Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
49 Ad 24/2025 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
49 Ad 24/2025 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci
žalobce: I. H., narozen X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, č. j. XA,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 95 Kč.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “) podanou k poštovní přepravě dne 13. 11. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce ze dne 28. 4. 2025 o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 214/2025 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění “), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Mělník ze dne 12. 6. 2025 jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.
2. Ačkoliv žalobce v petitu žaloby výslovně požaduje jen zrušení prvostupňového rozhodnutí, soud v souladu s ustálenou judikaturou [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009 -48, publikovaný pod č. 2646/2012 Sb. NSS] považoval za napadené rozhodnutí rozhodnutí o námitkách. Soud též nepřihlížel k nepřípustnému požadavku žalobce na změnu (prvostupňového) rozhodnutí, jelikož soud v případě závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí může přistoupit pouze k jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení (srov. § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
3. Žalobce stručně namítá, že napadené rozhodnutí vychází z posudku posudkového lékaře, který zdravotní stav žalobce hodnotil pouze podle dokumentace, takže si nemohl o žalobcově zdravotním stavu učinit odpovídající představu. Při posudkovém zařazení zdravotního stavu pod položku 1b oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), posudkový lékař dostatečně nevyhodnotil vliv onemocnění na celkovou výkonnost žalobce, na jeho pohyblivost a schopnost vykonávat každodenní činnosti bez omezení, přičemž nevzal v úvahu, že se žalobcův zdravotní stav oproti roku 2024 dále zhoršil, takže podle praktického lékaře již není schopen práce na plný úvazek. Žalobce musí pravidelně užívat léky na bolest a na spaní, neboť jej bolesti budí i v noci. Jako důkaz žalobce předložil dvě lékařské zprávy praktického lékaře a zprávu z elektromyografického vyšetření a dvě zprávy z vyšetření magnetickou rezonancí.
4. Žalovaná ve svém vyjádření konstatuje, že ve správním řízení nebyly prokázány skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je žalobce invalidní. Posudková lékařka jednoznačně vysvětlila, proč hodnotila dominantní zdravotní postižení žalobce jako lehké, s ohledem na jeho závažnost pak zvolila horní hranici rozpětí aplikované položky a s přihlédnutím k souběžným posudkově významným zdravotním obtížím navíc přistoupila k dalšímu navýšení stanovené míry poklesu pracovní schopnosti. V tomto směru žalovaná připomíná, že nelze přihlížet jen k subjektivním pocitům a prostým prohlášením žalobce, nýbrž jen ke skutečně doloženému zdravotnímu stavu. Žalované není jasné, jakou přidanou hodnotu by přineslo osobní vyšetření, když žalobce nezpochybňuje úplnost písemné zdravotní dokumentace a úkolem posudkových lékařů není primární zjišťování klinických poznatků. Určení funkčních dopadů dokladovaných zdravotních postižení je naopak úkolem posudkových lékařů a praktickému lékaři (jenž patrně ani není znalcem v oboru posudkového lékařství) nepřísluší. Nadto lékařská zpráva praktického lékaře žalobce ze dne 25. 9. 2025 je s ohledem na pravidlo obsažené v § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jen omezeně použitelná, jelikož pochází již z doby po vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na uvedené navrhla zamítnutí žaloby.
5. Soud ze správního spisu zjistil, že v návaznosti na žádost ze dne 28. 4. 2025 o přiznání invalidního důchodu od data skončení výplaty nemocenských dávek posudková lékařka IPZS Mělník dospěla s odkazem na dostačující lékařskou dokumentaci nevyžadující osobní vyšetření žalobce v posudku ze dne 12. 6. 2025 k závěru, že žalobcova pracovní schopnosti poklesla o 30 % v důsledku recidivujícího bolestivého páteřního syndromu bederní páteře bez jasné kořenové symptomatiky a oboustranné artrózy kolen a kyčlí II. až III. stupně. Posudková lékařka zdravotní postižení hodnotila podle položky 1b oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s tím, že zobrazovacími metodami byly potvrzeny degenerativní změny vícero úseků páteře, avšak bez jasného poškození nervových struktur. Jedná se o lehké zdravotní postižení s poruchou statiky a dynamiky páteře a opakovanými akutními zhoršeními stavu. Zvolila horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí (20% pokles pracovní schopnosti) a vzhledem k souběžné počínající artróze nosných kloubů při fyzicky náročné profesi tuto hodnotu podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila o dalších 10 procentních bodů. S odkazem na tento posudek žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 6. 2025 žádost žalobce zamítla.
6. V námitkách žalobce poukazoval na to, že vedle zhodnocených zdravotních obtíží nebylo zohledněno, že též trpí gastroskopicky potvrzeným pálením žáhy v přímé souvislosti s bolestí zad. Dále si zvedáním těžkých břemen přivodil tříselnou kýlu a po podvrknutí základního kloubu palce pravé nohy podstoupil operaci (hemiplastiku palce), v návaznosti na niž mu bylo doporučeno změnit zaměstnání, aby nedocházelo k celodennímu zatěžování přednoží. Při práci v prašném prostředí začal trpět dlouhodobým kašlem, což mu však opět působilo bolesti zad. Snížila se mu citlivost v pravém stehně, pociťoval brnění a bylo zjištěno zkrácení velkého bederního svalu. Útlak durálního vaku žalobci nedovoluje dlouhodobé stání, při chůzi do schodů i při sportu pociťuje čím dál častěji slabost končetin. Dříve jezdil na kole, ale před dvěma lety kvůli křečím nohou na kole upadl. Lékařské zprávy uvádí, že by žalobce měl pracovat na zkrácený úvazek. V lednu 2025 po zápalu plic a silném kašli se bolesti zad zhoršily natolik, že žalobci znemožňují vykonávat fyzickou práci. Jako vyučený autoelektrikář se přitom žalobce vždy živil manuální prací a nyní ve svém věku již nemůže přejít na kancelářskou činnost. Bolesti se zhoršují a žalobce omezují v každodenních běžných činnostech. K námitkám žalobce přiložil řadu lékařských zpráv z let 2017-2025.
7. V námitkovém řízení byla žalobcova pracovní schopnost posouzena znovu posudkovou lékařkou IPZS v posudku ze dne 8. 9. 2025. Posudková lékařka s odkazem na všechny předložené lékařské zprávy za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určila opět recidivující bolestivý páteřní syndrom bederní páteře bez jasné kořenové symptomatiky doprovázený oboustrannou artrózou kolen a kyčlí II. až III. stupně. V anamnéze žalobce jsou též refluxní choroba jícnu a operativní zákroky v podobě operace tříselné kýly a hemiplastiky palce pravé nohy. Posudková lékařka konstatovala, že reflux, stejně jako úraz place pravé nohy a operovaná tříselná kýla, popř. v minulosti prodělaný kašel nejsou posudkově významnými zdravotními postiženími. Bolestivý páteřní syndrom odpovídá lehkému zdravotnímu postižení a položce 1b oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Obtíže žalobce posudková lékařka označila zejména za subjektivního charakteru, poslední blokáda páteře je doložena z roku 2023 a nejsou popsány ani svalová ochabnutí či ochrnutí dokladující poškození nervu. Zdravotní postižení posudková lékařka hodnotila s přihlédnutím k charakteru profese žalobce (operátor, naposledy dělník ve výrobě) na horní hranici vyhláškou stanoveného rozmezí 20% poklesem pracovní schopnosti a vzhledem k souběžným zdravotním postižením hodnocení navýšila o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Podle vyšší položky nebylo možné hodnotit, neboť nebyly shledány poškození nervu či opakované projevy kořenového dráždění s funkčně významným objektivizovaným neurologickým nálezem.
8. Na základě tohoto posudku pak žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 15. 9. 2025, jež žalobce převzal téhož dne, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti toliko o 30 % nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu.
9. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s. , přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. bez jednání a na základě oběma stranám zaslaných listinných důkazů, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením požadavek na jednání neuplatnil žádný z účastníků. Jejich souhlas se tak předpokládá.
10. Rozhodujícím listinným důkazem byl posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Praze ze dne 22. 1. 2026, jenž soud s ohledem na spor o řádné zhodnocení zdravotního stavu žalobce zadal podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „organizační zákon“), a dále doplňující posudek téže posudkové komise ze dne 9. 7. 2026.
11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
12. Z posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 22. 1. 2026 vyplývá, že žalobce byl při jednání posudkové komise vyšetřen odborným přísedícím lékařem z oboru ortopedie. Při tomto vyšetření bylo zjištěno chabé držení těla, snížené napětí břišního svalstva a nadměrné prohnutí bederní páteře. Hybnost bederní páteře byla omezena asi o polovinu, předklon byl možný jen do vzdálenosti prstů 50 cm od země, na paty a špičky se žalobce dokázal postavit jen obtížně. Bylo zaznamenáno křečovité stažení svalů podél bederní páteře a dotyková bolestivost s maximem v oblasti inervované míšními kořeny třetího bederního obratle. Hybnost kyčlí žalobce byla vleže omezena asi o 1/3 a vpravo byl pozitivní Lassegueův test při úhlu 60° potvrzující kořenové dráždění v oblasti bederní páteře. Byla též potvrzena snížená citlivost pravého stehna na přední a vnější straně. Palec pravé nohy byl po operaci dobře pohyblivý a v anatomickém postavení.
13. Posudková komise po rozboru posudkově významných lékařských zpráv nesouhlasila s posudkovými lékaři IPZS v tom, že by žalobcův dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bylo namístě hodnotit jen podle položky 1b oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V hodnocení zdravotního stavu posudková komise podrobně popsala, že podle doložených lékařských zpráv žalobce trpí bolestivým páteřním syndromem s trvající těžkou poruchou statodynamiky bederní a křížové páteře, u nějž elektromyografické vyšetření vyloučilo poškození periferních nervů. Magnetická rezonance z ledna 2023 ale ukázala degenerativní změny plotének od druhého bederního až po první křížový obratel, úštěpek ploténky mezi druhým a třetím bederním obratlem v posunuté poloze tlačí na levý míšní kořen u třetího bederního obratle a na durální vak, mírný tlak na durální vak působí i vyklenutí plotének mezi třetím a čtvrtým a mezi čtvrtým a pátým obratlem bederní páteře, přičemž nelze vyloučit ani dráždění míšních kořenů v oblasti pátého bederního obratle při prokázané foraminostenóze. Kromě oboustranné artrózy kyčelních a kolenních kloubů II. – III. stupně, implantované kloubní náhrady metatarzofalangeálního kloubu palce pravé nohy, operované tříselné kýly a refluxní choroby jícnu posudková komise zmínila, že lékařské zprávy prokazují též nedostatečnost svalstva pánevního dna s následkem inkontinence stolice II. stupně, nadváhu a úzkostně depresivní poruchu.
14. Posudková komise zmínila, že též poslední lékařská dokumentace potvrzuje, že u žalobce i v průběhu prodloužené pracovní neschopnosti přetrvávají potíže (bolesti páteře a kloubů, inkontinence a psychické obtíže) v celém původním rozsahu. Ortopedické vyšetření objektivně prokazuje výrazné omezení rotací a dukcí (stranových pohybů) obou kyčelních kloubů v rozsahu cca 40 %. Podle neurologa se i přes klidový režim zhoršují žalobcovy bolesti páteře a kloubů, kvůli nimž nevydrží stát ani chodit.
15. Posudková komise shrnula, že u žalobce se jedná o chronické bolesti zad, prvně se projevující od roku 2021. Prokázáno bylo neoperovatelné zúžení páteřního kanálu a vícečetné postižení plotének doprovázené středně těžkou artrózou obou kolenních i kyčelních kloubů. Zdravotní stav se zhoršil po nástupu do posledního zaměstnání v září 2024 a od počátku roku 2025 je žalobce v pracovní neschopnosti, která trvá až doposud, přičemž zdravotní stav zůstává i přes klidový režim neměnný, resp. v roce 2026 se dokonce zhoršuje. Přetrvává těžká porucha statiky i dynamiky páteře, neschopnost setrvat ve stoji a omezený dosah chůze. Sice není zřetelná kořenová symptomatika, ale zdravotní stav je dotčen souběžnými bolestmi nosných kloubů dolních končetin, aniž by pomáhala analgetika. Vše je doprovázeno inkontinencí stolice II. stupně, u níž není vyjasněna souvislost s postižením páteře, a druhotnými úzkostně-depresivními projevy. Odbornými lékaři jsou důrazně doporučovány pracovní úlevy a zakazovány činnosti nevhodné pro vertebropata.
16. S ohledem na uvedená zjištění posudková komise dospěla k závěru, že funkční důsledky dlouhodobého zdravotního postižení žalobce jsou již srovnatelné s dopady postižení uvedeného v položce 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž při zohlednění souběžného postižení kolenních a kyčelních kloubů, inkontinencí stolice a depresivní symptomatikou, ale současně při absenci kořenové problematiky posudková komise považovala za adekvátní určit pokles pracovní schopnosti v polovině vyhláškou stanoveného rozpětí na 35 %, aniž by bylo možné tuto hodnotu dále upravit podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce je tedy podle posudkové komise invalidní v prvním stupni, a to od data 14. 5. 2025, k němuž byl vyšetřen neurologem. Tehdejší zjištění totiž odpovídají zjištěním učiněným při osobním vyšetření žalobce posudkovou komisí.
17. V reakci na posudek posudkové komise žalovaná namítla, že absence kořenové symptomatiky nemá být důvodem nezvolení horní hranice vyhláškou stanoveného poklesu pracovní schopnosti pro položku 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nýbrž přímo pro neaplikování této položky. Posudku posudkové komise pak žalovaná také vytýká, že nijak nezařazuje souběžná zdravotní postižení kolenních a kyčelních kloubů, stejně jako inkontinenci stolice a psychické postižení žalobce. Podle žalované nebylo nijak vysvětleno ani zvolené datum vzniku invalidity.
18. S ohledem na tyto námitky žalované si soud vyžádal ještě doplňující posudek ze dne 9. 7. 2026, v němž posudková komise MPSV vyjasnila, že druhotná postižení psychiatrického charakteru ani sporadická inkontinence stolice nejsou sama o sobě posudkově významná a nepředstavují dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Také vícečetné postižení kloubů dolních končetin artrózou by samo nevyvolávalo významné snížení práceschopnosti, ale existence kloubních bolestí jistě zvětšuje intenzitu pseudokořenových bolestí dolních končetin. Pokud jde o samotné páteřní postižení, zjištěné postižení je funkčně srovnatelné s položkou 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž postačí převážné naplnění kritérií zmíněné položky. Pokud by byla naplněna všechna kritéria, bylo by namístě hodnotit zdravotní postižení na horní hranici vyhláškou stanoveného poklesu pracovní schopnosti, v tomto případě tomu ale tak nebylo. Z kritérií stanovených pro danou položkou byla v případě žalobce zjištěna těžká porucha dynamiky páteře. Léčebně neovlivnitelné bolesti vystřelující do dolních končetin jsou v jednom případě označeny za kořenové, ale bez zánikové symptomatiky (ochabnutí, poruchy citlivosti), většinou ale jako pseudoradikální. Jsou nicméně trvalého charakteru a zhoršují se. Středně těžkému postižení pak odpovídají i zjištění při vyšetření magnetickou rezonancí, jež ukázala mnohočetné postižení meziobratlových plotének. Těžké zánikové kořenové postižení by bylo vyžadováno až při zařazení do položky 3d (patrně měla posudková komise na mysli položku 1d).
19. Na doplňující posudek žalovaná reagovala konstatováním, že nadále není vysvětleno určené datum vzniku invalidity ani nejsou označeny nové lékařské zprávy, jež by svědčily závěru o funkční srovnatelnosti zdravotního postižení s položkou 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce naopak s argumenty žalované nesouhlasil a měl za to, že by soud měl vycházet ze závěrů posudkové komise.
20. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce dospěl k závěru, že jako přesvědčivější a logičtější lze hodnotit posudek Posudkové komise MPSV v Praze (s přihlédnutím k jeho doplnění), jelikož se mimo jiné zakládá na osobním vyšetření žalobce a zohledňuje předchozími posudkovými lékaři podceněné vážné narušení dynamiky páteře a již déle trvající závažné pseudoradikulární obtíže žalobce, jejichž funkční důsledky si s vyhláškou zmiňovanými projevy kořenového dráždění nijak nezadají a žalobce do značné míry imobilizují.
21. Soud se i přes námitku žalované ztotožňuje s posudkovou komisí v tom, že pro zařazení zdravotního postižení pod konkrétní položku oddílu E kapitoly XIII vyhlášky o posuzování invalidity nemusí být jednotlivě naplněno každé dílčí kritérium zvolené položky se stejnou intenzitou, neboť při takovém požadavku by řadu zdravotních postižení odpovídajících danému typu funkčního postižení ani nebylo možné posudkově zařadit, jakkoliv by typově i zjištěnými obtížemi uvedeným položkám odpovídala. Nepochybně je možné (jak to ukazují i zjištění v případě žalobce), že určité parametry zdravotního postižení mohou odpovídat nižším položkám, zatímco jiná vyšším položkám, ale nelze ani akceptovat, aby byla automaticky řazena do té položky, jíž se týká funkční parametr s nejnižší úrovní závažnosti, protože tím by mnohdy nemusel být adekvátně promítnut celkový funkční deficit vyplývající ze zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V tomto případě sice neexistují přesvědčivé závěry v lékařských nálezech o poškození míšních kořenů (kořenový původ je zmíněn jen v jediné lékařské zprávě), ale objektivně zastižené funkční projevy jsou s kořenovým postižením srovnatelné (pseudoradikulární). Přitom právě reálná tíže funkčních projevů je klíčová pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, a tedy pro výběr z konkrétní řady položek. Objektivně doložené pseudoradikulární projevy tedy nelze opomíjet.
22. I když samotný parametr přítomnosti a četnosti projevů kořenového dráždění by mohl svědčit spíše nižší položce, nelze existenci funkčně srovnatelného typu zdravotních obtíží ignorovat. Jiný parametr funkčních dopadů v podobě poruchy dynamiky páteře zase podle posudkové komise dosahuje dokonce těžkého stupně, což by již odpovídalo kritériu uvedenému v položce 1d. Degenerativní postižení páteře zaznamenané objektivními zobrazovacími metodami pak odpovídá podle posudkové komise právě středně těžkému zdravotnímu postižení, a tedy položce 1c. Za daného stavu tedy odpovídá smyslu vyhláškou stanovené kategorizace funkčních dopadů zdravotního postižení právě určité „zprůměrování“ v rámci nevyrovnané tíže různých hodnotících parametrů objektivně potvrzeného zdravotního postižení (dílčím způsobem jsou naplněny parametry položek 1b až 1d) a volba právě položky 1c oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ve výsledku tak soud akceptuje jako přesvědčivé hodnocení zdravotního postižení žalobce poklesem pracovní schopnosti o 35 %, přičemž v případě progrese obtíží žalobce si umí představit i stanovení ještě vyšší míry poklesu pracovní schopnosti.
23. Pokud jde o datum vzniku invalidity, soud neshledává nic nesrozumitelného na tom, pokud posudková komise toto datum určila podle data, kdy byla poprvé objektivně doložena lékařskou zprávou neurologa tíže funkčního postižení, jež podle posudkové komise posléze odpovídala i tomu, co bylo zjištěno při osobním vyšetření žalobce na jednání posudkové komise.
24. Soud tudíž konstatuje, že žaloba je důvodná a že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu (resp. nesprávného posudkového zhodnocení zjištěných zdravotních obtíží žalobce). Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). V dalším řízení bude žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ) a současně mezi podklady svého rozhodnutí zařadí i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 19. 3. 2026 spolu s jeho doplněním ze dne 9. 7. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s. s. ř. s. ).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží plná náhrada nákladů řízení. V případě nezastoupeného žalobce se jedná o vynaložené náklady na poštovné ve výši 95 Kč. Jiné náklady řízení soud nezaznamenal a žalobce je neuplatňoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 28. července 2026
Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.