Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
59 A 37/2023 - 80.pdf
PDF · 0 B
No categories available
59 A 37/2023 - 80
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci
žalobce: T. U.
sídlem X
zastoupen advokátkou Mgr. et. Mgr. Denisou Mikulášovou
sídlem Opletalova 1535/4, Praha 14
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
Zborovská 81/11, Praha 5
za účasti: P. N.
Bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Michalem Švecem
sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2023, č. j. 092704/2023/KUSK,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Veltrusy ze dne 19. 4. 2023, č. j. MUV-1065/2023/JKo, kterým stavební úřad dodatečně povolil stavbu „Stavební úpravy – demontáž krovu nad terasou vč. souvisejících prací X“ (dále jen „sporná stavba“) osobě zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) na pozemcích parc. č. st. A a parc. č. B v kat. území a obci X (všechny uvedené pozemky jsou ve stejném katastrálním území, dále bude proto soud uvádět pouze parcelní čísla).
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a současně věc posoudil v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon “), ve znění účinném do 31. 1. 2020 (viz čl. II bod 1 zákona č. 312/2019 Sb. ) zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, a též zákonem č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “).
3. Žalobce má za to, že se žalovaný dostatečně neseznámil s projektovou dokumentací a v ní obsaženými nedostatky. Žalovaný pouze převzal argumenty stavebního úřadu, aniž by je sám zhodnotil. Nadto žalovaným zopakovaná tvrzení stavebního úřadu nemají vliv na námitky žalobce a namítané nedostatky projektové dokumentace. Provedená stavba do dnešního dne způsobuje škodu na nemovitosti žalobce. Žalobce popřel, že by sousedské spory byly příčinou či záminkou pro jeho postup v řízení, a zdůraznil, že mu provedení stavby nevadí, vadí mu však nedostatky projektové dokumentace a praktické zhotovení stavby, v jejímž důsledku dochází k zatékání do nemovitosti žalobce a k nedodržení požárně-bezpečnostních předpisů. Žalobce se obává, že nedojde k nápravě.
4. Žalobce považuje skutková zjištění žalovaného ohledně zatékání vody na jeho terasu za nesprávná. Teorie stavebního úřadu o tom, že důvodem zatékání je nekvalitní provedení odborných prací svépomocí žalobce a že absentuje příčinná souvislost mezi tímto jevem a provedením stavby, je nepravdivá. Celý dvojdům byl postaven ve stejnou dobu, stejným způsobem a ze stejných materiálů. Důvodem zatékání tak nemůže být nekvalitní izolace, neboť by v takovém případě docházelo k zatékání i u stavebníka, nikoliv pouze u žalobce. Důvodem tak bude neoprávněné provedení stavby a způsob odkrytí střešní krytiny.
5. Závěrem žalobce odmítl, že by jeho námitky vznesené před správními orgány byly zmatečné či vágní. Jeho námitky se týkaly požárně-bezpečnostního řešení stavby, svodu vody (okapu), úpravy protipožární zdi a společného zakončení střešní krytiny. Naopak původní projektová dokumentace byla vágní a zmatečná. Kdyby se žalobce nebránil, nemusel by stavebník dokumentaci opakovaně předělávat. Žalobce má rovněž za to, že žalovaný nevypořádal všechny jeho námitky.
III. Vyjádření žalovaného a stavebníka
6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že napadeným rozhodnutím nemohl zasáhnout do právní sféry žalobce. Cílem řízení o dodatečném povolení stavby bylo pouze zhodnotit, zda bylo možné udělit dodatečné povolení či nikoliv. Žalobcovo tvrzení o neodborném provedení stavby nebylo ničím podloženo a nikterak nevypovídá o tom, zda stavba mohla či nemohla být povolena. Stavební úřad v reakci na podněty žalobce opakovaně vyzýval stavebníka k doplnění podkladů. Výhrady žalobce se stavebník snažil odstranit a výsledkem podle žalovaného a stavebního úřadu bylo předložení zcela dostačující projektové dokumentace.
7. Dále žalovaný připomněl dosavadní průběh řízení, včetně svých zrušovacích rozhodnutí v nyní projednávané věci a důvodů, které k jejich vydání vedly. Projektová dokumentace byla v důsledku opakovaných projednání průběžně dopracovávána a žalovaný proto nemůže souhlasit s tím, že by se nevypořádal s namítanými nedostatky provedení stavby. Z výroku I prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, jaké práce již byly provedeny a jaké budou provedeny. Výrok II téhož rozhodnutí stanovuje podmínky provedení budoucích prací. Ve vypořádání námitek stavební úřad uvedl, že sám žalobce jakožto vlastník poloviny dvojdomku č. X na pozemku parc. č. B svou argumentací potvrdil nutnost provedení stavby (demontáže krovu nad terasou), neboť jeho dům „vrhá nemalé zastínění na sousední RD s č. p. X“. Žalovaný nadále zastává názor, že se v průběhu řízení jak stavebník, tak stavební úřad snažili dosáhnout vzájemné dohody s žalobcem. Z aktuální projektové dokumentace, která doznala několika změn na základě požadavků žalobce, vyplývá, že se stavební záměr nedotýká vlastnického práva žalobce a neohrožuje jeho stavbu. Žalovaný se proto domnívá, že se stavebníkovi ve smyslu § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona podařilo prokázat, že stavba není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu a je v souladu s platným územním plánem. K obavám žalobce ohledně „zakonzervování“ stavby žalovaný podotkl, že právě dokončení stavby dle podmínek prvoinstančního rozhodnutí změní stav stavby ku prospěchu všech účastníků.
8. Žalovaný se nadále plně ztotožňuje se závěrem stavebního úřadu stran žalobcem tvrzeného zatékání a prosakování vody v půdním prostoru. Při kontrolní prohlídce stavby se stavební úřad chtěl podívat na místo v nemovitosti žalobce, kde se má dle fotografií vyskytovat údajný průsak vody. To však žalobce neumožnil. Nebylo tedy z doložených fotografií zřejmé, v jaké části střechy a v jakém rozsahu k zatékání dochází. Žalovaný dal stavebnímu úřadu za pravdu též v tom, že pokud k průsaku vody opravdu dochází, musí se žalobce obrátit na stavebníka a vyzvat jej k nápravě příčiny zatékání, neboť průsak je technickou záležitostí, případně odrazem kvality provedené práce, neindikuje však, zdali stavba může či nemůže být realizována. Stejně tak žalovaný nemá co dodat ke konstatování stavebního úřadu, dle nějž žalobce pouze tvrdil, že faktické provedení stavby neodpovídá předpokládanému stavu dle předložené projektové dokumentace, aniž by toto své tvrzení jakkoliv blíže konkretizoval.
9. Stavebník ve svém vyjádření upozornil, že žaloba neobsahuje žádné žalobní body, na jejichž základě by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno. Žalobní tvrzení považuje za vágní a neúplná. Není jasné, co konkrétně z projektové dokumentace žalovaný neseznal a dle žalobce seznat měl, s jakými namítanými nedostatky projektové dokumentace se žalovaný nevypořádal či jak konkrétně se nevypořádal s faktickým provedením stavby.
10. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný na mnoha místech hodnotí způsob, jakým se stavební úřad vypořádal s námitkami žalobce, případně je více rozvádí. Žalovaný správně uvedl, že ze strany žalobce nevzešel v průběhu stavebního řízení žádný konstruktivní návrh. Pokud žalobce nebyl schopen své výhrady konkretizovat ani při osobních prohlídkách, tyto námitky nemohou být relevantním důvodem pro neudělení dodatečného stavebního povolení. Vystupování žalobce (zejména jednání při kontrolních prohlídkách) pouze demonstruje jeho obstrukční přístup v průběhu celého řízení. Jako příklad obstrukcí žalobce stavebník uvedl skutečnost, že žalobce byl poté, co jej stavební úřad vyzval, aby se obrátil na příslušný civilní soud s žalobou na určení a navrhl přerušení stavebního řízení, pasivní a žalobu podal až poslední den lhůty. Žaloba však byla nesrozumitelná a nesměřovala k zodpovězení otázky, pro kterou bylo řízení přerušeno. Postup žalobce byl zjevně motivován snahou o neúčelné prodlužování řízení. Při snaze stavebního úřadu ověřit uvedená tvrzení žalobce nespolupracoval. Závěr žalovaného ohledně zatékání vody na terasu žalobce je dle stavebníka též dostatečně odůvodněný. Stavebník apeloval na soud, aby zohlednil skutečnost, že cílem žalobce není ochrana jeho vlastnického práva, nýbrž zneužití procesních práv za účelem poškození stavebníka.
IV. Replika žalobce
11. Žalobce v replice uvedl, že se protipožární zeď nachází na pozemku žalobce, a stavba tak zasahuje do jeho vlastnických práv, což se žalovanému nepodařilo vyvrátit. Žalobce nadto se stavbou na svém pozemku nesouhlasil. Podle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k nesprávnému skutkovému závěru ohledně zatékání vody na terasu žalobce. Dle názoru žalovaného je zatékání způsobeno nekvalitně provedenou izolací proti vlhkosti, což podle žalobce potvrdil také znalec při svém zkoumání. Žalovaný se ovšem s touto skutečností nijak nevypořádal a neuložil stavebníkovi povinnost přepracovat projektovou dokumentaci.
12. Podáním ze dne 4. 4. 2024 předložil žalobce znalecký posudek ČVUT, Kloknerova ústav u (dále jen „znalecký ústav “), č. 1135/2024/2400J035, který řeší otázku zatékání do objektu rodinného domu X. Znalecký ústav ve svém posudku dospěl k závěru, že absence zastřešení terasy sousedního objektu stavebníka na pozemku A zhoršuje účinek vody působící na předělovou stěnu, která je vadně izolována. V případě existence zastřešení terasy by k destrukčnímu působení vody nedošlo, protože by byl eliminován moment shromažďování vody u paty zdiva a byla by kryta koruna předělové stěny. Žalobce se proto domnívá, že by na základě současné projektové dokumentace nemělo být vydáváno stavební povolení, a to do doby, než v ní bude vyřešena izolace stěny, odvod vody nebo zastřešení terasy.
V. Obsah správního spisu
13. Dne 2. 11. 2018 požádal stavebník o vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu popsanou v bodu 1 tohoto rozsudku. Stavební úřad spornou stavbu povolil rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. VÚP/4500/2018/JAKO. Výše uvedené dodatečné povolení stavby následně žalovaný zrušil svým rozhodnutím ze dne 7. 2. 2021, sp. zn. SZ 002360/2020/KUSK ÚSŘ/AB (dále jen „první zrušovací rozhodnutí“).
14. Stavební úřad dne 21. 6. 2021 vydal druhé dodatečné povolení, č. j. MUV-2451/2021/JKo. I proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný výše uvedené rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušil svým rozhodnutím ze dne 8. 2. 2022, č. j. 018321/2022/KUSK (dále jen „druhé zrušovací rozhodnutí“). Uvedl, že ačkoliv projektová dokumentace obsahuje nesprávný údaj, podle něhož „ochrana území podle jiných právních předpisů není požadována“ (navzdory tomu, že se stavba nachází v ochranném pásmu národní kulturní památky – zámku a parku Veltrusy), nebránila tato vada tomu, aby byla stavba posouzena z hlediska zájmů státní památkové péče. Z projektové dokumentace si orgán státní památkové péče mohl učinit dostatečný závěr o dopadu navrhovaných změn předmětného domu na pohledové vazby chráněného památkového areálu zámku a parku Veltrusy. Bylo též na stavebním úřadu, aby posoudil, zda žalobcem tvrzené nedostatky projektové dokumentace brání projednání stavebního záměru. Žalobce přitom v odvolání ani netvrdí, jak by se jím vytýkané vady mohly dotknout jeho práv. Přestože projektová dokumentace doznala v reakci na námitky žalobce četných změn, výtky žalobce přetrvávají. Právě aktivní účast žalobce při místních šetření by je však mohla pomoci odstranit. Důvodem pro zrušení výše uvedeného rozhodnutí stavebního úřadu byla skutečnost, že žalobce ve správním řízení trval na tom, že sporná stavba byla provedena na jeho pozemku. Žalovaný proto zavázal stavební úřad, aby žalobci umožnil obrátit se na civilní soud.
15. Stavební úřad dne 28. 4. 2022 provedl kontrolní prohlídku stavby za účasti stavebníka, projektanta projektové dokumentace Ing. M. S., předchozího vlastníka nemovitosti Ing. M. M. a zástupkyně žalobce. Z protokolu vyplývá, že stavební úřad provedl prohlídku půdy domu č. p. X a ze střešního okna prohlídku úprav po demontáži krovu. Zástupce stavebníka diskutoval se zástupkyní žalobce možné parametry budoucí dohody.
16. Dne 4. 5. 2022 vyzval stavební úřad stavebníka, aby doplnil projektovou dokumentaci tak, že opraví nebo blíže specifikuje, jaké budou provedeny zemní práce, popíše navržené řešení odvodu dešťových vod, zda budou práce provedeny dle předložené projektové dokumentace, opraví chybně uvedený údaj na str. 1 v kapitole B.1 písm. g) „ochrana území podle jiných právní předpisů není vyžadována“ a specifikuje použité materiály.
17. Žalobce uplatnil dne 24. 6. 2022 námitky, v nichž na deseti stranách detailně rozporoval dílčí části doplněné projektové dokumentace. Zejména namítal chybné vyznačení společné hranice obou nemovitostí a skutečnost, že protipožární zeď zasahuje do jeho pozemku, dále požadoval, aby byl u dešťového potrubí dodržen odstup od společné hranice minimálně 2 metry, a opakovaně upozornil na to, že v důsledku demontovaného střešního pláště dochází k prosakování vody a vlhkosti do jeho zastřešené terasy. Dále upozornil na nesrovnalosti a vady projektové dokumentace – neurčitý obsah vstupních podkladů, rozporuplné informace, nespecifikované bezpečnostní normy aj. Žalobce ve svých námitkách uzavřel, že projektová dokumentace nevychází ze skutečného a současného stavu, a to hlavně v těch částech, které upravují části společné hranice dotčených nemovitostí. Nadále se v ní nacházejí totožné vady jako v jejích předchozích verzích navzdory tomu, že byla žalovaným shledána jako nedostatečný podklad. V určitých částech (oplechování komína, odstranění krovů a modifikace střešního pláště) projektová dokumentace dokonce přináší nové stavební záměry, které nejsou relevantní pro předmět řízení, jímž má být udělení dodatečného stavebního povolení v rozsahu neodborně provedené stavební úpravy.
18. K námitkám se vyjádřil též stavebník, který uvedl, že argumenty žalobce byly již zčásti vyvráceny žalovaným, jsou účelové, zavádějící a jejich cílem je řízení prodloužit. Stavebník upozornil na to, že žalobce neposkytl potřebnou součinnost k tomu, aby byl tvrzený škodlivý stav (voda na terase nebo půdě) zjištěn, zdokumentován a případně tedy i napraven. Tvrdí-li žalobce, že je majitelem části pozemku, která však dle zápisu v katastru nemovitostí náleží stavebníkovi, měl v souladu s právními předpisy bránit svá tvrzení soudní cestou. Projektová dokumentace zachycuje jak aktuální stav, tak stav navržený k další úpravě v rozsahu podmínek stanovených stavebním úřadem. Případné nejasnosti či nepřesnosti v projektové dokumentaci nemají vliv na technické řešení stavby. Vedení dešťové vody tak, aby byl dodržen odstup dva metry od společné hranice, považuje stavebník za „absolutní nonsens“, který pouze svědčí o žalobcových šikanózních úmyslech.
19. Stavební úřad žalobce dne 27. 7. 2022 vyzval, aby ve věci určení hranice mezi pozemky
parc. č. A a st. C podal návrh (žalobu) na zahájení řízení před věcně a místně příslušným soudem, a to do 9. 9. 2022. V reakci na to sdělil žalobce stavebnímu úřadu, že dne 9. 9. 2022 podal žalobu na ochranu vlastnického práva u Okresního soudu v Mělníku.
20. Jak vyplývá z protokolu o jednání před Okresním soudem v Mělníku a z vyjádření stavebníka, řízení před soudem bylo pravomocně skončeno dne 15. 11. 2022, neboť žalobce vzal žalobu zpět.
21. Rozhodnutím ze dne 19. 4. 2023, č. j. MUV-1065/2023/JKo, stavební úřad spornou stavbu dodatečně povolil. K výše uvedeným námitkám žalobce uvedl, že sám žalobce svými tvrzeními potvrdil, že je nutné odstranit nedostatek komfortu bydlení v rodinném domě č. p. X provedenou stavbou, neboť dům žalobce vrhá na dům stavebníka stín. Příčinou postoje žalobce jsou zjevně bývalé sousedské spory ohledně přístavby pergoly předchozích vlastníků domu č. p. X. Stavební úřad se opakovaně snažil dosáhnout shody mezi účastníky řízení a reflektovat připomínky žalobce k projektové dokumentaci (většina připomínek žalobce byla během posledních pěti let řízení do projektové dokumentace zapracována). Žalobce nevysvětluje, jakým způsobem se záměr dotkne jeho práv ani jakým způsobem ohrožuje bezpečnost jeho stavby, stejně jako konkrétní aspekty faktického provedení stavby, které nemají odpovídat předpokládanému stavu. Žalobci bylo umožněno, aby se ve věci protipožární zdi, která se měla nacházet na jeho pozemku, obrátil na civilní soud. Dále žalobce neumožnil stavebnímu orgánu, aby vstoupil na místo, kde má docházet k zatékání vody. Svým chováním žalobce narušoval jednu z kontrolních prohlídek, neboť neustále odcházel, chodil před dům a zdržel se jakéhokoliv konstruktivního návrhu či snahy o řešení. Stavební úřad nemohl na základě pouhých fotografií ověřit časovou souvislost mezi vzlínáním vody a odstraněním krovu, důvodem vzlínání může být mimo jiné též nekvalitně provedená izolace proti vlhkosti nebo nevhodně zvolený typ izolace použitý žalobcem. Na straně stavebníka ke vzlínání vody nedochází. K požadavku žalobce na odstup dešťového potrubí stavební úřad uvedl, že realizace požadavku by byla u dvojdomku nemožná. Za nejvhodnější řešení tak stavební úřad měl odvedení dešťových vod pod protipožární stěnu. Součástí předložené projektové dokumentace je i protipožární řešení stavby, jehož součástí je též navýšení protipožární zdi sestavené z ocelových profilů. Důvodem navýšení tak není neodborně a nekvalitně provedená demontáž, nýbrž technické řešení, na které upozorňoval sám žalobce. Úpravy protipožární jsou navrženy pouze na polovině protipožární zdi. Nebylo prokázáno, že by dělící stěna mezi stavbami č. p. X a X a navazující protipožární stěna nebyla v ideální polovině. Stavebník je proto vlastníkem ideální poloviny protipožární stěny. Byť není zakreslení hranice pozemků v geometrickém plánu pod protipožární stěnou v přesné polovině, nevyplývá z toho, že by žalobci tato větší polovina pozemku náležela. Došlo k navýšení krokví a konce zkrácených krokví jsou výše oproti původnímu stavu, avšak tepelná izolace je ve stropním podhledu pod řešenými stavebními úpravami. Nedochází tak k zásahu do tepelné izolace, jak tvrdí žalobce, ani k rozporu mezi textem projektové dokumentace a skutečností. Požadavek žalobce na akustické a hlukové posouzení shledal stavební úřad u předmětného stavebního záměru za nadbytečný. Všechny nedostatky projektové dokumentace, které vytkl v předchozích řízeních žalovaný, byly odstraněny. Stavební úřad je toho názoru, že nic nenasvědčuje tomu, že by stavba nemohla být dodatečně povolena.
22. Žalobce dne 5. 5. 2023 napadl výše uvedené rozhodnutí stavebního úřadu odvoláním, jehož námitky se z velké části překrývaly s námitkami uplatněnými v řízení před stavebním úřadem. K prohlídce stavby zdůraznil, že nebyl obeznámen s tím, že bude uskutečněna i na jeho pozemku, proto nečekaný návrh na provedení prohlídky jeho nemovitosti odmítl. Nadto byla prohlídka uskutečněna v období sucha a průsak vody by tedy nebyl zřetelný. Průsaky vody žalobce opakovaně dokládal stavebnímu úřadu prostřednictvím fotografií. Dále žalobce setrval na tom, že projektová dokumentace není přesná ani určitá, neodpovídá skutečnému stavu, nevěnuje dostatečnou pozornost odvodu dešťových vod a její výkresová část obsahuje rozpory a chyby.
23. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Zdůraznil, že se stavební úřad v průběhu správního řízení pokoušel dosáhnout dohody se žalobcem. Žalovaný má za to, že stavebník dostatečně prokázal, že stavba není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu a veřejným zájmem. Stavba je v ochranném pásmu zámeckého parku a stavebník doložil souhlasné závazné stanovisko odboru památkové péče. Stavba je současně umístěna v ploše určené územním plánem k zástavbě rodinnými domy a nedotýká se vlastnického práva žalobce ani neohrožuje bezpečnost jeho stavby. Žalovaný zdůraznil, že žalobce své námitky v tomto směru konkrétně nespecifikoval a neprokázal, jakým způsobem má být jeho vlastnické právo dotčeno. Ve vztahu k tvrzení, že protipožární zeď zasahuje na pozemek žalobce, se žalovaný ztotožnil se závěry stavebního úřadu, podle něhož není správní orgán oprávněn autoritativně řešit přesnou hranici pozemků, a proto byl žalobce odkázán na civilní soud. Z dosavadních podkladů však nevyplynulo, že by povolované úpravy byly umístěny mimo pozemek stavebníka. Současně žalovaný zdůraznil, že stávající protipožární zeď zůstává zachována a nedotčena. Nová navazující konstrukce, která je navýšena, je provedena na straně stavebníka. Projektová dokumentace byla v průběhu řízení opakovaně doplňována, a to právě v reakci na připomínky žalobce, a její konečná podoba je pro posouzení stavby dostatečná. K ní vznesené námitky považoval žalovaný z převážné většiny za obecné, opakované či nekonkrétní. Stavební úřad se veškeré výhrady žalobce opakovaně snažil projednat přímo na místě samém i nad projektovou dokumentací, avšak žalobce neposkytoval potřebnou součinnost a aktivně nepřispěl ke konkretizaci ani odstranění jím tvrzených vad. I z tohoto důvodu dospěl žalovaný k závěru, že část námitek proti dokumentaci je spíše prostředkem k blokaci povolení záměru. Stran tvrzeného zatékání se dále žalovaný opět ztotožnil s argumentací stavebního úřadu a dodal, že pokud není zřejmé a ověřitelné z jakého místa fotografie pochází, není možné ověřit časovou shodu vzlínání vody se stavbou krovu, a současně žalobce neumožnil stavebnímu úřadu se seznámit se skutečným stavem, nemůže stavební úřad učinit konkrétní závěr ke stavu tvrzenému žalobcem. Navržené řešení svodu dešťových vod z plochy pod protipožární stěnou podle žalovaného nepředstavuje důvodné riziko negativního působení na sousední nemovitost. Stejně tak neshledal důvodnými výhrady týkající se použitých materiálů, absence posouzení stavby v oblasti akustiky, hluku a vibrací nebo podrobnějšího harmonogramu prací, protože tyto požadavky nejsou stavebním zákonem vyžadovány pro daný typ řízení.
VI. Jednání před soudem
24. Při jednání soudu dne 14. 7. 2026 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích.
25. Žalobce při jednání zopakoval argumentaci obsaženou již v jeho písemných podáních.
26. Žalovaný při jednání poukázal na skutečnost, že znalecký ústav při zpracování posudku vůbec nepracoval s projektovou dokumentací sporné stavby. K posudku samému pak uvedl, že znalecký ústav jednak potvrdil, že zatékání nesouvisí s krovem, jednak potvrdil i to, že příčinou zatékání je provedení hydroizolace, nikoli sporná stavba, která tento problém pouze odhalila.
27. Stavebník ve svém vyjádření rovněž poukázal na to, že znalecký ústav při zpracování posudku vůbec nepracoval s projektovou dokumentací sporné stavby. Současně namítl, že znalecký ústav nezvažoval další myslitelné příčiny zatékání.
28. Soud provedl dokazování znaleckým posudkem č. 1135/2024/2400J035. Nepřisvědčil přitom názoru stavebníka, že by znaleckým posudkem nemělo být dokazováno, jestliže jej žalobce nepředložil žalovanému již ve správním řízení. Na základě znaleckého posudku totiž měla být ověřena správnost skutkových závěrů žalovaného ohledně stavu, který existoval již v době jeho rozhodování (ve smyslu § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), a současně se tento důkaz vztahoval ke včas uplatněnému žalobnímu bodu. Ostatní navržené listin y však soud neprováděl, neboť jsou součástí správního spisu. Návrhu stavebníka na provedení výslechů zpracovatele znaleckého posudku a projektanta sporné stavby soud nevyhověl, neboť závěry znalce i podklady, z nichž vycházel, jsou zcela zřejmé z písemného posudku a pro účely posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí jsou dostatečné.
VII. Posouzení žaloby soudem
29. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu a mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
30. V posuzované věci soud především upozorňuje na to, že řízení před správními soudy je vystavěno na zásadě dispoziční a na zásadě koncentrační. První zmíněná zásada reprezentuje východisko, že předmět řízení je v rukách žalobce a soud může věc zpravidla přezkoumat pouze v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s. s. ř. s. ). Druhá je projevem principu, že žalobce může své žalobní body uplatňovat pouze v zákonem stanovené lhůtě a k později uplatněným námitkám nelze již zásadně přihlížet (§ 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. s. ř. s. ).
31. Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 1. 8. 2023, lhůta pro podání žaloby činila dva měsíce ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. Soud se proto nemohl zabývat žalobní námitkou vznesenou až v replice ze dne 20. 11. 2023, v níž žalobce uváděl, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit, že se protipožární zeď nachází na pozemku žalobce a stavba tak zasahuje do jeho vlastnických práv. Jednalo by se totiž o nepřípustné rozšíření žalobních bodů. Nejedná se ani o námitku, ke které by soud měl přihlédnout z úřední povinnosti.
32. Dále pak soud předesílá, že projednávaná žaloba je formulována převážně velmi obecně. Ze stručného obsahu lze přesto dovodit dva stěžejní žalobní body, jimiž žalobce namítá (i) nevypořádání všech jeho námitek (a tedy, byť nikoliv výslovně, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí) a (ii) nesprávná skutková zjištění stran zatékání vody na terasu žalobce.
33. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť z povahy věci je případná nepřezkoumatelnost rozhodnutí takovou vadou, která znemožňuje (byť třeba jen zčásti) jeho věcný přezkum. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je třeba pokládat zejména takové rozhodnutí správního orgánu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodné odvolací námitky a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 -44, obdobně srov. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 -73).
34. Byť žalobce v žalobě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí výslovně nenamítal, žalovanému vytýkal, že se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s veškerými jeho námitkami, nesprávně je označil za vágní a zmatečné a v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze převzal argumentaci stavebního úřadu, aniž by ji podrobil bližšímu zhodnocení. Soud má za to, že uvedené svým obsahem odpovídá námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podstatné však je, že přestože žalobce v průběhu správního řízení vznesl celou řadu dílčích námitek, v žalobě již konkrétně neuvedl, jakou z nich měl žalovaný opomenout. Vznesený žalobní bod tak setrval v rovině pouhých obecných tvrzení. Jak přitom soud uvedl výše, řízení ve správní soudnictví je plně ovládáno dispoziční zásadou. Bylo tedy na žalobci, aby v žalobě, kterou se domáhá ochrany svých práv, dostatečně konkrétně uvedl, v čem považuje rozhodnutí za nesrozumitelné a nedostatečně odůvodněné, a tedy i s jakými jeho odvolacími námitkami se žalovaný nevypořádal. Žalobce však pouze vymezil okruhy námitek, které opakovaně vznášel před správními orgány (námitky týkající se požárně bezpečnostního řešení stavby, svodu vody, úprav protipožární zdi a zakončení střešní krytiny), aniž by však specifikoval alespoň daný okruh, který měl žalovaným zůstat nevypořádán, potažmo v čem přesně mělo být jejich vypořádání nedostatečné.
35. Správní soudy již v řadě případů judikovaly, že obsah a kvalita žaloby do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku jakožto výsledného meritorního rozhodnutí soudu. Pokud je tedy žaloba, resp. žalobní bod v ní uvedený formulován v obecné rovině, pak není úkolem soudu domýšlet za žalobce argumenty, které by snad s takovým žalobním bodem mohly souviset a které by hypoteticky mohly zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Proto bude dostačující, pokud se i soud s touto námitkou vypořádá jen obecně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 -41).
36. Soud v rámci obecného vypořádání vznesené námitky dospěl k závěru, že žalovaný svou povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí splnil. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem žalobcem vznesené námitky hodnotil a současně je uvedeno i vypořádání vznesených námitek. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč považuje projektovou dokumentaci po jejím opakovaném doplňování za dostatečnou. Dále též uvedl, že z podkladů založených ve spisovém materiálu nevyplynulo, že by dodatečně povolované úpravy byly umístěné mimo pozemek stavebníka. Žalovaný dostatečně vysvětlil, proč má za to, že protipožární zeď zůstává zachována a nová navazující konstrukce je provedena na straně stavebníka, proč tvrzené zatékání nebylo možno ověřit způsobem předestřeným žalobcem a proč další požadavky žalobce nejsou pro daný typ řízení právně relevantní. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy seznatelné, proč žalovaný nepřisvědčil odvolání a z jakých důvodů prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
37. Na výše uvedeném nemění nic ani skutečnost, že se žalovaný v některých částech odůvodnění napadeného rozhodnutí plně ztotožnil se závěry stavebního úřadu, aniž by je dále rozvíjel. Judikatura správních soudů dlouhodobě vychází z toho, že prvostupňové a odvolací správní rozhodnutí tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 -47, a ze dne 26. 1. 2017, č. j. 7 As 292/2016 -29). Pokud se tedy žalovaný plně ztotožnil s úvahami stavebního úřadu, jehož odůvodnění poskytovalo odpověď na argumentaci uplatněnou v odvolání, nic mu nebránilo v tom, aby pouze souhlasně odkázal na závěry prvostupňového rozhodnutí, aniž by se musel sám originálně vypořádávat s odvolacími námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 -25).
38. Soud z výše uvedených důvodů považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za dostačující, neboť je z něho zřejmé, jakým způsobem byly odvolací námitky vypořádány. První žalobní bod je proto nedůvodný.
39. Dále žalobce v žalobě namítal, že žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ve věci zatékání vody na terasu žalobce, když převzal závěr stavebního úřadu, podle něhož mezi neoprávněně provedenou stavbou a zatékáním do žalobcova domu chybí příčinná a časová souvislost. Podle žalobce správní orgány pochybily, když zatékání přičetly nekvalitní izolaci proti vlhkosti na straně žalobce. Vzhledem k tomu, že obě části dvojdomu (ve vlastnictví žalobce a stavebníka) byly postaveny stejným způsobem a ze stejných materiálů, muselo by se zatékání projevit na obou stranách, nikoli jen u žalobce. Žalobce proto příčinu zatékání spatřuje v provedení neoprávněné stavby, konkrétně v odkrytí střešní krytiny.
40. Při posuzování žalobcem vznesené problematiky zatékání do jeho rodinného domu stavební úřad zohlednil, že navzdory svým tvrzením žalobce neumožnil stavebnímu úřadu, aby vstoupil do rodinného domu žalobce a ohledal místa, na nichž mělo dle žalobce k zatékání docházet (tuto skutečnost přitom potvrzuje protokol z kontrolní prohlídky stavby ze dne 28. 4. 2022). Stavební úřad tak neměl možnost učinit vlastní skutková zjištění ohledně rozsahu, intenzity a příčiny prosakování vody a byl odkázán toliko na tvrzení žalobce a jím předloženou fotodokumentaci, z níž nebylo možné ověřit možnou časovou souvislost mezi vzlínáním vody a odstraněním zastřešené terasy (tedy provedenou stavbou). Stavební úřad dále výslovně uvedl, že příčinou tvrzeného vlhnutí může být též nekvalitně provedená izolace proti vlhkosti nebo nevhodně zvolený typ izolace na straně žalobce. Za významnou okolnost přitom považoval i to, že na straně stavebníka ke vzlínání vody nedochází. Na tomto základě uzavřel, že samotné fotografie a tvrzení žalobce nepostačují k přijetí jednoznačného skutkového závěru o tom, že příčinou zatékání je právě povolovaná stavba. Žalovaný se s těmito závěry ztotožnil a dále je rozvedl v tom směru, že jestliže žalobce neumožnil správnímu orgánu seznámit se se skutečným stavem, nemohly správní orgány učinit konkrétní závěr ke stavu tvrzenému žalobcem. Zároveň zdůraznil, že navržené řešení svodu dešťových vod z plochy pod protipožární stěnou mezi objekty, které budou svedeny do nové drenážní rýhy, nepředstavuje důvodné riziko negativního působení na sousední nemovitost.
41. Soud na základě výše uvedeného shrnuje, že správní orgány nevyloučily možnost existence problémů s vlhkostí na straně žalobce, avšak dospěly k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by jejich příčinou byla právě dodatečně povolovaná stavba. Považovaly spíše za pravděpodobné, že příčinou může být vadně provedená hydroizolace. Skutkové závěry stavebního úřadu v kontextu toho, jak je formulována žaloba (ta je v této jediné konkrétnější pasáži postavena výhradně na komplexním tvrzení, že – zjednodušeně řečeno – závěr správních orgánů o možné příčinné souvislosti s vadným provedením hydroizolace je nesprávný), přitom obstojí. Byl to totiž právě žalobce, kdo po celou dobu správního řízení setrval na svém tvrzení, že příčinou zatékání je samotné provedení neoprávněné stavby, konkrétně odstranění zastřešení terasy, avšak sám rezignoval na poskytnutí součinnosti potřebné k ověření jím tvrzeného skutkového stavu (zatékání), natož pak k objasnění jeho příčiny (provedené stavby) – soud zde poznamenává, že žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobci vysvětlil, proč by prohlídka jeho stavby (kterou žalobce neumožnil) byla účelná i v období bez deště, přičemž žalobce s touto argumentací v žalobě nijak nepolemizuje. Nelze tedy správním orgánům vyčítat, jestliže za této situace uzavřely, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi dodatečně povolovanou stavbou a tvrzeným zatékáním. Ostatně s tímto přístupem žalobce bylo možné mít pochyby i o tom, že vůbec bylo prokázáno takové zatékání (nebýt následného znaleckého posudku). S ohledem na výše uvedené se soud nemohl ztotožnit s námitkou žalobce stran nesprávně zjištěného skutkového stavu.
42. V průběhu soudního řízení pak žalobce předložil znalecký posudek č. 1135/2024/2400J035 ve věci „posouzení zatékání do objektu RD X ve X“, který ukázal, že příčinou problému je skutečně vadná hydroizolace protipožární zdi. Žalobce proto dodatečně svou argumentaci ohledně příčiny zatékání změnil tak, že prvotní příčinou je vadná izolace předělové stěny, avšak zdůraznil, že její negativní účinky zhoršuje právě absence zastřešení terasy sousedního objektu. Soud k tomu poznamenává, že žalobcem předložený znalecký posudek jeho původní žalobní tezi (která je shodná s jeho argumentací v průběhu správního řízení) nepotvrdil. Ze znaleckého posudku totiž plyne, že přímou příčinou současného stavu je způsob provedení hydroizolačního systému ve styku vodorovné terasy objektu stavebníka č. p. X s předělovou stěnou. Absence zastřešení terasy podle znaleckého ústav u není příčinou vlhnutí konstrukce, nýbrž okolností, která účinek vody zhoršuje a umožňuje její shromažďování v místech vadně izolované konstrukce. Jinými slovy řečeno, i tento odborný podklad ve svém jádru potvrzuje závěry správních orgánů, že primární příčina tvrzeného problému spočívá v hydroizolačním řešení rodinného dvojdomu, odstranění zastřešení terasy jako takové pouze umožnilo, aby se nedostatek hydroizolace významně projevil. Výše uvedené je přitom v přímém rozporu s tvrzeními žalobce uplatněnými v žalobě, kde nedostatky hydroizolace jako příčinu zatékání výslovně a jednoznačně vylučuje. Žalobcem modifikovaná argumentace, která reaguje na závěry znaleckého posudku, je pak logicky zcela novým tvrzením, které nebylo uplatněno ani ve správním řízení, ani ve lhůtě pro podání žaloby, a soud proto k němu nemůže přihlížet při hodnocení zákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť by tím porušil ústavně garantovaná procesní práva žalovaného i stavebníka.
43. Zároveň soud dodává, že vzhledem k délce správního a soudního řízení žalobci nic nebránilo obstarat si znalecký posudek již v průběhu správního řízení. V této souvislosti je pak zcela nepřípadná námitka žalobce uplatněná současně s předložením znaleckého posudku, v níž správním orgánům vyčítá, že na skutečnosti zjištěné znaleckým ústavem nereagují – žalovaný ani stavební úřad totiž z povahy věci nemohli reagovat na skutečnosti, které v době svého rozhodování neznali a žalobce jim neumožnil se seznámit se situací na jeho nemovitosti.
44. Lze konečně doplnit, že byť znalecký posudek ukazuje, že realizace sporné stavby měla nepříznivé důsledky na stavbu žalobce, to, jak žalobce formuloval svou žalobu, soudu nedovoluje k této skutečnosti přihlédnout, neboť žalobce svou včasnou žalobní argumentaci založil na přímém opaku závěru, který ze znaleckého posudku vyplynul. Soud též považuje za vhodné připomenout, že žalobce sice v žalobě navrhoval provést důkaz znaleckým posouzením, ale tento důkazní návrh spojil jen se svým návrhem na přiznání odkladného účinku (což je však již z časového hlediska prakticky vyloučeno) a ani zřetelně nevyjasnil, co jím chce prokázat. Žalobní argumentaci pak žalobce nepodmiňoval výsledkem znaleckého posouzení. Za tohoto stavu, který si žalobce přivodil sám svou procesní nedůsledností, tak žalobci skutečně nelze vyhovět. Žalobci nicméně i tak zbývá ochrana v rovině občanského práva, pokud má za to, že znaleckým posudkem byly dostatečně prokázány sousedské imise v míře nepřiměřené místním poměrům nebo přímé přivádění vodních srážek stavebníkem na žalobcův pozemek.
V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
45. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ).
46. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost.
47. O nákladech osob zúčastněných na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025 (viz čl. XI bod 2 zákona č. 314/2025 Sb. ), podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, jež jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Nic takového se v tomto řízení nestalo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
Praha 14. července 2026
Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.