně budoucích autorit takového prostředí“. Takové sdělení podstaty důvodů zamítnutí žádosti bylo podle NSS dostatečně konkrétní, aby stěžovateli umožňovalo vznést námitky a označit důkazy na svou obhajobu. Sdělení jmen konkrétních problematických osob, s nimiž se stěžovatel stýká, a způsobu, jakým jsou spojeny s prostředím organizovaného zločinu, by již podle NSS mohlo ohrozit účel utajení těchto informací.

19. Žalobci proto v nyní projednávaném případě byla s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi správních soudů dostatečným způsobem sdělena podstata informací. Žalobcova procesní práva stanovená a modifikovaná výše popsanou judikaturou (podstata procesních práv) byla v tomto případě zachována.

20. Jelikož se žalobci s obsahem utajovaných informací nemohou seznámit, správní soudy přezkoumávají podklady rozhodnutí (utajované informace) do značné míry samostatně, nezávisle na žalobních bodech, neboť „suplují“ obhajobu, jež se nemůže s jejich obsahem seznámit. Soud se v nyní posuzované věci s obsahem utajovaných informací opakovaně a pečlivě seznámil (viz úřední záznam na č. l. 29) a dospěl k závěru, že tyto informace poskytly dostatečný skutkový základ pro právní posouzení věci, tedy pro závěr, že by žalobce mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek (srov. rozsudek ze dne 12. 3. 2020,

č. j. -28, bod 22). Podle názoru soudu jsou i dostatečné pro zamítnutí žalobcovy žádosti (srov. s důvody v již citovaném usnesení NSS č. j. -51, podle něhož bylo zjištěno, že stěžovatel „zejména na minulém kriminálním jednání účastníka řízení, míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu, včetně budoucích autorit takového prostředí“, čímž závažným způsobem narušuje veřejný pořádek). Soud souhlasí s hodnocením žalovaného, že obsah utajovaných informací dostatečně konkrétně popisují skutková zjištění o opakovaném žalobcově jednání včetně okolností jeho styku se závadovými osobami. Jsou dostatečně individualizovány a zasazeny do určitého skutkového, časového a místního rámce, přičemž se jedná o určité delší časové období a nejde jen o činnost nahodilou. Lze mít tudíž za to, že je naplněn požadavek skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení veřejného pořádku. Informace popisují dosavadní jednání žalobce i jeho historický pohyb na území České republiky. Ve svém souhrnu prokazují, že je pro společnost ve spojení s jeho pobytem na území dlouhodobě nežádoucí. Utajované informace ve svém souhrnu udávají ucelený obraz o žalobcově působení a jeho aktivitách ve spojení s dalšími rizikovými osobami.

21. K závažnému narušení veřejného pořádku může dojít právě i v těch případech, kdy žadatel dlouhodobě udržuje styk a rozvíjí kontakty s kriminálně závadovým prostředím. Organizovaný zločin je třeba považovat za závažnou hrozbu pro bezpečnost České republiky, jelikož z veřejně dostupných zdrojů citovaných v napadeném rozhodnutí např. plyne, že ruskojazyčné kriminální struktury zdržující se na území České republiky zprostředkovávají vazby na významné představitele společenské, podnikatelské a politické sféry v České republice s cílem získat neoprávněné konkurenční výhody pro investice kriminálních zisků. Ve shodě s žalovaným má soud za to, že v utajovaných informacích popsané aktivity žalobce směřují proti bezpečnostním zájmům České republiky, přičemž dané podklady poskytují dostatečnou oporu pro závěr, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek z důvodu jeho aktivit s vazbami na osoby blízké ruskojazyčnému organizovanému zločinu.

22. To ovšem samo o sobě nepostačuje. Při rozhodování na základě utajovaných informací platí, že nemohou být „pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem ověřitelného. Žalovaný i správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace a její relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu řízení“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016, č. j. -40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32). Tyto informace by tak měly obsahovat (i) popis zdroje získaných informací a (ii) způsobu jejich získání, (iii) včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, ne vyfabulované.

23. Soud má za to, že tyto požadavky utajované informace předložené policejním orgánem v řízení před ministerstvem nesplňovala. Přípisem ze dne 12. 6. 2026, č. j. -30, proto policejní orgán jako zpracovatele utajovaných informací vyzval, aby doplnil, jaký typ zdroje nebo jakou metodu k získání informací policie využila a popsala okolnosti a důvody, pro které má uvedené informace za věrohodné. Policejní orgán výzvě soudu vyhověl a zaslal soudu doplnění utajovaných informací ze dne 30. 6. 2026 v režimu vyhrazené a vedené policejním orgánem pod č. j. V3-8/2026-NCOZ-A, kterou soud opatřením ze dne 7. 7. 2026, č. j. -31, v plném rozsahu vyloučil ze soudního spisu. Soud se i tímto doplněním utajované informace pečlivě seznámil (viz úřední záznam na č. l. 30). Doplnění utajované informace požadavky soudu definované ve výzvě splňuje. Policejní orgán v něm k jednotlivým dílčím skutkových zjištěním doplnil zdroj, z něhož své poznatky získal a (s ohledem na povahu toho kterého zdroje) též doplnil úvahu o tom, proč jej považuje za věrohodný. Lze konstatovat, že policejní orgán vycházel z více typů zdrojů, přičemž řada z nich je objektivního charakteru, u nichž o jejich věrohodnosti nelze rozumně pochybovat, a pak i další zdroje, u nichž policejní orgán (s ohledem na jejich povahu) dostatečně vysvětlil, proč jej v konkrétním případě za věrohodné považoval. S tímto hodnocením se soud ztotožňuje, přičemž je podle soudu dostačující a splňuje výše popsané požadavky. Nelze po zpracovateli utajované informace požadovat, aby soudu sdělil konkrétnější identifikaci jeho metod, protože to by zcela jistě mohlo zmařit obsah jeho činnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2023, č. j. -32, č. 4518/2023 Sb. NSS, bod 19).

24. Po obdržení doplnění utajovaných informací se soud zabýval i tím, jak k němu přistupovat. K tomu je třeba nejprve uvést, že podle (ve znění od 1. 1. 2026) lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Není tedy pochyb o tom, že ve věci nebylo třeba nařizovat jednání jen z toho důvodu, že si soud vyžádal od zpracovatele utajovaných informací jejich doplnění. Proto ani nelze vycházet ze závěrů rozsudku NSS ze dne 26. 4. 2024, č. j. -54, který aplikoval předchozí znění neumožňující provést listinné důkazy bez jednání. Nadto závěry NSS zaujaté v rozsudku č. j. -54 nebyly plénem NSS přijaty a nemohou mít tudíž precedenční charakter. Soud tak dále zvažoval, zda má žalobce (popřípadě žalovaného) alespoň rámcově seznámit s doplněním utajovaných informací, aniž by zmařil účel jejich utajení. Dospěl přitom k závěru, že k tomu není oprávněn, neboť by tím byly vyzrazeny metody, postupy a zdroje, které policejní orgán k získaní relevantních okolností v daném případě (i obecně) stále využívá a v minulosti již využil. Tím by soud mohl zmařit jejich další využití, což by mohlo vést k výraznému ohrožení činnosti policie a tím i bezpečnosti státu či jiných důležitých státních zájmů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2008, č. j. -107).

25. Doplnění utajovaných informací totiž (tak, jak soud ve své výzvě požadoval) jen vysvětluje, jaký typ zdroje nebo jakou metodu k získání informací policejní orgán využil a popsuje okolnosti a důvody, pro které má policejní orgán uvedené informace za věrohodné. Nijak nerozšiřuje důvody, na základě nichž byla žalobcova žádost zamítnuta. Podstata utajovaných informací, které měl k dispozici již žalovaný, byla žalobci sdělena v dostatečném rozsahu (srov. body 15 až 19 tohoto rozsudku). Žalobce se vůči podstatě důvodů mohl vyjádřit a ve skutečnosti (ve správním řízení a v žalobě) také vyjádřil. Jakékoli další údaje (vysvětlení) v doplnění utajovaných informací soud žalobci poskytnout nemohl, na což byl i zpracovatelem doplnění upozorněn. Jelikož soud dospěl k závěru, že se žalobce s doplněním utajovaných informací nemůže prakticky nijak blíže seznámit, ústní jednání a písemné informovaní žalobce o tom, že se soud dotázal na zdroje a metody získání utajovaných informací, by bylo na první pohled bezúčelné. Soud by žalobci toliko sdělil, že takové doplnění existuje a nic více. Proto soud bez dalšího rozhodl ve věci samé. Nelze ani odhlížet od toho, že soudu přikazuje rozhodnout ve lhůtě 90 dnů ( ve spojení zákona o pobytu cizinců).

To odpovídá tomu, jak k této problematice přistupuje odborná literatura „[p]okud bude přístup znemožněn i v řízení před soudem, logickým důsledkem také bude, že takový důkaz ani není možné provést běžným způsobem, tedy při jednání za přítomnosti účastníků. Soud se v takovém případě proto musí s důkazem seznámit neveřejně a vyhodnotit si jej, aniž by účastníci a osoby zúčastněné na řízení měli možnost se k důkazu vyjádřit. Tyto skutečnosti výrazně narušují běžná pravidla soudního řízení a musí proto vést ke zvýšené aktivitě soudu. Povinnosti soudu v těchto situacích nejsou stanoveny zákonem, ale byly plně dovozeny až judikaturou.“ (viz Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k , marg. č. 20). V souladu s uvedeným soud konstatuje, že žalobce nebyl zkrácen na podstatě svých práv, neboť soud obsah utajovaných informací přezkoumal bez ohledu na žalobní body. O tom ostatně svědčí právě to, že soud z vlastní iniciativy přistoupil k výzvě o doplnění utajovaných informací.

26. Nelze ani souhlasit se žalobcem v tom směru, že by žalovaný opřel napadené rozhodnutí primárně o žalobcovu historickou trestní minulost. Žalovaný ji posozoval v rámci celkového zkoumání žalobcova jednání na území České republiky, ale nejedná se o rozhodující důvodu pro zamítnutí žalobcovy žádosti. Žalovanému pak nelze vytknout ani to, že mezi podklady rozhodnutí zahrnul právě opis z evidence rejstříku trestů, nikoli pouze výpis (srov. usnesení NSS č. j. -51). Je totiž třeba si uvědomit, že smysl institutu zahlazení odsouzení není v tom, aby se zcela zapomnělo na jednání pachatele spočívající v páchání trestné činnosti, nýbrž

v tom, aby bylo na pachatele nahlíženo jako na neodsouzeného, tj. ve vytvoření fikce neodsouzení, což má význam ponejvíce tam, kde zákon pro výkon určité činnosti či nabytí jakýchkoli práv obecně vyžaduje prokázání bezúhonnosti. Zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se skutek nestal. Pouze se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2023, č. j. -42, bod 12, a ze dne 26. 11. 2020,

č. j. -45, bod 22). Závažné narušení veřejného pořádku nadto nemusí představovat pouze jednání mající trestněprávní relevanci, ale je nutné zkoumat, jak cizincovo jednání konvenuje právnímu řádu České republiky jako celku, tedy i normám správního a občanského práva (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2011, č. j. -65, ze dne 18. 4. 2013, č. j. -146, či ze dne 16. 7. 2020, č. j. -29).

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

27. Lze uzavřít, že žalobce se jednání popsaného v utajovaných informacích dopouští delší dobu a nejedná se o nahodilé nebo jednorázové jednání. Žalobcova předchozí odsouzení pouze dokreslují obsah utajovaných informací, nebyly však primárním důvodem zamítnutí jeho žádosti. Tím bylo jeho současné napojení na prostředí organizovaného zločinu, které svědčí o tom, že představuje skutečné, aktuální a velmi závažné ohrožení veřejného pořádku v České republice. Utajované informace po jejich doplnění splňují požadavky kladené na ně judikaturou správních soudů – obsahují popis zdroje získaných informací a způsobu jejich získání včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní orgán uvedené informace za věrohodné.

28. Žaloba tudíž není důvodná a soud nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky. Žalobu proto zamítl ( ).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné nad rámec běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 7. července 2026

JUDr. Jan Peroutka v. r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.