Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 47/2023-26
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
-) 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč
od 17. 1. 2023 do zaplacení,
-) 39 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se zastavuje co do částky 10 165 Kč.
III. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 13. 3. 2022
do 5. 9. 2022 ve výši 1 416,44 Kč a úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč
od 8. 9. 2022 do 16. 1. 2023.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 2 425 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku -) 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, -) 39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se zastavuje co do částky 10 165 Kč. III. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 13. 3. 2022 do 5. 9. 2022 ve výši 1 416,44 Kč a úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 9. 2022 do 16. 1. 2023. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 2 425 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 20. 1. 2023 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 29 400 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím (na jistině 25 000 Kč, na smluvní pokutě 4 400 Kč). V žalobě žalobkyně uvedla,
že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 11. 1. 2022 smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla
ze dne 9. 3. 2022. Na základě této smlouvy byla původním věřitelem žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaný se do 12. 3. 2022 zavázal vrátit částku 30 615 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil zaplacením tzv. verifikační platby. O půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje. Před schválením půjčky byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. V důsledku neuhrazení sjednané částky řádně a včas vznikla žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny
za každý den prodlení, smluvní pokuty se žalobkyně domáhala za období 13. 3. 2022 až 5. 9. 2022 ve výši 4 400 Kč. Žalobkyní byl dále uplatněn nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 39 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021.
2. Podáním ze dne 30. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 10 165 Kč (4 400 Kč
na smluvní pokutě a 5 765 Kč na kapitalizovaném úroku) a nadále se domáhala přiznání částky 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 8. 9. 2022
do zaplacení, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období 13. 3. 2022 až 5. 9. 2022 částky 1 416,44 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 39 Kč. Za důvod zpětvzetí žalobkyně označila skutečnost, že nedisponuje důkazy k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud jde o částečné zpětvzetí, postupoval soud dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Protože ke zpětvzetí došlo dřív, než začalo jednání, nebylo třeba zjišťovat stanovisko protistrany (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , zásilka byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dnem 3. 7. 2023. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak mu to umožňuje ustanovení
§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Jednáno bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil.
4. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.
5. Mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla
dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč předvedením na účet
č. bankovní účet, žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s kapitalizovaným úrokem
5 615 Kč zaplatit do 12. 3. 2022 (smlouva v přílohách žaloby). Částka úvěru byla žalovanému vyplacena na účet č. bankovní účet v období mezi 11. 1. 2022 až 9. 3. 2022 postupnými platbami (výpisy z účtu v přílohách žaloby).
6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr
bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Mezi původním věřitelem, společností právnická osoba a žalovaným byla ve smyslu
§ 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného.
11. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti bez ohledu na to, že žalovaný v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášel. Rozsudkem Soudního dvora EU – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, bylo rozhodnuto, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry tohoto rozsudku je třeba vykládat ust. § 87 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu, že důsledkem porušení povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
12. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v rámci schvalovacího procesu, k prokázání tohoto svého tvrzení však neoznačila žádné důkazy, když, jak sama uvedla, tyto nemá k dispozici. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavření smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto předmětná smlouva musela být posouzena jako neplatná.
13. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1
o spotřebitelském úvěru žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to rovněž s odkazem na ustanovení § 2991 o. z. (při závěru o neplatnosti smlouvy bylo právním předchůdcem žalobkyně plněno bez právního důvodu). Žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na jistině zaplatil jakoukoli částku, proto mu byla tímto rozsudkem uložena povinnost k zaplacení celé, ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuté, jistiny
25 000 Kč.
14. Vyhověno bylo žalobě rovněž co do další částky 39 Kč představující náklady žalobkyně vynaložené v souvislosti s mimosoudním vymáháním, konkrétně náklady na zaslání dopis ze dne 17. 10. 2022; tyto náklady jsou soudem považovány za přiměřené, proto povinnost k zaplacení částky 39 Kč byla žalovanému uložena tímto rozsudkem.
15. Pokud jde o úrok z prodlení, tento byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy se žalobkyní tvrzeným obsahem nelze vycházet ze žalobkyní tvrzené sjednané splatnosti ke dni 12. 3. 2022. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle § 1958 odst. 2 o.z. od výzvy věřitele k plnění. Předžalobní upomínkou žalovanému, která se do sféry vlivu žalovaného dostala dne 10. 1. 2023 (informace k zásilce č. l. 22), byla stanovena lhůta k zaplacení do 16. 1. 2023, do prodlení se tak žalovaný dostal dnem následujícím a úrok z prodlení z přiznané částky 25 000 Kč tak byl žalobkyni přiznán v zákonné výši od 17. 1. 2023. Co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši
1 416,44 Kč (za období 13. 3. 2022 – 5. 9. 2022) a tohoto úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 8. 9. 2022 do 16. 1. 2023 byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně (v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dovodit, že ve vztahu k částečnému zpětvzetí byla vzata zpět důvodná žaloba
pro chování žalovaného), a proto jí dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. byla přiznána částečná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 1 176 Kč, odměna za právní zastoupení 3 200 Kč (za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky
č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby
po 300 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 1 AT a 1 úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – částečné zpětvzetí žaloby po 2 300 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), náhrada hotových výdajů 600 Kč
za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a 1 úkon po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH 798 Kč. Celkové náklady řízení na straně žalobkyně tak představuje částka 5 774 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 71 %, neúspěch měla v rozsahu 29 %, náhrada nákladů řízení jí proto byla přiznána co do 42 %, tedy v částce 2 425 Kč.
17. S ohledem na výši dlužné částky nebyly shledány důvody pro prodloužení zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), která v daném případě odpovídá kritériím § 87 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru, když ji lze považovat za přiměřenou možnostem žalovaného; žalovaný v řízení žádné skutečnosti vylučující tento závěr s ohledem na svou procesní pasivitu netvrdil. Částku náhrady nákladů řízení je žalovaný povinný plnit k rukám právního zástupce žalobkyně
(§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozsudkem, lze se jejich splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.