Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)49 Ad 6/2026 - 56.pdf
PDF · 0 B
No categories available
49 Ad 6/2026 - 56
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci
žalobce: K. Š., narozen X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. XA,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 175 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) podanou k poštovní přepravě dne 11. 2. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž v námitkovém řízení změnila své rozhodnutí ze dne 15. 8. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že se žalobci od 12. 9. 2025 podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a dále specifikovala jeho valorizovanou výši. Podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 20. 11. 2025 totiž žalobcova pracovní schopnost poklesla pouze o 35 %. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná původně žalobci od 12. 9. 2025 invalidní důchod zcela odňala.
2. Žalobce namítá že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí ke všem rozhodným skutečnostem. Uvádí, že z lékařské dokumentace vyplývá, že trpí těžkou formou Crohnovy choroby, u níž stále probíhá biologická léčba, i přes kterou se zhoršují jeho problémy v perianální oblasti, kde má drény v perianálních píštělích. Toto postižení podle žalobce odpovídá položce 4c oddílu C kapitoly XI přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), kde je uvedena těžká forma střevních zánětů se střevními komplikacemi (píštěle, abscesy), a nikoliv jen položce 4b, jak bylo onemocnění hodnoceno posudkovým lékařem. Žalobce má za to, že měl být uznán invalidním ve třetím stupni. Z tohoto důvodu je žalobce již od 5. 1. 2025 stále v pracovní neschopnosti, pracovní činnost není schopen vykonávat a jeho denní aktivity jsou těžce omezeny. K tomu ovšem posudkový lékař nepřihlédl, a pokud uvádí, že je dobře adaptován na profesi dělníka, již zvládá v plném pracovním úvazku, nemá pravdu. Vedle tohoto zdravotního postižení má žalobce navíc diagnostikovánu i idiopatickou kyfoskoliózu (bočně vychýlená a nepřirozeně vyhrbená páteř bez známé příčiny) hrudní a bederní páteře, tedy chronický bolestivý páteřní syndrom. Za tohoto stavu žalobce navrhl, aby byl k jeho zdravotnímu stavu vypracován posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon “). K žalobě žalobce jakožto důkaz předložil lékařskou zprávu z gastroenterologické ambulance ze dne 4. 2. 2026 a později ještě doplnil lékařskou zprávu z téhož pracoviště ze dne 16. 6. 2026.
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala právní úpravu a konstatovala, že byla vázána posudkem lékaře IPZS, neboť posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je odbornou otázkou vyžadující znalosti z oborů medicíny a posudkového lékařství. V projednávaném případě byl vypracován posudek, který podle názoru žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a jenž se vypořádává se všemi rozhodnými skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobce se nicméně žalovaná připojila k návrhu žalobce na zadání posudku posudkové komisi MPSV. Za současného stavu zjištění nicméně žalovaná nadále trvá na závěrech napadeného rozhodnutí.
4. V průběhu jednání, jehož nařízení žalobce požadoval, uvedl, že má za to, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Zmínil, že má i problémy s očima a s klouby, konkrétně s kyčelními klouby. Dokládal též, že mu byla ukončena dočasná pracovní neschopnost, s čímž nesouhlasí. V průběhu jednání předkládal řadu lékařských zpráv včetně CD se záznamem z radiodiagnostického vyšetření z 31. 3. 2026. Žalovaná se z jednání omluvila, přičemž nežádala jeho odročení.
5. Soud ze správního spisu zjistil, že posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ“) ze dne 4. 9. 2002 žalobce nebyl uznán invalidním s tím, že jeho pracovní schopnost po operaci mozku v souvislosti s léčbou léčebně rezistentní epilepsie poklesla jen o 10 %. Žádosti o invalidní důchod bylo vyhověno až na základě posudku posudkové lékařky OSSZ ze dne 17. 7. 2023, jímž byl žalobce uznán invalidním v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35 % z důvodu Crohnovy choroby po opakovaných operacích pro abscesy a píštěle v oblasti perinea (hráze). Onemocnění bylo hodnoceno podle položky 4b oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V námitkovém řízení bylo toto hodnocení potvrzeno s tím, že invalidita prvního stupně vznikla již dne 8. 2. 2022 k datu dokumentovaného vzniku píštěle po incizi abscesu (chirurgickém otevření hnisavého ložiska).
6. Následně k žádosti ze dne 24. 5. 2024 o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu byl žalobce uznán posudkem posudkové lékařky OSSZ ze dne 13. 5. 2024 od 7. 11. 2023 invalidním ve druhém stupni s poklesem pracovní schopnosti o 60 % podle položky 4c oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla nadále Crohnova choroba. Navýšení bylo zdůvodněno tím, že v roce 2023 se zdravotní postižení zhoršilo, endoskopicky byla diagnostikována terminální ileitida (zánět koncové části tenkého střeva) a recidiva perianálních píštělí včetně přetrvávajících průjmů, byla zahájena biologická léčba.
7. Toto hodnocení bylo zopakováno posudkem posudkové lékařky IPZS Nymburk ze dne 10. 3. 2025 i v návaznosti na opakovanou žádost žalobce ze dne 29. 1. 2025 o zvýšení invalidního důchodu s tím, že žalobce pracuje v plném úvazku, ale od 5. 1. 2025 je v pracovní neschopnosti pro plánovanou kontrolu perinea při recidivě píštěle. Funkční dopad zdravotního postižení posudková lékařka hodnotila jako těžký se střevními komplikacemi a těžkým snížením celkové výkonnosti. V návaznosti na tento posudek žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 3. 2025 žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu zamítla.
8. K blíže neodůvodněným námitkám žalobce ale byl jeho zdravotní stav přehodnocen posudkem posudkového lékaře oddělení pro námitkové a odvolací řízení IPZS ze dne 5. 8. 2025 tak, že žalobce od tohoto data již není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla jen o 20 %. Posudkový lékař konstatoval, že po nasazení biologické léčby se zdravotní stav žalobce postupně zlepšil. Normalizoval se počet stolic, absentují výživové komplikace, podstatné odchylky nejsou ani v laboratorních nálezech a není snížená ani celková výkonnost, když žalobce pracoval na plný úvazek v dělnické profesi. Perianální píštěl je trvale drénována, případné vypadnutí drenáže je indikací k revizi oblasti a jejímu obnovení. Tyto situace jsou dokladovány v červenci a prosinci 2024 a květnu 2025 a jsou důvodem ke krátkodobé pracovní neschopnosti, a nikoliv k invaliditě. Doložené nálezy podle posudkového lékaře nejsou charakteristické pro položky 4b či 4c, proto stav hodnotil podle položky 4a oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V návaznosti na tento posudek žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 8. 2025 žalobcovy námitky zamítla.
9. Souběžně žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025 s odkazem na posudek IPZS ze dne 5. 8. 2025 žalobci od 12. 9. 2025 invalidní důchod odňala. Žalobce proti tomuto rozhodnutí uplatnil námitky, v nichž poukazoval na to, že nebyla provedena jeho komplexní lékařská prohlídka za přítomnosti posudkového lékaře.
10. V námitkovém řízení byla pracovní schopnost žalobce posouzena znovu v jeho nepřítomnosti posudkovou lékařkou námitkového oddělení IPZS v posudku ze dne 20. 11. 2025. Posudková lékařka v návaznosti na dosud shromážděné lékařské zprávy a nově předložené lékařské zprávy z gastroenterologie, neurologie a chirurgie přehodnotila posudkové hodnocení ze dne 5. 8. 2025 tak, že žalobce je nadále invalidní, ale od 5. 8. 2025 se jednalo jen o invaliditu prvního stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo postižení Crohnovou chorobou s přetrvávajícím perianálním postižením. Po zhojení operace abscesu v roce 2016 měl žalobce klidové období do roku 2021, ale od té doby se u něj opakovaně projevují zánětlivé komplikace v oblasti konečníku (abscesy, píštěle), přičemž biologická léčba i opakované chirurgické zákroky mají jen částečný efekt. Zdravotní postižení posudková lékařka zařadila do položky 4b oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a hodnotila je ve středu vyhláškou stanoveného rozpětí poklesem pracovní schopnosti o 35 %. Zdravotní stav žalobce je sice zlepšen, takže hodnocení druhým stupněm invalidity je nadsazené, nicméně nejde o takové zlepšení, že by postačovalo zařazení pod položku 4a. Jsou opakovaně přítomny střevní komplikace, ale bez dopadu na výživový stav, a absentují mimostřevní komplikace, přičemž žalobce je adaptován na profesi dělníka, kterou zvládá v plném pracovním úvazku. Osobní vyšetření posudková lékařka nepovažovala za nezbytné, za dostačující považovala to, že si vyžádala aktuální lékařskou zprávu gastroenteroložky ze dne 29. 10. 2025.
11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 5. 12. 2025, do jehož odůvodnění v zásadě jen převzala obsah posudku ze dne 20. 11. 2025, prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že se žalobci ode dne 12. 9. 2025 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a dále specifikovala jeho valorizovanou výši. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 12. 12. 2025.
12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s. , přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná.
13. Soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 8. 6. 2026. Z něj vyplývá, že žalobce byl při jednání posudkové komise vyšetřen odbornou přísedící lékařkou z oboru interního lékařství. Při vyšetření bylo patrné ústí drénu v perianální oblasti se zjevnou sekrecí a jizvy po opakovaných drenážích. Zohledněna byla též lékařská zpráva gastroenteroložky ze dne 4. 2. 2026 přiložená k žalobě, podle níž v rámci Crohnovy choroby došlo u žalobce k plnému zhojení vnitřní sliznice, ale přetrvává perianální postižení, kde dochází opakovaně k zavádění drénů, a dodatečně doplněný radiologický nález ze dne 2. 4. 2026 potvrzující přítomnost větvené perianální píštěle. K tomu soud dodává, že dodatečně žalobcem předložený lékařský nález gastroenteroložky ze dne 16. 6. 2026 neobsahuje významně jiné závěry, než které lze vyčíst již z lékařské zprávy ze dne 4. 2. 2026 hodnocené posudkovou komisí. Soud proto považoval za dostačující vyjít z hodnocení posudkové komise.
14. Posudková komise po rozboru posudkově významných lékařských zpráv konstatovala, že žalobce je nadále sledován pro Crohnovu chorobu, je u něj přítomno zúžení konečníku a jedno vnější ústí větvené perianální píštěle. Stolice byla řidší s frekvencí 3x–4x denně a pro nedostatečný efekt byla zvažována změna biologické léčby. Nebyly ale prokázány výživové komplikace (naopak index BMI činil 32,8), postižení kostí, chudokrevnost, kloubní ani ledvinové komplikace a nedošlo ani k těžkému snížení celkové výkonnosti. V minulosti žalobce trpěl po encefalitidě epilepsií, která byla vyřešena operací mozku. Antiepileptická léčba byla vysazena v roce 2005 a poslední epileptický záchvat žalobce prodělal v roce 2017. Žalobce je po operaci sledován též psychologicky a z posledního vyšetření vyplývá, že má narušen proces učení a rekognice a narušenou paměť. Od roku 2020 však došlo k dílčímu zlepšení, verbální složka intelektu se posunula z výrazného podprůměru do pásma podprůměru.
15. Rozhodujícím zdravotním postižením v případě žalobce byla perianální forma Crohnovy choroby se zhojením střevní sliznice na biologické terapii a s opakovanými operačními řešeními perianálních píštělí, naposledy v srpnu 2025. Tomuto zdravotnímu postižení podle posudkové komise odpovídá položka 4c oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (těžká forma idiopatického střevního zánětu), avšak dostačuje ji hodnotit na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí 60% poklesem pracovní schopnosti, neboť u žalobce nebyly přítomny všechny příznaky uvedené v dané položce, jako např. kloubní a ledvinové komplikace, podvýživa, metabolická osteopatie či chudokrevnost. Nebyla ani těžce snížena jeho výkonnost. Pro invaliditu třetího stupně tudíž nebyl shledán medicínský důvod. Vznik invalidity druhého stupně posudková komise určila datem 10. 4. 2025 dle lékařského nálezu gastroenteroložky, kde uvádí, že žalobce trpí těžkou formou Crohnovy choroby, a popisuje aktuálně zhoršený nález perineální píštěle po vypadení drénu.
16. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce dospěl k závěru, že je namístě dát přednost posudku Posudkové komise MPSV v Praze. Zde nejde ani tak o to, že jako jediný vychází z osobního vyšetření žalobce, ale spíše o skutečnost, že závěry předchozích posudků vypracovaných v průběhu správního řízení popírají kritéria stanovená v položce 4c oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, podle níž se Crohnova choroba se střevními komplikacemi, mezi nimiž jsou výslovně zmíněny abscesy, stenózy i píštěle, tj. komplikace, kterými se žalobcovo onemocnění i v době vydání napadeného rozhodnutí vyznačovalo, řadí pod těžkou formu idiopatických střevních zánětů, pro které vyhláška stanoví rozpětí poklesu pracovní schopnosti od 60 do 70 %. Posudky vypracované ve správním řízení stanovovaly míru poklesu pracovní schopnosti zjevně v rozporu s textem právního předpisu, který na základě zjištěného skutkového stavu ani za předpokladu využití ustanovení § 4 vyhlášky o posuzování invalidity (menší než vyhláškou předpokládaný dopad na celkovou výkonnost, adaptace) neumožňoval žalobcův zdravotní stav podřadit pod nižší než druhý stupeň invalidity. Jinak by tomu bylo tehdy, pokud by se žalobcovo onemocnění vyvíjelo natolik příznivě, že by došlo již k odhojení střevních komplikací, v daném případě zejména k operačnímu zacelení a odhojení větvené perianální píštěle. K tomu však stále nedošlo, jelikož biologická léčba účinkovala jen na zahojení vnitřní sliznice střeva a v posledních letech se již neobjevil absces, píštěl však v kombinaci se stenózou konečníku nadále způsobovala zdravotní obtíže. Přetrvávající průjmovité stolice také potvrzují nadále aktivní projevy Crohnovy choroby.
17. Lze též podotknout, že konstatování posudkových lékařů, že žalobce je na onemocnění adaptován, neboť pracuje na plný úvazek jako dělník, postrádá oporu ve správním spise, jelikož žalobce dle všeho oprávněně poukazuje na to, že z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti toto zaměstnání fakticky nevykonává již od ledna 2025. V tomto směru tedy skutkovým zjištěním z podkladových lékařských zpráv a platné právní úpravě odpovídají pouze závěry posudkové komise.
18. Pokud jde o důkazy nově předkládané u jednání, soud je pro nadbytečnost neprovedl. Kromě toho, že některé z dokládaných lékařských zpráv (ty staršího data) jsou součástí předloženého zdravotního spisu, novější lékařské zprávy jednak (laicky nazíráno) neuvádí nic zásadního o kyčelních a očních obtížích, jež žalobce zmiňoval jako mimostřevní komplikace Crohnovy choroby, druhak se jedná o lékařské zprávy dokumentující zdravotní stav až v době po vydání napadeného rozhodnutí (tedy nerozhodnou skutečnost) a konečně a především zatřetí platí, že pro závěr soudu o nezákonnosti napadeného rozhodnutí postačuje již zjištění, že pokles pracovní schopnosti žalobce je vyšší než odpovídá prvnímu stupni invalidity. Zda tento pokles odpovídá druhému, či dokonce třetímu stupni invalidity, je již pro zrušující výrok tohoto rozsudku bez významu.
19. Soud tudíž konstatuje, že žaloba je důvodná a že napadené rozhodnutí neodpovídá platné právní úpravě a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 8. 6. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s. s. ř. s. ). Pokud žalobce doloží aktuálními lékařskými zprávami i mimostřevní komplikace Crohnovy choroby, žalovaná nechá zpracovat nové lékařské posouzení, jež zhodnotí případný další vliv doložených okolností na celkový pokles pracovní schopnosti žalobce.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží plná náhrada nákladů řízení, které jsou tvořeny poštovným ve výši 90 Kč a doloženým cestovným k jednání soudu v souhrnné výši 52 Kč. Dodatečně před písemným vyhotovením rozsudku doložil žalobce též cestovné za jízdu zpět ve výši 33 Kč. Soud proto v písemném vyhotovení rozsudku namísto vydání samostného doplňujícího usnesení opravil oproti ústně vyhlášenému výroku výši přiznané náhrady nákladů řízení na celkových 175 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 27. července 2026
Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.