Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 97/2023

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 33 135,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 785,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce jistiny ve výši 2 349,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 517,08 Kč za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 359 Kč za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 32 302,41 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 32 302,41 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 13 800 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 785,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce jistiny ve výši 2 349,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 517,08 Kč za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 359 Kč za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 32 302,41 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 32 302,41 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 13 800 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že anonymizováno právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu, kterou účastníci smlouvy označili jako„ smlouvu o půjčce na anonymizováno“ s číslo (dále též jen„ smlouva“) na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími poplatky podle smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby se dlužná částka sestává z částky 32 302,41 Kč představující nesplacenou jistinu pohledávky, z částky 833 Kč představující dlužné poplatky, z částky 2 517 Kč představující dlužný smluvní úrok a z částky 1 359 Kč představující dlužný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, opatrovnici příjmení jméno příjmení, advokátku, se sídlem adresa.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne datum, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých ze strany žalovaného a podle dostupných informací v interních a externích databázích, bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších.

5. Soud ve věci na den datum nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila, a to podáním ze dne datum.

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, jelikož žalovaný je polským státním příslušníkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

8. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 7. 5. 2018 uzavřena smlouva o půjčce anonymizována dvě slova. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem 16,90 % ročně a poplatky. (Zjištěno z návrhu smlouvy o půjčce anonymizována dvě slova číslo a akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí)

9. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. (Zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum)

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne anonymizováno číslo)

11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. (Zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne datum)

12. Celkem žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 214,45 Kč (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne datum)

13. Soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel, proto byl dluh zesplatněn. Pohledávka byla následně smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

15. Protože předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž , o spotřebitelském úvěru.

24. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

25. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

26. Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. V právě souzeném případě není jasné, na základě jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně činila sama aktivně jakékoliv kroky za účelem přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z ničeho navíc nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informacích o majetkových poměrech právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru u žalovaného vycházela. Pokud žalobkyně y, které by dokazovaly prověření úvěruschopnosti žalovaného, soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly ( , odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalovaného (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, zda k prověření úvěruschopnosti žalovaného došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto mu ho poskytla. S ohledem na to je smlouva o úvěru neplatná ( a 86 odst. 1 ZoSÚ).

28. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

29. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč a zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 214,45 Kč, proto nesplacená část jistiny představuje částku ve výši 30 785,55 Kč. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. , má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Rozhodnutí o době splatnosti ponechali účastníci na soudu. Soud neměl možnost zkoumat poměry dlužníka. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny ztotožnil s lhůtou pariční.

31. Soud tedy žalobě co do částky 30 785,55 Kč vyhověl a ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , protože žalobkyně a žalovaná měly ve věci úspěch jen částečný a jejich úspěch resp. neúspěch byl stejný; soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 13 800 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu ze dne datum, vyjádření k odvolání žalobkyně, vyjádření k návrhu ze dne datum, účast na ústním jednání dne datum). Opatrovnici náleží podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. (33 135,41 Kč) ve výši 2 460 Kč za každý z pěti úkonů právní služby. Opatrovnici dále náleží částka 1 500 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (4 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalovaného není plátcem DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.