Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 7/2023

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zaplacení částky 13 426,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 426,24 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 39,93 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 360,60 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 698,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 442 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit úrok ve výši 94,78 % ročně z částky 15 202,43 Kč od datum do datum ve výši 266,28 Kč, z částky 14 414,29 Kč od datum do datum ve výši 2 488,83 Kč, z částky 10 034,29 Kč od datum do datum ve výši 1 757,70 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 10 034,29 Kč od datum do datum ve výši 437,76 Kč, z částky 7 844,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 426,24 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 39,93 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 360,60 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 698,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 442 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit úrok ve výši 94,78 % ročně z částky 15 202,43 Kč od [datum] do [datum] ve výši 266,28 Kč, z částky 14 414,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 488,83 Kč, z částky 10 034,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 757,70 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 10 034,29 Kč od [datum] do [datum] ve výši 437,76 Kč, z částky 7 844,29 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 45 770 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedeného úvěru, poskytnutého ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatků za pojištění. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával. Na svou obranu uvedl, že úvěr splácel.

3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne datum a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 2 190 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem datum Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách webová adresa. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje.

4. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků dne datum byla prokázána kartou klienta, žalovaný který byl přítomen u jednání potvrdil, že uvedená částka mu byla vyplacena.

5. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 94,78 % ročně, celkem se zavázal vrátit částku 38 142 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další nároky, které nejsou předmětem žaloby. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil ve splátkách před podáním žaloby celkem 26 280 Kč. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 10 splátek po 2 190 Kč, jednu splátku ve výši 2 119 Kč, jednu ve výši 2 048 Kč a pojistné ve výši 71 Kč a 142 Kč Celkem tak bylo žalovaným uhrazeno před podáním žaloby 26 280 Kč.

6. Podle č. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem.

10. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.

11. Protože žalovaný úvěr ještě před podáním žaloby, pokud jde o jistinu 20 000 Kč uhradil, byla v této části žaloba zamítnuta.

12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Protože smluvní pokuta byla sjednána v souladu s  o spotřebitelském úvěru a je požadována v částce nižší než 50 % úvěru, měla by žalobkyně nárok rovněž na tuto smluvní pokutu. Tuto požadovala ve výši 3 984,24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 26 280 Kč, je i tato smluvní pokuta řádně zaplacena a proto i v této části soud žalobu zamítl. Totéž se týká částky 71 Kč měsíčně po dobu 18 měsíců trvání pojištění, kterou žalobkyně účtuje za sjednané pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Celkem jde o částku 1 278 Kč, která je také uhrazena.

14. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 94,78 % ročně částky 15 202,43 Kč od datum do datum ve výši 266,28 Kč, z částky 14 414,29 Kč od datum do datum ve výši 2 488,83 Kč, z částky 10 034,29 Kč od datum do datum ve výši 1 757,70 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 10 034,29 Kč od datum do datum ve výši 437,76 Kč, z částky 7 844,29 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 45 770 Kč.

15. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.

16. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

19. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

20. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

21. Z uvedeného vyplývá, že podle nového je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu a 586 o. z., resp. o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“.

22. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci příjmení (C -377/14), nebo anonymizováno (C -76/10).

23. Ve věci anonymizována dvě slova (C -618/10) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

24. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

25. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.

26. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o úroku je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec.

27. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li o spotřebitelské či adhezní smlouvy, u kterých lze v konfrontaci s aktuální situací zadlužování obyvatel (zjevné z úřední činnosti soudu) uvažovat o hranicích ještě nižších. Respektování smluvní autonomie stran musí mít určité meze a v konečném důsledku se judikatura nemůže vyhnout jasné definici limitů zjevného porušení obecných zájmů, pokud ani ve vztahu ke spotřebitelům dosud nejsou stanoveny uvedeným zákonem ani jiným právním předpisem.

28. Celkový úrok ve výši 25- 30 % ročně (jako dvojnásobek obvyklých úroků bank) jako limitní sazba úroku předmětné hotovostní půjčky se tak soudu jeví jako skutečné maximum, jehož překročení je důvodem pro zásah soudu z úřední povinnosti. V daném případě činil úrok sazbu 94,78 % ročně, toto je zcela jednoznačně úrok lichvářský, ujednání o tomto úroku je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný tedy není povinen od počátku smlouvu tento úrok hradit. Vzhledem k tomu, že veškeré zákonné nároky, které byly sjednané v souladu s právními předpisy, byly ze strany žalovaného zaplaceny ještě před podáním žaloby, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , za situace, kdy ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).