Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 91/2023
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem náměstí T. G. příjmení číslo, PSČ obec,
o 19.302 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.222Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zaplacení částky 10.080Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.103,06Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.770,78Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9.743,91Kč od datum do zaplacení a úroku 25,26% ročně z částky 9.743,91Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.222Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zaplacení částky 10.080Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.103,06Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.770,78Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9.743,91Kč od [datum] do zaplacení a úroku 25,26% ročně z částky 9.743,91Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru, otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen Podmínky). Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr zaplatit na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a listin, které spolu s poskytnutými informacemi předložil. Na základě Smlouvy převzal žalovaný od právního předchůdce žalobce po podpisu Smlouvy, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000Kč, za což se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou 10.080 Kč, což představuje kapitalizované úroky za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 4.817Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26% ročně a dále částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka 5.263Kč. Žalovaný se tak zavázal zaplatit celkem 20.080Kč v hotovosti, v 78 týdenních splátkách po 258 Kč. Splatnost poslední splátky tak byla stanovena na datum. Žalovaný uhradil poslední splátku dne datum, dále si své povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně ani včas, a proto právní předchůdce žalobce provedl ke dni datum vyčíslení, kdy jistina činila 9.743,91Kč a dlužný poplatek 9.558,09Kč. Po tomto datu až ke dni sepisu žaloby žalovaný již nic neuhradil. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobcem dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neplnil ani na základě předžalobní výzvy podle § 142a o.s.ř. Žalovanému byla žaloba doručena dne datum (úterý, pracovní den, dle § 49 odst. 4 o.s.ř.), ani na doručení žaloby žalovaný nereagoval, zůstal procesně nečinný.
2. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání mu bylo doručováno (stejně jako žaloba), na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle ust. § 49 o.s.ř., za použití § 57 odst. 2 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne datum (pondělí, pracovní den) a protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, stejně tak jako v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, který se z jednání řádně omluvili a souhlasili s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud přitom vycházel z obsahu spisu a na základě provedeného dokazování důkazy navrženými žalobcem a dále těmi, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), soud tak vyčerpal zcela důkazní návrhy žalobce a provedl dokazování těmito listinami:
Předžalobní výzva k plnění ze dne datum, smlouva o spotřebitelském úvěru z datum, smluvní podmínky právního předchůdce žalobce, zákaznická karta z datum, podací lístky ze datum a datum, tabulka umoření ze Smlouvy, příloha číslo Seznamu postoupených pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávek z datum a usnesení Okresního soudu v Přerově, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci. Dle usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne datum bylo zjištěno, že řízení v této věci bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Přerově dne datum a tímto usnesením Okresní soud v Přerově vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení byla tato věc postoupena Okresnímu soudu v Prostějově, jako soudu věcně příslušnému.
3. Ze Smlouvy soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným v obec dne datum, kdy ji žalovaný a obchodní zástupce právního předchůdce žalobce podepsali. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti částku 10.000Kč ve formě spotřebitelského úvěru, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 10.080Kč, který spočívá v kapitalizovaném úroku ve výši 4.817Kč a v částce za zpracování spotřebitelského úvěru, péče o zákazníka, ve výši 5.263Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 20.080Kč ve formě 78 týdenních splátek, ve výši 258 Kč s tím, že poslední splátka činí 214Kč; výše RPSN byla uvedena 18683%.
Z Podmínek právního předchůdce žalobce soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť byla předložena samostatně, nebyla součástí zadní strany Smlouvy a nebyla nikým podepsána, nebylo tak prokázáno, že by se s touto listinou žalovaný mohl seznámit.
Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že tato byla podepsána žalovaným rovněž v obec dne datum a žalovaný kromě adresy výběru a adresy trvalého pobytu sdělil další kontaktní údaje (telefon domů, mobil a emailovou adresu). Uvedl, že žije s rodiči, je svobodný a pracuje jako pomocný dělník u právnická osoba s.r.o., s pravidelným čistým příjmem 18.500Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné běžné měsíční výdaje. Z této listiny bylo dále zjištěno, že žalovaný měl předložit k ověření pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu. Tyto listiny doloženy žalobcem nebyly a to, ani dodatečně.
Z tabulky umoření, s vyhotovením dne datum, vztahující se ke Smlouvě, ze dne datum, zákazníka – žalovaného, že žalovaný po celou dobu trvání Smlouvy uhradil dne datum částku 258 Kč a datum částku 520 Kč, tedy celkem 778 Kč.
Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřel právní předchůdce žalobce s žalobcem dne datum a na základě této smlouvy byly postoupeny pohledávky obsažené v Seznamu postoupených pohledávek, který byl veden jako příloha číslo ke Smlouvě.
Z přílohy číslo Seznamu postoupených pohledávek, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pod číslo postoupena též pohledávka za žalovaným ze Smlouvy číslo.
Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne datum oznámil žalovanému na adresu doručovací ze Smlouvy (ulice a číslo, PSČ obec), že došlo ke změně v osobě věřitele, kterým se na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum stal žalobce a žalovaný byl současně vyzván, aby celkový dluh ze Smlouvy ve výši 27.453,42Kč uhradil na účet uvedený v této listině.
Žalobce prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne datum vyzval žalovaného se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením, k úhradě dluhu ze Smlouvy, který činil k datu sepisu dopisu 24.406,96Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaný, více než bylo zjištěno na základě tohoto dokazování, žalobci, či právnímu předchůdci žalobce z titulu ze Smlouvy plnil.
Z podacích lístků ze dne datum, datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo doručováno oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzva k plnění na adresu, která byla tehdy právnímu předchůdci žalobce a žalobci známa.
4. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy žádné listiny kromě zákaznické karty nedoložil a tím, že se nedostavil k jednání, aniž by uvedl konkrétní důvod nedostavení se a požádal z tohoto důvodu o odročení jednání, se zbavil tímto možnosti být poučen podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o povinnosti dotvrdit skutečnosti týkající se této věci a označit k tomuto důkazy. Tímto si způsobil neunesení důkazního břemene a povinnosti tvrzení stran těchto žalobních tvrzení, která chyběla v návrhu na zahájení řízení.
5. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.
9. Podle § 78 odst. 1,2 písm. b), odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty, nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
Jedná se zejména o dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty, nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
10. Podle § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smlouvy, tj. datum, do datum), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalovaného), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo, ze dne datum). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp.zn. 33Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. číslo lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se sním jinak vyrovná.
18. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy, ve světle rozhodnutí shora uvedených soudů a na základě tohoto učinil následující právní závěr.
19. Co se týká aktivní legitimace žalobce pro toto řízení, má soud za to, že právní předchůdce žalobce platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, ve smyslu § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalovanému rovněž řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, žalovaný nerozporoval, že podepsal Smlouvu a tím také potvrdil, že převzal v hotovosti částku 10.000Kč, což je dohodnutá výše spotřebitelského úvěru. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy, soud má za to, že Smlouva byla uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z., když na základě zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný právního předchůdce požádal o uzavření smlouvy o úvěr a tento s ním smlouvu tohoto typu uzavřel. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal v 78 týdenních splátkách činil celkem 20.080Kč (10.000 Kč poskytnutá jistina, 10.800 Kč poplatek). Informace, které žalovaný uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou podepsal dne datum, soud považuje za nedostatečné pro učinění závěru, že se v případě žalovaného jedná o solventní osobu, či nikoliv. Žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 18.500 Kč za práce, které vykonává v pracovním zařazení pomocní dělník, zaměstnavatel právnická osoba, přitom žalovaný v kolonce běžné měsíční výdaje uvedl 0. Právní předchůdce žalobce měl mít k dispozici pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, tyto listiny však žalobce spolu se žalobou nedoložil a k jednání se nedostavil, ač byl k tomu vyzván. To, že žalobce, resp. právní předchůdce neměl takové listiny (na výzvu je nepředložil), je v příkrém rozporu s ust. § 78 odst. 1,4 zák. č. 257/2016 Sb. Z obsahu zákaznické karty s ohledem na uvedené údaje je očividné, že tyto údaje nemohou být, co se týká běžných měsíčních výdajů pravdivé. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce nedoložil žádné listiny, zjevně vycházel pouze z toho, co mu úvěrovaný, tj. žalovaný sdělil a nelustroval v jejich evidenci, exekučních systémech, či systémech nebankovních společností. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr komerčně nazývaný„ rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, o které by obdobně finanční produkt (zápůjčku, či úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., právní předchůdce žalobce byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů, § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (bylo již citováno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Součástí žalobních tvrzení byla pouze tvrzení, s odkazem na to, že zákazník, tj. žalovaný potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje, nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše řečené nestačí. Právnímu předchůdci žalobce totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od datum v zákoně č. 257/2016 Sb. uveden. Lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr zaplatit a žalovaným tvrzené informace nijak neověřoval. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznické kartě soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného, ale peněžní prostředky za každou cenu poskytnout. Pokud není žalobce schopen doložit kopie dokladů (byť je to jeho zákonnou povinností, jak bylo uvedeno shora), je pochybné, na kolik byly skutečně doloženy a co z nich mohlo být zjištěno. S ohledem na právní závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy se soud nezabýval dalšími ostatními ujednáním dle Smlouvy, když navíc součástí Smlouvy nebylo ani prokázáno, že se staly Podmínky. Podmínky nebyly na zadní straně Smlouvy, byly předloženy samostatně bez podpisu žalovaného. Neúčastí na jednání se žalobce přitom zbavil svého práva být o těchto skutečnost poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného, vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobce započetl na plnění z neplatné sjednané Smlouvy, tedy na neexistující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobce zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplněji jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení), ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 10.000Kč, žalovaný uhradil toliko 778Kč, tuto částku soud započetl oproti částce 10.000Kč, a proto žalovaný je povinen vydat žalobci zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 9.222Kč (dosud zaplatil – vrátil 778 Kč). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
20. Soud s ohledem na vyslovený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).
21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobce byl s přihlédnutím ke kapitalizovaným úrokům, zákonným úrokům úspěšný pouze částečně, když jeho úspěch byl nižší než 50% a proto žalovanému vzniklo právo na náhradu poměrné části vynaložených nákladů řízení, ale tomu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím název soudu, ke název soudu.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).