Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 37/2023

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení, advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: celé jméno žalované, narozena datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 17 149,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 149,67 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 23. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 8,05 % z částky 17 149,67 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 279,68 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 153,93 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 555,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 149,67 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 23. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 8,05 % z částky 17 149,67 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 279,68 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 153,93 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 555,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 149,67 Kč, smluvního úroku ve výši

8,05 % z částky 17 149,67 Kč za období od 23. 11. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 279,68 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 153,93 Kč. Žalobkyně ke svému návrhu uvedla, že dne 18. 10. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě (dále jen„ Smlouva“), kdy nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro banka kreditní kartu (dále jen„ Obchodní podmínky“). Žalovaná obchodní podmínky obdržela před uzavřením smlouvy a souhlasila s jejich zněním, což stvrdila svým podpisem. Žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžité prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 27 000 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou uvedenou ve Smlouvě ve výši 19,90 % p.a. a žalovaná je byla povinna splácet dle obchodních podmínek. Z důvodu porušování povinnosti žalované splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobkyni byla žalované odeslána dne 4. 11. 2021 výzva k zaplacení dlužné částky. Když ani poté žalovaná neplnila, byly oznámením o zesplatnění veškeré závazky žalované prohlášeny za splatné ke dni 24. 2. 2022. Žalovaná ke dni 24. 2. 2022 dlužila žalobkyni částku 17 265,67 Kč. Žalobkyně požaduje uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši za období od 23. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2023 uvedla, že jestliže prokázala, že k posouzení úvěruschopnosti došlo, pak soud, nebyly-li žalovanou stranou alespoň tvrzeny okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr, že žalobkyně měla při vynaložení odborné péče rozumný důvod úvěruschopnost žalované strany dále prověřovat, nemá z vlastní iniciativy sám zkoumat, zda postup poskytovatele úvěru byl dostatečný, neboť pro takové hodnocení mu chybí procesně přípustným způsobem získaná skutková zjištění. Žalobkyně dále na výzvu soudu dne 6. 6. 2023 svůj návrh doplnila o podklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

3. Žalovaná se k návrhu žalobkyně nevyjádřila, ač jí byla žaloba řádně doručena. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že je přesvědčena, že její nárok je v plné výši prokázán listinami doloženými současně s žalobou, respektive pozdějšími písemnými podáními, a na základě této skutečnosti nepovažuje žalobkyně svou účast u uvedeného jednání za nezbytnou. Žalobkyně souhlasila, aby bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, přičemž navrhla vyhovět žalobě v celém rozsahu a přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.

6. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust.

7. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 10. 2019 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr v celkové výši 17 149,67 Kč, s možností čerpání do výše stanoveného úvěrového limitu v částce 27 000 Kč, a vydala jí kreditní kartu (prokázáno výpisem z účtu, smlouvou o úvěru číslo včetně obchodních podmínek a předsmluvních informací se záznamem o podpisu). Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že dle čl. 9 a 10 obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna písemným oznámením odeslaným žalované prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v oznámení, pokud nastane některá ze skutečností předvídaných v čl. 9 obchodních podmínek (prokázáno smlouvu o úvěru číslo).

8. Z výpisu z úvěrového účtu bylo dále zjištěno, že žalovaná splátky nehradila (prokázáno výpisem/stavem účtu kreditní karty), kdy žalovaná porušovala svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a ke splnění povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy byla vyzvána dopisem včetně upozornění na možnost zesplatnění (prokázáno poslední výzvou k zaplacení ze dne 4. 11. 2021 včetně dodejky). Protože žalovaná dlužné splátky neuhradila, ocitla se v prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2022. Tato skutečnost byla žalobkyní řádně žalované oznámena (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 26. 2. 2022 včetně dodejky). K zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem právní zástupkyně žalobkyně (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího archu).

9. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně prověřila příjmy žalované toliko na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovanou a vnitřním systémem žalobkyně. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalované byla dána platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 4 036 Kč měsíčně. Žalobkyně z výpisu z účtu vedeného pro žalovanou zjistila, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 14 663 Kč čistého měsíčně. Co se týče zjištění výdajů žalované, žalobkyně je prověřila toliko svým interním ekonomickým modelem, aniž by prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaná má, přičemž sdělením Czech Credit Bureau pouze prověřila, že žalovaná nemá žádné dluhy. Z výpisu z účtu žalované žalobkyně zjistila, že výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činily 7 497 Kč měsíčně, načež interní systém žalobkyně zhodnotil rizikovost klienta jako nízkou s DSTI ve výši 27%. Žalobkyně neprověřovala skutečné životní náklady žalované (prokázáno a zjištěno z dat a vyhodnocení žádosti, informacemi z Credit Bureau a statistických údajů).

10. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalované ve výši žalované jistiny, žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela. Avšak v řízení bylo rovněž zjištěno, že žalobkyně přistoupila ke zjišťování majetkových poměrů žalované nedostatečně, když bez znalosti pravidelných výdajů žalované nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatečné peněžní prostředky ke splnění povinnosti splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně řádně neprověřila výdaje žalované, neboť jí pro poskytnutí úvěru stačil jen výpis z účtu žalované. Výdaje žalované žalobkyně dále nezkoumala, když vycházela jen z platebních transakcích na účtu žalované, z nichž není a nemůže být zřejmé, jaké jsou skutečné náklady na základní životní potřeby, tj. zejména bydlení, dále na chod domácnosti, ale i na dopravu, stravu apod. Žalobkyně rovněž nijak neprověřovala další osobní výdaje žalované, zda a kolik má vyživovacích povinností, zda je příjemce dávek sociálního zabezpečení apod., nereagovala tak ani na připisování částky rodičovského příspěvku na účet žalované. Při řádném prověřování jak příjmů, tak i výdajů žalované, a to i na základě žalobkyni dostupných údajů, by přitom mohly být vyvolány oprávněné pochybnosti o možnosti poskytnout úvěr, zejména pokud pravidelně byl zůstatek na účtu žalované na nule či v mínusu.

11. Obecně je na věřiteli, aby při hodnocení úvěruschopnosti měl nejen potřebné informace od žadatele, ale aby také trval na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, nejvyšších pravidelných výdajů apod.). Dle soudu se žalobkyně nesnažila získat spolehlivé informace, na základě kterých by byla schopna vyhodnotit případná rizika pro poskytnutí úvěru žalované, jak vyplývá z předložených interních dokumentů. Míra zkoumání příjmů, výdajů a závazků žadatele se může v jednotlivých případech konkrétního úvěrového vztahu lišit. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

12. Soud se nemohl ztotožnit s argumentací žalobkyně, že soud nemá z vlastní iniciativy sám zkoumat, zda postup poskytovatele úvěru byl při zjišťování úvěruschopnosti dostatečný, neboť pro takové hodnocení mu chybí procesně přípustným způsobem získaná skutková zjištění. Soud má za to, že v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 18. 10. 2019), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Takový závěr vychází i ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudku SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci předběžné otázce pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Za shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatelky o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části a rozhodl, že žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny dluhu ve výši 17 149,67 Kč.

20. Tím, že žalovaná nezaplatila výše uvedenou jistinu dluhu řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení ( o.z.), které soud stanovil podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 23. 11. 2022 do zaplacení (požadováno žalobkyní v petitu), byť k prodlení žalované došlo v prvé polovině roku 2022. Spor o lhůtu ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru, nevyvstal. Žalovaná byla vyzývána k úhradě od okamžiku, kdy se ocitla v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde byla stanovena další lhůta, uběhla tak doba více než dostatečná, aby byla žalovaná schopna svému závazku dostát. Proto o lhůtě k plnění soud rozhodl standardně podle ust. věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž náhrada této daně. Konkrétně by měla žalobkyně v případě plného úspěchu ve věci nárok na náhradu částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále pak advokát žalobkyně učinil v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech celkem tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení (ust. , vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a.t.“), návrh ve věci samé (ust. a.t.) a výzvu k plnění (ust. a.t.). Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč ( a.t.). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč ( a.t.) a 252 Kč jako náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle , celkem tedy 2 252 Kč. Pokud následně soud žádal doplnění žaloby, pak za tyto úkony žalobkyni náhrada nákladů nenáleží, neboť požadované mělo být již součástí podaného návrhu.

22. Je-li předmětem řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neoddělitelně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2010 Sbírky rozhodnutí). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soudu tak při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přihlédl i k příslušenství pohledávky žalobkyni přiznané i nepřiznané. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je po kapitalizaci obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný na webových stránkách Ústavního soudu). Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu ( ). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu.

23. Žalobkyně měla úspěch ohledně jistiny ve výši 17 149,67 Kč a zákonného úroku z prodlení, pro účely řádného výpočtu nákladů řízení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v částce 1 396,75 Kč, celkem tedy 18 546,42 Kč (výrok I.), a neúspěch ohledně zaplacení smluvního úroku ve výši 8,05 % z částky 17 149,67 Kč, kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v částce 956,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 279,68 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 153,93 Kč, celkem tedy 3 390,53 Kč (výrok II.), kdy rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně činí 69,09 %. Ze shora uvedených nákladů proto přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 69,09 % z částky 2 252 Kč, celkem tedy 1 555,90 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku, a to dle ust. , (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.