Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
208 C 86/2023
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zaplacení 15 732 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 640 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 900,79 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce na zaplacení částky 10 732 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 4 803,62 Kč od datum do zaplacení, smluvního úroku ve výši 15% ročně z částky 5 443,62 Kč od datum do zaplacení, rozdílu mezi kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 640 Kč od datum do datum a částkou 532,86 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 640 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 900,79 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce na zaplacení částky 10 732 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 4 803,62 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 15% ročně z částky 5 443,62 Kč od [datum] do zaplacení, rozdílu mezi kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 640 Kč od [datum] do [datum] a částkou 532,86 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 10 000 Kč, a to jistiny ve výši 5 182,67 Kč, smluvního úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 260,95 Kč a od datum ve výši 15% ročně, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 433,13 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 461,44 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 893,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč a zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil, a nezaplatil ani další sjednané nároky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne datum a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 1 328 Kč měsíčně se splatností do každého 21. dne v měsíci počínaje dnem datum Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne datum byla prokázána podpisem žalovaného na smlouvě, kterým potvrdil převzetí finančních prostředků.
4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 800 Kč, celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 18 592 Kč při 14 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a poplatky za vymáhání. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 9 360 Kč, poslední splátka ve výši byla uhrazena dne datum, dnem následujícím po splatnosti další splátky se dostal do prodlení.
5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.
9. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru, kterou tvoří zapůjčená částka 10 000 Kč bez uhrazených splátek v celkové výši 9 360 Kč, po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.
10. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. z této částky ode dne následujícího po termínu uhrazení poslední splátky, ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku úroku z prodlení soud žalobu zamítl.
11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jsou platby, spojené s prodlením spotřebitele omezeny. Podle odst. 1 tohoto ustanovení věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze za a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, za b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo za c) smluvní pokutu.
13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
14. Podle odst. 3 tohoto ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
15. V daném případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 6 500 Kč, celková výše úvěru však činila 10 000 Kč, maximální částka smluvní pokuty tak může být ve výši 5 000 Kč. Tato byla přiznána, do zbytku byla smluvní pokuta zamítnuta.
16. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
17. Uvedená právní úprava však nestojí v novém občanském zákoníku osamoceně, v první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
20. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
21. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
22. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“.
23. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci příjmení (C -377/14), nebo anonymizováno (C -76/10).
24. Ve věci anonymizována dvě slova (C -618/10) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
25. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
26. V daném případě byl úrok sjednán pevnou částkou ve výši 963 Kč jako konečný, tato částka je přiměřená výši úvěru a době splatnosti, proto i pokud jde o úrok ve sjednané výši, byl žalobkyni přiznán. Dle názoru soudu bylo jasně uvedeno ve smlouvě, jakou konečnou částku má dlužník uhradit, nelze tedy nárokovat další smluvní úrok nad částku, uvedenou jako konečnou, což by další smluvní úrok ve výši 15% byl. Proto co do požadovaného úroku ve výši kapitalizované částkou 900 Kč bylo žalobě vyhověno, co do dalšího smluvního úroku ve výši 15 % ročně byla žaloba zamítnuta.
27. Pokud jde o poplatek za sjednání úvěru, ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o něm je ve skutečnosti dalším ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná vedle sjednaného úroku o další platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod. V daném případě poplatek činil 49 % půjčené částky na 14 měsíců, tedy v přepočtu roční úrok 42%, což z něj v součtu se smluvním úrokem již přiznaným činí úrok lichvářský. Proto soud návrh žalobkyně v této části zcela zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch co do menšího poměru žalované částky, než žalovaný, který náhradu nákladů nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).