Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 119/2023
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 36 428 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 428 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 352,49 Kč, odpovídající 64,71 % celkových nákladů žalobkyně, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 428 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 352,49 Kč, odpovídající 64,71 % celkových nákladů žalobkyně, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila na drzejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 36 428 Kč s příslušenstvím. Tento nárok vznikl žalobkyni na základě smlouvy o úvěru č číslo uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba Finance s.r.o., se sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný následně úvěr navýšil na částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 6 428 Kč do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván a po celou dobu řízení před soudem zůstal pasivní.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru
5. Mezi právní předchůdkyní žalobkynině a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne datum a dodatku ze dne datum, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 260,69 % p. a., a to 30 dnů. PRSN byla sjednána ve výši 1 4066,20 % /viz smlouvu o úvěru ze dne datum na č. l. 13 – 14 spisu, smlouvu o úvěru ze dne datum na č. l. 15 – 16 spisu, smlouvu o úvěru ze dne datum na č. l. 17 – 18 spisu, obchodní podmínky v elektronické podobě v systému ISAS/. Žalovaný dne datum poukázal ze svého bankovního účtu č. bankovní účet částku ve výši 1 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala ze svého bankovního účtu dne datum částku 13 000 Kč, dne datum částku ve výši 11 500 Kč a dne datum částku ve výši 5 500 Kč na bankovní účet žalovaného /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 19 – 22 spisu, sdělení banky na č. l. 31 spisu/. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum, že počáteční zůstatek na účtu činil 4 418,47 Kč a konečný zůstatek činil 2 160,13 Kč. Žalovanému byly v tomto období připsány peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč od právnická osoba, 30 000 Kč od právnická osoba, 3 000 Kč od právnická osoba, a.s. a 6 000 Kč od právnická osoba. Z bankovního účtu žalovaného byla odeslána v několika platbách částka v celkové výši 31 800 Kč ve prospěch právnická osoba, a.s., 5 000 Kč ve prospěch právnická osoba a 2 000 Kč ve prospěch společnosti 69games /viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 33 – 39 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Žalovaný byl k uhrazení dluhu opakovaně vyzván, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva ze dne datum na č. l. 23 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum na č. l. 24, výzva k úhradě před podáním žaloby z datum na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu, smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické podobě v systému ISAS/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným, uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se rozhodla žalovanému půjčit peněžní prostředky v poměrně vysoké výši (30 000 Kč) i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že žalovaný čerpal ve vysoké výši také další úvěry a nemalou část svých příjmů používal na sázky. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Pro absenci důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Pokud pak zkoumána byla, nebyla dle soudu vyhodnocena správně.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
18. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.
19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 30 000 Kč žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit.
20. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tak jak ho žalobkyně uplatnila.
21. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nemohlo dojít ke sjednání úroků. Soud proto žalobu v rozsahu 6 428 Kč odpovídající požadovaným úrokům, zamítal, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 352,49 Kč, přičemž tato částka představuje 64,71 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 458 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 428 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
23. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.