Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
23 C 101/2021-86
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 65 575 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 35 403 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 35 403 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 954 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 54 357 Kč od 27. 4. 2021 do 14. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 18 954 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, částky ve výši 11 218,90 Kč, úroku ve výši 59,84 % p. a. z částky 45 150,10 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 590,60 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a z částky 45 150,10 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 4. 2021 dosáhne částky 104 227 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 35 403 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 35 403 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 954 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 54 357 Kč od 27. 4. 2021 do 14. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 18 954 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, částky ve výši 11 218,90 Kč, úroku ve výši 59,84 % p. a. z částky 45 150,10 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 590,60 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a z částky 45 150,10 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 4. 2021 dosáhne částky 104 227 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 357 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 9. 2020, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 59,84 % ročně, a to v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 3 740 Kč. Mezi stranami byla dále uzavřena i pojistná smlouva týkající pojištění schopnosti splácet úvěry, na základě které se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 121 Kč měsíčně, které je ve splátce již zahrnuto. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 4. 2021. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 51 697,17 Kč (původní dlužná jistina úvěru ve výši 45 150,10 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 547,07 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou 3., 5. a 6. splátky po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč (za prodlení u 2., 3., 5. a 6. splátky o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 11 218,90 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 51 697,17 Kč od 27. 4. 2021 do 29. 11. 2021) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,84 % ročně z částky odpovídající původní dlužné jistině ve výši 45 150, 10 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 590,60 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,25% p. a. z částky 45 150,10 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 104 227 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 23. 6. 2022 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, podepsala s žalovaným dne 16. 9. 2020 návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 740 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 59,84 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 86 856 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a informace ohledně zprostředkovatele úvěru. K úvěrové smlouvě (jejímu návrhu) byl dne 18. 9. 2020 dále podepsán dodatek, na základě kterého žalovaný požádal o uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.
4. Vedle úvěrové smlouvy samotné byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena i pojistná smlouva týkající se pojištění schopnosti splácet úvěry, a to na základě přihlášky žalovaného ze dne 16. 9. 2020 O podmínkách pojištění byl dle Informačního dokumentu o pojistném produktu žalovaný řádně informován. Z přihlášky k pojištění a z přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pak vyplývá, že žalovaný byl povinen platit pojistné ve výši 121 Kč, které již bylo zahrnuto do splátky úvěru ve výši 3 740 Kč.
5. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. Tento dopis si žalovaný nevyzvedl.
6. Dle formuláře hodnocení klienta měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem 24 007 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 7 360 Kč, kdy částka 3 860 Kč připadala na životní minimum a 3 500 Kč na bydlení. Volné zdroje žalovaného tak představují částku 15 647 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v pronájmu. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získal žalovaný CBS skóre 404, což dle vysvětlivek znamená, že klient představuje nižší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni lustrace žádný další závazek. Žalovaný také předložil žalobkyni historii pohybů na svém běžném účtu, ze kterého vyplývá pouze skutečnost, že žalovanému byla na jeho účet připisována mzda.
7. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne 18. 9. 2020 na jeho účet (doklad o vyplacení úvěru, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 7. 6. 2018 uzavřená s právnická osoba). Dle karty klienta žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 14 960 Kč, přičemž již od zaplacení druhé splátky byl v prodlení s placením.
8. Výzvami ze dne 18. 1. 2021, 22. 3. 2021, 19. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 25. 4. 2021 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 54 357 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 11. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána téhož dne.
9. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz občanským a řidičským průkazem žalovaného a technickým popisem uzavření smlouvy a jejího podpisu, neboť tyto důkazy pokládal za nadbytečné, které na výsledku řízení nemohly nic změnit.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč.
16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.
17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.
18. Žalobkyně tvrdila, že svou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného splnila, když si vyžádala informace a doklady od žalovaného, dále využila informace z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z těchto dokladů je však zřejmé pouze to, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru příjem ve výši 24 007 Kč, přičemž byl svobodný a bydlel v pronájmu a své životní výdaje odhadl částkou 7 360 Kč (3 860 Kč představuje životní minimum a 3 500 Kč náklady na bydlení). Žalobkyně údaje od žalovaného, zejména ohledně výše jeho nákladů, nijak nezkoumala ani neprověřovala, spokojila se pouze s jeho tvrzením. Přitom minimálně částka nákladů na bydlení 3 500 Kč sama o sobě vyvolává značné pochybnosti o její reálnosti. Stejně tak částka životního minima nic dle soudu nevypovídá o skutečných výdajích žalovaného. Za vysoce nepravděpodobné pak také soud pokládá, že by žalovaný neměl vyjma bydlení žádné další výdaje. Bez údajů o nákladech a výdajích žadatele o úvěr řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného ale provést nelze, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala naprosto formálně, a pokud ani výdaje, které vzbuzují pochybnosti, nijak blíže neprověřila, je zřejmé, že na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost klientů naprosto rezignovala. Lustrace klienta v registru SOLUS a NRKI v tomto směru sama o sobě (bez zjištění dalších údajů o žalovaném) nemá žádnou vypovídající hodnotu. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.
19. Protože soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, je žalovaný od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
20. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 14 960 Kč, tj. žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 35 040 Kč, přičemž tuto částku je nutno navýšit o částku zaplaceného pojistného ve výši 363 Kč (3 x 121 Kč). Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 35 403 Kč a právě v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
21. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , avšak pouze z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Soud podotýká, že vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení dle výzvy ze dne 10. 11. 2021, která byla žalovanému za aplikace ustanovení § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 13. 11. 2021 a splatnost dluhu tak nastala následující den, tj. 14. 11. 2021. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 15. 11. 2021 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán.
22. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 18 954 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 54 357 Kč od 27. 4. 2021 do 14. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 18 954 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, částky ve výši 11 218,90 Kč, úroku ve výši 59,84 % p. a. z částky 45 150,10 Kč od 27. 4. 2021 do 18. 5. 2021 ve výši 1 590,60 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a z částky 45 150,10 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 4. 2021 dosáhne částky 104 227 Kč, však žaloba není důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.
23. K návrhu, aby byl ve věci vydán rozsudek pro zmeškání, jehož se žalobkyně domáhala na jednání soudu, soud konstatuje, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 153b o. s. ř. o. s. ř. , a to primárně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně ani na jednání soudu neosvědčila, že smlouva byla platně sjednána. Jak je stanoveno v § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně je téměř shodný (žalobkyně byla celkem úspěšná ohledně částky 37 172 Kč, neúspěch pak představuje částku 39 284,76 Kč (soud dopočetl zákonné úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu)). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.