Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 Ad 10/2026 - 26

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci

žalobkyně: Ing. I. L. S.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. MPSV-2026/2331-925,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2026, č. j. MPSV-2026/2331-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále jen „ “), se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“), ze dne 29. 7. 2025, č. j. 8849/2025/LNL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce nepřiznal žalobkyni příspěvek na péči s tím, že žalobkyně nezvládá (pouze) dvě základní životní potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost, a tudíž není osobou závislou na péči jiné osoby ve smyslu , o sociálních službách (dále „ “).

Žaloba

2. Žalobkyně pokládá napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně není schopna stoje bez opory, pohybuje se pouze s pomocí dvou vysokých podpažních berlí, při chůzi po schodech se neobejde bez pomoci jiné osoby, trpí pooperační parézou dolní končetiny a opakovanými pády. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezhodnotil zvládání jednotlivých aktivit spadajících do základní životní potřeby mobilita, a není zřejmé, proč vyhodnotil tuto základní životní potřebu jako zvládanou.

3. Dále má žalobkyně za to, že žalovaný nesprávně aplikoval , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále „ “), podle něhož platí, že nezvládnutí alespoň jedné aktivity tvořící základní životní potřebu znamená nezvládnutí této životní potřeby jako celku. Žalovaný zvládání základní životní potřeby mobilita hodnotil jen obecně, aniž uvedl své úvahy k jednotlivým aktivitám.

4. Žalobkyně též namítá, že žalovaný nezohlednil nestabilitu stoje a riziko pádu a nezabýval se otázkou bezpečnosti vykonávání jednotlivých aktivit.

Vyjádření k žalobě

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal dosavadní průběh řízení. Dle žalovaného napadené rozhodnutí dostatečně odůvodňuje závěr, že žalobkyně základní životní potřebu mobilita zvládá. Posudková komise popsala žalobkyniny funkční schopnosti na základě rozsáhlé zdravotní dokumentace, místního šetření i specializovaných vyšetření a vyjádřila se ke všem aktivitám této základní životní potřeby. Ustanovení posudková komise aplikovala správně. Co se týče rizika pádu, posudková komise se zabývala peroneální parézou a jejím dopadem na chůzi, objektivními nálezy a reálnými funkčními schopnostmi v domácím prostředí. Rizika pádů nebyla na základě objektivních nálezů vyhodnocena tak, že by znemožňovala zvládání mobility v přijatelném standardu. Bez medicinského podkladu nelze hodnotit riziko pádů jako funkční nezvládnutí jednotlivých aktivit základní životní potřeby mobilita. Žalovaný hodnotí posudek posudkové komise jako úplný, objektivní a přesvědčivý, neboť se zabývá všemi podstatnými okolnostmi a opírá se o lékařské zprávy a dokumentaci úřadu práce. Napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonné. Žalobní námitky jsou podle žalovaného nedůvodné. Navrhuje proto, aby soud žalobu zamítl.

Podstatný obsah správního spisu

6. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně požádala dne 5. 3. 2025 o příspěvek na péči. Při sociálním šetření konaném dne 2. 5. 2025, o němž byl pořízen záznam, uvedla, že je po operaci obou kyčlí, má parézu levé nohy, a proto musí na kotníku nosit ortézu. Pohybuje se pomocí dvou vysokých podpažních berlí a není schopna stoje bez opory. Chodí pouze po bytě, ven vychází jen v případě nutnosti, tj. k lékaři. Většinu dne tráví vleže na lůžku, není schopna delšího sedu. Když se postaví, mívá často závratě, z nichž někdy zvrací a v jejichž důsledku jí hrozí pády. V záznamu ze sociálního šetření je dále uvedeno, že žalobkyně bydlí v bytě v 2. patře bez výtahu, ze schodů chodí tak, že ji pečující osoba podpírá z jedné strany, z druhé strany se drží zábradlí. Pečující osoba přistaví auto ke vchodu a pomůže při nástupu či výstupu.

7. Posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu v posudku ze dne 7. 7. 2025 konstatovala, že rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický bolestivý víceetážový páteřní syndrom krční a bederní páteře, další diagnózy jsou vertigo, artróza levého kolenního kloubu I.-II. stupně, stav po totální endoprotéze levé kyčle s parézou fibulárního nervu a obezita. V lednu 2025 byla žalobkyni kvůli nekróze hlavice levého kyčelního kloubu provedena totální endoprotéza kyčelního kloubu. Při propuštění žalobkyně necítila nárt levé dolní končetiny, nemohla zvednout špičku nohy, byla diagnostikována pooperační paréza fibulárního nervu vlevo. Po rehabilitaci a lázeňském pobytu došlo ke zlepšení mobility i kondice a výkonnosti, žalobkyně byla schopna chůze v interiéru bez opory, v exteriéru s dvěma podpažním berlemi, přetrvávala paréza levé špičky. Další zprávy z let 2024-2025 z neurologie, ortopedie a od praktického lékaře vypovídají mj. o hypestéziích bérce a nártu levé dolní končetiny, těžkém poškození peroneální větve sedacího nervu, chronickém bolestivém syndromu krční a bederní páteře, chronickém radikulárním syndromu C5, C6 vpravo a artróze levého kolenního kloubu. Posudková lékařka uzavřela, že žalobkyně nezvládá základní životní potřeby osobní aktivity a péče o domácnost. Základní životní potřebu mobilita hodnotila jako zvládanou. Shrnula okolnosti zjištěné při sociálním šetření a konstatovala, že nebylo doloženo žádné pohybové, smyslové, ani mentální postižení závažného stupně, které by mělo vliv na zvládání mobility.

8. Úřad práce prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni příspěvek na péči nepřiznal. V odůvodnění konstatoval, že podle posudku žalobkyně nezvládá (pouze) dvě základní životní potřeby – osobní aktivity a péče o domácnost, a tudíž není osobou závislou na péči jiné osoby ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách.

9. Žalobkyně se odvolala. V odvolání namítla, že mimo uvedených základních životních potřeb nezvládá také základní životní potřeby mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o zdraví. Namítla, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Posudková lékařka sice cituje ze záznamu o sociálním šetření žalobkyniny obtíže a rozsah poskytované pomoci, ale následně v rozporu s tím uzavírá, že žádné závažné pohybové postižení nebylo doloženo. Žalobkyně zdůraznila, že trpí silnými bolestmi krční a bederní páteře. Má necitlivou a ochrnutou pravou nohu, nemůže se na ni postavit, a proto musí chodit o dvou berlích a nosit dvě ortézy. I tak si často zvrtne kotník a upadne, jak dokládá zpráva z ortopedie z 24. 6. 2025. Posudková lékařka sice uvádí, že lze po další rehabilitaci předpokládat úpravu parézy fibulárního nervu, žalobkyni však v současnosti žádná rehabilitace předepsána nebyla a její žádost o lázeňskou péči byla zamítnuta. Ve vztahu k mobilitě žalobkyně uvedla, že se pohybuje za pomoci dvou podpažních berlí a nemůže stát bez opory. Kvůli závratím často padá. Ven vychází jen za účelem návštěvy lékaře a vždy s doprovodem. Bydlí v 2. patře bez výtahu a při chůzi po schodech potřebuje oporu z obou stran. Dne 20. 5. 2025 se pokusila vyjít z bytu sama a upadla na schodišti, což dokládá fotografií. Nemůže užívat hromadnou dopravu, neboť zastávky jsou od jejího bydliště vzdáleny 500 metrů (autobus), resp. 2 km (vlak). K lékaři jezdí autem s pečující osobou, která jí pomůže s nástupem a výstupem a auto řídí; žalobkyně řídit nemůže, protože kvůli paréze není s to sešlápnout spojku.

10. Žalovaný si vyžádal posudek od Posudkové komise MPSV v Praze (dále „posudková komise“). Posudková komise shrnula obsah lékařských zpráv a závěry sociálního šetření a shodně s posudkovou lékařkou uzavřela, že žalobkyně samostatně nezvládá základní životní potřeby péče o domácnost a osobní aktivity. Základní životní potřebu mobilita hodnotila jako zvládanou. Konstatovala, že žalobkyninu schopnost pohybu a dosah chůze ovlivňovaly chronické bolesti páteře s poruchou dynamiky páteře při zjištěných degenerativních změnách a stav po implantaci totálních endoprotéz kyčelních kloubů. Ostatní onemocnění, včetně mírných degenerativních změn levého kolene, které bylo normálně pohyblivé, neomezovala žalobkyninu soběstačnost. Stav po operaci pravé kyčle (březen 2024) byl velmi dobrý, operovaná kyčel byla hybná prakticky bez omezení, ale při operaci levé kyčle (leden 2025) došlo k poškození ischiadického nervu, takže přetrvávalo výrazné oslabení dorzální flexe levé nohy, které se od operace výrazně nezlepšilo. Ač nemusí jít o poškození trvalé, je případné zlepšení – pokud by k němu došlo – dlouhodobou záležitostí. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak u žalobkyně dominovala porucha chůze z důvodu peroneální parézy levé nohy, takže chodila s oporou dvou francouzských holí, i když dle zprávy z pobytu v lázních byla schopna chůze bez opory (dle propouštěcí zprávy z Lázní Velichovky, která je součástí správního spisu, byla žalobkyně schopna bez opěrných pomůcek chůze v interiéru, v exteriéru s dvěma podpažními holemi). Posudková komise konstatovala, že zjištěné postižení umožňovalo žalobkyni zvládnout mobilitu, tj. změny poloh, stoj, chůzi krok za krokem v dosahu alespoň 200 m s přerušováním zastávkami, a to i po nerovném povrchu, s pomocí opěrné pomůcky, chůzi do schodů a ze schodů v rozsahu 1 patra s pomocí zábradlí, otevírat a zavírat dveře, použít dopravní prostředek, včetně nastoupení a vystoupení. Uvedla, že chůze s pomocí opěrných pomůcek je považována za přijatelný standard.

11. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a obsahu posudku posudkové komise konstatoval, že posudek posudkové komise považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý.

Posouzení žaloby soudem

12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a má všechny zákonem požadované náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ). Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci s tímto postupem nevyjádřili k výzvě soudu nesouhlas, a má se tedy za to, že s ním souhlasí ( ); nadto byl dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle a b)

13. Žalobkyně namítla, že byla chybně posouzena její schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“, což mělo vliv na posouzení stupně její závislosti, od něhož se odvíjí výše příspěvku (§ 8 odst. 2 a § 11 odst. 2 zákona o sociálních službách).

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

15. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

16. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

17. Podle schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

18. Podle při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.

19. Podle za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

20. Podle při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

21. Podle , pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

22. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 28. 4. 2017, č. j. -22, shrnul judikaturu vztahující se k problematice posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči. Uvedl, že pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. V řízeních, v jejichž rámci je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek posudkové komise žalovaného, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. -53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. -24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založena na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. -34). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. -28). V souladu s posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby prostřednictvím zvládání jednotlivých dílčích aktivit vymezených pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 (viz rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2014, č. j. ). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby ( ). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. -32). Nezvládání určité aktivity může být zapříčiněno buď úplnou poruchou funkčních schopností, či těžkou poruchou funkčních schopností, v jejichž důsledku nelze i přes využívání zachovalých potenciálů zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. -63, body 60 až 62), tedy v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby ( ). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25).

23. Všechny povinné podklady pro posouzení stupně závislosti vyjmenované v § 25 odst. 3 citovaného zákona je třeba vnímat jako rovnocenné zdroje informací o žadateli (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. -39). Pokud se objeví rozpor mezi výsledkem šetření sociálního pracovníka a názorem posudkové komise, je nezbytné, aby posudková komise takový rozpor vysvětlila či odstranila (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25). Provedení osobního vyšetření posudkovou komisí není nezbytné, ale mělo by být pravidlem, od kterého se lze odchýlit pouze tehdy, je-li možno vypracovat jednoznačný, úplný a přesvědčivý posudek pouze na základě písemných podkladů, přičemž případný odklon od tohoto pravidla by měl být náležitě odůvodněn (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 9. 2011, č. j. , či ze dne 17. 5. 2023, č. j. -26).

24. Soud se v návaznosti na žalobní námitky žalobkyně zabýval tím, jak posudková komise posoudila základní životní potřebu mobilita a zda posudek, z jehož závěrů vychází napadené rozhodnutí, dostojí výše uvedeným požadavkům.

25. Podle přílohy č. 1 písm. a) se za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat:

1. vstávání a usedání,

2. stoj,

3. zaujímat a měnit polohy,

4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu,

5. otevírat a zavírat dveře,

6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů,

7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

26. Soud shledal, že se posudková komise při posouzení schopnosti zvládat základní životní potřebu mobilita dostatečně nevypořádala se zjištěními ze sociálního šetření a tvrzeními žalobkyně obsaženými v odvolání. Jak při místním šetření, tak v odvolání žalobkyně popsala, že není schopna samostatné chůze po schodech [aktivita podle přílohy č. 1 písm. a) bod 6], protože vyžaduje z té strany, na níž se nedrží zábradlí, oporu pečující osoby. Dále popsala, že se při nasedání a vysedání z automobilu neobejde bez asistence pečující osoby. Není ani schopna automobil samostatně řídit, neboť nemůže kvůli paréze levé nohy sešlápnout spojku [aktivita podle přílohy č. 1 písm. a) bod 7]. Užívání prostředků hromadné dopravy není možné, neboť žalobkyně se podle svých tvrzení nedostane ani na nejbližší zastávku hromadné dopravy.

27. Posudková komise v posudku popsala žalobkynin zdravotní stav a konstatovala poruchu chůze způsobenou pooperační peroneální parézou levé nohy a chůzi s oporou dvou francouzských holí. Dále pouze obecně bez bližšího vysvětlení konstatovala, že zjištěné postižení umožňovalo žalobkyni zvládnout aktivity základní životní potřeby mobilita podle přílohy č. 1 písm. a) a že chůze s pomocí opěrných pomůcek představuje přijatelný standard. Takové paušální odůvodnění je však nedostatečné. Soud nerozporuje, že zvládnutí chůze za využití berlí coby dostupné kompenzační pomůcky, resp. chůze do schodů s pomocí zábradlí představuje přijatelný standard ( ). Úvaha posudkové komise o tom, že žalobkyně je schopna chodit po schodech s využitím zábradlí a nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků a používat je, je však nepřezkoumatelná. Posudková komise nereagovala na výše uvedená konkrétní tvrzení žalobkyně podpořená závěry ze sociálního šetření, jejichž podstatou je právě to, že žalobkyně není schopna některé aktivity základní životní potřeby mobilita (zejména chůzi po schodech a vystupování a nastupování z dopravního prostředku) samostatně zvládnout ani s kompenzační pomůckou. Odůvodnění posudku musí být opřeno o zcela individuální poznatky týkající se funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého stavu účastníka řízení na jeho schopnost zvládat základní životní potřeby (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2022, č. j. -33, bod 21). Posudková komise se konkrétně nevypořádala se závěry sociálního šetření a žalobkyninými tvrzeními a neozřejmila, jak dovodila, že žalobkyně je při pooperačním těžkém ochrnutí peroneálního nervu vlevo schopna bezpečné samostatné schůze po schodech s oporou zábradlí, samostatně nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků či řídit automobil. Nezabývala se ani argumentací žalobkyně, že při pokusu o samostatný pohyb po schodech dne 20. 5. 2025 upadla. Posudková komise se též nevypořádala s žalobkyní namítanými častými pády v důsledku podvrtnutí kotníku a závratí, a to navzdory tomu, že tato tvrzení jsou podepřena i objektivními nálezy. Vertigo patrně vertebrogenního původu se uvádí v propouštěcí zprávě z Lázní Velichovky z 9. 4. 2025 a mezi žalobkyniny diagnózy je zařadil i posudek IPZS, nicméně v posudku posudkové komise se o této diagnóze přes odvolací argumentaci žalobkyně vůbec nehovoří. V uvedené propouštěcí zprávě je zmíněna i značná nestabilita a podvrtnutí levého hlezna, které je popsáno i ve zprávě ze dne 24. 6. 2025, která zmiňuje i pád na schodech. Závratě a pády přitom mohou mít vliv na posouzení zvládání jednotlivých aktivit základní životní potřeby mobilita a posudková komise se s nimi musí vypořádat (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. -27, bod 15). Soud v této souvislosti připomíná, že i případné objektivní riziko pádů, resp. obecně nebezpečnost určité aktivity může zapříčinit její nezvládání. Pokud by žalobkyně určitou aktivitu objektivně nezvládala samostatně provést bezpečně – tedy tak, aby se nevystavila skutečnému nebezpečí pádu a zranění – pak by nebylo možné uzavřít, že je schopna ji provést v přijatelném standardu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. -48, bod 84, a přiměřeně též závěry rozsudku NSS ze dne 14. 11. 2023, č. j. -25, body 35 a 36, z nějž vyplývá, že nutnost preventivních opatření při vykonávání jednotlivých aktivit může být relevantní pro posouzení jejich zvládání, pokud mají obavy posuzovaného reálný základ podložený objektivními lékařskými nálezy). Posouzení existence a závažnosti takového případného rizika je posouzením odborným, a tudíž je úkolem posudkové komise.

28. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že posudková komise se dostatečně nevypořádala se závěry sociálního šetření a žalobkyninými tvrzeními. V rozsahu posouzení, zda je žalobkyně schopna s ohledem na veškerá svá funkční postižení zvládat jednotlivé dílčí aktivity základní životní potřeby mobilita, zejména zda zvládá sama bez pomoci jiné osoby pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, nelze posudek posudkové komise pokládat za úplný a přesvědčivý. Napadené rozhodnutí, které je na něm založeno, proto nemůže obstát. V případě, že by nebyla zvládnuta některá z aktivit vymezených v příloze č. 1 písm. a) , bylo by třeba hodnotit základní životní potřebu mobilita jako nezvládanou. To by se pak promítlo též do závěru o závislosti žalobkyně na péči a nároku na příspěvek, neboť by nezvládala nejméně tři základní životní potřeby (viz a zákona o sociálních službách).

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

29. Soud napadené rozhodnutí zrušil podle , neboť vychází z posudku, který nesplňuje požadavky přesvědčivosti (viz např. bod 25 rozsudku NSS ze dne 14. 11. 2023, č. j. -25). Napadené rozhodnutí je současně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se nevypořádává se všemi žalobkyní uplatněnými námitkami [ ]. Soud tedy napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení ( ). Právním názorem, který vyslovil soud v tomto rozsudku, je žalovaný v dalším řízení vázán ( ). V dalším řízení tedy bude na žalovaném, aby si vyžádal doplnění posudku posudkové komise, která se konkrétně vypořádá s argumentací žalobkyně a řádně posoudí, zda je žalobkyně skutečně samostatně schopna zvládat všechny dílčí aktivity základní životní potřeby mobilita vyjmenované v příloze č. 1 písm. a) Zaměří se na žalobkyní namítané nezvládání aktivit pod body 4, 6 a 7 ani s kompenzační pomůckou a tvrzené problémy se závratěmi a pády

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně ovšem netvrdila, že by jí v souvislosti s podáním žaloby nějaké náklady vznikly, a vynaložení nákladů neplyne ani ze soudního spisu. Soud proto náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal. Soud připomíná, že ve správním soudnictví nelze přiznat účastníkovi nezastoupenému advokátem náhradu nákladů řízení paušální částkou stanovenou dle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. , č. 3344/2016 Sb. NSS, body 18 až 21).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 30. července 2026

Lenka Oulíková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.