Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 130/2023-21
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 090 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 318,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 990 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 042 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 318,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 990 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 042 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 7 090 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webového portálu webová adresa dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, aniž by byl sjednán úrok. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do datum. Současně stvrdil žalovaný, že se seznámil s obchodními podmínkami původního věřitele. Žalovaný čerpal úvěr téhož dne, tehdy datum poukázáním částky 6 000 Kč na jím uvedený bankovní účet. Jelikož ovšem žalovaný uvedenou částku nevrátil, vznikl původní věřitelce též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné jistiny úvěru, a to za každý den prodlení, jak vyplývá z podmínek úvěru a zároveň nárok na zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s uplatněním pohledávky podle sazebníku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum datum na žalobkyni s tím, že k postoupení této pohledávky došlo na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek dne datum. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 990 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za dobu od datum do datum), nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 318,70 Kč, tj. ve výši zákonného úroku z částky 6 000 Kč za dobu od datum do datum), a náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 217 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby neplnil na svém dluhu ničeho.
2. Na základě provedeného dokazování (zejména ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, smlouva o postoupení pohledávky, sazebníku a oznámení od odstoupení od smlouvy) má soud za zjištěný následující skutkový stav. právnická osoba uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webového portálu webová adresa dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, aniž by byl sjednán úrok. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do datum. Současně stvrdil žalovaný, že se seznámil s obchodními podmínkami původního věřitele. Jelikož ovšem žalovaný uvedenou částku nevrátil, vznikl původní věřitelce též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné jistiny úvěru, a to za každý den prodlení, jak vyplývá z podmínek úvěru a zároveň nárok na zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s uplatněním pohledávky podle sazebníku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum datum na žalobkyni s tím, že k postoupení této pohledávky došlo na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do datum. Doposud se tomu tak nestalo a žalovaný ničeho nezaplatil.
3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je podle povahy kontraktu a okolností případu spotřebitelem.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Pouhý (písemný) souhlas žalovaného s vyžádáním si těchto údajů nepostačuje k tvrzení, že byla úvěruschopnost žalovaného úvěrující společností posouzena.
8. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně nepostupovala řádně a s veškerou obezřetností, a zřejmě tak nepostupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka a neučinila žádné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Není totiž vůbec zřejmé, jakým způsobem ověřila příjmy a výdaje žalovaného jako posuzovaného, jeho celkové majetkové poměry apod. Přitom posouzení úvěruschopnosti u žalovaného jak spotřebitele je nezbytným předpokladem sjednání smlouvy o úvěru.
9. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 . Takto uzavená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.
10. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud.
11. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3820/2009 , ze dne 11.1.2011).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Aktivně legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 a násl. o. z., neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum.
16. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je tedy zčásti důvodný, neboť žalobkyně nikterak neprokázala jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného a tak poskytla žalovanému peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť nebyla žalobkyní tvrzená smlouva sjednána platně. Převzal-li žalovaný předmět„ úvěru“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 6 000 Kč za situace, kdy žalovaný z částky 6 000 Kč nevrátil ničeho, ale žalobkyně z tohoto titulu nárokuje pouze částku jistiny úvěru 6 000 Kč. Soud proto vyhověl pouze co do částky 6 000 Kč.
17. Co se týče příslušenství pohledávky, soud žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky 6 000 Kč. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nejpozději dne datum, přičemž z obsahu výzvy je zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá.
18. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.
19. Co do zbývající částky i s příslušenstvím (viz výrok II. rozsudku), soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění žalobu zamítl, neboť v této části žaloby neprokázala žalobkyně jej důvodnost.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná pouze v rozsahu 85 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % z celku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 7 090 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila 1 489 Kč. Při částečném úspěchu ve věci v rozsahu 70 % tedy náhrada nákladů řízení činí 1 042 Kč, která je splatná ve stejné lhůtě jako nárok samotný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.