Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 54/2023
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 65 407 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 710 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 710 Kč od datum do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku 18 003 Kč a částku 20 694 Kč, úrok ve výši 95,92% ročně z částky 38 741,10 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 184 147 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 710 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 710 Kč od [datum] do zaplacení to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku 18 003 Kč a částku 20 694 Kč, úrok ve výši 95,92% ročně z částky 38 741,10 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 184 147 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky 65407 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum a na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 39 000 Kč. Vyplacení úvěru žalované došlo dne datum. Žalovaný se zavázal uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,62 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3200 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem 12290 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 2690 Kč byla uhrazena dne datum. Jelikož se dostal žalovaný do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru ve výši 47404 Kč požaduje smluvní pokutu ve výši 18 003 Kč, smluvní pokutu ve výši 1497Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 600 Kč a úrok ve výši 95,92 % ročně z částky 38741,10 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 184 147 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Z listinných důkazů, a to zejména z listin y označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že na žalovaný akceptoval (podepsal) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána 39 000 Kč s úrokem ve výši 151,62 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaný zaplatit celkově 153456 Kč, výše splátky byla sjednána 3197 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne datum vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovaného.
4. Žalobce doložil výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet č. bankovní účet se souhlasem žalovaného byla zaslána částka 39 000 Kč. Majitelem účtu je jméno příjmení datum narození, což vyplývá z výpisu z účtu. Z prohlášení o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že jméno příjmení souhlasila, aby na její účet byla zaslána částka úvěrová částka 39 000 Kč a z tohoto účtu byly rovněž hrazeny splátky úvěru.
5. Z listin y označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaný podepsal dne datum, v listin ě jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru.
6. Z listin y označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z této listin y se podává, že žalovaný měl ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 14738 Kč. Z této listin y pak vyplývá, že měl žalovaný celkové měsíční výdaje 4410 Kč (z toho bydlení 1000 Kč měsíčně). Dále bylo zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů. Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaný má volné zdroje ve výši 9328 Kč.
7. Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 bylo zjištěno, že měl žalovaný měsíční čistou mzdu 14862 Kč a z doplatkem za hotovost obdržel částku 16502 Kč, za březen 2019 pak žalovaný od zaměstnavatele obdržel částku 16254 Kč, čistá mzda činila 14614 Kč, zbytek byl za hotovost.
8. Z předložené pracovní smlouvy pak bylo soudem ověřeno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou od datum do datum
9. Z předložených výzev soud ověřil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek a byl upozorněn na možnost sesplatnění celého dluhu.
10. Z žádosti žalovaného ze dne datum vyplynulo, že žalovaný požádal o úpravu splátek z důvodu skončení pracovního poměru.
11. Pracovní poměr žalovaného skončil dohodou ke dni číslo, což vyplývá z listin y označené jako Dohoda o rozvázání pracovního poměru.
12. Z listin y ze dne datum a upraveného splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, že žalobce vyhověl žalovanému a provedl odklad splátek číslo
13. Z oznámení ze dne datum vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno z důvodu prodlení sesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dluhu v celkové částce 47404 Kč.
14. Z ostatních předložených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
15. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům číslo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne datum, v řízení OPR- právnická osoba proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
24. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
25. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 14783 Kč (což bylo doloženo potvrzením zaměstnavatele). Vycházel pak z předpokladu, že žalovaný hradí 1000 Kč za bydlení, dále vycházel z částky 3 410 Kč jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Obecně částka 4 410 Kč na měsíc na všechny potřeby žalovaného je nedostačující. Žalobce navíc uzavřel smlouvu o úvěru s žalovaným přesto, že žalovaný měl uzavřenou pracovní smlouvu pouze na jeden rok, ale splácení úvěru bylo sjednáno na 48 měsíců. Žalobce ač neměl jistotu, že žalovaný bude mít po dobu splácení úvěru pravidelný příjem. Žalobce navíc i přes poučení soudu nedoložil žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalovaného. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti.
27. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 26 710 Kč, neboť žalovaný z částky, kterou jí zaslal žalobce, uhradil 12 290 Kč. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 26 710Kč ode dne sesplatnění.
28. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
30. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.