Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 36/2021
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 23 311,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 580 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 19 731,8 Kč, kapitalizovaného úroku 1 824,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 813,77 Kč, úroku 29 % ročně z částky 13 970,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 4 863,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 9 107,6 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 3. 2020, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 5 527,6 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 3 580 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 19 731,8 Kč, kapitalizovaného úroku 1 824,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 813,77 Kč, úroku 29 % ročně z částky 13 970,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 4 863,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 9 107,6 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 3. 2020, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 5 527,6 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 311,80 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů, jejichž pravdivost žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 19. 3. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 6 674 Kč, která představuje úrok ve výši 1 198 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 365 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 2 111 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 349 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 7 700 Kč, naposledy 1. 6. 2019, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 4 863,22 Kč a na dlužném poplatku částku 3 110,78 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 398,58 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 863,22 Kč za dobu od 29. 1. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 297,67 Kč (ve výši 9,75 % ročně z částky 4 863,22 Kč od 9. 6. 2019 do 20. 1. 2020, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 4 863,22 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 23. 11. 2017 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 13 706 Kč, která představuje úrok ve výši 4 614 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 204 Kč, a to vše v 24 měsíčních splátkách po 1 155 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila celkem 11 720 Kč naposledy 1. 6. 2019, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 9 107,60 Kč a na dlužném poplatku částku 6 230,20 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 425,53 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 9 107,60 Kč za dobu od 24. 11. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 516,10 Kč (ve výši 10 % ročně z částky 9 107,60 Kč za období od 1. 7. 2019 do 20. 1. 2020), úroků z prodlení ve výši 10 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 9 107,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne 19. 3. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 6 674 Kč, který představuje úrok ve výši 1 198 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 365 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 111 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 349 Kč (poslední splátka činila 318 Kč). Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná obdržela zápůjčku v hotovosti v místě bydliště. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 7 700 Kč.
5. Ze zákaznické karty klienta ze dne 19. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je vdaná, bydlí v nájmu a je nezaměstnaná. Dále sdělila, že její čistý měsíční příjem tvoří částka 11 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak představuje částka 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 3 000 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit 3 výpisy z bankovního účtu za dobu od ledna do března 2018.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dále dne 23. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 13 706 Kč, který představuje úrok ve výši 4 614 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 204 Kč, splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 1 155 Kč (poslední splátka činila 1 141 Kč). Ve smlouvě bylo uvedeno, že smlouva byla uzavřena za účelem refinancování zápůjčky číslo ve výši 2 840 Kč, pročež žalované bude vyplacena částka 11 160 Kč. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 11 720 Kč.
7. Ze zákaznické karty klienta ze dne 23. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je vdaná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu. Dále sdělila, že je nezaměstnaná. Její čistý měsíční příjem tvoří částka 4 420 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak představuje částka 13 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 3 000 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit 3 výpisy z bankovního účtu za dobu od srpna do října 2017.
8. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované s tím, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky 36 812,27 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 14. 2. 2020.
10. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021, odeslanou následujícího dne.
11. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 19. 3. 2019 smlouvu číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 9 000 Kč. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále dne 23. 11. 2017 podepsána smlouva číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 14 000 Kč. Část zápůjčky byla použita na refinancování dřívější zápůjčky žalované.
18. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
19. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,
sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,
C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
21. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z údajů, které uvedla v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti jí sdělených informací. Co se týče samotné této listin y, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.
22. Pokud jde o příjmy žalované, žalovaná v zákaznických kartách uvedla, že je nezaměstnaná s příjmem ve výši 4 420 Kč měsíčně (11 000 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 19. 3. 2018). To, zda je žalované takový příjem skutečně vyplácen, ovšem žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaná dále uvedla, že další čisté příjmy domácnosti jsou tvořeny částkou 13 000 Kč měsíčně (10 000 Kč v případě smlouvy ze dne 19. 3. 2018). Co přesně tato položka v sobě zahrnuje, však nebylo žalobkyní ani dotvrzeno a především nedoloženo žádnými podklady, aby bylo umožněno na danou částku nahlížet jako na průkazný ukazatel příjmové stránky žalované. Co se týká výdajů žalované, žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalované v částce 3 000 Kč. Z takového souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Nadto se tato částka jeví nepřiměřeně nízká, když žalovaná bydlí v nájmu a částka 3 000 Kč nedosahuje ani částky životního minima jednotlivce. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou listino u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Zkoumání úvěruschopnosti musí být přitom soudem objektivně přezkoumatelné. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis spotřebitele sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta.
23. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala majetkové poměry žalované. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované.
24. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měla vůči žalované z titulu smluv od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne 19. 3. 2018 měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 9 000 Kč, přičemž žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné smlouvy uhradila částku 7 700 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 1 300 Kč. Na základě smlouvy ze dne 23. 11. 2017 měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 14 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné smlouvy uhradila 11 720 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 2 280 Kč. Soud proto žalovanou zavázal, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, uhradila celkem 3 580 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ).
25. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala v obou případech úroky z prodlení od 9. 6. 2019 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na úrok z prodlení až od 2. 3. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužných částek z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 14. 2. 2020. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalované, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 pracovních dnů od odeslání, tj. do 19. 2. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 2. 3. 2020. Soud přiznal žalobkyni od 2. 3. 2020 do zaplacení právo na úroky z prodlení v požadované výši 10 % ročně z dlužné částky 3 580 Kč. Co do zbývající požadované částky soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.