Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 12/2026 - 76.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 12/2026 - 76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci
žalobce: AVALANCHE POSTER, s.r.o.
bytem Stránského 800/18, 616 00 Brno
zastoupen advokátem JUDr. Petrem Poledníkem
sídlem Příkop 4, Brno
proti
žalovanému: Městský úřad Šlapanice
sídlem Masarykovo náměstí 100/7, 664 51 Šlapanice
za účasti: Vodňanská drůbež, a. s.
sídlem Radomilická 886, Vodňany
zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Piňosem
sídlem Kramářova 3379, Přerov
o žalobě ze dne 26. 2. 2026 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu
takto:
I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající ve vydání výzvy ze dne 18. 2. 2026, č. j. SLP-OV/54275-25/HAS, kterou byl žalobce vyzván k okamžitému vypnutí pohyblivé světelné reklamy běžící na reklamním zařízení na pozemku p. č. 1914/2 v k. ú. Modřice, byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce vymáháním, uplatňováním nebo realizací výzvy uvedené ve výroku I.
III. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající ve vydání výzvy ze dne 18. 2. 2026, č. j. SLP- V/13867-26/HAS, adresované Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje k odstranění reklamního zařízení na pozemku p. č. 1914/2 v k. ú. Modřice podle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, byl nezákonný.
IV. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce vymáháním, uplatňováním nebo realizací výzvy uvedené ve výroku III.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 210 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Poledníka, advokáta.
VI. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou ze dne 26. 2. 2026 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vydání dvou výzev ze dne 18. 2. 2026, a to č. j. SLP-OV/54275/25/HAS, jíž byl žalobce vyzván k okamžitému vypnutí pohyblivé světelné reklamy běžící na reklamním zařízení umístěném na pozemku p. č. 1914/2 v k. ú. Modřice (dále jen „Výzva I“) a č. j. SLP- V/13867/26/HAS (dále jen „Výzva II“), jíž byla Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje vyzvána k odstranění nepovoleného reklamního zařízení žalobce ze silničního ochranného pásma silnice III/15279 v k. ú. Modřice na pozemku p. č. 1914/2 v k. ú. Modřice, umístěného v ochranném pásmu této silnice bez povolení ke zřízení a provozování takového zařízení v ochranném pásmu pozemní komunikace podle ust. § 31 odst. 10 zákona č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pozemních komunikacích “).
II. Obsah žaloby
2. Žalobce uvádí, že je vlastníkem předmětného reklamního zařízení, které se však nenachází v silničním ochranném pásmu. Žalovaný při posouzení této otázky vycházel pouze z nepřesných on-line dostupných dat; neprovedl ohledání na místě samém a nezměřil skutečnou vzdálenost reklamního zařízení od osy vozovky, ani neověřil přesnost jím použitých on-line dat. Žalobce si nechal vyhotovit geodetické zaměření, které potvrzuje, že reklamní zařízení se nachází mimo silniční ochranné pásmo. Žalovaný nebyl místně a věcně příslušný k vydání napadených výzev. Reklamní zařízení není pohyblivé; neotáčí se. Předmětná stavba je stavbou povolenou dle stavebního zákona, napadené výzvy jsou nezákonné, nepřezkoumatelné a zkracují práva žalobce, neboť jej vyzývají k nezákonnému okamžitému vypnutí reklamy a třetí subjekt vyzývají k nezákonnému faktickému odstranění reklamního zařízení ve vlastnictví žalobce. Uposlechnutím, resp. realizací předmětných výzev by žalobci vznikala škoda ve výši cca 600 000 Kč měsíčně, neboť by reklamní zařízení nemohl pronajímat a pouhé zapůjčení techniky k demontáži zařízení by žalobce přišlo na přibližně 220 000 Kč. Součástí žaloby byl návrh na vydání předběžného opatření. Tomuto návrhu soud vyhověl usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. 30 A 12/2026 – 37, jímž rozhodl, že žalovaný a Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace, jsou povinni zdržet se všech zásahů do předmětného reklamního zařízení.
III. Vyjádření žalovaného a další procesní podání žalobce
3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že řízení o odstranění nepovoleného reklamního zařízení bylo zahájeno na základě podnětu PČR. Silniční správní úřad si vyžádal spis ve věci souhlasu s provedením stavebního záměru a z podkladů poskytnutých stavebním úřadem vyplynulo, že přemístění reklamního zařízení v roce 2016 bylo povoleno bez příslušného povolení silničního správního úřadu. Po vydání výzev bylo doloženo geometrické zaměření polohy billboardu. Žalovaný zjistil přesun reklamního zařízení oproti vydanému stavebnímu souhlasu. Dále zjistil, že mezi 30. 7. 2024 a 25. 2. 2026 bylo reklamní zařízení přesunuto. Tím byl žalovaný podle něj uveden v omyl. Jinak by napadené výzvy nevydal. Dále uvedl, že garantem bezpečnosti silničního provozu je v dané věci PČR, která proto podala uvedený podnět. Stavba reklamního zařízení, ani reklamní panely, nejsou pohyblivé. Reklamní upoutávky zobrazené na reklamních panelech však jsou pohyblivé i světelné. Výzva I byla vydána, neboť cílem orgánů státní správy je dopravním nehodám předcházet a vyhledávat potenciální rizikové lokality, což je daný případ. Podle sdělení PČR v podnětu k odstranění reklamního zařízení dochází jeho umístěním k porušení ČSN 73 6102. Po doložení geometrického zaměření bylo vydáno sdělení k Výzvě II s tím, že žalovaný na ní již netrvá, neboť důvody pro její vydání pominuly. K Výzvě I bylo vydáno sdělení s tím, že žalovaný na výzvě dočasně netrvá. Současně si vyžádal od PČR doplnění podkladů nezbytných pro posouzení tvrzeného ovlivnění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Žaloba není důvodná, neboť zásah správního orgánu již netrvá.
4. V podání ze dne 22. 4. 2026 žalobce uvedl, že to byl žalovaný, kdo vydal nezákonné výzvy, aniž by ověřil skutkový stav věci. Jelikož byly vydány a tyto nejsou rozhodnutím a není proti nim přípustný opravný prostředek, žalobce reagoval jediným možným způsobem, a to podáním předmětné žaloby. Žalobce na ni trvá, neboť výzvami žalovaný fakticky založil oprávnění, že kdykoli může odstranit reklamní zařízení. Pouhé sdělení žalovaného, že na vydané výzvě již netrvá, nemá faktické ani právní důsledky pro žalobce, ani pro osud jeho reklamního zařízení. Žalobce se domáhá rozhodnutí, jímž soud určí, že výzvy byly nezákonným zásahem, a to jak v době jejich vydání, tak jsou jimi i nadále; žalobce se proti nim musel zákonným způsobem bránit.
IV. Posouzení věci soudem
5. Krajský soud v Brně rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Okolnosti podstatné pro posouzení věci nejsou mezi účastníky řízení sporné a jsou zřejmé z obsahu připojeného správního spisu. Z něj vyplývá, že dne 25. 6. 2025 obdržel žalovaný podnět k odstranění předmětného reklamního zařízení od Policie České republiky, územního odboru Brno-venkov, dopravního inspektorátu. V něm je uvedeno, že PČR nesouhlasí s umístěním a následným provozováním reklamního zařízení, neboť je v rozporu s požadavky na utváření bezpečného dopravního prostoru. Podle policie dochází umístěním reklamního zařízení k porušení ust. § 78 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. , o silničním provozu a čl. 4 .4.3.3 ČSN 73 6102. Ve správním spise je dále založen znalecký posudek ze dne 10. 2. 2025 znalce Ing. Petra Hajtmara, CSc., č. 722–25 k posouzení umístění předmětné stavby s budoucí změnou technického řešení jedné výlepové plochy na světelnou, proměnnou, nepohyblivou a nereflexní plochu podle ust. § 78 odst. 6 posledně citovaného zákona a podle § 35 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Znalec dospěl k závěru, že umístěním a stavebním provedením reklamního zařízení v blízkosti komunikace při ulici Chrlické nemůže účastníkům provozu na pozemních komunikacích vzniknout žádné nebezpečí.
7. Ve spise je dále založena Výzva I. V ní je uvedeno, že na základě podnětu PČR žalovaný vyzývá žalobce k okamžitému vypnutí pohyblivé světelné reklamy běžící na reklamním zařízení. Žalovaný ve výzvě uvedl, že ověřil, že reklamní zařízení se nachází v silničním ochranném pásmu podle § 30 zákona o pozemních komunikacích a dále, že ověřil, že na reklamní zařízení nebylo vydáno povolení ke zřízení a provozování v silničním ochranném pásmu (§ 31 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Poté je ve výzvě uvedeno, že dále bude postupováno podle § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích a je také citováno ust. § 31 odst. 1, odst. 10 a odst. 12 tohoto zákona. Ve spise je dále založena Výzva II adresovaná Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci, k odstranění předmětného reklamního zařízení ze silničního ochranného pásma silnice III/15279 v k. ú. Modřice. Opět je konstatováno, že žalovaný ověřil, že se zařízení nachází v silničním ochranném pásmu podle § 30 zákona o pozemních komunikacích a že nebylo vydáno povolení ke zřízení a provozování tohoto zařízení v silničním ochranném pásmu ve smyslu ust. § 31 odst. 1 citovaného zákona. Jelikož se jedná o reklamní zařízení, které je zřízeno a provozováno v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích, žalovaný vyzval postupem podle ust. § 31 odst. 9 tohoto zákona Správu a údržbu silnic Jihomoravského kraje k odstranění tohoto zařízení. Žalovaný jednoznačně ověřil, že zařízení je umístěno v ochranném pásmu silnice III/15279. Ve správním spise se dále nachází geodetické zaměření předmětného zařízení ze dne 25. 2. 2026. K Výzvě II vydal žalovaný dne 31. 3. 2026 sdělení pod č. j. SLP-OV/30458–26/HAS, v němž je uvedeno, že žalovaný na základě geodetického zaměření polohy billboardu ze dne 25. 2. 2026 přezkoumal umístění reklamního zařízení a zjistil, že toto bylo přesunuto a již se v ochranném pásmu silnic nenachází. Dále je uvedeno, že na Výzvě II žalovaný nadále netrvá, důvody pro její vydání pominuly a tímto se výzva považuje za bezpředmětnou. Obdobné sdělení (č. j. SLP-OV/30603–26/HAS) bylo vydáno k Výzvě I s tím, že žalovaný si vyžádá od PČR doplnění podkladů nezbytných pro posouzení věci, zejména ve vztahu k tvrzenému ovlivnění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Do doby doplnění těchto podkladů na Výzvě I netrvá. Dále je uvedeno, že tím není dotčena možnost správního orgánu v případě zjištění relevantních skutečností vydat novou výzvu nebo zahájit příslušné správní řízení.
Výzva I
8. Pokud jde o výzvu k okamžitému vypnutí reklamního zařízení, pak tato byla přímo adresována žalobci, ukládala mu konkrétní jednání a požadovala oznámení o jeho splnění. Je proto způsobilá být zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2025, č. j. 4 As 277/2024–46 bod. 16). Výzva I je úzce navázána na Výzvu II. Pokud jde o právní základ Výzvy I v ní uvedený, žalovaný pouze cituje ust. § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích a avizuje následný postup podle ust. § 31 odst. 1 , 9, 10 a 12 tohoto zákona. Ust. § 30 se týká silničních ochranných pásem. Z obsahu správního spisu, ze sdělení k Výzvě I žalovaného i z jeho vyjádření k žalobě vyplývá, že žalovaný při vydání výzvy vycházel z ortofota (snímek ze dne 30. 7. 2024), přičemž mu žalobce dne 27. 2. 2026 doložil geodetické zaměření polohy billboardu ze dne 25. 2. 2026, z něhož žalovaný dovodil, že se reklamní zařízení v ochranném pásmu silnice nenachází, neboť dle něj mělo dojít k jeho přesunutí v období od 30. 7. 2024 (datum snímkování ortofota) do 25. 2. 2026 (datum pořízení geodetického zaměření). Ve správním spise se nenachází žádný podklad, na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že by mělo dojít k přesunu reklamního zařízení mimo ochranné silniční pásmo v období od 30. 7. 2024 do 25. 2. 2026. Navíc vzhledem ke krátké době od vydání výzvy do datace geodetického zaměření nelze přemístění reklamního billboardu ani předpokládat.
9. Výzva k okamžitému vypnutí pohyblivé světelné reklamy založená na žalovaným poukazovaných ust. § 30 a § 31 zákona o pozemních komunikacích postrádá zákonný podklad, neboť žalovaný neměl žádnou zákonnou pravomoc uložit vlastníkovi reklamního zařízení okamžité vypnutí reklamy s poukazem na ust. § 30 či § 31 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaným použitá ustanovení nezakládají oprávnění uložit vlastníkovi reklamního zařízení vypnutí reklamy. Navíc podmínky ust. § 31 citovaného zákona nebyly vůbec naplněny, protože reklamní zařízení neleží v ochranném silničním pásmu. Výzva není argumentačně založena ani na žádném jiném zákonném oprávnění silničního správního úřadu (např. ust. § 41 odst. 2 či ust. § 35 odst. 2 citovaného zákona). Ve správní spisové dokumentaci se navíc nachází shora již citovaný znalecký posudek znalce Ing. Petra Hajtmara, CSc. č. 722-25 ze dne 10. 2. 2025, který rozporuje údaje uvedené PČR v podnětu ze dne 25. 6. 2025 a žalovaný se touto skutečností nijak nezabýval (ve sdělení k Výzvě I uvádí, že si aktuálně vyžádal od PČR podklady nezbytné pro posouzení věci). Za tohoto stavu je nutné konstatovat, že výzva k okamžitému vypnutí reklamního zařízení představovala nezákonný zásah ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. Soud proto výrokem I určil, že tento zásah byl nezákonný.
10. Jelikož předmětná výzva nebyla zákonným způsobem odstraněna, soud dále výrokem II zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce vymáháním, uplatňováním nebo realizací této výzvy. Výzva je totiž úkonem podle části čtvrté správního řádu , nejedná se o správní rozhodnutí (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 -39). Materiálně se jedná o vrchnostenský pokyn vůči vlastníkovi reklamního zařízení. Z ust. § 156 odst. 2 správního řádu vyplývá, že správní orgán zruší usnesením vyjádření, osvědčení či sdělení, které je v rozporu s právními předpisy a nelze je pouze opravit. Ke zrušení zpravidla dochází ex tunc, tedy ode dne, kdy byl původní úkon učiněn. Sdělení typu „na výzvě dočasně netrváme“ či „výzvu považujeme za bezpředmětnou“, není zrušením výzvy postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu , neodstraňuje její existenci ani účinky. Žalobce má nadále důvod domáhat se určení nezákonnosti i zákazu jeho pokračování.
Výzva II
11. Výzva k odstranění reklamního zařízení byla vydána na základě ust. § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích, ačkoli se zařízení nenachází v ochranném pásmu (případná spekulace, že tomu tak nebylo v krátkém období od 18. 2. do 25. 2. 2026, nemůže v žádném případě odůvodnit závěr o zákonnosti ). Chyběl zde zákonný předpoklad pro její vydání, neboť ust. § 31 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích předpokládá, že výzvu lze použít pouze v případě, je-li reklamní zařízení zřízeno nebo provozováno v silničním ochranném pásmu.
12. Výzva II byla adresována Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, přesto soud přiznal žalobci aktivní legitimaci, neboť výzva směřovala k odstranění jeho zařízení, které mělo být provedeno na jeho náklady, což by jednoznačně znamenalo bezprostřední zásah do jeho vlastnického práva (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2025, č. j. 4 As 277/2024–46, odst. 17–19).
13. Soud proto výrokem III určil, že zásah žalovaného spočívající ve vydání Výzvy II byl nezákonný. Pokud jde o otázku odstranění účinků Výzvy II žalovaným ve formě jím poukazovaného sdělení ze dne 31. 3. 2026, č. j. SLP-OV/30458–26/ HAS, pak platí obdobný závěr, jaký soud učinil ve vztahu k tvrzenému odklizení Výzvy I, totiž, že toto neproběhlo zákonným postupem podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu . I v tomto případě má žalobce nadále důvod domáhat se určení nezákonnosti úkonu a zákazu jeho pokračování. Soud proto výrokem IV tohoto rozsudku zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce vymáháním, uplatňováním nebo realizací Výzvy II.
V. Závěr a náklady řízení
14. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností a úvah předmětné žalobě v plném rozsahu vyhověl.
15. Procesně úspěšný žalobce má v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu řízení, které v daném případě představuje zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč, zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika) po 4 620 Kč a 3 režijní paušály po 450 Kč, v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí soud uložil, nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 30. 7. 2026
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu