Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 347/2023-13
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 800 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 800 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 800 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 800 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 013 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne datum zápůjčku ve výši 10 000 Kč výplatou na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, přičemž se žalovaný zavázal vrátit uvedenou částku včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč nejpozději do datum, což přes výzvu žalobkyně dosud neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.
4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z potvrzení o provedené platbě a zprávy právnická osoba má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne datum částku 10 000 Kč na bankovní účet číslo bankovní účet vedený na jméno žalovaného. Dále má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 OZ , avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, do něhož je třeba započítat poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky v částce 3 800 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností dne datum zavázal společně na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 13 800 Kč, tedy jistinu navýšenou o úrok ve výši 456 % ročně, RPSN činila 4933,41%. Mimo to byly ve smlouvě v článku 5 sjednány následky prodlení se splácením ve formě náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním, a to zejména poplatek ve výši 400 Kč za každou písemnou upomínku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení. Pokud přitom věřitel požadoval k úhradě administrativní poplatek ve výši 3 800 Kč, tedy v rozsahu 38 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě tohoto„ poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 456 % ročně, a to v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 18,50 % ročně. Sjednání takto neúměrně vysokého úroku přitom nemůže být odůvodněno („ ospravedlněno“) ani krátkodobou splatností zápůjčky v délce trvání jednoho měsíce. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 456 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou věřitelem, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena věřitelem, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č. j. 25 Co 279/2020 -47.
8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ , neboť pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující věřitelem vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ , a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , za dobu od 20. 6. 2023 do zaplacení, když věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2023, podaným k poštovní přepravě téhož dne, kdy soud v souladu s ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití zásilky žalovanému dne 14. 6. 2023, přičemž věřitel vyzval žalovaného k plnění ve lhůtě tří dnů.
9. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ , když žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu představujícím cca 72,50 % předmětu řízení. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (72,50 – 27,50) v rozsahu 45 % Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč, tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradě DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ ve výši 252 Kč, celkem částky 2 252 Kč, z čehož 45 % činí částku 1 013 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.