Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 350/2022-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 33 258,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 858,88 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 858,88 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky 12 399,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 242,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 258,82 Kč od 2. 6. 2022 do 5. 2. 2023 ve výši 11,75 %, úroku 19,99 % ročně z částky 29 949,82 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, úroku 19,99 % ročně z částky 1 209 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 977,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 858,88 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 858,88 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, se co do částky 12 399,94 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 242,51 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 258,82 Kč od 2. 6. 2022 do 5. 2. 2023 ve výši 11,75 %, úroku 19,99 % ročně z částky 29 949,82 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, úroku 19,99 % ročně z částky 1 209 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 977,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 258,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení, příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 6. 11. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 732 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 11. 2026. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 30. 5. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem konkrétně zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, reagovala vyjádřením ze dne 10. 2. 2023, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnila zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Dále žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č.j. 12 Co 367/2020 -17 kdy se odvolací soud vyjádřil, že žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, což nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Žalobkyně dále doplnila žalobu o částku ve výši 9 141,12 Kč, která představuje žalovaným uhrazené finanční prostředky po dobu trvání smluvního vztahu.
5. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, ve smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 732 Kč, přičemž poslední splátka bude splatná 16. 11. 2026. Finanční prostředky byly poskytnuty na úvěrový účet č. bankovní účet.
6. Z listin y nazvané podklady pre súdne konanie ze dne 1. 6. 2022 bylo zjištěno, že úvěr je veden pro účet číslo počátek splácení úvěru byl stanoven na 16. 12. 2020, dále bylo zjištěno, že dne 6. 11. 2020 byl založen úvěr ve výši 30 000 Kč a nadále uvedeny úroky, splátky poplatku, náklady.
7. Z listin y nazvané Dohoda o úplatě ze dne 31. 5. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že si smluvní strany dohodly na úplatě za postoupené pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným, ID: číslo, č.ú číslo, byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni při výši zůstatku 29 949,82 Kč v celkové výši 34 501,33 Kč.
9. Z listin y příloha číslo Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně potvrzuje uhrazení kupní ceny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky číslo za jeho osobou, ze smluv o úvěru číslo včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 16. 6. 2022 bylo zjištěno, že dne 16. 6. 2022 byla žalobkyní žalovanému odeslána doporučená zásilka.
11. Z Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně bylo zjištěno, že tyto upravují poskytování bankovních služeb klientům jakožto spotřebitelům. Obchodní podmínky se skládají z obecné části a části pro konkrétní bankovní služby.
12. Z listin y označené jako poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 28. 12. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu ve výši 4 295 Kč, kdy v případě, že nebude částka uhrazena do 29. 1. 2022 bude zesplatněn celý úvěr a bude po žalovaném požadována částka 31 108 Kč.
13. Z listin y označené jako rozhodnutí o okamžitém zesplatnění celkového dluhu ze dne 29. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že byl jeho úvěr zesplatněn s ohledem na neuhrazení dlužné částky, a to ke dni 29. 1. 2022 v celkové výši 32 091 Kč.
14. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 9. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 37 204,41 Kč a upozornil žalovaného na soudní vymáhání pohledávky. Z podacího lístku ze dne 6. 9. 2022 bylo zjištěno, že dne 6. 9. 2022 byla zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána doporučená zásilka.
15. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žádost byla podána dne 6. 11. 2020, žalovaný uvedl příjem výši 10 174 Kč, pracovník centra příjem zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Dále bylo ověřeno, že s žalovaným není v době podání žádosti vedeno insolvenční řízení, z informací z CBCB byla ověřena přechozí platební morálka žalovaného, žalovaný neměl žádný negativní záznam. Klient uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak stanovila životní výdaje klienta na základě informací od klienta v kombinaci s interními informacemi banky s využitím statistických údajů, aktuálních údajů, nákladů na bydlení a normativních nákladů na bydlení v částce 8 810 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tak měla za to, že příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek (ve výši 732 Kč měsíčně) a životních výdajů.
16. Z listin y potvrzené zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl v té době zaměstnán u právnická osoba na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši 10 174 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný.
17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovanému byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty na úvěrový účet žalovaného, vedený u žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného se tohoto dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace (ohledně příjmu žalovaného) byly ověřeny na základě předloženého potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 732 Kč. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Poslední splátka úvěru byla uhrazena 18. 10. 2021. Předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k uhrazení dlužné částky. Žalovaný však dluh neuhradil, a tudíž předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 29. 1. 2022 zesplatnila. O této skutečnosti předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyrozuměla. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil na úvěr částku 9 141,12 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný však zbývající dlužnou částku neuhradil, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným, včetně jejího příslušenství, na žalobkyni. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínky prostřednictvím svého zástupce, na kterou žalovaný nereagoval, dlužnou částku nezaplatil.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. ¨
19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
24. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Podle § 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
28. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 o. z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
29. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení části příjmu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o. z.).
30. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřila převážně na příjmovou část poměrů žalované a blíže nezkoumala a předně řádně nevyhodnotila část výdajovou. Žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč na nájemném. Tyto měsíční výdaje však nebyly blíže specifikovány, tj. jaká částka měsíčně připadá přímo na nájem a jaké na výdaje související s energiemi a dále nebylo uvedeno jaké má žalovaný dalšími náklady související s uspokojováním jeho dalších potřeb (sportovní, společenské, kulturní, příp. zdravotní). Dále nebylo uvedeno, zda žalovaný má či nemá nějakou vyživovací povinnost. K výdajové stránce tak nebyly žalobkyní předloženy žádné doklady o výdajích žalovaného, např. výpisy z účtu žalovaného svědčící o jeho faktických měsíčních výdajích. Předchůdkyně žalobkyně se tak zcela spokojila s tvrzením žalovaného a tyto informace nebyly nikterak ověřovány a dokladovány. Soud má tak za to, že předchůdkyně žalobkyně (žalobkyně) dostatečně nedoložila zkoumání především výdajové stránky žalovaného a skutečnosti zjištěné řádně nevyhodnotila.
31. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě (nulové výdaje na záliby, dopravu, spoření, pojištění apod.). Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalovaného, nicméně až následkem liknavosti žalobkyně, který jedná jako profesionál.
32. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému celkem 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaný v dané souvislosti žalobkyni vrátil celkem 9 141,12 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 20 858,88 Kč (30 000 – 9 141,12=20 858,88). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 4. 2. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 5. 2. 2023. Jelikož tak neučinil, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 6. 2. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 11,75 % již od 2. 6. 2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně z částky 20 858,88 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).
33. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 977,15 Kč, přičemž tato částka představuje 25,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 663 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 258,82 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.