Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 Ad 24/2025 - 80

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci

žalobkyně: X

zastoupená opatrovníkem X

oba bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2025, čj. X

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 95 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 7. 3. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaná v prvostupňovém rozhodnutí dospěla k závěru, že dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 18. 12. 2024 vznikla invalidita žalobkyně dne 6. 11. 2024 a žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. V napadeném rozhodnutí žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky nároku na invalidní důchod dle zákona o důchodovém pojištění, neboť dle posudku IPZS ze dne 2. 6. 2025 vypracovaného pro účely námitkového řízení není invalidní, jelikož její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %.

Žaloba

2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu. Má za to, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míra poklesu pracovní schopnosti byly stanoveny nesprávně. Posudek nevystihuje skutečný rozsah jejích zdravotních obtíží a jejich vliv na pracovní schopnost. Žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou v rámci poruchy osobnosti s poruchami přizpůsobení a sebepoškozováním v důsledku X. Její pracovní schopnost je podstatně omezena. Namítla, že nebyla lékařem IPZS osobně vyšetřena a posuzující lékař objektivně nevyhodnotil dopady nepříznivého zdravotního stavu na její pracovní schopnost. Ačkoli se žalobkyně snaží řídit doporučeními lékařů, její zdravotní stav se nezlepšil. Psychiatrička doporučila ketaminovou terapii, avšak s ohledem na nestabilitu psychického stavu k ní žalobkyně nebyla přijata. Po vstupním pohovoru s psychologem dostala tři panické záchvaty. Výkon všech denních aktivit je omezen, je u ní těžce narušeno sociální přizpůsobení. Časté panické ataky, neschopnost sociálního kontaktu, sebepoškozování a nutnost pravidelné psychiatrické péče brání pravidelnému výkonu práce. Dle žalobkyně se jedná o mimořádně těžkou poruchu s těžkým narušením adaptace. Má za to, že nebylo správně stanoveno ani datum vzniku invalidity v posudku vypracovaném v řízení v prvním stupni. Poukázala na to, že porucha souvisí s X. Absence dřívějších odborných vyšetření by jí neměla jít k tíži, neboť neměla oporu ve svém okolí a nebyla sama schopna vyhodnotit potřebu vyhledání odborné pomoci.

Další podání účastnic

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zdůraznila, že při určování míry poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Žalovaná je při posouzení nároku na invalidní důchod, který je odvozen od invalidity, vázána posudkem lékaře IPZS. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku o invaliditě ze dne 2. 6. 2025, podle něhož činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze 25 %, a žalobkyně tedy není invalidní dle zákona o důchodovém pojištění. K tomu žalovaná poukázala na závěry posudku IPZS. Posudkový lékař vyšel ze zdravotního stavu žalobkyně doloženého výsledky funkčních vyšetření a lékařské zprávy vyhodnotil v souladu s , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle žalované posudek IPZS, z něhož vycházela, splňuje požadavky úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Důvodem uznání invalidity nemohou být subjektivní pocity žalobkyně ani skutečnost, že je žalobkyně bez příjmu. V případě úplné a dostačující zdravotnické dokumentace lze vypracovat posudek v nepřítomnosti posuzovaného. Jelikož zjištěný pokles pracovní schopnosti žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity, nebyla splněna jedna z podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod. S ohledem na žalobní námitky žalovaná navrhla důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Dále dodala, že pro vznik nároku na invalidní důchod musí být splněny dvě podmínky, uznání invalidity, jehož se žalobkyně žalobou domáhá, a dále získání potřebné doby pojištění. Nesplnění podmínky potřebné doby pojištění nelze prominout. V případě, že bude žalobkyně shledána invalidní, bude žalovaná povinna prověřit druhou podmínku pro přiznání invalidního důchodu, a to ke dni vzniku invalidity. Za stavu, kdy nebyla v případě žalobkyně prokázána invalidita, žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

4. Žalobkyně v dalších podáních prostřednictvím ustanoveného opatrovníka (manžela) doplnila, že dřívější hospitalizace do doby, kdy se v roce 2007 poznali, byly ukončeny X. Před 18. rokem byla X. Další lékařské zprávy dokládající dřívější zdravotní stav se nepodařilo dohledat. Vlastní otec X se měl pokusit o sebevraždu, psychické problémy měl i její bratr, jehož stav je nyní stabilizován. Od 20. 3. 2026 byla žalobkyně na žádost pracovníků centra X, kam dochází k léčbě, hospitalizována v X, kde vydržela tři týdny. Terapie elektrošoky byla lékaři ukončena, neboť neměla výsledek. Kvůli prostředí se zdravotní stav žalobkyně dále zhoršil, začala se sebepoškozovat X.

5. Ve vyjádření v návaznosti na posudek posudkové komise ze dne 21. 1. 2026 žalovaná žádala o doplnění posudku ve vztahu k datu vzniku invalidity, neboť dle žalované je patrné, že psychické onemocnění žalobkyně se vyvíjelo a postupně se zhoršovalo. To, že žalobkyně vyhledala odbornou pomoc až v listopadu 2023, neznamená, že invalidita nižšího stupně nevznikla dříve. Dále žádala o doplnění posudku ke schopnosti práce za zcela mimořádných podmínek, kterou navrhla uznat.

6. V reakci na doplnění posudku posudkové komise ze dne 17. 6. 2026 žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně nezískala k datu vzniku invalidity určenému v posudku posudkové komise potřebnou dobu pojištění.

Podstatný obsah správního spisu

7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala 22. 8. 2024 žádost o invalidní důchod. V posudku ze dne 18. 12. 2024 dospěl lékař IPZS k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Vznik invalidity stanovil posuzující lékař dnem 6. 11. 2024. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žádost žalobkyně zamítla, neboť žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. Lékař IPZS v námitkovém řízení v posudku ze dne 2. 6. 2025 dospěl k závěru, že žalobkyně není invalidní. Konstatoval, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je posttraumatická stresová porucha v rámci poruchy osobnosti s poruchami přizpůsobení s opakovaným sebepoškozováním, kterou hodnotil dle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování) položky 5 (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy) písm. c (středně těžké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na dolní hranici rozpětí pro příslušnou položku. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala napadené rozhodnutí. Dospěla k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

Posouzení věci soudem

8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované ( a 2 ). Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť účastnice k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřily s tímto postupem nesouhlas, a má se tedy za to, že s ním souhlasí ( ).

9. Podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle , popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle , pokud nedosáhl důchodového věku.

10. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

11. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.

12. Podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. -54, č. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. -20).

13. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. -52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

14. Soud při posouzení věci vyšel z posudku posudkové komise v Praze ze dne 21. 1. 2026 a doplňujícího posudku téže posudkové komise ze dne 17. 6. 2026, které si v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

15. Posudková komise v uvedených posudcích dospěla k závěru, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve třetím stupni podle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Žalobkyně nebyla schopna práce ani za zcela mimořádných podmínek. Datum vzniku invalidity posudková komise stanovila datem 22. 11. 2023 a dobu platnosti posudku (lhůtu pro kontrolní lékařské prohlídky) do 31. 1. 2031.

16. Posudek posudkové komise ve spojení s doplňujícím posudkem dle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise ve složení předsedkyně – posudkové lékařky, odborné lékařky v oboru psychiatrie a tajemnice vyšla z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace žalobkyně i z vlastního přešetření žalobkyně odbornou lékařkou při jednání komise. Podrobně zrekapitulovala psychiatrické nálezy, zprávy z hospitalizací a zjištění z vlastního psychiatrického vyšetření při jednání posudkové komise. Popsala, že vývoj osobnosti žalobkyně probíhal disharmonicky. První kontakt s psychiatrem byl v říjnu 2000, kdy byla žalobkyně krátkodobě hospitalizována v X pro pokus o sebevraždu jako zkratkovitou reakci na X. Dle závěru propouštěcí zprávy se v případě žalobkyně jednalo o nezralou osobnost s rysy impulsivity a emoční nestability, stav po pokusu o sebevraždu zkratkovitého charakteru. Doporučená psychiatrická ambulantní péče nebyla realizována. Žalobkyně byla tehdy v prvním ročníku střední školy, učební obor X dokončila, což dokládá výuční list. Další krátký kontakt s psychiatrem proběhl v roce 2007 pro dekompenzaci poruchy osobnosti. Zpráva ze dne 7. 9. 2007 uvádí, že stav se objektivně zlepšil, bylo rozebíráno, jak situaci držet. Poté se žalobkyně psychiatricky neléčila. Vdala se, v roce 2013 se jí narodila X, o která se zvládla starat. Po uzavření manželství a během mateřské dovolené, kdy nemusela čelit nároku zátěže z mezilidských vztahů, byl stav patrně kompenzovaný, psychiatrickou péči nevyhledala. Systematická psychiatrická léčba započala v listopadu 2023, kdy byla psychiatrem vyšetřena pro nárůst úzkosti, depresivitu a dekompenzaci již přítomné emočně nestabilní poruchy osobnosti v souvislosti s vyčerpáním po nezdařilých pracovních pokusech, dlouhodobé péči o X a domácnost při snížené frustrační toleranci. Posudková komise zohlednila, že při psychiatrických kontrolách byla popisována masivní úzkost, nezralost, vyhýbavé a regresivní chování, žalobkyně byla v projevu dětinská, její emotivita byla dlouhodobě nestabilní, nálada pod normou, vůle oslabená, radost ze života snížená, myšlení zkreslené pod vlivem emocí, sebepoškozovala se, její sebepojetí bylo značně narušené, reagovala afektivně, nevědomě manipulativně, snažila se na sebe poutat pozornost, byla extrémně závislá na manželovi, od kterého se nebyla schopna separovat. Její sociální kontakty byly redukovány na nejužší rodinu, sociálně se izolovala, měla obavy ze styku s lidmi, při komunikaci s lidmi docházelo vlivem duševní poruchy k nedorozuměním, nedokázala navázat a udržovat zdravé vztahy. Zprvu byla motivace žalobkyně k psychoterapii nízká, od září 2024 spolupracuje s X. Probíhala sociální rehabilitace, online psychoterapie, návštěvy terénní sestry a sociální pracovnice v místě bydliště. Od 21. 2. do 3. 3. 2025 byla žalobkyně hospitalizována v X po X. Během hospitalizace byly popsány regresivní projevy v chování v návaznosti na vnější zátěž. Déletrvající hospitalizaci zaměřenou na psychoterapii i po edukaci odmítla, podepsala negativní reverz. Z psychiatrické dokumentace vyplývá, že i při léčbě se sebepoškozování spíše stupňovalo a dosavadní léčba neměla účinek. V době jednání posudkové komise u žalobkyně trvala dlouhodobá dekompenzace psychického stavu. Chovala se naprosto neadekvátně, nebyla schopna odpovídat na dotazy, verbální produkce byla nesouvislá, X, očnímu kontaktu se vyhýbala, nebylo možné s ní navázat kvalitní kontakt, kontakt žalobkyně s realitou byl hrubě narušen, myšlení bylo nesouvislé a nelogické, byla přítomna povšechná paranoidita, emotivita byla nepřiléhavá. Byla patrná silná úzkost a excesivní afektivní labilita s naprostou neschopností kontrolovat vnitřní impulsy. Osobnost se jevila až dezorganizovaná, se ztrátou sociálních a pracovních návyků a prakticky nulovou frustrační tolerancí. Všechny informace za žalobkyni sděloval její manžel X (následně soudem ustanovený opatrovníkem pro toto řízení), který byl jednání posudkové komise se souhlasem žalobkyně přítomen.

17. Posudková komise na základě podrobně rekapitulovaných lékařských zpráv a vlastního vyšetření uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla porucha osobnosti, jednalo se o osobnost emočně nestabilní s histrinoskými a disociativními rysy. Psychický stav byl dlouhodobě dekompenzovaný. Duševní postižení posudková komise hodnotila dle kapitoly

položky 7 ( poruchy osobnosti) písm. c (těžké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 %. Vyložila, že na základě dostupné dokumentace a vlastního vyšetření hodnotila poruchu osobnosti jako těžké postižení, neboť chování žalobkyně bylo těžce maladaptivní (nepřizpůsobivé, sociálně nežádoucí, nepřijatelné), vymykalo se společenským normám, žalobkyně nebyla schopna kontrolovat své vnitřní impulsy, čímž docházelo k závažnému narušení mezilidských vztahů. Opakované selhání při pracovních pokusech duševní poruchu prohlubovalo, takže se rozvinula úzkostně depresivní porucha, postupně se zvyšovala úzkost, vyhýbavost a sociální izolace, žalobkyně nebyla schopna navazovat fungující mezilidské vztahy, frustrační toleranci měla velmi nízkou, osobnost se jevila až dezorganizovaně. U žalobkyně došlo k závažnému narušení kontaktu s realitou, praktické ztrátě sociálních návyků a těžkému narušení pracovní schopnosti. V rámci probíhající resocializace se nepodařilo zatím chování žalobkyně přijatelně korigovat.

18. Datum vzniku invalidity stanovila posudková komise psychiatrickým nálezem. K tomu vyložila, že vývoj osobnosti u žalobkyně probíhal disharmonicky a došlo u ní k rozvoji emočně nestabilní poruchy osobnosti. Z krátkodobé hospitalizace v roce 2000 (X) a krátkodobé psychiatrické péče v roce 2007 s udávaným zlepšením stavu není možné vyvodit přítomnost poruchy osobnosti omezující pracovní schopnost v rozsahu odpovídajícímu invaliditě. Zápisy v dokumentaci ošetřujícího psychiatra svědčí o tom, že přestože porucha osobnosti byla přítomna od mládí, systematicky se žalobkyně léčí až od listopadu 2023, kdy vyhledala psychiatrickou péči pro zhoršující se obtíže, rozvoj úzkostně depresivní poruchy při již přítomné poruše osobnosti po vyčerpání v souvislosti s neúspěšnými pracovními pokusy a dlouhodobou péčí o X a domácnost. Míru poklesu pracovní schopnosti, která by odpovídala invaliditě, vlivem přítomné poruchy osobnosti před započetím soustavné psychiatrické léčby dle posudkové komise nelze stanovit, neboť pouhá přítomnost poruchy osobnosti automaticky neznamená vznik invalidity. V doplňujícím posudku k datu vzniku invalidity posudková komise dále doplnila, že byť deficity osobnostní struktury žalobkyně byly zřejmé již během dospívání, pokles životní sociální adaptability se stával v konkrétním případě zřetelnějším až s postupným nárůstem životních nároků. Již v období dospívání žalobkyně vykazovala disharmonický vývoj osobnosti, její adaptibilní potenciál byl limitovaný a postupně se vyčerpával až k závažné dekompenzaci psychického stavu, pro kterou vyhledala psychiatrickou pomoc 22. 11. 2023. Vzhledem k nedostatečné dokumentaci však není možné určit míru poklesu pracovní schopnosti před datem 22. 11. 2022 dle kapitoly V položky 7 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť by se jednalo o medicínsky nepodloženou spekulaci. Žalobkyně nebyla od cca 23 let až do listopadu 2023 psychiatricky léčena. Z dostupných zpráv z roku 2000 a 2007 nelze zjistit úroveň společenského fungování žalobkyně z důvodu poruchy osobnosti v oblastech poznávání, emotivity, afektivity, ovládání, kontroly impulzů, způsobu chování, zvládání interpersonálních situací a vztahů. Vznik invalidity byl tak stanoven psychiatrickým nálezem ze dne 22. 11. 2023, který dokládá dekompenzaci stavu, která odpovídá těžkému funkčnímu postižení osobnosti.

19. Posudková komise dále vyložila, že není vyloučeno zlepšení psychického stavu při dlouhodobé intenzivnější psychoterapii, proto byla stanovena omezená platnost posudku. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla schopna vzhledem k dlouhodobě dekompenzovanému stavu práce ani za zcela mimořádných podmínek.

20. Posudek posudkové komise ve spojení s doplňujícím posudkem dle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobkyně na základě veškeré dostupné zdravotnické dokumentace a zdravotní stav též přešetřila odbornou lékařkou při svém jednání. Náležitě zdůvodnila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu je porucha osobnosti s těžkým funkčním postižením dle kapitoly V položky 7 písm. c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Závěry posudkové komise logicky navazují na rekapitulovaný obsah psychiatrických zpráv a vyšetření odbornou lékařkou při jednání posudkové komise. Míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 % odpovídá zvolené položce. Posudková komise též v posudku a jeho doplnění zdůvodnila, proč vznik invalidity určila až psychiatrickým nálezem z listopadu 2023, kdy žalobkyně vyhledala psychiatrickou pomoc při zhoršení úzkosti a existence invalidity byla nepochybná. Vyložila, že v tomto případě nebylo možné na základě dostupné dokumentace spolehlivě usoudit na dřívější vznik invalidity, kdy přítomnost duševní poruchy ještě neznamená invaliditu (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %). Ani účastnice řízení nevznesly proti posudku posudkové komise po jeho doplnění žádné námitky, jimiž by zpochybnily jeho závěry a které by odůvodnily zadání dalšího doplňujícího či srovnávacího posudku. Takové doplnění dokazování účastnice ani nenavrhly. Soud připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno zásadou projednací, nikoli vyšetřovací (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, čj. -129, nebo ze dne 5. 3. 2015, čj. -23). Skutkový stav je proto zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených s tím, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

21. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dosahovala 70 %, a žalobkyně tedy byla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a to nejméně od 22. 11. 2023. Žalovaná vyšla při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činila pouze 25 %, a v návaznosti na to nesprávně dovodila, že žalobkyně nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a proto nesplňuje podmínky § 38 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která způsobila jeho nezákonnost.

22. K argumentaci žalované ve vyjádření ze dne 10. 7. 2026, že žaloba by měla být zamítnuta, neboť žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění, a nesplňuje tak druhou z podmínek dle § 38 zákona o důchodovém pojištění, soud připomíná, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu musí rozhodnutí žalovaného správního orgánu vyjádřené ve výrokové části napadeného rozhodnutí v soudním přezkumu obstát na základě důvodů, které jsou v něm uvedeny (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2014, čj. , ze dne 23. 3. 2017, čj. -29, bod 16, či ze dne 25. 6. 2026, čj. -40, bod 17). Důvody správního rozhodnutí nemůže v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu správní orgán doplňovat v soudním řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního ze dne 18. 9. 2003, čj. -25, č. NSS, dále např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2014, č. j. -20, nebo ze dne 31. 10. 2024, čj. -21). Rozhodnutí je nutno odůvodnit proto, aby účastník řízení seznal důvody, pro které bylo rozhodnuto, a případně se mohl proti tomuto rozhodnutí a důvodům v něm uvedeným bránit žalobou ve správním soudnictví nebo se pro správnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění rozhodl žalobu nepodávat a nevynakládat tak zbytečně prostředky. Přezkum správního rozhodnutí správními soudy je vystavěn na kasačním principu. Přes existenci plné jurisdikce vede řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí pouze k přezkumu jeho zákonnosti, nikoliv k nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, čj. ). Správní soud zásadně nemůže při přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu nahrazovat úvahy správních orgánů a důvody jejich rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2017, čj. -106, body 26 a 27, ze dne 5. 6. 2018, čj. -26, bod 18, ze dne 13. 9. 2024, čj. -45, bod 37, či ze dne 15. 10. 2025, čj. -58, body 11 a 12). Důvodem, pro který žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, byl závěr, že žalobkyně nebyla invalidní dle zákona o důchodovém pojištění. Z výše uvedeného vyplývá, že tento závěr žalované v soudním přezkumu neobstál. Bude na žalované, aby v dalším řízení posoudila, zda žalobkyně splňuje druhou podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod dle zákona o důchodovém pojištění, tedy zda získala potřebnou dobu pojištění, a své úvahy promítla do nového rozhodnutí.

23. Soud pro úplnost upozorňuje, že pokud by v dalším řízení byly zjištěny nové skutečnosti, které by mohly být relevantní pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně před datem 22. 11. 2023, bude třeba, aby se s nimi žalovaná vypořádala. Pro případ zamítnutí žádosti z důvodu nezískání potřebné doby pojištění soud upozorňuje, že k odstranění případné tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení může dojít v řízení dle § 106 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního řízení na základě písemné a odůvodněné žádosti; na odstranění tvrdosti však není právní nárok.

Závěr a náhrada nákladů řízení

24. Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, soud podle napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaná v dalším řízení vázána ( ). Žalovaná mezi podklady svého rozhodnutí zahrne též posudky posudkové komise v Praze ze dne 21. 1. 2026 a ze dne 17. 6. 2026 ( ).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty dle obsahu spisu tvoří náklady žalobkyně na poštovné za zaslání žaloby ve výši 95 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku ( ). Soud připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je v řízení podle vyloučeno použití , , ve znění pozdějších předpisů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2015, čj. -79).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 29. července 2026

Lenka Oulíková v.r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.