Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 25/2023
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 11 619 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 3 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 619 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 619 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 932 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše od právní moci tohoto rozsudku. II. V části v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 3 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 619 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 619 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 932 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému dne datum poskytnut na jeho účet úvěr 8 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 382,29 Kč a úrokem 236,71 Kč do datum Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně a prověření jeho úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích příjmení, anonymizováno 5 slov. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne datum, ničeho, přestože byl upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo, jejíž součástí je sazebník, spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně anonymizována tři slova a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 236,71 Kč a poplatek za poskytnutí 3 382,29 Kč v jedné splátce do datum. Ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že žalovaný vystupuje jako spotřebitel. Pro případ prodlení žalovaného se splacením bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených vzniklých v souvislosti s prodlením. V rámci sazebníku byly ujednány poplatky za případné prodloužení splatnosti.
5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum na účet ve vlastnictví žalovaného částku 8 000 Kč, přičemž vlastnictví účtu bylo prokázáno potvrzením o provedení verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného dne datum.
6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek číslo seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní upomenut o zaplacení do tří dnů.
7. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 , odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne
datum ve věci C číslo).
11. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.
12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
13. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný jí ani žalobkyni dle žalobních tvrzení dosud nevrátil ničeho, to ostatně žalovaný v řízení ani sám netvrdil, neuplatnil žádnou obranu. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalovaného zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 8 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z.
14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od datum. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne datum, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne datum, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala datum a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 932 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 2 452 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 619 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.