Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 5/2023-29

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22 514 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 22 514 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 22 514 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 9. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 18 000 Kč za poplatek ve výši 4 320 Kč. Žalovaný si dále sjednala volitelné služby„ Klidné spaní“ za poplatek 0 Kč, službu„ Presto“ za poplatek 165 Kč a„ Informační SMS servis“ za 29 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím jeho bankovního účtu. Úvěr s poplatkem byly splatné dne 21. 8. 2021, žalovaný do podání žaloby uhradila 30 200 Kč. Žalobkyně se kromě jistiny a poplatků podanou žalobou domáhala také úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 22 514 Kč od 22. 8. 2021 do 19. 11. 2021.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 9. 2. 2021 (č.l. 13-15) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr s postupným čerpáním ve výši 18 000 Kč. RPSN byla dle článku VIII. stanovena na 1 269,72%, počet splátek 1, poplatek ve výši 4 320 Kč. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby (Presto 165 Kč a sms servis 29 Kč měsíčně). V článku VII. je uvedeno, že dlužník (žalovaný) se seznámila s Všeobecnými obchodními podmínkami dostupnými na webových stránkách žalobkyně, stejně jako se Sazebníkem. V části podpisy je u jména žalovaného uvedeno, že smlouva je podepsána sms kódem. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 16) soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání platby z bankovního účtu označeného jako BankId: fio: číslo na protiúčet č. bankovní účet vedený na jméno celé jméno žalovaného. Ze sazebníku (č.l. 20-21) soud zjistil výši základních poplatků a poplatků za volitelné služby, náklady úvěru a smluvní pokuty a RPSN. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č.l. 26-27) soud zjistil kontaktní informace žalobkyně, základní vlastnosti spotřebitelského úvěru a jeho náklady, další důležité právní aspekty a informace, které se poskytují v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 18) soud zjistil, že na účet č. bankovní účet byla dne 9. 2. 2021 vyplacena částka 18 000 Kč. Z dokumentu identifikované příjmy (č.l. 19) soud zjistil, že žalobkyně v souladu s pravidly společnosti právnická osoba pro posuzování úvěruschopnosti měla ověřit„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ čistý měsíční příjem spotřebitele, přičemž takto ověřená částka činila 38 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba (č.l. 17) soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno identifikační číslo totožné identifikační číslo posouzení úvěruschopnosti, přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti 2, počet členů domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem je 9 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 38 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 32 000 Kč, regionální koeficient je 1, počet nepracujících členů domácnosti je 0, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 7 875, disponibilní příjem: 22 500 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Soudu byla též předložena fotokopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 22-23).

4. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s poplatkem 4 320 Kč úvěr splatit do 11. 3. 2021 RPSN činila 1 269,72 %. Žalovaný svou uhradil celkem 32 000 Kč.

9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi

o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak z předložených informací nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích ověřována. Pokud se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalovaného, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu uvedené judikatury. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované poplatky (za sjednání úvěru ve výši 4 320 Kč, za službu, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a„ informační SMS servis“), náklady za upomínání ve výši 800 Kč, ani smluvní úrok z prodlení.

11. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 18 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný uhradila celkem 32 000 Kč, uhradil tedy o 14 000 Kč více než činila jistina. Soud proto rozhodl tak, že žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně byla se žalobou zcela neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení má tak žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, proto nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.