Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 66/2023
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 14 138,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 14 138,64 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 138,64 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 14 138,64 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 138,64 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 138,64 Kč, z titulu smluvní pokuty sjednané smlouvou o úvěru číslo kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum. V článku 6.5 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s plněním ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru dne datum. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č.j. číslo jednací ze dne 26. 7. 2022 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru a smluvní pokutu z nové jistiny úvěru do datum.
2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne datum skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele před poskytnutím úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně posouzena na základě údajů uvedených samotným žalovaným ve formuláři hodnocení klienta a dále dokladů o příjmech klienta a výpisů z databáze SOLUS a NRKI. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Pravidelný příjem žadatele byl zjištěn z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Dále byly žadatelem poskytnuty informativní výpisy z bankovního úču. Žadatel dále uvedl, že nemá žádné předchozí úvěry ve stavu žalobního vymáhání, náklady na bydlení byly vyčísleny částkou 1 900 Kč (nájemné +inkaso) a dále žadatel uvedl, že žije ve společné domácnosti se dvěma dětmi.
3. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. K jednání nařízenému ve věci dne datum se žalovaný nedostavil.
5. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
předsmluvním formulářem, hodnocením klienta ze dne datum, prohlášením klienta, výpisem registru příjmení, výpisem registru NRKI, kopií občanského průkazu, částí bankovního výpisu, pracovní smlouvou ze dne datum, mzdovým výměrem ze dne datum, částí výpisu z osobního účtu na jméno žalovaného bez transakční historie, detailem pohybu na účtu ze dne datum, historií transakcí na osobním účtu, výplatními páskami za měsíce září až listopad 2017, smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum, rozsudkem Okresního soudu ve obec č.j. 8 C 95/2019 -61 ze dne 26. 7. 2022, předžalobní výzvou ze dne datum, poštovním podacím archem ze dne datum.
6. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 83,86 % ročně ve 60měsíčních splátkách po 2 733 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne datum pro porušení povinnosti žalovaného hradit splátky. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného.
7. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v registru SOLUS a NRKI a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně vycházela z údajů ve formuláři hodnocení klienta, dle kterých byl žadatel ženatý, bydlel ve vlastním bydlení a pečoval o dvě děti. Příjem žadatele ze mzdy činil 30 000 Kč, měsíční výdaje činily 8 810 Kč, tyto výdaje tvořila částka 3 410 Kč odpovídající životnímu minimu, výdaje na 2 děti v domácnosti ve výši 3 500 Kč a výdaje na bydlení ve výši
1 900 Kč. Další splátky předchozích závazků jsou uvedeny 0 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy, mzdového výměru, výplatních pásek a výpisu bankovních transakcí z osobního účtu žadatele. Jak vyplývá z hodnocení klienta INKASO nebylo doloženo. příjmení zdroje ke splácení byly stanoveny ve výši 20 190 Kč.
8. Z lustrace v informačním systému zahájených soudních řízení (ISAS) soud zjistil, že v letech 2019 až 2023 bylo proti žalovanému zahájeno 16 exekučních řízení, z nichž valná část se týká vymáhání dluhů ze spotřebitelských úvěrů, přičemž některé z těchto úvěrů byly žalovaným čerpány u nebankovních poskytovatelů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru číslo.
9. Dle lustrace žalovaného v CEO je žalovaný rozvedený od datum a má dvě děti (ročník 2010 a 2007).
10. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č.j. číslo jednací, SV 229/ 2017 ze dne datum byly nezletilé děti jméno celé jméno žalovaného a jméno celé jméno žalovaného svěřeny do péče matky a otec (žalovaný) byl zavázán přispívat za období od datum do datum na výživu nezl. jméno částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezl. jméno částkou 3 000 Kč měsíčně a počínaje dnem datum částkou 4 500 Kč měsíčně na nezl. jméno a částkou 4 000 Kč měsíčně na nezl. jméno. Dlužné výživné za dobu od datum do datum ve výši 66 000 Kč ve prospěch nezl. jméno a ve výši 57 000 Kč ve prospěch nezl. jméno byl otec povinen uhradit do dvanácti měsíců od doručení tohoto rozsudku. Z opatrovnického rozsudku č.j. číslo jednací soud dále zjistil, že náklady na bydlení žalovaného v rodinném domě (vlastní bydlení) činily částku 8 000 Kč měsíčně přestavující platbu na hypotéku na rodinný dům, který byl ve společném jmění manželů, náklady na plyn ve výši
1 500 Kč měsíčně, elektřina ve výši 2 000 Kč měsíčně a voda ve výši 5 000 Kč ročně. Z odůvodnění rozsudku plyne také jedna z příčin rozpadu manželství rodičů nezletilých, a to závislost otce nezletilých (žalovaného) na hracích automatech.
11. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví číslo pro katastrální uzemí zjistil soud, že ke dni datum byl rodinný dům na adrese obec a číslo ve společném jmění manželů jméno a jméno příjmení. Z výpisu dále soud zjistil, že nemovitá věc byla od roku 2003 zatížena zástavním právem smluvním ve prospěch právnická osoba, k zajištění pohledávky ve výši
1 069 625 Kč.
12. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané smlouvu o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 31 662,02 od datum do datum ve výši odpovídají limitům stanoveným §122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru 14 138,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 138,64 Kč od datum do zaplacení. Ke dni podání žaloby nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, ani na základě předžalobní výzvy.
13. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
19. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
20. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
21. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
22. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny výdaje žadatele. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žadatel ženatý, měl dvě děti a bydlel ve vlastním bydlení, byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s příjmem 30 000 Kč a místem výkonu práce v obec. Příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy, výplatních pásek a částečného výpisu z účtu žalovaného. Výdaje žalovaného byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Stejně tak částka 3 500 Kč jako výdaje na výživu dvou nezletilých dětí. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve věcech, kde vystupuje žalobkyně, jsou uváděny výdaje úvěrovaného paušální částkou ve výši 3 410 Kč (stejně jako v tomto případě) a stejně tak jsou paušální částkou stanovovány výdaje na nezletilé děti v domácnosti, nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Žalobkyně dále měla informaci o měsíčních výdajích žadatele na nájemné, inkaso ve výši 1 900 Kč. Tato informace však nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou. Žalobkyně uvedla v hodnocení klienta inkaso nedoloženo, z čehož soud dovodil, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020 -140).
23. V kontextu informací zjištěných z opatrovnického spisu soud tedy zcela postrádá doložení resp. ověření nejen výdajů na bydlení, na výživu dvou nezletilých dětí, ale také zohlednění reálných výdajů na dopravu do zaměstnání, když místo výkonu práce bylo v jiné obci než bydliště žadatele. Stejně tak nebylo řádně ověřeno dluhové zatížení žadatele o úvěr. Informaci o hypotečním úvěru bylo možno zjistit z veřejné části katastru nemovitostí, kde bylo evidováno zástavní právo k zajištění pohledávky z tohoto úvěru. Ze strany poskytovatele úvěru tedy měla být věnována větší pozornost prokázání předchozích závazků žadatele. Bankovní účet, na který byl úvěr vyplacen, je veden na jméno žalovaného. Na uvedený účet byla vyplácena mzda žalovaného. Předložené výpisy z účtu nejsou úplné a nelze z nich proto učinit jiné závěry, např. o existenci či neexistenci dalších závazků žalovaného, z částí výpisu není možné zjistit ani zůstatek účtu. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru neučinil a spokojil se pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy a existenci účtu.
24. Uvedený postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žadatele, za situace, kdy se žadatelem o úvěr jedná obchodník a posuzuje solventnost žadatele osobně, soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
25. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace o výdajích, případně ověření poskytnutých informací), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
26. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
27. Jelikož předmětem řízení byl nárok na zaplacení smluvní pokuty (nikoli jistina dluhu), soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
28. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je výše uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu , dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.