Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 30/2025 - 73

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci

žalobkyně: L. H., nar. X

bytem X

zastoupená advokátem JUDr. Martinem Zikmundem

sídlem Šafaříkovy sady 5, 301 00 Plzeň

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2025, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně brojí proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 7. 2025, č. j. byla podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu, a to pro nesplnění podmínek a c) .

2. Správní orgány na základě zdravotních posudků Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) dospěly k závěru, že se u žalobkyně jedná o zdravotní postižení, které lze podřadit pod kap. XIII, odd. E, položku 1c přílohy k , přičemž míra poklesu její pracovní schopnosti byla ohodnocena na 40 % a vzhledem k dalšímu postižení zvýšena o 5 procentních bodů. Žalobkyně nebyla shledána invalidní ve druhém nebo třetím stupni, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále též „DNZS“) poklesla pouze o 45 %.

II. Podání účastníků

3. Žalobkyně v podané žalobě nesouhlasí s tím, že nebyla nutná její osobní účast při jednání IPZS. Pokles pracovní schopnosti musí být posuzován na základě kompletní zdravotnické dokumentace a osobního vyšetření posuzované; kdyby došlo k její osobní prohlídce, měli by posudkoví lékaři lepší přehled o jejích skutečných obtížích a jejich funkčních dopadech. Žalobkyně dlouhodobě není schopna delší dobu sedět ani stát, musí pravidelně v krátkých tříhodinových intervalech cvičit a objevila se u ní recidiva prolapsu pánevního dna. Je sice nadále zaměstnána, ale tato skutečnost sama o sobě nevyvrací výrazné zhoršení jejího zdravotního stavu. Posudkové orgány s ohledem na rozsah zdravotních obtíží, jejich dlouhodobý charakter a funkční dopady nesprávně zařadily její rozhodující zdravotní postižení pod kap. XIII., odd. E, položku 1c přílohy k ; má za to, že splňuje podmínky invalidity druhého stupně. V řízení o námitkách předložila lékařskou zprávu Nemocnice TGM Hodonín ze dne 30. 7. 2025, jejíž význam pro posouzení funkčních dopadů zdravotního stavu nebyl náležitě zohledněn.

4. Žalovaná ve svém vyjádření zdůrazňuje, že ohledně posouzení nároku na invalidní důchod je vázána posudkem lékaře IPZS, neboť se jedná o otázku odbornou, která vyžaduje znalosti v oboru posudkového lékařství. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě takového posudku, který byl vyhotoven pro účely řízení o námitkách posudkovým lékařem IPZS. Ten zdravotní stav žalobkyně posudkově hodnotil jako středně těžké postižení jednoho úseku páteře; bral přitom v úvahu i další komorbidity. Žalobkyně je nadále zaměstnána, nemá evidovánu dočasnou pracovní neschopnost. K datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal její zdravotní stav invaliditě I. stupně. Vzhledem k dostatečně doložené zdravotní dokumentaci uvedené v posudcích byly dány předpoklady k posouzení zdravotního stavu v nepřítomnosti žalobkyně. Osobní vyšetření má zvláštní význam jen tehdy, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály.

5. Ve vyjádření k posudkům vyhotoveným v řízení před soudem Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) žalobkyně uvádí, že nepředstavují úplný a přesvědčivý podklad pro rozhodnutí, neboť se nevypořádávají se všemi zákonnými hledisky rozhodnými pro stanovení míry poklesu její pracovní schopnosti. Komise se nezabývala tím, zda jsou splněny podmínky pro zvýšení horní hranice míry poklesu podle Uvedla sice, že žalobkyně je vyučena švadlenou, ovšem nezabývala se tím, zda s ohledem na svůj DNZS je schopna tuto kvalifikaci využívat a jestli je schopna pokračovat ve výdělečné činnosti odpovídající jejímu vzdělání. Žalobkyně podrobně popisuje, že je nucena dodržovat přísně strukturovaný denní režim s opakovanými rehabilitačními, dechovými a posilovacími cvičeními, která absolvuje několikrát denně v pravidelných intervalech. I přes tento režim trpí chronickými bolestmi zad a projevy prolapsu pánevních orgánů, které výrazně omezují její schopnost soustavně sedět, vykonávat běžné domácí práce, cestovat automobilem i vykonávat fyzicky náročnější činnosti. Tato omezení zásadně determinují možnost výkonu profese švadleny i jakékoli pracovní uplatnění. Pouze specifické uspořádání v rámci rodinné firmy žalobkyni umožňuje přizpůsobit své pracovní zapojení jejímu zdravotnímu stavu. Dále žalobkyně upozorňuje, že aktuální zdravotnická dokumentace (kterou nemohla uplatnit dříve, neboť se jedná o nové podklady) potvrzuje, že její obtíže nadále přetrvávají a v některých ohledech progredují. Odkazuje na ambulantní nález gynekologické ambulance Nemocnice TGM Hodonín ze dne 14. 7. 2026, dle nějž v posledních dvou až třech měsících došlo ke zhoršení její stavu; dále se odvolává na zprávu Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 10. 7. 2026. Žalobkyně předložila též své čestné prohlášení o zdravotním stavu a funkčních obtížích.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též „ “) a je přípustná.

7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobkyně uplatnila v žalobě ( ); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek ( ).

8. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně dne 14. 5. 2025 podala žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu. Žalovaná její žádost rozhodnutím ze dne 24. 7. 2025 zamítla, protože podle posudku IPZS ze dne 23. 7. 2025 je i nadále invalidní toliko v prvním stupni, neboť její pracovní schopnost poklesla o 45 %. Námitky žalobkyně, brojící zejména proti posouzení jejího zdravotního stavu, žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím ze dne 2. 12. 2025. Učinila tak s odkazem na nový posudek námitkového oddělení IPZS vyhotovený dne 10. 11. 2025, který dospěl ke stejným posudkovým závěrům jako přechozí posudek z prvostupňového řízení. Bylo zjištěno, že u žalobkyně se jedná o DNZS, v jehož důsledku jí poklesla pracovní schopnost o 45 %. Rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je velké bolestivé onemocnění bederní páteře. Jedná se o zdravotní postižení dle kap. XIII, odd. E, položky 1c přílohy k Lékař IPZS ohodnotil poklesl pracovní schopnosti horní hranicí 40 %, vzhledem k dalšímu postižení žalobkyně tuto hodnotu ještě zvýšil o 5 procentních bodů.

10. Krajský soud nechal v průběhu soudního řízení vypracovat posudek, který PK MPSV vyhotovila dne 1. 4. 2026 pod ev. č. SZ/2026/515-BR-18; soud jej zaslal účastníkům řízení a umožnil jim se k němu vyjádřit. Komise zasedala ve složení předseda, lékař z oboru neurologie a tajemník. Žalobkyně byla jednání osobně přítomna, v jeho průběhu byla vyšetřena a písemně seznámena s posudkovým závěrem. Zdravotní postižení žalobkyně podřadila PK MPSV shodně jako lékaři IPZS pod kap. XIII, odd. E, položku 1c přílohy k Komise dospěla k závěru, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní a šlo o invaliditu prvního stupně, neboť pokles její pracovní schopnosti z důvodu DNZS hodnotila i s ohledem na všechny další postižení a obtíže celkově jako 40 %, nedosahoval tedy více než 49 %.

11. Jelikož ve výčtu podkladů, z nich PK MPSV vycházela při formulaci posudku ze dne 1. 4. 2026, absentovala žalobkyní poukazovaná zpráva Nemocnice TGM Hodonín ze dne 30. 7. 2025, požádal soud komisi o doplňující posudek za účelem zhodnocení dané zprávy v kontextu posudku a sdělení, zda má nebo nemá vliv na již vyslovené závěry. PK MPSV v doplňujícím posudku ze dne 24. 6. 2026, ev. č. SZ/2026/1316-BR-5 (který soud taktéž zaslal účastníkům řízení a umožnil jim se k němu vyjádřit) vyslovila totožný posudkový závěr. Konstatovala, že předmětná lékařská zpráva Nemocnice TGM Hodonín ze dne 30. 7. 2025, ani pozdější zpráva téhož zařízení ze dne 14. 8. 2025, nedokládají změnu zdravotního stavu, která by měla posudkový vliv, neboť nepopisuje významný neurologický ani neurochirurgický nález. Vyslovené závěry proto platí.

12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu DNZS nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu: a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.

13. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod je podmíněný DNZS). Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří zhodnocením zdravotního stavu posuzovaného (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) PK MPSV. Posudek této komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 10. 5. 2013, č. j. -22].

14. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím; dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy; současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. -19).

15. Při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (která závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu je daná otázka předmětem plného soudního přezkumu za využití odborného podkladu v podobě posudku PK MPSV. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak, meze přezkumu správního uvážení jsou mnohem užší – soud by správní uvážení nemohl nahradit vlastní úvahou a mohl by zkoumat pouze to, zda správní orgán při jeho aplikaci nevybočil z mezí stanovených ústavními principy, zejména zákazu libovůle, ochrany rovnosti a zákazu diskriminace a zachovávání lidské důstojnosti.

16. Podstatnou skutečností je, že soud je při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalované povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správních orgánů (viz – k tomu srov. např. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2017, č. j. -28, nebo ze dne 12. 3. 2020, č. j. -39).

17. Krajský soud se proto zabýval tím, zda PK MPSV splnila požadavky na řádné posouzení zdravotního stavu žalobkyně při zohlednění skutkového stavu, který zde byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

18. V posudku ze dne 1. 4. 2026, ev. č. SZ/2026/515-BR-18, nejprve PK MPSV shrnuje dosavadní průběh řízení. Prezentuje pracovní anamnézu žalobkyně, která se v roce 1991 vyučila švadlenou, dále pracovala jako zaměstnanec na pozici prodavačka, nyní je OSVČ a vykonává činnost skladnice a administrativu. Komise uvedla výčet doložené zdravotní dokumentace, z níž vycházela. Při jejím jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou lékařka pro neurologii se zjištěním, že má chronickou lehčí poruchu dynamiky páteře odpovídající stavu po operaci páteře, bez známek poruchy dynamiky páteře a bez kořenové komprese či iritace. Diagnóza žalobkyně spočívá v chronickém vertebrogenním algickém syndromu bederní páteře s přetrvávajícími bolestmi v bedrech a drážděním nervových kořenů; je po několika gynekologických operacích zahrnujících odstranění levého vejcovodu, odstranění dělohy a následné operaci prolapsu pochvy s odstraněním pravého vejcovodu a suturou močového měchýře. Přidruženým onemocněním je psoriáza.

19. V rámci posudkového zhodnocení PK MPSV uvedla, že žalobkyně je dlouhodobě sledována pro chronické bolesti bederní páteře s propagací do levé dolní končetiny. Pro výhřez meziobratlové ploténky podstoupila v roce 2021 dekompresní operaci, následně byla pro recidivu obtíží a nestabilitu páteře provedena další neurochirurgická operace se stabilizací bederně-křížového přechodu. Přetrvává u ní reziduální bolestivý syndrom a porucha čití. Opakovaná neurologická vyšetření však neprokázala významný neurologický deficit, poruchu svalové síly ani parézu dolní končetiny. Kontrolní vyšetření v letech 2024 a 2025 popisují stabilní pooperační nález bez známek selhání či uvolnění instrumentace, bez významného útlaku nervových struktur a bez indikace k další operační léčbě. Obtíže jsou řešeny konzervativně, zejména rehabilitací, cvičením a používáním bederního pásu; rehabilitační a lázeňská léčba vedly k částečnému zlepšení funkčního stavu. Žalobkyně je též po opakovaných gynekologických operacích, včetně odstranění dělohy a operační léčby prolapsu pánevních orgánů s implantací síťky. Gynekologická vyšetření neprokázala závažné pooperační komplikace ani uvolnění implantovaného materiálu, doporučena byla fyzioterapie pánevního dna. Při posledních kontrolách byla žalobkyně samostatně mobilní, bez významného neurologického postižení končetin, s mírným omezením hybnosti bederní páteře a přetrvávajícími bolestmi bederní krajiny. Chůzi zvládá samostatně, s využitím holí ujde přibližně 2 km a pravidelně provádí doporučené rehabilitační cvičení. Zdravotní stav je dlouhodobě stabilizovaný bez objektivně doložené progrese, hlavními obtížemi zůstávají chronické bolesti bederní páteře a subjektivně udávané omezení při větší fyzické zátěži. Nebyly prokázány významné projevy kořenového dráždění, trvalý neurologický deficit ani závažná porucha statiky a dynamiky páteře.

20. PK MPSV uzavřela, že funkční postižení žalobkyně lze hodnotit jako středně těžké, neboť přetrvávají bolesti a občasné projevy kořenového dráždění, které ztěžují některé běžné denní činnosti, avšak bez významného neurologického nálezu či těžšího omezení pohyblivosti. I přes oslabení pánevního dna po gynekologických operacích kontrolní vyšetření neprokázala uvolnění fixačního materiálu ani závažný prolaps pánevních orgánů. Přítomna je pouze drobná rektokéla způsobující určitý diskomfort při delším stání nebo sezení. K tlumení bolestí žalobkyně užívá běžná analgetika. Na své onemocnění je žalobkyně adaptovaná; pánevní dno posiluje, polohy při pracovní zátěži efektivně střídá, běžná analgetika trvale nemedikuje, ambulanci bolesti nenavštěvuje. Není dokumentován stav dekompenzace bolestí, pro který by jí musela být od roku 2023 akutně aplikována infuzní terapie, proveden hluboký obstřik páteře kortikoterapií pro postupné, nebo nárazové zhoršení stavu chronických bolestivostí nebo gynekologických obtíží. Situaci žalobkyně proto komise hodnotí ve středu hranice rozpětí možného poklesu pracovní schopnosti dle tíže reziduálního neurologického postižení. S ohledem na další postižení, zejména silně negativně pociťovaný diskomfort při drobné rektokéle pánevního dna při delším sezení a stání, navýšila komise hodnocení o dalších 5 % bodů.

21. V doplňujícím posudku ze dne 24. 6. 2026, ev. č. SZ/2026/1316-BR-5, komise dodala, že kořenové dráždění není u žalobkyně trvalé, jde o přechodné dráždění způsobující obtíže. Po rehabilitačních procedurách je však bolestivost v kříži mírnější. Nejedná se na levé dolní končetině o projevy končetinového ochrnutí ani poruchu svalové síly. Gynekologický stav kontrolovaný magnetickou rezonancí je bez prolapsu pochvy nebo protruze materiálu, drobná rektokéla je přítomná a vyžaduje omezit těžkou fyzickou práci.

22. Krajský soud konstatuje, že posudkový závěr PK MPSV je ve shodě s oběma posudky IPZS. Všechna tři posudková hodnocení žalobkyně dospěla k témuž závěru, že se u ní jedná o postižení podřaditelné pod kap. XIII, odd. E, položku 1c přílohy k Stejně tak všechna posouzení se shodují v tom, že žalobkyně je v důsledku DNZS invalidní, a to pouze v prvním stupni. I po zohlednění všech komorbidit (tedy dalších přidružených postižení a obtíží) stanovili lékaři IPZS poklesl její pracovní schopnosti na 45 %, PK MPSV toliko na 40 %.

23. Podle kap. XIII, odd. E, položky 1c přílohy k se u žalobkyně jedná o postižení svalové a kosterní soustavy, konkrétně dorzopatii a spondylopatii, a to se středně těžkým postižením. Jako posudkové hledisko je uvedeno „závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny.“ Míra poklesu pracovní schopnosti je v případě tohoto druhu zdravotního postižení stanovena na 30-40 %.

24. Žalobkyně v podané žalobě i ve vyjádření k posudkům PK MPSV popisuje především své konkrétní obtíže a jejich praktické dopady na její pracovní i osobní život. Jakkoli soud nezpochybňuje komplikace, které žalobkyně v důsledku svého nepříznivého zdravotní stavu vnímá, jedná se pouze o její tvrzení představující subjektivní náhled na vlastní zdravotní obtíže; to ovšem není z posudkového hlediska nikterak relevantní.

25. Dále žalobkyně namítá, že posudkové orgány nesprávně zařadily její rozhodující zdravotní postižení pod kap. XIII., odd. E, položku 1c přílohy k Neuvádí ovšem, pod kterou konkrétní jinou položku mělo být dle ní její zdravotní postižení správně podřazeno; stejně tak neargumentuje, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost závěrů posudkových orgánů a proč nebylo posudkové hledisko jimi zvolené klasifikace dle naplněno. Toliko obecně žalobkyně tvrdí, že splňuje podmínky invalidity druhého stupně. K tomu ovšem soud konstatuje, že samotné posouzení zdravotního stavu je výhradně v rukou posudkových lékařů a sám soud není odborně způsobilý zdravotní stav žalobkyně hodnotit. Právě podřazení zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby pod konkrétní položku uvedenou v příloze k je úkolem posudkového lékařství.

26. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení vzniku invalidity je totiž otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, je úplný a přesvědčivý, případně – namítal-li to posuzovaný – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. -37).

27. Žalobkyně brojí v žalobě též proti tomu, že nebyla osobně přítomna při jednání IPZS; je totiž přesvědčena, že kdyby došlo k její osobní prohlídce, měli by posudkoví lékaři lepší přehled o jejích skutečných obtížích a jejich funkčních dopadech. K tomu soud uvádí, že zdravotní posouzení Institutu posuzování zdravotního stavu bylo v průběhu soudního řízení komplexně nahrazeno posouzením provedeným PK MPSV. Ta žalobkyni při svém jednání dne 1. 4. 2026 shlédla a vyšetřila. Námitka žalobkyně se tedy stala bezpředmětnou, neboť k jejímu vyšetření posudkovými lékaři došlo. Soud přitom v projednávané věci vychází zejména ze závěrů posudkové komise, které formulovala až po osobním vyšetření žalobkyně.

28. Posudkovým lékařům IPZS žalobkyně vytýká též nezohlednění lékařské zprávy Nemocnice TGM Hodonín ze dne 30. 7. 2025. Tuto zprávu nejprve výslovně neuvedla ani PK MPSV jako podklad svého prvního posudku ze dne 1. 4. 2026, pročež (jak již bylo shora uvedeno) soud požádal komisi o doplňující posudek založený právě na posouzení předmětné lékařské zprávy a jejího možného vlivu na již vyslovené závěry. Posudková komise se v doplňujícím posudku zabývala zprávou Nemocnice TGM Hodonín ze dne 30. 7. 2025 a neshledala v ní uvedené záznamy jakkoli relevantní pro změnu jejího původního posudkového závěru. Tímto novým posudkovým zhodnocením, založeným mimo jiné výslovně také na dané lékařské zprávě, bylo odstraněno dřívější pochybění IPZS. Nadto krajský soud uvádí, že z obsahu soudního spisu ověřil, že PK MPSV měla k dispozici veškeré zdravotní zprávy, které žalobkyně předložila.

29. Soud nezpochybňuje, že faktická omezení vyplývající ze zdravotního postižení žalobkyně a s nimi související potřeba dodržování pravidelného cvičebního režimu určitým způsobem limitují možnosti jejího pracovního uplatnění. Ostatně právě proto, že u žalobkyně byla shledána dostatečně vysoká míra poklesu její pracovní schopnosti, jí byl přiznán invalidní důchod. Zhodnocení toho, jak moc je konkrétní zdravotní postižení závažné a nakolik posuzovanou osobu omezuje v možnostech výkonu jí odpovídající pracovní činnosti, ovšem hodnotí právě posudkoví lékaři. Soudu nepřísluší jejich závěry nahrazovat vlastním uvážením.

30. PK MPSV ve svém posudku shrnula veškerou pracovní historii žalobkyně. Byla si tedy vědoma konkrétních pracovních pozic, které žalobkyně doposud vykonávala, a právě ve vztahu k těmto činnostem dle soudu hodnotila její DNZS. Z profesního dotazníku vyplněného žalobkyní, který je součástí správního spisu, se podává, že žalobkyně v roce 1991 získala výuční list na střední oděvní škole. V letech 1991-2003 a 2004-2005 pracovala na plný úvazek jako prodavačka, v letech 2009-2021 byla osobou samostatně výdělečně činnou s náplní činnosti prodavačka a skladník. Nyní je „spolupracující osobou“ v rámci podnikání svého manžela, přičemž vykonává činnost prodavačky a skladnice; jedná se o práci fyzicky i psychicky středně těžkou, v pravidelném denním provozu s úvazkem v rozsahu 40 hodin týdně. Soud naznal, že obsáhlé úvahy žalobkyně o tom, že právě ve vztahu k profesi švadleny měla komise výslovně hodnotit její pracovní způsobilost, jsou nedůvodné. Žalobkyně totiž pracovní pozici švadleny nikdy od dokončení svého studia (1991) fakticky nevykonávala. Soudu není zřejmé, proč by s tím měla mít zájem začít právě nyní, obzvláště pokud se jedná o činnost pro ni nevyhovující; v tomto ohledu žalobkyně nic konkrétního neuvádí. Doposud v zásadě po celý svůj pracovní život (krom časových úseků, kdy byla evidována jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce) vykonávala pozici prodavačky, případně skladnice. Soud má za to, že tyto pracovní pozice nemají natolik výjimečnou (specifickou) náplň činnosti, aby v posudcích posudkových orgánů bylo nebytné trvat na výslovném a podrobném vysvětlení toho, jak přesně se jejich závěry o konkrétní míře poklesu pracovní činnosti vztahují k dané profesi.

31. Žalobkyně dále poukazuje na to, že pouze specifické organizační uspořádání v rámci jejich „rodinné firmy“ jí umožňuje přizpůsobit své pracovní zapojení jejímu zdravotnímu stavu. Krajský soud ovšem upozorňuje, že PK MPSV nemohl být tento režim z ničeho znám, neboť žalobkyně jej poprvé prezentovala až ve vyjádření k posudkům. Komise proto pracovní schopnosti žalobkyně zjevně hodnotila ve vztahu k běžnému (obvyklému) pracovnímu režimu. Jestliže ovšem PK MPSV zhodnotila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v běžném režimu „toliko“ na 40 %, tím spíše by logicky měla být schopná pracovní činnost vykonávat na pracovišti s rodinným zázemím, kde (jak sama tvrdí) má možnost střídat polohy, pravidelně cvičit a dodržovat rehabilitační režim.

32. Pokud žalobkyně tvrdí, že aktuální lékařská zprávy potvrzuje, že její obtíže přetrvávají a v některých ohledech se zhoršují, není tato argumentace relevantní. Žalobkyně se totiž odvolává konkrétně na nález gynekologické ambulance Nemocnice TGM Hodonín ze dne 14. 7. 2026, který dle ní samé pojednává o zhoršení jejího zdravotního stavu v posledních dvou až třech měsících před vydáním předmětné zprávy (tj. cca v měsících květen až červenec 2026); dále poukazuje na zprávu Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 10. 7. 2026 zachycující, že jí byly vystaveny žádanky ke kontrolnímu vyšetření magnetickou rezonancí, které má teprve proběhnout. Tato zdravotnická dokumentace byla vyhotovena až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí (2. 12. 2025) a obsahově se týká zdravotního stavu žalobkyně a jejích vyšetření, ke kterým došlo až po vydání napadeného rozhodnutí. Soud je ovšem při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalované povinen vycházet ze skutkového stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správního orgánu. Skutečnosti, ke kterým došlo až posléze, proto nejsou z hlediska nynějšího soudního přezkumu relevantní.

33. Z tohoto důvodu soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženými lékařskými zprávami ze dne 10. 7. 2026 a 14. 7. 2026, neboť tyto byly navrženy k prokázání skutečností, které nejsou v řešené věci relevantní. Pokud má žalobkyně za to, že se její zdravotní stav podstatně zhoršil v období až po vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované, může si podat novou žádost o posouzení stupně její invalidity, v níž bude moci tyto nové okolnosti uplatnit.

34. Žalobkyně dále v řízení předložila své čestné prohlášení, v němž podrobně popisuje svůj zdravotní stav, pravidelný denní režim a to, jak vnímá své zdravotní obtíže. Ani tímto dokumentem soud nedokazoval. Zástupce žalobkyně totiž z tohoto prohlášení vycházel při formulaci vyjádření k posudkům PK MPSV, tudíž tvrzení uváděná žalobkyní učinil součástí svého procesního podání; soud se jimi proto zabýval na tomto podkladě. Především však krajský soud znova připomíná, že tvrzení samotné posuzované osoby ohledně jejích zdravotních obtíží nejsou z posudkového hlediska relevantní. Čestné prohlášení žalobkyně, ani její případný účastnický výslech, pakliže se měly týkat pouze subjektivního náhledu na vlastní zdravotní stav, nemohly na posouzení věci ničeho změnit.

35. Krajský soud proto uzavírá, že se neztotožňuje s žalobkyní v tom, že by závěry PK MPSV formulované v posudku byly ve zjevném rozporu s doloženými lékařskými zprávami. Jejich věcnou správnost a soulad s objektivním zdravotním stavem žalobkyně však není oprávněn hodnotit. Samotné posouzení zdravotního stavu je totiž výhradně v rukou posudkové komise a soud není odborně způsobilý zdravotní stav žalobkyně sám přezkoumávat. Žalobkyně v tomto řízení nepředložila takovou argumentaci, která by byla způsobilá závěry PK MPSV plausibilně zpochybnit.

IV. Závěr a náklady řízení

36. Soud s ohledem na shora uvedené shledal námitky žalobkyně neopodstatněné. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle

37. Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 31. 7. 2026

Petr Sedlák v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.